První: Praha chce mít kamery, které kromě obrazu zaznamenají i zvuk. Stát by měly kolem 70 milionů korun.

Druhý: Zpěvák Michal Hrůza po potyčce v ostravské Stodolní ulici skončil s těžkým zraněním v nemocnici. Mladíky, kteří ho údajně zbili, zachytila kamera na ulici. Díky tomu je policie mohla identifikovat a vzít do vazby.

Třetí: Novinář František Ryneš si proti vandalům, kteří si za cíl pravidelně brali jeho dům, pořídil kameru, natočené záběry pak chtěl použít u soudu jako důkaz. Nakonec ale dostal od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) pokutu 1500 korun, protože jeho kamera zabírala i část ulice a tím ohrozil soukromí obyvatel.

Kamery mohou být dobrým sluhou, ale i zlým pánem. Například třetí popsaný případ otevřel debatu nad tím, kde je hranice mezi ochranou soukromí a majetku. „Celá věc je 
o tom, zda lze záznam z kamer zabírajících veřejné prostranství a sloužících k identifikaci osob považovat za zpracování osobních údajů výlučně pro soukromé nebo domácí potřeby. Generální advokát Niilo Jääskinen ve svém stanovisku uvádí, že nikoli, že je třeba aplikovat evropskou směrnici o zpracování osobních údajů, což úřad tvrdil od počátku," reaguje předseda ÚOOÚ Igor Němec na podle něj neoprávněnou kritiku, že úřad „pečuje o soukromí vandalů". Doplňuje, že kamery kromě vandalů zaznamenávají i jiné osoby. Na generálního advokáta evropského soudu se obrátil Nejvyšší správní soud, nyní ho čeká dořešení kauzy.

Jaká platí pro kamery pravidla? Pokud pouze monitorují daný prostor, nic nezaznamenávají ani neuchovávají, nepotřebují žádné povolení. 
V opačném případě se jedná 
o zpracovávání osobních údajů a musí mít registraci. Někdy to ale není tak jednoduché. Pokud si před vchodové dveře do bytu přimontujete kameru, která zaměřuje pouze členy rodiny, žádat úřad o registraci nemusíte. Pokud však zabírá 
i jiné osoby, musíte mít povolení, navíc o tom musíte kolemjdoucí informovat. Právě proto dostal novinář Ryneš pokutu – sledoval lidi, kteří mu 
k tomu nedali souhlas.

A to není vše. „Policie nemusí hlásit používání kamerových systémů, protože je to pro ni upraveno speciálním zákonem," doplňuje mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková.

Jako prevence

Například obecní kamery může provozovat pouze policie. „Tyto systémy musí v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů zabírat veřejný prostor, nesmí tedy narušovat soukromí. Lze s nimi v intencích zákona sledovat vše, co souvisí se zajištěním bezpečnosti osob, veřejného majetku či dopravy," vysvětluje mluvčí ministerstva vnitra Břetislav Oliva. Podle policie mají více funkcí, slouží třeba k odstrašování pachatele, upozornění na podezřelé chování, přivolání hlídky nebo k identifikaci. „Často pouze samotný fakt, že lidé vědí o kamerovém systému, funguje jako důvod, aby se v daném místě chovali podle zákona. Systém není jen 
o ochraně majetku a osob, často pomáhá nebo nahrazuje nedostatky v mechanickém nebo elektronickém zabezpečení. Obecně se dá říci, že díky kamerovému systému jsou nejen obce bezpečnější," doplňuje mluvčí Svazu měst a obcí Štěpánka Filipová s tím, že kamerové systémy jsou také součástí integrovaného záchranného systému. Ministerstvo obcím na kamerové systémy přispívá, ročně mezi ně rozdělí zhruba 20 milionů korun. Ohledně záznamů platí nepsané pravidlo, že by se měl po třech dnech přemazat. Otázkou je, jestli se tak děje.

Odborník na informační bezpečnost a analýzu dat Václav Novák ze sdružení Iuridicum Remedium řekl Deníku: Stát bojuje proti jednotlivým kamerám. Hrozbou je celá síť

Kamery podle experta na sledovací zařízení 
ve veřejném prostoru Václava Nováka vytvářejí síť informací, ze které není úniku.

Jaká jsou podle vás největší rizika kamerových systémů?
Největší riziko spočívá
v tom, že tyto systémy, pokud jsou na souvislé ploše, monitorují pohyb všech osob 
v prostoru. Dokážou identifikovat jednotlivé lidi a předávat si tyto informace mezi sebou, dokážou tak zmapovat, kdo, kdy a kam chodil. Tyto informace, když se propojí 
s daty z jiných kamer nebo programů, vytváří obrovskou databázi sledování lidí. Z takové databáze se poté dají vytahovat data, která mohou být snadno zneužita. Může tak například vzniknout statistika, kdo tráví kolik času 
v hospodě, kostele, mešitě nebo jakémkoli zařízení, na které si vzpomenete. Problém je, že tyto údaje dostává do rukou blíže neurčený počet lidí, u kterých neexistuje žádná garance, že informace nezneužijí. Dnes je jen v Praze přes sto monitorovacích pracovišť, což představuje kolem tisícovky lidí, kteří mohou na někoho ukázat prstem a sledovat ho po celém městě. Někdo jiný si navíc od nich něco takového může nechat udělat.

Dochází k takovým únikům?
Stačí se podívat na youtube.com, kde je několik záběrů z kamerových systémů. Největší riziko je v tom, že tyto systémy nahrazují sledování.

Pomáhají kamery zvyšovat bezpečnost, nebo jde jen 
o prázdné fráze?
To je otázka na nějaký nezávislý výzkum, který by měl předcházet masivnímu nákupu kamer do českých měst. Místo toho se v Praze 1 provedla studie na zvýšení bezpečnosti, kterou provedla firma, která kamery prodává. Tímto způsobem zvyšovat bezpečnost nelze. Data, která by podporovala tvrzení, že se kriminalita díky monitoru prostoru zlepší, chybějí. Policie samozřejmě řekne, že díky kamerám vytlačila nějakou kriminalitu, což je zřejmě i pravda. Otázka ale je, jestli chceme platit stovky milionů za to, že se trestné činy stanou o dvě ulice dál.  

Nahrávacích zařízení, nad kterými visí otazník, je několik. Jsou ale některá opravdu nezbytná?
Pokud nějaká studie ukáže, že kamera na určitém místě pomůže, není důvod ji nevyužít. Problém ale nespočívá 
v jedné kameře, ale v tom, že je to souvislý systém. Brzo se dočkáme toho, že kamery budou nad námi létat. Tím vzniká síť, ze které není úniku, a data, která mohou být snadno zneužita.

Může být ČR označena za slíditelskou velmoc, nebo jsou země, které jsou na tom ještě hůře?
Myslím si, že v tomto trendu nijak nevybočujeme, je to globální. Často se tak mluví 
o Velké Británii, jestli ale někde existuje místo s ještě větším dohledem, to říct nelze. 
V této chvíli jsou u nás nejzajímavější plánované kamery na Praze 1, které kromě obrazu budou lidi na ulici také odposlouchávat. V tomto směru to Praha přehání, odposlouchávat lidi na ulici je dost odvážné. Může vás tak poslouchat jakýkoli městský strážník, který si zapne zvuk z kamery, zatímco policie nebo tajná služba potřebuje k odposlouchávání soudní povolení.

Co říkáte na pokutu pro pana Ryneše (viz článek výše)?
Je smutné, že stát bojuje proti individuálním kamerám, které nejsou tak nebezpečné. Zatímco kamery, které mají potenciál vytvořit Velkého bratra, jsou státem naopak placeny za velké peníze.

Kolik je u nás kamer, lze jen těžko odhadovat. Jaký počet tipujete?
Snažíme se vytvořit mapu kamer, kdy dobrovolníci zaznamenávají do mapy jejich souřadnice. Samozřejmě ale nemáme všechny. Přesné číslo nikdo neví, i Úřad pro ochranu osobních údajů dostává informace pouze o kamerách, které sbírají záznam. Nedokážu odhadnout, jestli jich jsou tisíce, nebo desetitisíce.

Velký bratr

Kateřina Ciborová