Následky povodní zhoršuje zdevastovaná krajina

Obrovské plochy asfaltu, betonu a stále více zastavěných pozemků, které ještě nedávno byly loukami nebo poli. K tomu bahnem zanesené rybníky či zarostlé a nánosy plné vodní toky. To vše vede k ještě katastrofičtějšímu průběhu lokálních povodní nebo záplav, kterých kvůli pravděpodobné změně klimatu, bude v našich zeměpisných šířkách přibývat.

Mnozí lidé, kteří žijí v okolí vodních toků poukazují na to, jak jsou některá koryta zanesena naplaveninami – na nich se po čase uchytí tráva a dokonce i keře a stromy. Když přijde větší voda, je zle. Vše, co stojí vodě v cestě, způsobí zatopení okolí. Kromě toho má krajina stále menší schopnost vodu vsakovat i kvůli absenci remízků, kaskád na tocích či malých nádrží a záchytných suchých poldrů.

„Ničíme krajinu rovnáním toků, zatímco v přirozeně meandrujícím potoce se voda vylévá pomalu do okolí a značně brzdí případnou povodňovou vlnu,“ říká na to Pavel Křížek z Ochrany fauny ČR. Povodním nahrává i nevhodné složení lesů, které z větší částí tvoří smrčiny. Ke všem těm negativním zásahům musíme přičíst ještě nešetrnou těžbu dřeva, kdy se kola těžkých těžebních strojů zaryjí hluboko do terénu a koleje dokáží naprosto otočit vodní režim v daném místě. Podobné je to v zemědělství, když se oře pole doslova až k silnicím.

Nešetrné zemědělství

„Lidé jsou v tomto směru nepoučitelní. Zanesená a zarostlá koryta potoků, včetně zaasfaltovaných a zabetonovaných ploch silně snižují vsakovací schopnost krajiny. Když přijde větší déšť, voda prostě rychle steče po povrchu a vlítne do nejbližšího potoka a je zle. S tím souvisí meliorace a další odvodňování krajiny, to vše rychle odvádí vodu a zhoršuje důsledky případných povodní,“ řekl Deníku ekolog Pavel Křížek. Ten považuje za velké nebezpečí, podobně jako ostatní ekologové a přírodovědci či hydrologové také nešetrné zemědělství. „Lány kukuřice a vůbec rozsáhlé porosty plodin včetně absence remízků způsobují půdní erozi, zem se pak dostává do potoků a problémy se kupí,“ dodal Křížek s tím, že kvůli tomu letos už dvakrát spláchnutá půda z polí ucpala kanály v Sedlčanech a zaplavila cestu a parkoviště u Lídlu.

A kdo je zodpovědný za stav vodních toků? Na to odpověděla mluvčí Povodí Vltavy Petra Krainová. „Vodní tok je platným vodním zákonem definován jako tekoucí povrchová voda vymezená v území korytem vodního toku. To je definováno jako pozemek buď vedený v katastru nemovitostí samostatným parcelním číslem a nebo je koryto vodního toku tvořeno částmi jednotlivých pozemků, na nichž leží dno a břehy koryta vodního toku,“ připomněla mluvčí. Kdo je správcem konkrétního toku lze najít na www.voda.gov.cz.

Voda bez majitele

Povrchovou vodu ze zákona nikdo nevlastní, a proto ani vodní tok nemůže nikdo vlastnit. Vodní toky se dále dělí na významné a drobné. Významné vodní toky spravují státní podniky Povodí. Drobné vodní toky určení správci – Zemědělská vodohospodářská správa, obce, kraje a další.

„Správci vodních toků mají řadu povinností vyplývajících přímo z vodního zákona. Pokud je například v obci koryto vodního toku upraveno stavbou – vodním dílem, pak podle vodního zákona je vlastník takového vodního díla povinen trvale je udržovat v řádném stavu zejména proto, aby neohrožovalo bezpečnost osob, majetku a jiné chráněné zájmy. Povinnosti vlastníka vodního díla jsou přitom přednostní před povinnostmi správce vodního toku,“ upřesnila Petra Krainová.

Správce vodního toku je povinen sledovat stav koryta, udržovat jeho dostatečnou průtočnost a hloubku, udržovat břehové porosty a podobně. Takové povinnosti však nemá v místech, kde je koryto vodního toku upraveno vodním dílem. Tam má povinnosti jeho vlastník.

„Příslušné předpisy mají svou logiku. Prakticky to podle těchto zásad funguje už řadu desetiletí,“ uzavřela mluvčí.