VYBERTE SI REGION

Před disidenty mají přednost postižení

Praha - První velkou sbírku uspořádala Nadace Charty 77 před sedmnácti lety. Přesto si na „Konto Míša“ dodnes vzpomene většina pamětníků.

18.4.2009
SDÍLEJ:

Na vozíčku až na Sněžku. Nadace se snaží zapojit postižené nejenom do práce, ale i do běžného života. Foto:

Díky němu se nadaci podařilo pro Českou republiku získat unikátní operační přístroj, Leksellův gama nůž za sto milionů korun. „Dodnes je naším majetkem. Zapůjčili jsme ho Nemocnici Na Homolce, původně za symbolickou jednu korunu, nyní za nájemné ve výši dva miliony ročně. Ztěchto peněz financujeme společný projekt, kdy umožníme operaci na tomto špičkovém zařízené deseti ukrajinským dětem ročně,“ uvedla ředitelka nadace Božena Jirků.

Dnes nadace patří mezi neštědřejší dárce vČesku. Vžebříčku nefiremních nadací za rok 2008, který sestavuje Fórum dárců, jí patří druhé místo, věnovala 38939267 korun. Dnes nadace patří mezi neštědřejší dárce vČesku. Vžebříčku nefiremních nadací za rok 2008, který sestavuje Fórum dárců, jí patří druhé místo, věnovala 38939267 korun.

Nadace se prosadila i se svým dalším projektem – Konto Bariéry. Ten zpřístupňuje vozíčkářům běžný život, od kterého byly do té doby odděleni mnohdy nepřekonatelnými překážkami. Nadace musela vpočátcích o projektu přesvědčit nejen sponzory a dárce, ale také svého zakladatele Františka Janoucha. „Ze Švédska před rokem 1989 prostřednictvím nadace podporoval tuzemské disidenty a dodržování lidských práv. Novému zaměření na sociální projekty zpočátku nebyl příliš nakloněný, protože nadaci původně budoval na jiném základě. Navíc byl přesvědčený, že tu postižení téměř nejsou, protože je na ulicích vpodstatě nepotkával,“ vzpomínala Božena Jirků. Až odstraňování bariér ukázalo, že postižených je vČesku hodně, jen byli do té doby nedobrovolně uzavřeni ve svých bytech, případně sociálních ústavech, odkud se kvůli překážkám nemohli dostat do společnosti.

Nadace od začátku zkoušela získávat peníze postupy, které do té doby nebyly vČesku běžné. Získala například vroce 1993 přes padesát tisíc dárců, kteří jí od té doby pravidelně jednou měsíčně posílají peníze. „Dnes máme dárců o trošku méně, asi čtyřicet tisíc, ale zase nám posílají větší částky,“ zmínila ředitelka. Do charity se nadaci podařilo zapojit nejen jednotlivce, ale také firmy nebo třeba výtvarníky. Každý druhý rok pořádá dobročinnou aukci obrazů. „Umělci nám svá díla dávají zcela zdarma,“ zdůraznila Božena Jirků.

Zatímco původně nadace pomáhala především pořizovat postiženým chybějící pomůcky a vozíky, nyní se věnuje hlavně jejich zapojování do běžného života a do zaměstnání.

Ředitelka Nadace Charty 77 Božena Jirků: Lidský příběh pomáhá víc, než jméno nadace

Vaším nejznámějším projektem je Konto Bariéry. Jak vlastně vzniklo?
Obrátila se na nás agentura, která vymyslela nápad skloučkem, který se maluje na klauna a říká: „Co všechno ještě budou muset tyto děti udělat, abychom si jich všimli?“ Mě se to strašně líbilo, sezvala jsem lidi, které jsem znala a vážila jsme si jich, ať to byl pan profesor Matějíček, Jiřina Šiklová, Honza Kačer, přemýšleli jsme o tom nápadu a vymysleli jsme společně Konto Bariéry. Řekli jsme si, budeme pomáhat handicapovaným, i když jsme přesně nevěděli jak. Velice brzo po startu kampaně sklaunem se ukázalo, jakou jsme otevřeli „pandořinu skříňku“. Byla to vté době skutečně neprošlapaná cesta, lidé spostižením tu doslova žili zavření ve svých bytech.

Na co jste se nejdříve zaměřili
?
Na začátku jsem viděla, že to, co tito lidé nejvíce potřebují, jsou dobré pomůcky, vozíky, odstranit bariéry. I dnes ještě dáváme na tyto účely hodně peněz, ale i tak jsme se posunuli dál. Daleko více razíme heslo „Vracíme lidi do života“ a pomáháme lidem po úrazu získat novou kvalifikaci. Například náš projekt Stipendium Bariéry podporuje finančně šestasedmdesát (76) handicapovaných studentů středních a hlavně vysokých škol. Kromě toho učíme postižené pracovat spočítači ve třiadvaceti učebnách v republice.

Zvětšují se šance postižených získat práci?

Vrámci ceny Zaměstnavatel roku jsme vyhlašovateli kategorie Zaměstnavatel bez bariér. Velice mě těší, že už třetím rokem firmy opravdu usilují o umístění vtéto kategorii. Poprvé jsme měli dvanáct přihlášených a každoročně se zájem zaměstnavatelů o tuto kategorii zvyšuje. Loni už to bylo kolem čtyřiceti přihlášených firem. A to je báječné. Nechceme přitom pro hendicapované jakoukoliv práci, už vůbec nechci, aby tito lidé dělali telefonisty a vrátné. Důležité je pochopit, že mohou pracovat v normálních pozicích a mohou pomáhat firmám plnit jejich úkoly, vytvářet zisk.

Máte pro postižené ještě další projekty?

Postupně dražíme sbírku obrazů za mnoho milionů, kterou jsme dostali od společnosti ČEZ. Ze získaných peněz financujeme projekt Nový start. Každému člověku, který se vposledních dvanácti až osmnácti měsících zranil, dáme příspěvek sto tisíc korun. A on si může vybrat, zda peníze využije na pořízení bytu, na bezbariérovou úpravu, na počítač, na speciální zařízení kpočítači, na doplatek automobilu a nebo na něco jiného, drahého, co mu ulehčí život a jinak by si to nepořídil. Ti lidé mají vtéto nejtěžší chvíli svého života také největší finanční náklady, na bydlení, na pomůcky. Kromě toho si představte, co se děje vjejich hlavách a vjejich rodinách. Než se stím smíří, než pochopí, že se dá život žít dál.

Naučili se už Češi přispívat na charitu?

Určitě ano. Již třikrát jsme vpředvánočním čase sbírkou na známém internetovém portálu oslovili lidi, aby pomohli konkrétnímu postiženému, prostřednictvím jeho zveřejněného příběh. V prvním roce jsme sháněli pro mladou dívku na osobní asistence asi sto dvacet tisíc, a vkrátké době jsme sehnali dvě stě padesát tisíc. Podruhé jsme sháněli asi osmdesát tisíc na vozík a sehnali jsme přes sedm set tisíc. Loni před Vánocemi jsme potřebovali 250000 lidí pro mladého muže po těžkém úrazu. Výsledek sbírky pro Martina je nakonec 1040 000 korun. Takže je vidět, že když oslovíte veřejnost a zaujmete věrohodným příběhem, lidé jsou vstřícní.

Je to velký rozdíl oproti vašim začátkům?
Myslím, že určitě. I když my jsme už na začátku devadesátých let měli štěstí se sbírkou pro Konto Míša. Již tenkrát nám lidi dali opravdu hodně peněz. Mám do této doby schované složenky, kde nám píšou: „Chtěla jsem si koupit zimní kabát, ale pošlu to na konto Míša“. Nebo: „Naše firma má sto zaměstnanců, za každého posílám sto korun“ Nebo starosta obce, který poslal za každého obyvatele obce šest korun. Na Leksellův gama nůž, lékařský přístroj pro nekrvavé operace mozku, jsme totiž sbírali devadesát milionů a měli jsme vymyšleno, že kdyby každý občan tehdejšího Československa ( bylo nás 15 miliónů) dal šest korun, vyjde nám to. A byly opravdu obce, kde za každého občana tuto částku zaplatily.

Jakým způsobem lidé nejraději přispívají?
Kpatnáctému výročí Konta Bariéry jsme si zadali na toto téma výzkum. Vůbec mě nepřekvapilo, že nejjednodušší je pro ně poslat dárcovskou esemesku. Druhým oblíbeným způsobem je sbírka na ulici, to ovšem vřadě případů považuji za strašně neprůhlednou věc. No a konečně třetí je přidat nějakou drobnou částku kceně určitého výrobku. I to jsme velmi úspěšně vyzkoušeli – náš projekt „Ostrovy života“ vynesl cca 25 miliónů na nákup lékařských přístrojů pro záchranu dětských životů. Každý jogurt byl o několik haléřů dražší a tyhle peníze šly právě na tento účel.

Stačí pro úspěšnou sbírku dobré jméno nadace?
Vždy je potřeba hledat co nejkonkrétnější poselství. Aby lidé věděli, na co peníze přesně půjdou. Myslím, že to umíme, ale nejsme sami. Například jako u sbírky Člověka vtísni „Postavme školu vAfrice“. Na to lidi pošlou rádi, i když je to až do Keni. Nemůže být jeden obrovský balík a jméno nadace. Ne, takhle už to lidi myslím nechtějí, chtějí vidět jednotlivé projekty a lidské osudy za tím.

A co bariéry pro postižené? Začaly viditelně ubývat po tolika letech vaší činnosti?
V oblasti, ve které působíme, se změnilo opravdu strašně moc. Jednak povědomí veřejnosti. Myslím se, že se lidé dneska nebojí podívat na handicapovaného člověka. Dřív se opravdu báli. Jiné je i prostředí, ve kterém hendikepovaní žijí. Není to stoprocentní proměna, to ještě ne. Když slyším Marka Ebena, že smanželkou Markétou v New Yorku na bariéru nenarazí… VPraze je to o hodně lepší, ale ještě na ni narazí. Na venkově je to možná ještě o trochu horší. Ale co se strašně změnilo je samotné prostředí pro život lidí shandicapem. Vzniklo množství neziskových organizací, které o ně pečují a sdružují je, organizují spoustu aktivit. Občanská společnost vtéhle oblasti se prostě rozšířila a pohnula touto oblastí. Jsem ráda, že i my jsme se o to zasloužili.

Autor: Dalibor Dostál

18.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Na Mezinárodní vesmírné stanici jedí kosmonauti francouzská jídla

Paříž - Ve zhruba 400 kilometrech výšky, na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), jí francouzský kosmonaut Thomas Pesquet a jeho pět kolegů převážně francouzská jídla. Na jejich přípravě se podílí od roku 2006 francouzský šéfkuchař Alain Ducasse, jemuž letos pomáhá Thierry Marx, píše francouzský deník Libération.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies