Tereza Fajksová má kulich naražený hluboko do čela a upřímně se omlouvá, když jí čas od času zvoní telefon. Volá ji modelingová agentura. Rodačka z Ivančic na Brněnsku je díky triumfu z filipínské Manily rázem jedna z nejžádanějších modelek světa. „Chtěla jsem, aby na mě byla pyšná rodina, přátelé a celá republika," říká bývalá volejbalistka brněnské extraligové juniorky.
Změnil se vám za poslední měsíc život?
Zatím necítím extra změnu. Čeká mě obrovská hromada cestování, ale zatím nemám přesný plán a instrukce. Teď jsem se soustředila na Vánoce a modelingovou práci u nás v republice. To už znám.
Splnil se vám vítězstvím sen?
Dosáhla jsem na cíl, který jsem si před vstupem do soutěží typu miss předsevzala.
O titul Miss Earth bojovalo na Filipínách devětasedmdesát dívek z celého světa. Panovala v soutěži rivalita?
Vůbec. Měly jsme všechny stejné podmínky, což nás spojovalo. Ať jsem kdekoliv na světě poznala jakoukoliv dívku, s rozličným náboženstvím a různou kulturou, pořád to byly jen holky jako já. A holkami zůstaly. Bylo jedno, ze kterého koutu světa pocházely. Za to jsem ráda.
Modelky si navzájem úspěch nezávidí?
Ani ne. Užívaly jsme si zábavu i práci. Poznávaly jsme nová místa a vypěstovaly si přátelské vztahy. Jistě. Jde o vítězství, ale každá si soutěž jede hlavně užít. S holkami si do teď píšeme a zůstane to tak. Z devětasedmdesáti dívek jsem si přivezla snad pětatřicet nových kamarádek. Se zbytkem jsem se bavila úplně normálně.
S jakým cílem jste na Filipíny odjela?
Přála jsme si proklouznout do finálové šestnáctky. I když možná jsem si tajně přála postup do top osmičky. Vím, v jaké jsem se octla konkurenci. Mám už pár podobných soutěží za sebou a iluze jsem rozhodně před soutěží neměla. Když jsem se dostala do nejlepší čtyřky, zažila jsem šok. A co teprve, když moje jméno vyhlásili jako vítězku. Ztratila jsem slova, což se mi běžně nestává.
Světové soutěže krásy vyhrávají spíš snědé a tmavovlasé dívky. Čím porotě učarovala blondýnka z Ivančic?
Nevím. Asi to byl můj osud. (Směje se) Většinou si titul odvezou holky z Latinské Ameriky. Vždyť taky mezi nejlepší pěticí byla i tentokrát Brazilka a Venezuelanka.
Co vás posunulo na první místo?
Myslím, že jsem porotu umluvila.
Prosím?
Dva dny před finále si nás porotci po jedné zvali do místnosti, kde čekali za dlouhým stolem. Posadila jsem se na jednu židli proti nim. Připadala jsem si hrozně, jako u maturity. Obrovské nervy. Řekli nám, že když pohovor zvládneme dobře, tvoří velikou část pozdějšího úspěchu. Byly to šílené chvilky. Dívky chodily dovnitř podle příslušnosti ke kontinentům a trvalo to celý den. Evropanky přišly na řadu až jako poslední. Bála jsem se otázek, takže jsem mlela a mlela. Nenechala jsem si skákat do řeči. Najednou řekli, že časový limit vypršel a bylo po všem.
Co se vám honilo ihned po výhře hlavou?
To se asi nedá popsat. Takový šťastný a vyjukaný chaos.
Od té doby jste nevyskočila z mediálních povinností. Nevadí vám už kolotoč rozhovorů, focení a natáčení?
Mě to baví, i když jsem už dost unavená. Zažívám něco nového. Cítím se teď super. Náročnější situace jsem zažila před soutěží.
Jak dlouho enormní zájem o vás potrvá?
Nemám tušení. Vím, že jsem se zapsala do historie těchto soutěží. Beru to tak, že Česká republika má nový úspěch v zajímavé sféře kulturního života, takže teď chci naši zemi prodat co nejvíce.
Nereprezentujete sebe, ale republiku?
Ano. Chtěla jsem, aby na mě byla pyšná rodina, přátelé a celá republika. Teď zase další lidé vědí, že jsme Česká republika. Dost jich totiž pořád žije v omylu a tvrdí, že stále existuje Československo. Když jsem vyhrála, hned druhý den mi psala kamarádka, která byla na soutěži v Číně, že už i tam moje vítězství doputovalo. I tam jsem připomněla po čase jméno naší země.
Filipínci Českou republiku neznají?
Trochu ano. Znají hlavně Prahu, ale pořádně neví, ve kterém státě leží. Vědí, že se v Praze natáčí hollywoodské filmy, že je to neskutečně krásné historické město jako z pohádky. Jenže Prahu musí hledat dlouho na mapě. Filipínci se mě stále ptali třeba na naše kostely. Jsou to oddaní křesťané a církevní záležitosti je zajímají.
Takže jste je lákala na návštěvu?
Jistě. Jsem sice Brňanka, ale lákala jsem je hlavně do Prahy. Je to přece jen asi nejkrásnější a nejkomplexnější město u nás. Podobný je Český Krumlov. Třetí nejhezčí je pro mě Brno.
A hned potom domovské Ivančice.
I tam by nejen Filipínci našli spoustu zajímavostí.
Jak často se vracíte v tomto shonu domů?
Asi jednou za měsíc. Práce a cestování mi to častěji nedovolí.
Máte ráda spánek. Stíháte ho teď dostatečně?
Moc ne. Poslední dobou spím denně třeba čtyři hodiny. Dobíjím se na cestách, v letadle a v autobusech spím, jenže se často budím a bolí mě hlava. Když můžu, klidně spím přes deset hodin. Už vidím ty komentáře, že jsem spací panenka, a přesto tvrdím, že kvůli práci nic nestíhám. Jsem sice unavená, ale spíš mě trápí jiné věci.
Které?
Všední život v našem oboru. Půlka lidí vás miluje, druhá nenávidí, snad závidí.
Ale těch, co vás milují, je asi víc. Chodí vám nabídky k sňatku?
Spousta. K sňatku, na společně strávenou dovolenou, na rande, jen tak na kávu. Na facebook mi chodí stovky žádostí o přátelství. Je to milé. Jenže nemám čas a sílu na nic odepisovat. Potřebovala bych na tohle asistentku.
Hodně cestujete. Která země vás zaujala nejvíc?
Je jich víc. Teď jsem nadšená z Filipín. Byla jsem v Asii už počtvrté a všechny země mi připadnou podobné. Asiaté jsou přátelští a milí. Filipínci jsou otevření, srdeční, ve všem člověku pomáhají. Užila jsem si velkou exotiku a výborné jídlo. Našla jsme tam druhý domov. Mají mě rádi a já zase je. Dokážu si představit, že se právě tam budu vracet častěji.
Co vás na Filipínách nejvíc potěšilo?
Možná návštěva nádherných pláží a tříkilometrové skály na pobřeží. Strašně zajímavý přírodní úkaz. Tento zážitek nemá hlubší smysl, ale bavilo mě to.
Kam se naopak vracet už nemusíte?
Do Číny. Některé věci mi tam vadí. Třeba psy a kočky vážně jíst nepotřebuju. Na to mám zvířata moc ráda.
Vždyť jste rybářka.
Ano, ale když rybu chytím, zase ji pustím. To mě naučil táta. Jsme rodina rybářů, ale na Vánoce nemáme co jíst a kapra jdeme koupit. Trošku paradox.
Máte stále rybářský průkaz?
Mám. Děda byl na vyšším postu v rybářském svazu, takže ho nešlo nemít už v dětském věku.
Takže jste na Vánoce dostala nové vlasce?
To teda ne. Vybavení dědím po dědovi a tátovi. Doma mám už šest svých prutů.
Jaký byl váš největší úlovek?
Ani nevím. Musela bych se podívat do lístku. Byl to asi nějaký macatý kapr.
K vodě máte blízko. Fotíte jako modelka ráda plavky?
To mi sedí.
Nejste stydlivka?
Ze začátku jsme se styděla, ale vždyť v létě je člověk v plavkách na bazéně, u rybníka, na chatě, u moře. Pokud tedy člověk není nudista. Proč bych za chození v plavkách nemohla dostávat dokonce navíc i peníze?
Jako vítězka Miss Earth jste tvář ekologických projektů. Rozumíte ekologii?
Zajímám se o ni, ale zatím ne podrobně. Nemůžu změnit svět. V tom nejsem naivka. Mám kolem sebe tým lidí, kteří problematice rozumí a zasvětí mě do toho. Stále dostávám otázky zaměřené na ekologii, ale já s tím teprve začínám. Učím se. Navíc menší konkrétní problémy skutečně příliš neznám. Mám se soustředit na velké globální. Jistě, chci pomoct i České republice. Mám rozjednaných několik projektů, ale zatím o nich nechci konkrétně mluvit. A ano, odpad recykluju. Na to se ptát nemusíte.
Musela jste na soutěž odjet s nějakou ekologickou průpravou?
Každá miss měla pro soutěž svůj projekt. Udělala jsem si plán, pomohl mi kamarád, který těmto věcem skutečně hodně rozumí. Zaměřili jsme se na prohloubení enviromentální výchovy ve školách.
V občanské výchově na základních školách je to průřezové téma.
To ano, ale má málo prostoru. Vědí žáci brněnských škol, že kousek za Brnem stojí unikátní Kaprálův mlýn? Je to středisko složené z obnovitelných zdrojů, funguje na solární energii a má ekologicky šetrný provoz. Tam se mají žáci o ekologii učit. Chci se zaměřit na propagaci ekologie v regionu.
Můžete sama navrhnout problém, kterým se váš tým bude zabývat?
Ano, ale schvaluje ho tým.
Jaký projekt vás teď čeká?
Zatím nemám nejmenší tušení. Ptala jsme se organizátorů, ale říkali, že se vše včas dozvím.
Co vás v této oblasti zajímá nejvíc?
Zajímám se teď o znečištěnou vodu a vodní zdroje obecně. Hlavně Afrika na nedostatek pitné vody trpí.
Chystáte se proto do Afriky?
Byla bych ráda. Chci tam pomoci. V Africe jsem navíc ještě nikdy nebyla.
Zbude vám v létě čas na volejbal, se kterým jste vyrostla?
To si rozhodně pohlídám. S bývalými spoluhráčkami z Králova Pole jezdíme pravidelně na šestkový turnaj Vranovské léto. A tam vyhráváme. Volejbal si ovšem vždycky zahraji už jen jako rekreantka a amatérka.