VYBERTE SI REGION

Náměstek Nováček: Většina běženců nemá doklady, pátrání je dlouhé

Praha - První náměstek ministra vnitra Jiří Nováček v rozhovoru pro regionální Deník vysvětluje, proč zadržujeme uprchlíky mířící na Západ. Mimo jiné říká: Většina běženců nemá doklady, pátrání je dlouhé.

21.8.2015 132
SDÍLEJ:

Jiří Nováček, 1. náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost, poskytl 13. srpna v Praze rozhovor Deníku.Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Za normálních okolností je Jiří Nováček „pouze" 
1. náměstkem ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost. V posledních měsících a týdnech by ale svoji funkci mohl klidně přejmenovat na „náměstka pro uprchlíky". Právě jemu se totiž na stole scházejí každodenní hlášení o nově zadržených nelegálních migrantech, společně s kolegy počítá kapacitu volných míst v areálech a hlavně se snaží vyvracet mýty a klidnit rozjitřené vášně.

Vysvětlete mi, prosím, na úvod jednu základní věc. Jaký má smysl detence? Držet někoho 40 i více dní, vzít mu mobil, ale pak ho stejně odvést na vlak a nechat ho opustit Česko?
Nejprve vám k tomu musím říci základní fakta z nelegální migrace. V Zařízení pro zajištění cizinců před vyhoštěním, jak zní vhodnější název, se objevují tři skupiny klientů. První skupina jsou ti, kteří jsou v rámci takzvané readmisní dohody (o vracení uprchlíků – pozn. red.) vyhošťováni zpět, zpravidla do Rakouska. Jde o krátkou proceduru, která trvá do sedmi dní a týká se těch, kteří nepožádali o azyl v jiné sousední zemi a prokazatelně z ní přicestovali do ČR. My to ověříme v systému Eurodac, a když zjistíme, že má třeba jízdenku z Rakouska, tak jsme schopni ho velmi rychle vyhostit. Pak je tu druhá, takzvaná Dublinská skupina běženců, a to jsou ti, kteří požádali o azyl v jiné zemi Schengenského prostoru, dejme tomu v Maďarsku.
U nich trvá procedura maximálně 42 dní a končí transportem po dohodě se zemí, kde poprvé vstoupili na území EU a požádali o azyl.

A zbytek?
Třetí skupina jsou lidé, kteří jsou například vybaveni padělanými doklady či bez dokladů a zatím nikde o nic nepožádali, ani se neprokáže jejich cesta přes sousední zemi, to jsou adepti na takzvané správní vyhoštění. Ti mohou být v zařízení až 180 dní, 
v odůvodněných případech až 540 dní. A právě třetí skupina po uplynutí lhůty k zajištění dostane příkaz k opuštění ČR. Dotyčný poté není omezen na svobodě a ve lhůtě sedmi dní musí opustit ČR. Pokud bychom ho znovu chytili, půjde o maření úředního výkonu a tedy trestný čin. Z toho nám pak vzniká otázka kapacit 
v našich areálech, protože ji musíme dimenzovat na nějaký průměr, který je asi 70 dnů pobytu.

Chápu, ale jak říkám, člověk je odvezen na nádraží, sedne na vlak a odjede. Do sedmi dnů od vyhoštění se do vytouženého Německa dostane, akorát si tu udělal nechtěnou „přestávku". Tak proč ho držet?
Víte, účastnil jsem se jednání s uprchlíky při nepokojích v Bělé a jejich otázka byla stejná. Proč nás tady zadržujete, my jsme na cestě do Německa či do Švédska. Jenže smysl té detence je ve zjištění, kdo to vůbec je. U 80 procent zadržených lidí vůbec nevíte, o koho jde, nemají doklady, nemají totožnost. Naše policie to složitě zjišťuje na ambasádách, ale problém je v tom, že některé státy skoro vůbec nespolupracují. Když napíšete do Pákistánu či Afghánistánu, tak se toho moc nedovíte, nebo odpověď přijde za dlouho. Detence je prostě ochrana České republiky, je to jedna z funkcí státu. Když zjistíme člověka bez totožnosti, neznáme jeho minulost či bezpečnostní profil, je to nutnost a buďme rádi, že to u nás funguje. Některé státy, jako Maďarsko, to už nestíhají, jejich systém prověřování se prostě zhroutil, což je ale v množství 1500 lidí zadržených každý den pochopitelné.

Když je u nás většina zadržených lidí bez dokladů, daří se dohledat jejich totožnost?
Musíme vždy dohledat, kdo to je, také proto existují ty lhůty. Když jsem zmínil Maďarsko, musím ještě dodat, že oni nám akceptují všechny lidi, které jim v rámci Dublinských dohod vracíme. Protože jsou ale jejich kapacity plné, tak nás nyní žádají o pozdržení. Od začátku roku jsme zadrželi asi 470 lidí, kteří by měli být vráceni do Maďarska, ale reálně se jich tam vrátilo zatím jen asi 50. V září pojedeme do Maďarska jednat
o dalším postupu.

Jak vypadá běžný den uprchlíka po jeho zajištění?
Každý policií zajištěný člověk projde přijímací procedurou včetně zdravotní prohlídky. Nejprve se seznámí s vnitřním řádem ubytovacího zařízení a naši zaměstnanci mu sdělí, jaká má práva a povinnosti. Jinak běžný den je trávení volného času, běženci mají možnost chodit po areálu, hrát ping-pong nebo se dívat na televizi. Jsou to běžné věci, jenom jsou omezeni na svobodě. Navštívit je může charita 
a případně lidé, kteří jim poskytují lékařskou a právní pomoc. Přizpůsobili jsme 
i stravu, lidé dostávají tři druhy stravy podle svého vyznání a přání.

Kolik za to lidé zaplatí, pokud zjistíte, že u sebe mají peníze?
Pokud mají cizinci peněžní prostředky, Správa uprchlických zařízení denně strhává 112 korun za stravu a 130 korun za ubytování.

Hlavně na internetu se šíří fámy o tom, jaké uprchlíci mají či nemají nemoci. Jak je o ně postaráno?
Úvodní prohlídka zahrnuje hlavně rentgen plic, bakteriologické vyšetření stolice 
a vyšetření ke zjištění pohlavních chorob a případně další vyšetření dle pokynů lékaře. Je to zevrubné vyšetření a stále se seznam aktualizuje za dozoru hlavního hygienika. Ten sleduje aktuální situaci v daných zemích,
a tomu se přizpůsobují i prohlídky. Vyšetření se provádí během 72 hodin od zadržení.

Jiří Nováček, 1. náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost, poskytl 13. srpna v Praze rozhovor Deníku.Kolik orientačně taková péče stojí a z jakých zdrojů je hrazena?
Pokud jde o lidi, kteří žádají o azyl, jejich péče a zabezpečení se platí ze zdravotního a sociálního systému ČR. Hradí to tedy státní rozpočet a VZP. V případě lidí 
v zajišťovacích zařízeních je péče hrazena z režie ministerstva vnitra, máme takzvané Zdravotnické zařízení MV, které má rozpočet pro rok 2016 asi 62 milionů korun. Teď jsme za první čtvrtletí spočítali celkovou lékařkou péči na jednoho uprchlíka v průměru asi 2800 korun. Většina běženců, hlavně mladí muži, přicházejí ve výborném fyzickém stavu, část běženců, hlavně matky s malými dětmi či starší lidé, ale musejí být čas od času léčeni, což často souvisí s dlouhou cestou.

Jak probíhá samotný přijímací pohovor?
Jak jsem říkal, nejprve naši zaměstnanci dotyčnému člověku vysvětlí jeho práva 
a povinnosti, vždy je u toho tlumočník. Aby to nebylo závislé jen na našich zaměstnancích, zveme na tyto přijímače i pracovníky charity, jejichž spolupráce si vážíme. Třeba při pohovorech s občany Sýrie je zřejmé, že mají nějaké základní informace od lidí, kteří jim pomáhají při cestě do Evropy. Často jsou třeba vybaveni mapami s vyznačenou trasou.

Pašeráci jim tudíž pomáhají. Kolik za jejich „služby" uprchlíci zaplatí?
Existují určité ceníky, kam a za kolik. Nejčastěji nám ale lidé popisují cenu od tří do pěti tisíc euro (81 až 135 tisíc korun – pozn. red.). Je to cena za Balkánskou cestu, kudy 
k nám míří lidé z Afghánistánu, Sýrie a někdy i Pákistánu. Balkánská trasa vede přes Srbsko resp. Makedonii a Maďarsko, neboť srbská hranice je děravá. Srbsko je sice přidružený stát EU, ale zajišťování osob neprovádí, tudíž prvním regulérním státem, kde lidé požádají o azyl či jsou chyceni, je Maďarsko.

Pašeráctví s lidmi se organizuje na území jiných států, ale přesto, dělá EU maximum, aby to zvládla a pomohla zemím jako Maďarsko, Itálie či Řecko, kde to hraničí s katastrofou? Rozbíjejí se nějak tyto gangy?
Jezdil jsme na vyjednávání na půdu Evropské unie 
a myslím, že ochrana společných hranic je hrozně bezzubá. Osmadvacet států se nedokázalo dohodnout a každá země s vnější hranicí provádí ochranu jinak a sleduje svoje zájmy. EU tlačí na odpovědnost Itálie či Řecka a říká, že tyto země dostávaly na ochranu hranic velké peníze a měly je řádně střežit. Třeba Italové ale řekli, že pro ně má humanitární stránka vyšší hodnotu než to, že pak musí u sebe toho zadrženého člověka strpět. My jsme Italům nabízeli experty na přijímání uprchlíků, nabízeli jsme peníze i techniku, ale Itálie si to nepřála.

Proč?
Nechtějí, aby bylo vidět do jejich procedur, jestli jsou 
v pořádku, nebo ne. Prostě na mě osobně teď EU nepůsobí moc akceschopným dojmem. Kdybychom byli schopni vracet uprchlíky třeba do Libye, bylo by to mnohem účinnější. V tom je dobrý příklad Španělska, které svůj problém s Marokem vyřešilo samo tím, že tam investovalo peníze a proud uprchlíků do Španělska úplně ustal.

Například Itálie už pár letadel 
s ekonomickými uprchlíky vypravila nazpět, byť to byly země, jako je Tunisko či Alžír.
Ano, v tom máte pravdu, ale to je kapka v moři. Když jsem byl v Itálii v květnu, tak tam bylo už dvě stě tisíc příchozích lidí. Pořád to ale neřeší ten základ, aby byla dostatečně ochráněna vnější hranice EU. Vidím hodně jednání a slov, ale málo činů. Objevily se i nápady, aby se začaly potápět lodě pašeráckých band, což pro změnu zablokovalo Rusko v Radě bezpečnosti OSN.

Vraťme se ale zpět do Česka. Došlo k nějakým incidentům od doby nepokojů v Bělé?
Nedošlo. Počet lidí se tam snížil i díky otevření Vyšných Lhot a maximálně tam dojde k nějakým individuálním problémům, kdy mají někteří jedinci tendenci k sebepoškozování, i to je ale na ústupu. Zásah policie v Bělé zapůsobil, myslím, velmi preventivně včetně toho, že jsou tam nyní posílené hlídky včetně psovodů. Správa uprchlických zařízení navíc ze zkušeností ví, koho k sobě dát a koho ne, protože některé národnosti se nemusejí snášet. Bezpečnost uvnitř areálu zajišťuje bezpečnostní služba a vně policie.

Kolik lidí máte v terénu?
Policie v Bělé je teď v počtu 70 lidí a k tomu 30 lidí ze speciální pořádkové jednotky.
V Zastávce u Brna je 85 policistů a 20 členů pořádkových jednotek a stejně tak ve Vyšných Lhotách je dohromady asi 85 policistů. Posílili jsme navíc obvodní oddělení 
v nejbližším dosahu.

Podle jakého klíče se migranti rozdělují?
Náš cílový stav je takový, že chceme mít pět areálů 
a jeden jen pro ženy s dětmi, patrně v Zastávce. Už teď se snažíme se, aby se snížil počet rodin v Bělé, a to ve prospěch Zastávky. Zatím je totiž jen jedno přijímací zařízení 
v Bělé, kterým musejí projít všichni. Napříště chceme mít přijímač také ve Vyšních Lhotách, což je naopak zařízení plánované výhradně pro muže.

Když chcete pět areálů, které další to budou kromě Bělé, Zastávky a Lhot?
Základním problémem je to, že nemůžete přesně odhadnout počty zadržených lidí. Jeden den je to 16 lidí, druhý 12 a třetí 52. Těžko se počítá průměr, ale snažíme se být vždy o krok dopředu. Když nám na začátku července počet lidí hodně rostl, nechali jsme postavit stany a urychlili jsme výstavbu kontejnerového ubytování v Bělé. Náš cílový stav je mít asi 1134 míst plus kapacitu ve stanech. Chceme mít v pohotovosti i další dvě zařízení, a to v Balkové v Plzeňském kraji a v Drahonicích v Ústeckém kraji. Tato dvě zařízení by navýšila celkovou kapacitu až zhruba na 1500 lidí.

Existuje krizový scénář?
Kdyby migrace dosáhla skutečně katastrofických rozměrů, tak máme i některá řešení ve spolupráci s armádou. Existuje takzvaný Typový plán velké migrační vlny, což je vládou přijaté usnesení, ale to se bavíme o úplně jiném režimu, který by byl doprovázen i ochranou či uzavřením hranic. Lze to vysvětlit jako semafor, na kterém svítí jednotlivé barvy. Teď je zelená, tj. máme tisíc zajištěných osob, což lze zvládnout jen kapacitami ministerstva vnitra, tři tisíce lidí už je oranžová a potřebujeme pomoc ostatních resortů a kolem deseti tisíc svítí pomyslné červené světlo, kdy nastávají různá opatření včetně pomoci od armády, nebo toho, že stát může na šest měsíců zavřít hranice. Teď jsou ale mírové doby 
a naplněnost areálů je pod kontrolou.

O hlídkách armády na hranicích se ale otevřeně mluví. Debatoval o tom prezident Zeman s náčelníkem generálního štábu či šéfy obou komor parlamentu. Dozrál čas na povolání až 2600 vojáků, jak se o tom hovoří?
Myslím, že to v tuto chvíli není potřeba, situace zatím nevypadá na to, že by se sem valila obrovská migrační vlna. Policie zesílila kontroly na jižní hranici ve třech krajích, Jihočeském, Vysočině 
a Jihomoravském, a i zvýšené počty zadržených osob to potvrzují. Hlídání hranic 
s nasazením armády je důležité mít připraveno, a to se stalo, ale ten okamžik ještě nenastal.

Kolik uprchlíků tu vlastně reálně požádalo o azyl, a tedy chtějí 
v ČR zůstat natrvalo?
Poměrně málo, asi 740 lidí od začátku roku. Na tyto lidi se vztahuje jiný režim podle azylového zákona. Tito lidé jdou do přijímacího zařízení, pak do pobytového střediska charakteru ubytovny a nakonec do integračního azylového střediska, což je v podstatě už normální byt.

Česko se nadto zavázalo, že 
v rámci přemístění uprchlíků trvale přijme asi 1500 osob, 
z toho 1100 uprchlíků, kteří jsou nyní už v Evropě a dalších 400 lidí přímo z utečeneckých táborů mimo EU. Jak bude vypadat výběr lidí pro trvalé žití v ČR? Bude tajná služba dostatečně aktivní, aby eliminovala riziko možného islamismu?
Pokud jde o země mimo EU, jde nám primárně o Jordánsko, kde jsou syrští uprchlíci a žijí tam v zoufalých podmínkách. Jako první chceme uskutečnit transport nemocných dětí a pak by měly následovat transfery až do celkové výše 400 lidí. Podmínkou je, aby daný člověk byl pod mandátem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který dosvědčí, že žadatel splňuje všechny znaky pro azylové řízení v ČR.

A ta bezpečnost?
My sami vytvoříme v Jordánsku tranzitní centrum, kde by se lidé až tři měsíce připravovali na adaptaci 
v ČR a dozvídali se o ní základní informace. Zároveň tam poběží jejich bezpečnostní prověrka. Ta musí být stoprocentní a pokud bezpečnostní služby budou mít jen náznak pochybnosti, tak není možné přesídlení do ČR provést. Platí to jak pro přesídlování ze zemí EU, tak ze zemí mimo EU.

Bude nějakým klíčem při výběru náboženství? Hodně se hovoří 
o tom, že máme „zájem" hlavně o syrské křesťanské rodiny.
Takto prvoplánové to nebude. Bude se dělat takzvaný osobnostní profil, kde se zjišťuje způsobilost k integraci
v ČR. Náboženství se posuzuje jen jako jedno z dílčích kritérií, ale je jich daleko více, například, zda má žadatel rodinu, zda má děti, zda má vazby na ČR, prostě posuzuje se celá řada osobnostních rysů. Samotné náboženství se ale neposuzuje, neboť by to bylo v rozporu s mandátem uprchlíka.

Máte ale dostatečnou personální a organizační kapacitu pro trvalé přesídlení 1500 lidí?
To samotné přesidlování 1500 lidí budeme dělat po skupinkách padesáti lidí 
a bude to trvat dva roky. Česká republika s tím má bohaté zkušenosti, je tu 400 tisíc cizinců a doteď jsme neslyšeli 
o nějakých velkých problémech. Integrační proces 
u nás tedy funguje, byť šlo 
o lidi z kultur nám bližších, ale tohle zvládneme také.

Je trvalé přijetí 1500 lidí málo, nebo hodně? Jak poznamenal prezident Miloš Zeman, sousední a vetší Polsko přijme jen 2000 lidí.
Já to jako úředník nedokážu hodnotit. Naše povinnost je zajistit to, co rozhodne politická reprezentace, a dohodli se na tomto čísle. Podle mě to ale žádná extrémní množina není.

Ministr vnitra Milan Chovanec nedávno odhadl, že nastalá migrační vlna bude představovat náklady pro státní rozpočet až dvě miliardy korun, platí to, nebo to může být více i méně?
Ty náklady mají nahodilou složku, což je právě ona nelegální migrace, která se těžko předvídá přesně. Každopádně letos jsou ty náklady 380 milionů korun, což jsou peníze na tabulková místa u policie a na provoz a dovybavení Správy uprchlických zařízení. V příštích letech se k tomu připojí i trvalé přesídlení 1500 lidí. S částkou 1,14 miliardy počítáme na příští rok. To je suma, která pokryje náklady na nelegální migraci, ale i relokaci a přesídlení.

Vlna uprchlíků vznikla poměrně rychle, troufl byste si po jednání s evropskými kolegy odhadnout, jestli stejně tak rychle opadne? Nebo jsme spíše svědky něčeho trvalejšího?
Ten pomyslný požár nyní zasáhl celý sever Afriky až někam k Afghánistánu a věřte mi, že názory uvnitř EU na konec této krize dosahují obrovského spektra. Nám se jako nejrozumnější jeví pomáhat přímo v místech konfliktů, proto si říkáme o takové peníze, abychom dokázali účinně působit a pomáhat třeba přímo v Jordánsku. Aby lidé zůstali na tamějším území. Já sám konec této vlny odhadnout nedokážu. Musí se s tím vypořádat jednotlivé státy, kde hoří konflikty. Tam, kde jsou lidé postiženi válkou, je logické, že chtějí odejít. Ovšem ti lidé musejí mít i nějaké národní cítění, že je to pořád jejich vlast a že tam jednou opět chtějí žít. Vzpomeňte, jak jsme obdivovali Arabské jaro, až se to projevilo neřešitelnými konflikty, že Libye je dnes v podstatě zhroucený stát. Státy přestávají existovat a vy nemáte partnera, se kterým můžete jednat.

Autor: Jan Klička

21.8.2015 VSTUP DO DISKUSE 132
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies