VYBERTE SI REGION

Domácí násilí: Týraná žena popsala svůj příběh

Praha - Domácí násilí si podle výzkumů udržuje v Česku stabilní úroveň, a to 16 procent v populaci starší 15 let. Od ledna loňského roku ale dostala policie silný nástroj na pomoc obětem – institut vykázání násilníka z domu.

4.5.2008 9
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Archiv VLP

Mladá žena z Frýdku–Místku vylíčila svůj příběh, z něhož doslova naskakuje husí kůže. Její utrpení už sice skončilo, přesto si ale z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě.

„Za svého muže jsem se provdala velmi mladá. Už před svatbou jsem tušila, že to mezi námi asi nebude úplně ideální, ale ani ve snu mě nenapadlo, do jakých konců to všechno může dojít,“ začala svůj příběh Anna N. „Čekala jsem dítě a nedokázala jsem tenkrát čelit námitkám, že přeci nemohu přivést na svět nemanželské dítě. První dva nebo tři roky po svatbě náš vztah nebyl zas tak špatný. Už v té době mi ale vadilo, jak mě shazoval a ztrapňoval před svými kamarády i před rodinou. Buď mě jim předváděl jako vzor blbosti nebo mě úplně ignoroval, jako bych vůbec neexistovala. V soukromí stále častěji opakoval, ať raději mlčím, nemluvím a jak jsem strašně blbá a neschopná,“ povídala žena.

Do sporů zatahoval i dítě

„To byl ale jenom začátek, postupně se k ponižování začaly přidávat nadávky a urážky. Za posledních několik let manželství jsem od něho ani jednou neslyšela své jméno, zásadně mě oslovoval ty jedna ku… Ani to mu ale potom nestačilo a stále častěji proti mě poštvával našeho syna, který měl v té době kolem pěti let. Ani jemu nikdy neopomenul vysvětlit, že maminka je k…

Vyčítal mi také, že jsem doma s malým a nevydělávám, na druhé straně jsem ale nikam nesměla. S nikým jsem se nesměla stýkat, nikam jsem nesměla chodit. Ani za maminkou, ani do města, prostě nikam. Současně mě také vyhazoval z domu se slovy, ať táhnu. Když jsem občas přece jen musela jít nakoupit a třeba se jen pár minut zdržela kvůli frontě u poklady, čekal mě už ve dveřích a hned na uvítanou jsem dostala facku a vyslechla si neskutečné nadávky,“ vzpomínala Anna.

Agrese se pomalu stupňovala

„Abych nemohla nikam chodit, bral mi občas i všechny peníze. S vysvětlením, že mě stejně zkrotí, mi jednou zase vzal peníze a vyhodil i všechny potraviny, které jsme doma měli. Že prý mi něco dá, až ho poprosím na kolenou. Tenkrát jsem malého stopem odvezla k mamince, požádala jsem jí, jestli by si ho pár dnů nemohla nechat u sebe, protože jsem nějaká nemocná. Hrdost mi ale nedovolila, abych muže prosila o peníze nebo o jídlo. Dopadlo to tak, že jsem nic nejedla dva týdny. V té době mě manžel dokonce i znásilnil.

Byl také strašně žárlivý. Jednou za ním přišel jeho kamarád chvíli předtím, než se muž vrátil z práce a chtěl na něj počkat. Byla jsem zoufalá, nechtěla jsem ho vyhodit, ale také jsem věděla, že když se manžel vrátí a uvidí, že jsem doma sama s pánskou návštěvou, bude zle. Dopadlo to přesně podle očekávání. Na kamaráda byl sice milý, ale jakmile odešel, strašně mě zbil. Na obličeji i na těle jsem měla podlitiny a krvavé rány. Hrozně jsem se styděla někomu něco říct, cítila jsem se hloupá, neschopná, závislá na muži a zoufalá. Ani rodičům jsem nechtěla přidělávat starosti. Opravdu jsem nevěděla, co dělat.

Trápila bych se asi dodnes, ale vysvobodil mě sám manžel. Našel si totiž milenku, kterou si začal vodit k nám domů. Bylo jim jedno, jestli tam jsem nebo nejsem. Spali spolu v mé posteli a já jsem přitom třeba seděla vedle v kuchyni. Brzy pak otěhotněla a manžel proto požádal o rozvod. Krátce po našem rozvodu se vzali a narodilo se jim dítě. Časem se k ní ale zřejmě začal chovat podobně, jako předtím ke mně. Ona ale asi byla silnější, svěřila se rodičům a ti jí pomohli. Dnes už jsou také rozvedení."

Kde končí normál

„I když už od té doby uběhlo několik let, vzpomínky na tyto zážitky mě velmi rozrušují a vlastně si dosud nejsem jistá, kde končí „normál“ a začíná týrání. Myslím, že jsem na tom byla ještě dobře proti ženám, které jejich partneři mnohdy velmi drasticky fyzicky napadají. S odstupem bych ale všem ženám, které něco podobného zažívají, poradila, aby zaťaly zuby a obrátily se na odborníky,“ vzkázala Anna.

Co je a co není domácí násilí

Podle odborníků je domácí násilí fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází v jejich soukromí mimo veřejnost opakovaně a dlouhodobě. Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto excesy zastavit a vyřešit narušený vztah. Vzájemná napadání, hádky, rvačky a spory, při kterých se role násilníka a oběti střídají, domácím násilím nejsou.

Kam se mohou oběti obrátit

Východiskem z tristní situace může být například telefonát na některou linku důvěry, například na nepřetržitou linku Dona 2 51 51 13 13.

Už více než rok po celé republice fungují také takzvaná intervenční centra, ve kterých osoby ohrožené domácím násilím mohou najít odbornou pomoc. Od okresu Frýdek-Místek je nejblíže intervenční centrum v Moravské Ostravě na ulici 28. října, telefonní čísla jsou 597 489 207, 596 611 239 nebo 739 500 634.

Odbornou pomoc poskytnou i poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, občanské poradny, poradny Bílého kruhu bezpečí, krizová centra psychosociální pomoci nebo azylové domy.

Jana Rumianová

Nejčastější oběť? Vdaná žena nad třicet let

Například agresivní opilý manžel, který bije a ponižuje svou ženu, může být díky tomuto opatření vykázán na 10 dní z domácnosti. Pokud ohrožení trvá déle, může být násilník vykázán z domu opakovaně, a to až na dobu jednoho roku. O tom už ale musí rozhodnout soud. Na pomoc obětem fungují ve všech krajích takzvaná intervenční centra, která nabízejí psychosociální a právní pomoc. Kdo je nejčastější obětí?

„Nejvíce se ve statistikách vyskytuje kategorie 30 až 40 let a z hlediska pohlaví je to jednoznačně žena a z hlediska vztahu je to stav manželský,“ říká Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, jenž se zabývá pomocí obětem násilí. Kromě toho se množí například případy, kdy agresory jsou dospělé děti, jež útočí na své rodiče. „V některých případech to znamená, že jsou vykázáni třeba dva sourozenci, kteří žijí společně s rodiči a ubližují jim,“ upřesňuje Vitoušová.

Jen za uplynulý rok zakázala vstup Policie ČR násilníkům v 862 případech. V 58 případech přitom šlo o opakované vykázání ve stejných domácnostech.


Domácí násilí


S týráním si uměli poradit


Děčín - Děčínští policisté nabídli ženě zažívající domácí násilí pomocnou ruku, ochotně a s účastí

Byl 1. máj, údajně lásky čas. Pro redaktorku děčínského Deníku to však byl den, kdy se rozhodla zajít na policii a oznámit, že ji její druh dlouhodobě týrá. Přemluvila ji k tomu kamarádka Alenka, která jde s ní a dělá jí morální podporu.

Umí policista v Děčíně přijmout oznámení ženy, že ji týrá partner? To byl úkol, se kterým se redakce měla vypořádat tentokrát.

„Dobrý den, potřebujeme pomoc, tady kamarádku dlouhodobě partner týrá, teď odjel, ona přišla ke mně a já ji sem dovedla,“ postrkuje roztřesenou redaktorku policistům k okénku obvodního oddělení v Děčíně Alenka. Redaktorka se vyplašeně rozhlíží, je nervózní.

Policista uvěřil. Ukončí právě rozdělanou práci a jde za ženami do čekárny v policejní služebně. Bere s sebou ještě kolegu. Oba jsou velmi milí a plni účasti. I když statistikám, jež hovoří o tom, že nejvíce týrané jsou vdané ženy mezi třiceti a čtyřiceti lety, redaktorka nevyhovuje, policisté začínají záležitost prověřovat. Dokonce nabízejí, že pojedou namísto. Partner ale přece odjel, den před tím se opil a zmizel.

„Bije vás, omezuje vás v osobní svobodě, jak to týrání vypadá,“ vyptávají se policisté Roman Křivan a Petr Juřička. Redaktorka udala smyšlené jméno partnera a barvitě líčí, že s ním má trápení od samého počátku čtyřletého soužití, ale v posledních čtyřech měsících se jeho agresivita stupňuje a dokonce, že ji i bije.

„Máte nějaké jizvy nebo něco podobného,“ vyzvídají policisté. S těmi se redaktorka pochlubit nemůže, a tak povzdychne, že má jen drobné oděrky a modřiny. Vidět je naštěstí nechtějí, ale při pohledu na její klepající se ruce a vibrující nohu usoudí, že je zralá pro psychiatra, evidentně spokojení, že přišla událost oznámit.

„I když vám dá jen pohlavek, musíte zajít k lékaři, ten to ještě dvě hodiny poté pozná. Dá vám lékařskou zprávu, se kterou sem zajdete,“ radí muži v uniformách. A už se chystají sepsat na údajného násilníka oznámení. Naštěstí zatím ještě pořád netuší, že je jen zkoušíme.

„My si ho sem pozveme, pokud by Vás napadl, okamžitě volejte,“ vysvětlují.

Redaktorce dokonce nabízejí i kontakt na krizové linky a azylový dům v Děčíně pro případ, že by potřebovala od partnera utéci.

Naopak týraná musí s pravdou ven. „Na nás si nepřijdete, já jsem byl už u třech případů, kdy jsme vykázali muže z bytu,“ tvrdí policista Křivan. Pochlubí se, že jedné ženě, které policie takto pomohla, se podařilo u soudu domoci toho, aby muž nesměl do společné domácnosti celý měsíc.

Oba policisté zcela jasně věděli, jak postupovat v případě, že přijde na oddělení týraný člověk. „Řídíme se přesně podle metodického pokynu a jsme na tyto věci i proškoleni. Nikdy bych takovou situaci nepodcenil a neposlal ženu domů,“ říká Křivan. Doplňuje, že není vůbec důležité, zda žena bydlí u partnera či naopak. Vždy policie vykáže toho, který druhého týrá.

ALICE KLAUBENSCHALKOVÁ, MICHAELA HLINKOVÁ

4.5.2008 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Na pohádky se o Vánocích dívá 83 procent Čechů

Praha - Na pohádky se během Vánoc dívá v televizi 83 procent Čechů. Třetina lidí kvůli návštěvám ale televizní program nestíhá. Vyplývá to z průzkumu agentury ipsos pro O2. Zážitek ze sledování pohádek až 95 procentům diváků kazí reklamní přestávky. Kolem 70 procent lidí by chtělo sledovat program v televizi bez reklam nejen o Vánocích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies