Předchozí
1 z 2
Další

Česká republika v těchto dnech žije volbou prezidenta. Jak je na tom s etiketou a oblékáním Miloš Zeman?

Václav Havel, kterému jsem dělal poradce, dodržoval etiketu téměř vždy. Kolikrát se u dalších hlav státu dnes stalo, že nosily volnočasovou košili s krátkým rukávem. U Zemana ani nemluvím, kdyby alespoň oblékl košili s krátkým rukávem. Nechává se klidně fotografovat v tričku a odporných šortkách. Nikdo z nás si ani nepředstavoval, že by to mohlo dojít do takových konců.

Vzpomínám si na vaši historku, kterou jste vyprávěl v knize Deset let s Václavem Havlem, jak jste ho v Brazílii poslal převléci ze šortek do dlouhých kalhot. Můžete ji připomenout?

Byli jsme v Brazílii na Amazonce v Manaus a bylo neuvěřitelné vedro. Ve stínu bylo 45 stupňů a stoprocentní vlhkost. Čekal jsem na svého prezidenta před šatnou v jeho apartmá. Když vyšel ven, tak měl na sobě košili a šortky, ze kterých mu koukaly chlupaté nohy. Zasmál jsem se: „Co to je tohleto?“ On odvětil: „Vždyť je hrozné horko.“ Zeptal jsem se ho, jak to s tím souvisí. „Od kolika stupňů přestáváte být prezident? Jako, že od třiceti stupňů už nejste? Takže šup šup, zpátky, převléct!“. To je samozřejmě ukázka toho, jak musí fungovat člověk, který má odpovědnost být nablízku významnému ústavnímu činiteli.

Václav Havel hodně dbal na dobré vychování a oblékání, že?

Pocházel z jedné z nejlepších pražských měšťanských rodin. Maminka dbala na dobré vychování. Učila je všemu. Václav Havel si uměl perfektně zavázat kravatu na několik způsobů. Nosil perfektní obleky. Ovšem měl jednu vadu, kterou na něj mohu už po letech prozradit.

Architekt Adam Gebrian poskytl rozhovor Deníku.
Architekt Adam Gebrian: Před sto lety jsme byli odvážnější

Nejde o ty krátké kalhoty, které jsou takovou jeho poznávací značkou?

Ne, to je jen legenda. To není pravda. On by nechodil v obleku s krátkými kalhotami. Tehdy je měl krátké proto, že byl v říjnu ve vězení. Na konci prosince ho zvolili prezidentem. Následovala vojenská přehlídka, takže šel domů, oblékl si černý oblek, který na sobě neměl několik let, protože ho nepotřeboval. Najednou zjistil, že mu kalhoty spadly a sako mu je velké. Kdyby se ještě nosily kšandy, tak by vše bylo zachráněno. Jenže muži je odložili s vestami. Vykasal si je co nejvíce nad pas po prsa, aby si je nemusel držet a vydal se na přehlídku. Kalhoty nesestoupily dolů, jak očekával, ale zůstaly zaseknuté na hrudník, tudíž vznikla legenda o krátkých kalhotách.

"Když muž půlhodiny mlčí, tak se nic neděje, když nemluví půlhodiny žena, je problém a něco neklape."

Jaká byla ta jeho vada?

Nosil mokasíny k obleku. Nikdo ho to nedokázal odnaučit.

Všimla jsem si, že v létě muži nosí mokasíny, samozřejmě bez ponožek, na svatby k obleku často. Mně se třeba v poslední době moc líbí úzké kratší kalhoty s barevnými ponožkami. Co na tento trend říkáte?

Jsem rád, že muži jsou konečně kreativnější. Nevím, jak je to v jiných městech, ale v pražských ulicích je naprosto typické, že chlapi chodí v nudném šedivém, hnědém a černém oblečení. Smutek a žal kráčí kolem vás. Když přijedete do Vídně, tak se vám najednou rozjasní ulice barvami, střihy, fantazií. Ti muži si s tím umí pohrát. Nosí barevná saka a kalhoty. Outfit doplní askoty, šátky či klobouky.

A co říkáte na barevné ponožky?

Barevné ponožky tzv. happy nebo funky socks se mi moc líbí. Zrovna je mám na sobě. Pánbůh zaplať za trošku odvážnější muže, kteří mají rebelskou povahu a jdou do barevného tónu. Do Národního divadla si je nevezmu, ale na návštěvu, večírek, mejdan, do malého divadla, baru či hospody jsou ideální.

Když je řeč o barech a večírcích, po celém světě začíná být velkým nešvarem používání mobilního telefonu za každé situace. Dokonce se mi zdá, že se tohoto prohřešku více dopouštějí ženy.

Protože ženy jsou sociálně víc kontaktní. Zatímco, muž telefonuje, jen když potřebuje něco sdělit, žena telefonuje kvůli sociálnímu kontaktu. I způsob volání vypadá jinak. Muž řekne do telefonu „Ahoj Karle, díval jsem se do kalendáře a čtvrtek teda můžu, tak co říkáš? Tak ve čtyři. Dobře. Měj se.“ a položí telefon. Je to lovec, potřebuje ulovit mamuta, a když ho uloví, tak tím to celé skončilo.

Chápu a my ženy se bavíme úplně o všem.

Ženy si telefonují nekonečně dlouhé hodiny a vyprávějí si, zdánlivě tlachají o hloupostech… Muži to ani nemohou slyšet. Dámy se baví o kabelkách, co viděly včera v televizi, co si daly v pizzerii k večeři. Potřebují více sociálního kontaktu. Je to asi tím, že jsou matkami. Už v pravěké pospolitosti seděly v jeskyni u ohně, zatímco muži lovili mamuta, vyčiňovaly kůže a tlachaly. Muži spolu mohou sedět a dvacet minut nemluvit. To se u žen nemůže stát, u chlapů je to normální. Když muž půlhodiny mlčí, tak se nic neděje, když nemluví půlhodiny žena, je problém a něco neklape. Proto jsou ženy s mobilem tak propojeny. Domnívají se, že je to součást jejich života a neporadí si bez něj ani vteřinu. Je to velký nešvar, když si nedokážeme zpětnou vazbou uvědomit, že mobil je v řadě situací rušivý element. Když zvednu mobilní telefon během jednání s jinou osobou, dávám tak druhé straně najevo, že je méně důležitá než člověk, který mi telefonuje. Je to důležitá součást našeho života, ale nechali jsme se jím zotročit.

Jak je možné, že muži mají v módě tolik pravidel a ženy skoro žádné?

Ženy jsou od narození zaměřené na svůj zevnějšek a oblékání. Již od malička se v nich geneticky i výchovou ukládá slušné chování a zájem o svůj exteriér. Holčička už v pěti letech přemýšlí, co si oblékne do loutkového divadla. Chlapa to nenapadne do padesáti let.

Má to kořeny už někde v minulosti, nebo proč tomu tak je?

Muži jsou jednozávitoví tvorové, kteří mají jako primární práci, dříve lov. Historicky se vytvořil vztah mezi mužem a ženou tak, že dáma je v páru ta kreativní. Ona zodpovídá za to, že společně vytvoříme harmonický, souladný pár. A muž má naprosto přesně předepsané všechny normativy pro své oblečení: na který knoflík si zapne sako, jaké boty a pásek si smí vzít k obleku, a tak dále. Proto je soubor předpisů u muže tak obsáhlý.

Takže ženy prakticky žádná pravidla nemají.

Ženy mají pravidla chudá a jednoduchá a umí si s tím poradit. Od malička jsou k tomu vedeny. Ženské oblečení je tak pestré, že je velmi obtížné stanovit nějaké normy. Do značné míry jejich oblékání podléhá ještě vkusu, módním trendům i stylu doby. Osmdesát procent produkce oděvního průmyslu směřuje k ženám a dvacet procent mužům. Muž si koupí oblek a vydrží mu sedm let. Košili má taky třeba tři roky a kravatu ještě déle.

U mužů není odívání priorita. Ženy neustále mění své oblečení a je to zboží rychlé spotřeby. To co se nosilo loni, už letos vzít dáma nemůže. Na ples si vzala jedny šaty a příště potřebuje jiné. Byli tam stejní návštěvníci nebo je to celebrita, kterou budou fotografovat. Zboží podléhá rychlé obměně. Já budu ve svém kvádru běhat ještě dalších pět let. Ženské odívání je hodně personalizované. Podléhá krátkodobým trendům a tím se liší od konzervativního a pevně stanoveného rámce pánského oblečení.

Volební štáb Jiřího Drahoše při prvním kole prezidentských voleb 13. ledna v Praze.
Drahoš je favoritem druhého kola. Věří mu bookmakeři i sázkaři

Jak je to s délkou šatů u žen?

Do počátku a na začátku 20. století se nezbytně nosily dlouhé šaty ke kotníkům. Původně ještě delší. V roce 1905 je zvedl první francouzský módní návrhář Paul Poiret. A ženy se mohly začít volnější pohybovat. Ve 30. letech se sukně zkrátily do poloviny lýtek a v roce 1964 přišla Mary Quantová s minisukněmi a od té doby je ženě k dispozici kompletní repertoár všech délek, které připadají v úvahu. Dokonce malé černé, které v roce 1926 poprvé ušila Coco Channel, jsou v různých délkách. Princip malých černých spočívá v tom, že to jsou pouzdrové šaty. A žena sama si určuje, jaké délce dá přednost. Ve filmu Snídaně u Tiffaniho v roce 1961 proslavila malé černé Audrey Hepburn. Dále si dáma zvolí, zda bude mít odhalená nebo vykrojená ramínka.

Kdy třeba u ženy nesmí být vidět ramena?

Přes den v byznys prostředí by měly mít všechny ženy zakrytá ramena. Mám na mysli firmy a úřady.

Jaké má žena tedy povinnosti ve společnosti?

Měla by být čistě oblečená, upravený zevnějšek, chovat se slušně a nevyzývavě, aby neměl klient pocit, že ho chce žena oblomit i něčím jiným než kvalitou produktu nebo nabídky. Některé studentky trénují vyučující, jestli náhodou neupřou pozornost na něco jiného než na jejich neznalost. Dekolt by měl být přiměřený, délka sukně decentní, zakrytá ramena.

Jiří Hynek s manželkou
Koho podpoří neúspěšný kandidát Hynek? Rozhodne se po televizní debatě

A co prohřešky žen v běžném životě?

Ženy stále hledí na svůj exteriér a dávají si pozor, jak vypadají, umí se více kontrolovat než muži a nedopouštějí se zásadních prohřešků. V dnešní době už jsme tolerantní k věcem, které by kdysi byly skandální. Například dámy dnes již přiznávají spodní prádlo, třeba ramínka od podprsenky. Dále pak sukně, která odhaluje lem punčoch, i když je sebevíc efektní a krajkový, měl by být skrytý veřejnosti a zůstat hájemstvím ženy. Žena by také měla umět odhadnout přiměřený počet rozepnutých knoflíčků na halence. I podle své fyziognomie by měla odhadnout, co se hodí a co ne, aby nebyla proti sobě. Vlasy by měly být vždy upravené, což je u ženy nesmírně důležitá charakteristika.

V Evropě jsou častější vlasy svázané do uzlu nebo uzavřeného účesu. V Americe jsou více vidět ženy s volně splývajícími vlasy. Přemíra šperků, náhrdelníků a prstenů je taky na škodu. Ženy to často přehánějí a dělají výstavku, co všechno si pořídily na zájezdech v Turecku, kde je levné zlato. Nejsme malicherní, abychom hodnotili za prohřešky proti etiketě, když otevřeme bulvární tisk a jsou tam fotografie, co kde ženám vykouklo. Je to nevkusný záměr autorů, a jestli chtějí naznačovat, že ty ženy porušují etiketu, protože jim vykoukly kalhotky, tak především oni porušují etiketu, protože fotografují pod sukní.

Je něco, co muži ženám neodpustí?

Co jim mají někdy za zlé? Také bychom něco našli, třeba když se tělnaté dámy narvou do přiléhavých roláků a odezíráme kaskádu špeků. Žena dělá, že jí to nevadí, možná si dokonce myslí, že je sexy. Potom neupravené vlasy, třeba mastné nebo neučesané. Jakmile muž vidí, že se žena dostatečně nevěnuje péči o sebe a hygieně, jednoznačně ho to odpudí.

Takže žena by měla být upravená za každé situace?

Muž potřebuje mít v ženě objekt svého zájmu, neřkuli objekt dobývání. Neustále si vyhlíží partnerku pro reprodukci. V okamžiku, kdy ho žena odpuzuje, je muž zklamán v tom svém očekávání. Ne, že by to dával najevo nebo nad tím přemýšlel. Je to čistě intuitivní povědomé… podprahové vnímání. Něco, co nám dal fylogenetický vývoj za několik milionů let. Ženy v mužích zase hledají ochránce nebo gentlemana.

Vyjmenujte pár největších prohřešků v odívání českých mužů. Vedou pořád ponožky v sandálech?

Ponožky v sandálech jsou spíše letní kuriozita. Je to streetová móda. Máme v ní daleko větší toleranci. V klasické módě, kde záleží, jak je muž oblečen, protože jedná s klientem nebo je to společenská akce, tady vidíme spoustu nepřístojností: mokasíny k obleku, košile s krátkým rukávem pod sakem, povolená kravata, rozepnutý knoflíček u košile, ani ve tři ráno na plese, krátké ponožky, ponožky s unavenými gumičkami, které sklouzávají z lýtka, šedý oblek nebo hnědé boty po 19. hodině. Těch prohřešků je celá řada a mohl bych pokračovat do nekonečna. Dnes už je takový výběr literatury, že muž ví, kam sáhnout, aby se nechal poučit, pokud mu to poučení nedala rodina, což by bylo ideální.

A jaké pánské prohřešky ženy iritují nejvíce?

Na prvním místě bych zmínil hygienu. Spousta mužů ještě nezjistila, že existují deodoranty a že košili si bereme každý den čistou. S podobným problémem se můžeme setkat i u žen. Píší mi kolegyně z kanceláře: „Co máme dělat s naší kolegyní, když odpuzuje klienty?“ U mužů je to ale častější, stále se drží takové to úsloví „Chlap musí smrdět.“. Používání deodorantu je prý zženštilost a parfémy už vůbec nepřipadají v úvahu. Dnes už muž nemusí být hladce oholen, jako tomu bývalo před patnácti, dvaceti lety. Vyjít před třiceti lety s takovým tím strništěm na krku, které je dnes velmi módní, dával by tím najevo, že právě vylezl z vězení. Vězni také byli ostříhaní dohola.

Chanov. Ilustrační foto.
Horáček, ten plešatej! V romském ghettu vyhrál sociální antropolog

Jak by tedy měli muži pečovat o svoje vousy?

U strniště by mělo být jasné, že ho mám proto, že chci být šik, ne že jsem se nestihl oholit. Vous může být třídenní, ale musí být upravený. Musí mu odpovídat celkové vzezření sestřih vlasů i oděv. Tvář by měla zapadat do celku, který vytváří svým oblečení.

Co dál ještě ženám vadí na mužích?

Myslím si, že ta chlupatá lýtka. Vadí jim, když se v létě muži producírují v nátělnících, a nastoupí takhle do tramvaje, což v Praze klidně spatříte, když jsou velká horka. Psaly mi ženy, že muži klidně nastupují do tramvaje a jsou nazí do pasu. Takhle se může muž obnažit na plovárně, nebo když je sám doma. Jinak je to absolutní skandál a nerozhoduje, jestli je to pražská tramvaj, nebo venkovská hospoda. Muži jsou zlenivělí a bezohlední ke svému okolí. A také dávají najevo své pohrdání.

Co by se Češi ještě v etiketě měli naučit? Napadá mě zrušit zouvání při návštěvách.

Přezouvání na návštěvách je velký zlozvyk, který se u nás traduje. Za první republiky to neexistovalo. Guth Jarkovský, který nastolil zásadní pravidla chování ve společnosti, píše, že ke stolu neusedáme v trepkách. Samozřejmě legendy patří do historie a on legenda je, ale zrovna v tomhle bych ho poslechl. Muž v obleku a ponožkách je neskonale trapný.

Žena, která přijde v kostýmku na návštěvu ke svému šéfovi a bude u něj v punčochách, se rozhodně nebude cítit dobře… Často je to nehygienické a mnohdy je lepší, aby lidé zůstali obutí. Tuto situaci neřeší ani odrbané trepky. Před aktuální návštěvou je mělo na sobě osmdesát dalších návštěv. Ne, ne, ne, správně bychom my jako hostitelé měli také mít na sobě boty, abychom dali najevo, že se zouvat nemusí.

Andrej Babiš s Milošem Zemanem
Babiš radí Zemanovi. Měl by se zbavit kancléře Mynáře a poradce Nejedlého