Mrazy zvěři nevadí, daleko více ji strestují lyžaři a psi

Takový je poznatek mnoha myslivců, nejen z havlíčkobrodského regionu. Své o tom ví i předseda Mysliveckého sdružení ve Věži Bohumil Šlosar.

„Pokud je zvěř v klidu a nikdo ji neruší, s mrazem se snáze vyrovná. Z našeho pohledu je pro zvěř vysoce stresujícím faktorem zejména přítomnost lidí v lesních porostech. V tomto období zejména lyžařů, kteří vyrážejí ve velkých počtech na túry, často i v doprovodu svých čtyřnohých miláčků,“ uvedl Šlosar.

Zvěř, a především pak ta srnčí, před lidmi, popřípadě před volně puštěnými psy, zběsile prchá a může se stát, že po úprku, který ji vysílí, snadněji podlehne zápalu plic. „Naši členové coby myslivecká stráž samozřejmě lyžaře a pejskaře na tuto skutečnost upozorňují, ale není možné, aby zasahovali všude, vždyť naše honitba má výměru téměř devět set hektarů. Navíc je dnes s některými lidmi, kteří se po lesích pohybují, opravdu těžká řeč,“ připustil Šlosar.

Ke krmelcům jezdí také na lyžích

Myslivci z Věže mají v současné době na starosti necelou dvacítku krmelců. Seno suší v létě sami. Zbývající krmivo, to znamená obilí, kukuřici, sůl nebo brambory kupují. „O tomto víkendu vyrazíme ke krmelcům opět. Budeme totiž srnčí zvěři podávat léčivo. Ke krmelcům a krmítkům se teď stahují i zajíci, koroptve a bažanti. Divočáky přikrmujeme bramborami,“ vyjmenoval Šlosar a dodal, že jednotlivá krmeliště, která mají rozdělená, myslivci navštěvují dvakrát týdně. Pokud se k nim nedostanou auty, nebo traktorem, jezdí na lyžích.

V souvislosti s ptactvem a drobnou zvěří Šlosar podotkl, jaké škody v okolí Věže napáchaly socialistické meliorace. Zničily nejen meandrující vodní toky, ale také četné remízky, mokřady a stromořadí. Jinými slovy místa, kde bažanti, koroptve a zajíci mívali přirozené zázemí a úkryty. Před dravci, ale i před lidmi. Proto se myslivci z Věže hojně věnují i výsadbě stromů. A to nejen jehličnanů. Příkladem za všechny budiž lokalita Na Kobyle u dubu, kde v současné době vyrůstá více než 250 smrčků, nebo jeřábová a kaštanová alej u silnice z Věže směrem na Mozerov.

Starost o bažanty

„Červenou jeřabinu a kaštany vysazujeme ze zcela pragmatických důvodů,“ konstatoval Šlosar. „Plody těchto listnáčů totiž poskytují potravu nejen ptactvu, ale i zvěři. Například kaštany mají prokazatelný léčivý účinek.“

Šlosarův kolega Jaroslav Zítko se každoročně v zimě stará o několik bažantích párů, které myslivecké sdružení na podzim zakoupí a na jaře vypouští do přírody.

„Je to takový nekonečný příběh,“ posteskl si Zítko. „Bažanti chovaní v zajetí nemají přirozené instinkty. Neskryjí se před predátory a stanou se velmi brzy jejich kořistí. Přesto se o jejich návrat do přírody pokoušíme.“

Čtěte také: Myslivci: Řidiči pozor! Zvěř se stahuje k silnicím