VYBERTE SI REGION

Mých šest týdnů s politiky aneb jak je vidím já

Praha - Pohled na šéfkuchaře politické kuchyně očima redaktorky Deníku

24.5.2010 14
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník

Kalousek v konzervě, John coby český Kennedy, Paroubek s býkem (předložku podtrhuji) a Nečas beze všech. Tyhle střípky mi proběhnou hlavou, když si promítám posledních šest týdnů.

Během nich jsem se sešla se sedmi politiky, kteří se poperou o sněmovnu a moc v této zemi. Ondřej Liška (Strana zelených), Cyril Svoboda (KDU-ČSL), Radek John (VV), Miroslav Kalousek (TOP 09), Vojtěch Filip (KSČM, Petr Nečas (ODS) a Jiří Paroubek (ČSSD).

Účel? Rozhovory pro Deník.

Říká se, že v okamžiku, kdy se vypnou televizní kamery nebo skončí jednání sněmovny, alfa samci se mění v beránky a nepřátelé na život a na smrt v dobré parťáky, kteří spolu rádi zajdou na pivo. Není to pravda. Lidé se dokážou přetvařovat jen na chvíli a rozhodně nedokážou změnit podstatu své povahy.

Zelený chaos

Připadá-li vám například Liška jako poctivý kluk, který má ve svých 32 letech nefalšovaný vztek, že vládní posty tu rozděluje místo premiéra generální ředitel ČEZ, je váš pocit správný. Přivítal mě v podkrovních místnostech sněmovny, kde sídlí jejich klub. Všude kolem vládl typický zelený chaos, na stole stál džbán vody. Liška vyjmenovává všechny neduhy české politiky, nemyslím však, že na ně zná recept. Moc by je chtěl vyléčit, bohužel nepatří mezi hochy, s nimiž velcí hráči mluví. Má ale skvělou rodinu a jestli se do sněmovny nedostane, určitě se věšet nepůjde. (Rozhovor s Ondřejem Liškou čtěte zde)

Lidovecký spasitel

To Svoboda je jiná káva. Pokud pětiprocentní hranici nepřekoná, nejspíš se sesype. Politika ho strhává, přeje si sedět ve vládě a po čase třeba říct: to my jsme vás zbavili hnusně vlezlého hazardu, heren a kasín. Což by mimochodem byla do značné míry pravda, protože nebýt lidoveckého tlačení na pilu, nedávno přijatá novela loterijního zákona by nespatřila světlo světa ani omylem. Jen nevím, zda Svobodu žene do sněmovny spíš vůle prosadit kvalitní a v některých daňových pasážích průkopnický program, nebo až paranoidní nenávist vůči Kalouskovi. (Rozhovor s Cyrilem Svobodou čtěte zde)

Nejsouc slivovicí

Ten je naopak v těžké pohodě. Když vcházím do jeho poslaneckého doupěte, přes mraky kouře Kalouska málem nevidím. Hulí jednu za druhou, perlí bonmoty, vykládá historky s Karlem a těší se na moravské turné po sklípcích. S Kalouskem jsem se před čtyřmi roky vsadila o přechodníkový tvar slovesa nebýt. O šampaňské. Ač nejsouc jazykozpytkyně, měla jsem pravdu. Dodnes jsem se výhry nedočkala, což mi napovídá, že s těmi ultrapravicovými sliby to možná taky až tak vážně nemyslí.

Místo bublinek si od strůjce TOP 09 odnáším aspoň guláš v konzervě s jeho fotkou a slivovici. Tedy podle jména. Ve skutečnosti je v lahvi s Kalouskovým vyobrazením grappa. Aby tak nakonec uvnitř strany v lákavém schwarzenbergském obalu nebylo též něco úplně jiného… Ať tak nebo tak, Kalousek je z dané sedmičky nejkošatější osobnost, vtipný a chytrý. Pokud bych s někým měla ztroskotat na pustém ostrově, pak s ním. To už ovšem s politickou rukovětí nesouvisí. (Rozhovor s Miroslavem Kalouskem čtěte zde)

Muž v popředí

Radka Johna znám z několika společenských akcí, kde byl jako novinář či manžel Zlaty Adamovské. Teď už není ani jedno. Stal se z něj politik a se známou herečkou se rozvedl. Ano, právníci slavného páru stihli rozvod dotáhnout do konce ještě před volbami. John si ze svých sklonů k záletům nic nedělá a smrtelně vážně se mě ptá: „Byl snad Kennedy špatný prezident jen proto, že měl plno milenek?“ Nebyl, ale chlap mizerná ano. John jinak civilně a s velkým zaujetím vypráví o programu své strany, v jejímž čele stanul loni a udělal z ní nejžádanější nevěstu letošních voleb.

Vypráví, jak se díky nim očistí česká kotlina od prohnilých kšeftů se státními zakázkami, korupce a zákulisních hráčů. „No nebylo by úžasné, kdyby se nám aspoň něco z toho povedlo prosadit?“ ptá se mě naléhavě. Bylo, ale až ve sněmovně budete, vy, pane Johne, o tom rozhodovat nebudete. Proč by jinak zásadní předvolební schůzky, s Petrou Paroubkovou či šedou eminencí pražské ODS Tomášem Hrdličkou, vedla klíčová osoba VV, Vít Bárta? (Rozhovor s Radkem Johnem čtěte zde)

Živý v muzeu zkamenělin

Když jsem se vracela do redakce po rozhovoru s Vojtěchem Filipem, kolegové na mne pokřikovali: „Co je nového na ÚV?“ Jenže sídlo komunistů už dávno není obávanou centrálou moci. Prastarý výtah dýchavičně stoupá nahoru a celé to tam vypadá jako v muzeu dávnověku. Kromě šéfa. Ten mě vítá v dokanele střiženém saku a celý září. V posledních dnech se o něj novináři perou.

Filip je příjemný chlapík a není mi úplně jasné, co dělá v téhle dějinami zatracené partaji. Leda by dobře věděl, že v těch jiných je tlačenice a neměl by v nich předplacené místo ve sněmovně až do důchodu. Filip věří levicovým idejím, ale rozhodně není fanatickým bolševikem s nepříčetným leskem v oku. Spíš pragmatik s lehce poťouchlým úsměvem, který ví své. (Rozhovor s Vojtěchem Filipem čtěte zde)

Zafuní a běží dál

Za Jiřím Paroubkem jsem v Lidovém domě byla poněkolikáté. Typické je, že vždycky projdu do druhého patra a jeho pracovny, aniž by mě kdokoli zastavil. Což je fajn, do sídla socialistického vůdce by se asi takhle nějak mělo chodit. Na chodbě se přede mnou mihnou Paroubkovy stíny, Jaroslav Tvrdík a Petr Dimun. Šéf je ještě před rozhovorem stačí sjet i zaúkolovat a pak už se věnuje mně. Na skříni jsem si všimla býka z červeného skla. Stejného máme doma. Zaujal mne i proto, že Paroubek je tomuhle zvířeti podobný. Jde za svým a je si jistý, že toho dosáhne. Když všichni kolem něj už padají na ústa, on se otřepe, zafuní a běží dál. Chce vládnout, vést kabinet a pevně stát u kormidla. Myslím, že udělá cokoliv, aby toho dosáhl. Třeba se spojí s Filipem, nebo Nečasem. A jestli se mě ptáte, s kým spíš, tak s Nečasem. (Rozhovor s Jiřím Paroubkem čtěte zde)

Osamocený asketa

Jenže to by nesměl být Nečas Nečasem. V ODS, straně plné kmotrů, špičatých bot a zlatých řetězů, působí značně nepatřičně. Vzdělaný, poctivý, asketický. Miluje svou ženu, děti a práci. Rodinu víc, kdysi jí dal přednost před ministerským postem. Rozhovor si domlouváme dlouho, kampaň vrcholí, těžko se hledá termín. Nakonec mi ho oznamuje sám Nečas. A když za ním večer přicházím do sněmovny, vyzvedává si mne osobně.

Povídáme si o povodních, že je to hrůza, které asi nejde zabránit. Je unavený, ale zhubnul, má perfektně padnoucí oblek a sluší mu to. Po rozhovoru se loučí a opět osobně mě doprovází do recepce. Po celou dobu není žádný muž či žena ODS v dohledu. Napadá mě, že je to Nečasův problém v kostce. Tenhle člověk, jemuž věřím, že politiku pojímá jako službu, působí stranicky opuštěně. Bez známých afér, přítelíčků v byznysu, Dalíků i Němců. Jenže jak dlouho může být člověk nahoře, kde nejvíc fouká, úplně sám? (Rozhovor s Petrem Nečasem čtěte zde)

V pátek a sobotu zvolíme své poslance, kteří schválí vládu. Třeba máte s politiky úplně jinou zkušenost než já, nebo dáte hlas straně, s jejímž lídrem jsem nemluvila. Až se budete rozhodovat, zda jít k urně či ne, zkuste si ale vzpomenout na slova mého kolegy, který přemlouvá rodiče, aby šli volit: „Když chcete, zůstaňte doma, ale čtyři roky od vás nechci slyšet jedinou nadávku na ty, kteří nám budou vládnout.“

Autor: Kateřina Perknerová

24.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 14
SDÍLEJ:
Banka UBS v Curychu. Ilustrační foto.

Kde nejlépe platí cizincům? Ve Švýcarsku. V Česku nemají smysl pro humor

Michal Pavlata.
5

Zemřel herec, dabér a publicista Michal Pavlata

Konec twitteru na vnitru. Zaměstnanci retweetnuli nelichotivé foto z inaugurace

Americké ministerstvo vnitra dostalo pokyn uzavřít všechny své twitterové účty poté, co na jednom z nich jeho zaměstnanci retweetnuli nelichotivé porovnání fotek z inaugurace exprezidenta Baracka Obamy a nynějšího šéfa Bílého domu Donalda Trumpa. 

AKTUALIZOVÁNO

Washington na manifestaci za práva žen přilákal přes půl milionu lidí

Masovou účast dnes v centru Washingtonu před budovou Kongresu USA doprovázela manifestace za práva žen, jejíž součástí byl i pochod k Bílému domu. Demonstrace, která sice nebyla ohlášena jako akce proti Trumpovi, se mezitím v protest proti novému prezidentovi jasně přeměnila. Organizátoři očekávali až čtvrt milionu lidí, ale úřady, které byly původně v odhadech střízlivější, nyní hovoří až o 500.000 účastnících. Spekuluje se, že dnešní shromáždění se vyrovnalo páteční inauguraci prezidenta Donalda Trumpa. Podobné manifestace s přece jen menší účastí se konaly i v dalších městech USA, ale i světa včetně Prahy.

Další krok na cestě do UNESCO: Česká republika nominuje Žatec

Žatec - O tom, zda se město dostane na prestižní seznam památek, by se mohlo rozhodnout v létě příštího roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies