Nejsou postižení, přesto se neučí s ostatními

Čím větší je nezaměstnanost Romů, horší jejich bytová situace a vyšší počet romských dětí chodících do praktických, dříve zvláštních škol, tím hůř se k sociálně vyloučeným rodinám stát chová.

To alespoň tvrdí patnáctka nevládních organizací sdružených do koalice Společně do školy. „V březnu jsme slyšeli, že by se mohla zavádět nepovinná výuka romštiny, v září ministr Dobeš přišel s podnětem na zavedení povinného posledního ročníku mateřské školy. Všechno bylo smeteno ze stolu,“ uvedl v úterý občanský aktivista Jan Stejskal. Důkazem lhostejnosti podle něj je, že vláda chce začít s nápravou až za tři roky, jak se uvádí ve zprávě o opatřeních po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Ten dal před třemi lety za pravdu 18 rodičům z Ostravska, kteří si stěžovali na diskriminační přístup při vzdělávání jejich dětí. Soud zavázal Českou republiku k jeho odstranění. Podle údajů České školní inspekce i úřadu ombudsmana jsou totiž malí Romové třicetkrát častěji zařazování do praktických škol než žáci z většinové populace. Navíc se na nich učí 5 000 romských dětí, které nemají žádné zdravotní postižení, takže v těchto školách pro děti s mentální poruchou nemají co dělat. „Nečasova vláda a ministerstvo školství volí vůči romským rodinám výlučně represivní prosegregační opatření, což platí i o tlaku na vázání sociálních dávek na školní docházku. Ta je totiž povinná ze zákona a stát si její plnění má pohlídat,“ míní Stejskal. Dodal, že žaloby na stát možná budou pokračovat.

Odešli experti

Z ministerstva také odešli přední odborníci na inkluzivní vzdělávání, jak je exnáměstkyně Klára Laurenčíková a šéf odboru speciálního vzdělávání Viktor Hartoš. Podle nich vedení resortu rovné šance romských dětí nejen neřadí mezi své priority, ale celou agendu rovných příležitostí vrací o desetiletí zpět.

Ministerstvo například neposlalo do legislativní rady vlády vyhlášky, které měly dát do souladu štrasburský verdikt s praxí, například zakázat, aby se děti bez mentálního postižení učily podle programů pro žáky s tímto handicapem. Vymezovaly i to, jak by měl vypadat informovaný souhlas rodičů, který umožňuje přeřazení dítěte do praktické školy. Vyhlášky se připravovaly rok a na jaře hladce prošly interním připomínkovým řízením. Mluvčí resortu Lucie Kubovičová ale Deníku sdělila: „Vyhlášky zatím nebyly schváleny poradou vedení ministerstva, a to proto, že nebyly dostatečně kvalitně připraveny pro legislativní radu. Nyní se přepracovávají.“

Jde to, když se chce

Stejskal také nesouhlasí s názorem, že romské děti brzdí spolužáky, a proto je rodiče z většinové společnosti ve třídách nechtějí. „V praktických školách se skutečně cítí lépe, ale to naprosto není řešení. Naopak speciální pedagogové by měli jít s nimi na normální základní školy a pomáhat jim zařadit se do hlavního proudu,“ tvrdí Stejskal. Ředitelka ZŠ Mšeno Jiřina Trunková má letité zkušenosti s výukou ve speciální třídě.

Tam se děti učí podle jiných vzdělávacích programů, ale na některé předměty chodí s ostatními žáky. „Tyhle děti mají střední a lehké mentální postižení, ale Romů je mezi nimi minimum. Ti naopak chodí do obyčejných tříd a učí s leckdy lépe než jejich neromští spolužáci. My jsme tady zvyklí žít spolu,“ říká Trunková, která právem vede ústav s titulem Férová škola.