VYBERTE SI REGION

Nadace Partnerství: Nejde nám jen o stromy, ale i o lidi

Praha - Nadace Partnerství se snaží změnit prostředí českých měst tak, aby se v nich chodci necítili v porovnání s automobily jako nezvaní hosté.

2.5.2009
SDÍLEJ:

S podporou Nadace Partnerství se na podzim objevily nové stromy v Alejí národů v Přísnoticích na jižní Moravě. Foto: archiv

Stromem roku 2008 se stala rozložitá lípa Jana Gurreho v jihočeském Římově. Úspěšná soutěž patří k nejznámějším projektům Nadace Partnerství, největší české nadace zaměřené na životní prostředí. Od začátku 90. let, kdy vznikla, je v popředí jejího zájmu nejen příroda, ale i lidé.

„Nepodporovali jsme v první řadě technické projekty, ale vždy místní lidi, kteří chtěli něco změnit,“ říká ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata a pokračuje: „Když k nám přijde projekt, který chce jenom peníze na vyřešení nějakého technického problému, a kolem není žádná skupina, která chce změnit životní prostředí v té komunitě, je pro nás málo zajímavý. Nejde nám jen o životní prostředí, ale také o demokracii.“

V rámci programu Strom života nadace vyhlašuje nejen soutěž o Strom roku, ale také podporuje výsadbu alejí, stromořadí a další zeleně v obcích. „Je zajímavé, že stromy jsou taková emotivní záležitost. Lidi k nim mají obrovský vztah, symbolizují jejich pouto k místu, k jejich rodišti. Dávají dohromady lidi, kteří když jednou začnou s jednoduchým projektem výsadby několika stromů, můžou pak dělat spolu další věci,“ říká ředitel Kundrata.

Příroda a životní prostředí není jedinou oblastí, v níž se Nadace Partnerství angažuje. Snaží se rovněž změnit prostředí českých měst tak, aby se v nich chodci necítili v porovnání s automobily jako nezvaní hosté. „To znamená, že auta se musí zpomalit a pohybovat se po úrovni ulice tak, aby neohrožovaly ostatní a nevytlačovaly je z tohoto prostoru,“ říká ředitel nadace.

Zatímco v zahraničních metropolích jsou náměstí plná lidí a živých předzahrádek restaurací, v Praze a dalších velkých městech se mnohdy změnila na parkoviště. „Je to trend, který každé prodělalo každé evropské město. V těch rozumných však postupně auta z center vytlačí ven, tím se otevře ekonomika pro restaurace, obchod i služby,“ říká Miroslav Kundrata. Podobné zaměření má i program bezpečných cest do školy Na zelenou, který rozvíjí spolupráci rodičů, policistů a radnic v několika desítkách škol po celé republice.

Nadace Partnerství je podle žebříčku za rok 2008, který sestavuje Fórum dárců, šestou největší nefiremní nadací v Česku. Na projekty rozdělila 18 milionů 911 tisíc korun.

Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství: Naše podpora dokáže dát dohromady celou vesnici

Jakou pozorujete za těch osmnáct let, co působíte v Česku, změnu v zájmu u dárců o oblast životního prostředí? I v českých médiích se postupně dostává do popředí zájmu, odráží se to ve zvýšení příspěvků dárců?

Máte pravdu, že životní prostředí bylo dlouho na okraji zájmu, podobně, jako třeba lidská práva, nebo některé další okrajové skupiny. V posledních letech se pozornost k tomuto tématu zvyšuje, je to samozřejmě způsobeno i růstem životní úrovně. Tím pádem se zvyšuje i zájem lidí o své vlastní zdraví a o okolí. Protože zdraví a životní prostředí spolu hodně souvisí. Takže kopírujeme s určitým odstupem všechny trendy typické pro západní Evropu a pro vyspělé státy. Z hlediska dárců, na jedné straně odešly dárci zahraniční, skončily zahraniční vládní programy, odešly zahraniční nadace. Ale na druhé straně začal v Česku růst zájem firemních dárců a také individuální dárci jsou více připraveni do toho životního prostředí přispět. Začínají to považovat za prioritu.

Proč skončil zájem zahraničních nadací? Byl pro ně tento prostor atraktivní hlavně situací po pádu komunismu? Vždyť v životním prostředí řada problémů trvá dál…

Je to jednoznačně územním zájmem. V podstatě všichni zahraniční dárci si řekli: „Už jste v Evropské unii, už jste dost bohatí, už máte na to, abyste se postarali o svoje problémy sami. My se stěhujeme do potřebnějších oblastí.“ Bohužel stejným způsobem se zrychluje rotace zahraničních dárců nejenom ve střední Evropě, ale také na Balkáně. Takže naše partnerské organizace v Rumunsku, Bulharsku nebo bývalé Jugoslávii budou mít velký problém, protože u nich proces ekonomické stabilizace a demokratizace začal podstatně později. A oni mají na tu stabilizaci daleko kratší čas. Takže zahraniční dárci dnes odcházejí už i z Bulharska a z Rumunska, i když pár jich tam ještě zůstává, ale odejdou brzy a ty organizace občanské společnosti na tom budou daleko hůř, protože dárcovství a bohatství ve společnosti tam ještě není na takové úrovni, jako u nás.

Vyrovnal rostoucí zájem tuzemských firemních dárců prostředky, které do této oblasti v 90. letech směrovaly zahraniční nadace, nebo jste museli třeba část těch aktivit kvůli omezení zájmu omezit?

Z hlediska celkového objemu to zájem firem určitě vyrovnal a je potřeba ocenit dárce, kteří z projektů s neziskovkami nevycouvali ani v době krize. Nicméně peníze, které se dají získat od firemních dárců, jsou většinou programově nasměrované a nejsou to peníze volné, které by mohly reagovat na potřeby organizací na jakýkoliv projekt. Takže my jako nadace také hodně diverzifikujeme vlastní zdroje. Patříme mezi nadace, které dostaly poměrně významnou část z nadačního investičního fondu. A nadační jmění něco vynáší, i když i na tom se podepsala finanční krize. Z výnosů nadačního jmění můžeme citlivěji reagovat na potřeby toho sektoru, kdežto peníze od firemních dárců nebo z evropských fondů, ty už jsou přesně zaměřené a s těmi už se těžko hýbe. O to je těžší odchod zahraničních nadací nahradit.

Jste součástí středoevropské nadace. Pomáhá vám tato skutečnost v oslovování zahraničních nadací, že nejste izolovaná česká nadace ale jste součástí širší skupiny?

Samozřejmě ta síť šesti nadací, my tomu říkáme Environmental Partnership For Sustainable Development – Partnerství pro udržitelný rozvoj, je výbornou platformou pro výměnu zkušeností, ale je to i komparativní výhoda, protože řada těch investorů nebo hráčů na evropském poli se dívá na širší region. Samozřejmě, když pracujete v šesti zemích, je to něco jiného, než když děláte jenom v České republice nebo kterékoliv jiné zemi. Je to sice komparativní výhoda, ale zdroje nejsou větší, takže se musí dělit mezi více zemí. Zároveň je velmi náročný management těch projektů, protože je musíte koordinovat, překonávat jazykové bariéry, jiné právní podmínky… Prostě je to náročnější.

Problémy životního prostředí nejsou izolované podle jednotlivých zemí. Máte nějaké programy nebo projekty, které propojují všechny země regionů, kde partnerské nadace působí?

Ne všechny nadace mají stejnou kapacitu. Takže nemůžeme plošně nastartovat všechny programy, které se podařilo rozvinout v jedné zemi. Programově je zatím nejvíce rozvinuta spolupráce v programu Greenways, který podporuje nemotorovou dopravu, rozvoj venkovské turistiky, cyklistické stezky, udržitelnou turistiku. Ten již funguje už celoplošně. Druhým programem pro celý region se stane projekt zaměřený na veřejná prostranství, který má velmi dobrou odezvu v České republice a zejména na Slovensku. Pak je potenciál v tématu stromy, zeleň a samozřejmě klima.

Když jsme u projektů, vaším nejznámějším je Strom roku, můžete představit všechny vaše nejdůležitější projekty?

Nejpočetnější tým máme ve zmíněném programu Greenways, v jehož rozvoji nám pomáhá Česká spořitelna. Jsou to zjednodušeně cyklostezky, podpora nemotorové dopravy, udržitelné turistiky a udržitelného rozvoje venkova. Tam je řada zajímavých projektů, které mají poměrně známou značku. Například Moravské vinařské stezky nebo Greenway Praha-Vídeň. Pak jste zmínil anketu a celostátní soutěž Strom roku, kterou zastřešuje program Strom života. Přes něj rozdělujeme nejvíce programových grantů. Díky podpoře společnosti Skanska a dalších dárců jsme schopni podpořit z tohoto programu ročně projekty za tři a půl až čtyři miliony korun.

Proč přikládáte tématu stromů takový význam?

Ty stromy vypadají hrozně jednoduše, a někdy si říkají lidi z jiných nevládních organizací, že jsou přeci daleko důležitější témata, a toto je jen líbivá, povrchní věc. Ale nám se ukazuje, že stromy jsou takové sjednocující téma pro začátek nějaké aktivity. Že v řadě obcí a u místních neziskových organizací, které začaly s maličkým projektem výsadby nějaké malé aleje nebo několika stromů, se kolem toho projektu dala dohromady celá vesnice a nyní už dělají na dalších věcech.
Zájem o stromy dokumentuje také úspěch ankety Strom roku. Loni v ní hlasovalo téměř 90 tisíc lidí. S Bruselem jednáme o rozšíření úspěšného projektu na evropskou úroveň.

Týkají se programy zaměřené na stromy jen venkova?

Před třemi lety vznikl projekt Město stromů, který iniciovaly Strakonice. Teď se štafeta předává z roku na tok dalším městům. Kroměříž, Tachov, poslední ročník vyhrál Krnov a k soutěži se připojila společnost TetraPak. Celé město věnuje celý rok stromům, nejenom sází, ale pořádá různé kulturní akce kolem stromů a tím přitahuje své obyvatele k zájmu o životní prostředí.
Vypadá to, že i tato soutěž má evropskou perspektivu a pracujeme na jejím propojení s mezinárodní soutěží Entente Florale Europe.

Spolupracujete s městy i na jiných projektech?

Máme programy, které se věnují dopravě a bezpečnosti. Léta pořádáme soutěž pro obce a města věnovanou zklidňování dopravy a nastavování větší rovnoprávnosti pěších s auty, nebo cyklistů s auty. Chceme oceňovat města a obce, které udělaly dobrý a příkladný projekt, na který se ostatní můžou přijet podívat a říci si: „Tady to dobře vyřešili, takhle by to mohlo fungovat i u nás“. Neříkáme zásadní ne autům, ale říkáme, v prostoru ulice musí být místo pro všechny, a pro všechny pokud možno rovnoprávně. To znamená, že auta se musí zpomalit a pohybovat se po úrovni ulice tak, aby neohrožovala ostatní a nevytlačovala je z tohoto prostoru. Do tohoto projektu se nám podařilo jako generálního partnera zapojit Škodu Auto.

Jak jste po letech spokojeni s výsledky vašeho úsilí?

Zastávám názor, že náš život je krátký a máme omezenou kapacitu, a omezené síly. A tak se snažíme zaměřit na ostrůvky „pozitivní deviace“, prostě podpořit ty dobré, aktivní, ukázat, že to jde. Samozřejmě, že jsou s tím problémy, ale na druhé straně vidíte v obcích a malých městech desítky a stovky lidí, kteří dělají výbornou práci téměř bez peněz. Že prostě jen malým grantem několika tisíc nebo desítek tisíc korun dokážete pomoci. Když jim ty peníze dáte nekomplikovaně, v pravý čas, jednoduše, tak pomůžete nastartovat výborné věci, které vedou ke změně a třeba i k velmi zajímavým investicím. A je v nich obrovská pozitivní energie pro mě i pro moje kolegy. Myslím, že našem národě je spousta pozitivní energie, jen ji prostě neumíme využívat. Politici a někteří další lidi to sice kazí, ale tak se na ně vykašleme a bavme se s těmi, kteří chtějí něco dělat, chtějí něco měnit. Protože jinak by se člověk zbláznil, kdyby sledoval jenom ten marast. Je to taková sebezáchovná filosofie.

Nadace Partnerství sídlí v Brně, kde má centrum Hnutí Duha, působí tam Ekologický právní servis, Nadace Veronica… Čím si myslíte, že to Brno je natolik výjimečné v rámci celé republiky, že v něm vzniklo tolik ekologických organizací?

Brněnská ekologická tradice sahá už hluboko do první republiky a do poválečných let, kdy tam vyrůstala velmi silná odborná a zároveň angažovaná ekologická skupina kolem profesora Úlehly a potom kolem profesora Zlatníka na lesnické fakultě. To byli velmi aktivní a renesanční lidé, kteří stáli nejenom u životního prostředí a základů ekologie, ale také u propojování ekologie a kultury. Jsou to lidi, kteří v profesorských rolích ovlivnili další generaci, jako je Milena Rychnovská, Karel Hudec, Antonín Buček, Hana Librová, kteří nejsou třeba celostátně známí, ale v odborné a ochranářské praxi jsou to velmi vážená jména. Ti zase ovlivnili další skupinu lidí, kteří se začali věnovat ekologické výchově, jako jsou třeba zakladatelé brněnské Lipky, Aleš Máchal a Hanka Korvasová, a mnozí jiní, kteří dnes už vychovali stovky dalších. V Brně je velké jádro, historie, která má návaznost.

Čím se brněnští ekologové lišili od podobných skupin jinde v republice, že se dokázali tak prosadit na celostátní úrovni?

Brno bylo typické vysokou odborností a zároveň vysokou angažovaností. Tito lidé se prostě nebáli v sedmdesátých letech vystupovat proti Novomlýnským nádržím a zvěrstvům, která tam technokratická fronta dělala. Miloš Spurný jako známý přírodovědec dokumentoval regulace Moravy a točil filmy, Antonín Buček organizoval masové akce na záchranu ohrožených druhů před napuštěním novomlýnských nádrží a z těchto lidí samozřejmě tato generace čerpá. V roce 1986 jsme založili časopis Veronica, který o těchto kauzách otevřeně psal. Po otevření hranic vznikla Duha a Jakub Patočka, tehdy ještě jako gymnazista, navázal na tuto tradici. Nebyla pro něj ovšem dost radikální, tak šel svou cestou, asi správnou, radikálnějšího nového mladého hnutí, které nemělo nic společného se starým svazem ochránců přírody a dalšími strukturami. A ještě s Janem Beránkem to dělali po svém. Spoustu věcí ovlivnili tehdy pozitivně. Podobně i Děti Země a Mirek Patrik se svojí věčnou, sysifovskou angažovaností.

Zmínil jste propojení ekologie a kultury, to je dost nezvyklé spojení…

Mnoho lidí zapomíná, že to má mnohem hlubší kořeny. Stejně jako má brněnská architektura kořeny v meziválečném období, což souvisí se světovou výstavou a brněnským výstavištěm. I ti ekologové se tam potkávali s architekty, s techniky, s básníky, s muzikology… Sedávali v jedněch kavárnách a bavili se o světě. To nám dnes chybí. Hodně se fragmentovala jak věda, tak veřejná debata. Už sedávají technici sami, a přírodovědci či filosofové sami. Nebaví se spolu, svět se stává roztříštěný a nikdo mu nerozumí jako celku. Nesnaží se mu rozumět. V tom mělo Brno vždycky výhodu a Pražáci nám to vždycky záviděli. Také v Brně spolu lidé více chodívali hospody, hádali se a pili spolu víno a zpívali společně u cimbálky. Tak vznikla spousta dobrých nápadů, například časopis Veronica nebo celý koncept územních systémů ekologické stability.

Autor: Dalibor Dostál

2.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Na pohádky se o Vánocích dívá 83 procent Čechů

Praha - Na pohádky se během Vánoc dívá v televizi 83 procent Čechů. Třetina lidí kvůli návštěvám ale televizní program nestíhá. Vyplývá to z průzkumu agentury ipsos pro O2. Zážitek ze sledování pohádek až 95 procentům diváků kazí reklamní přestávky. Kolem 70 procent lidí by chtělo sledovat program v televizi bez reklam nejen o Vánocích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies