"Žitý islám je hodně vzdálen ustálené příručkové podobě a tvrzením o důsledném, striktním a normativním náboženství," napsal v závěru knihy její editor Daniel Topinka.

Podle odborníků také neexistuje organizace či autorita, která by zastupovala muslimy v Česku jako celek. Přesto majorita identifikuje muslimy primárně na základě jejich náboženské identity a vidí je jako monolitický blok, což příliš neodpovídá realitě. "Dominantně se u muslimů setkáváme s projevy individualizace a privatizace víry, jdoucími napříč poměrně pestrým spektrem muslimského pole," uvádí kniha.

Nelze přesně vyčíslit, kolik muslimů v Česku žije. Při sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3358 lidí, šlo však o nepovinné údaje. Podle odhadů se celkový počet pohyboval někde mezi 10.000 a 15.000 lidí. Na jiném místě knihy se objevuje odhad kolem 22.000 lidí. Nejvíce muslimů žije v Praze, Brně a ve Středočeském kraji.

Asi tři pětiny jsou podle sčítání lidu ekonomicky aktivní, mají dobrý vzdělanostní profil - obojí v průměru lepší než česká populace. "Svým profilem se čeští muslimové více podobají muslimům americkým než těm západoevropským. Američtí muslimové rovněž vykazují lepší vzdělanostní profil ve srovnání s americkou populací jako celkem, totéž platí i o ekonomické aktivitě," popisuje kniha.

Sami muslimové v průzkumu uvedli, že pociťují negativní postoje veřejnosti. Problém nepředstavuje ani tak všední život nebo jednání s úřady, jako vstupy do veřejného prostoru, veřejné přihlášení k islámu a jakékoliv vizuálně patrné projevy víry - třeba zahalování.

"Někteří z respondentů čelili verbálním útokům jak ve virtuálním světě internetu, tak ve fyzickém prostoru. Téměř všechny respondentky, jež nosily na veřejnosti šátek, se setkaly s nadávkami anebo nepříjemnými pohledy (zíráním) ostatních lidí na ulici. Někteří respondenti také odpověděli, že byli fyzicky napadeni," vypočítává jedna z publikovaných studií.

Modlitebny a mešity v Česku na první pohled téměř nelze rozeznat od běžné zástavby. Pro muslimy plní nejen funkci náboženskou, ale i společenskou, osvětovou, charitativní, jak je v islámu běžné. Podle knihy se v Česku nijak nenaplňuje role politická. Kniha se věnuje také problematice muslimů v nemocnicích, lázních a věznicích, muslimským hřbitovům, rituální porážce, obrazu muslimů v učebnicích či v médiích.