VYBERTE SI REGION

Není nutné, aby děti zůstávaly v ústavu, když mohou mít individuální péči

Praha /ROZHOVOR/ - Pomáhat můžete nejrůznějšími způsoby. Ideální pomocí pro čerstvě narozená miminka, které jejich matky opustily, je pěstounská péče. Ta může být dlouhodobá i přechodná, přičemž ta přechodná je u nás nyní brána jako regulérní zaměstnání, za které pěstouni dostanou plat.

16.5.2015 8
SDÍLEJ:

Pěstouni Jana a Jaroslav Toušovi se svými dětmi a také s malým človíčkem v péči.Foto: DENÍK/Michal Káva

Kritické hlasy mluví o zneužívání a dělání si z toho byznys, ale když si přečtete rozhovor s manžely Janou a Jaroslavem Toušovými z Čakovic, tak zjistíte, jak to ve skutečnosti chodí. Oba se momentálně starají už o své páté miminko.

Zajímá vás, jak taková pěstounská péče probíhá, jak se pěstouni cítí, když soud nařídí miminko odevzdat k adopci, jestli jej mohou poté ještě vidět a další zajímavosti? Tak s chutí do čtení, na otázky společně odpovídají Jana i Jaroslav.

Můžete vysvětlit hlavní rozdíly mezi dlouhodobou a přechodnou pěstounskou péčí? Samozřejmě kromě délky péče.

Přechodná péče je místo toho, aby dítě nešlo do kojeneckého ústavu. Je to na dobu, kdy to dítě potřebuje pomoct. Do roka musí stát jeho situaci vyřešit. Mezitím se řeší jeho situace, než někam půjde. Buď nazpátek do biologické rodiny, třeba i širší babičky, tety nebo k adopci nebo právě do té dlouhodobé pěstounské péče.

U vás se jedná o tu přechodnou, že?

Ano, jsme profesionálové. Od nás pak může dítě třeba přejít k dlouhodobým péčím. Oba dva musíme být profíky, jsme schválení, oba za sebou máme školení a oba jsme účastníci řízení. Plat dvacet tisíc korun hrubého je ale pouze jeden.

Jak jste se k tomu dostali?

Jsem původně zdravotní sestra, miminka byla moje životní náplň. Chtěla jsem pracovat v kojeneckém ústavu. Pak se začalo mluvit o tom, že by je měli rušit a já viděla v pořadu Máte slovo, že se schvalovala novela. V listopadu 2012 jsme se přihlásili do programu pěstounské péče a nějakou dobu pak trvalo, než jsme byli schválení.

Co na to říkala vaše rodina, přátelé? Podporovali vás v tom?

Ano, jen většina nechápala, že to je péče o dítě na krátkou dobu. Lidi mě znají, děti jsem předtím hlídala a tak je to ani nepřekvapilo. Museli s tím souhlasit i obě naše vlastní děti. Mluvila s nimi psycholožka. Nebylo to tak, že já se rozhodnu být pěstounkou a bude to, mluvila s celou rodinou.

Co je vše zapotřebí k tomu, abyste mohli být pěstouny?

Jsme kompletně prošetřeni. Finančně, zdravotně, musíme dodat daňové přiznání, zda nejsme zadlužení nebo dlouhodobě nezaměstnaní. Zkrátka, jestli jste trochu zajištění a ne, že dostanete miminko a pak s ním skončíte pod mostem. Projdete několika kursy, u nás musíte absolvovat 72 hodin vzdělávání. U přechodných péčí je to nejdelší doba. Vzděláváme se v psychologii, zdravovědě, na konci to pak revizák vyhodnotí a ani vás pak nemusí schválit, i když tím vším projdete. Nás schválili a teď se musíme každý rok vzdělávat 24 hodin kursů ročně.

Jak pak probíhá samotné převzetí miminka?

Jsme zařazení do evidence pěstounské péče. Zavolají nám, jestli jsme volní a ochotní si dítě vzít. Je to u každého dítěte jinak. Zasahují soudní vykonavatelé, někdy jsou sociální pracovnice u předání, někdy ne. Každá z nich má jiné zkušenosti, některé pak aktivně pomáhá, o některé ani nevíme a sami jí říkáme, jak a co má papírovat. Je to opravdu složité. Jsme v tom rok a půl a začátky byly opravdu těžké.

Dítě si vybíráte sami nebo vám je z kojeneckého ústavu přiděleno, aniž byste do výběru zasahovali?

Nevybíráme. Oni nám prostě zavolají a je to. Nedávno někde nějaká paní psala, že pěstouni chtějí pouze bílá zdravá miminka. Ne, tak to opravdu není. Zavolají nám, řeknou, že se narodilo dítě a jestli ho můžeme vzít. Řekneme, že ano, udělají se papíry a teprve poté se řekne, jakou má miminko anamnézu. Přijedete do porodnice nebo do ústavu, dostanete papír a hned s ním dítě, aniž byste ho předtím viděli. Nemůžeme si vybírat, jde třeba i o děti drogově závislých. Horší jsou děti alkoholiků, protože alkohol děti fyzicky poškodí, z absťáku se dítě vylíže a je relativně bez následků. Není to jako u adopce, kdy dostanete fotky a řeknete, jestli ano nebo ne. Jsme zařazeni do věkové kategorie 0 až 3 roky. Jsme na to i zařízení. Výbavu pro 0 až 18 ani mít nemůžete. Máme páté dítě a všechny jsou přímo z porodnice.

Říkáte kategorie 0 až 3 roky jaké děti tedy většinou dostáváte?

Čerstvě narozené. Ale mohli bychom samozřejmě i dvouleté. Chtěli jsme být v kategorii 0 až 1, ale magistrát nám řekl, že takhle to nejde.

Jak dlouho u vás poté dítě zůstane?

Ze zákona u nás může být maximálně rok. To je lhůta pro soudy, zákon chce, aby to soud do toho jednoho roku vyřešil.

Kolik dětí jste už měli?

Máme teď páté. Poprvé jsme měli holčičku dva měsíce, pak druhou tři a půl měsíce, dva chlapečky poté po půl roce a nyní máme chlapečka už téměř pět měsíců.

Nemohu se nezeptat na…

Je nám to jasné, na co se zeptáte.

Je pro vás náročné dítě odevzdat? Za tu dobu si vytvoříte citové pouto.

Víme o tom dopředu, že to tak bude. Jdeme do toho s tím, že od nás půjde dál. Neplánujeme s ním budoucnost, protože ani nevíme, kdy půjde, komu a jak. Zatím jsme děti vždy dávali do dobrého prostředí. Může ale nastat situace, že ho budeme vracet do jeho biologické rodiny a uvidíme, že to tam není dobré. To pak může být bolavé, když to uvidíme. Když jde dítě do adopce, tak jsou ti lidé natěšení a vy víte, že se bude mít dobře. Představte si, že váš sourozenec musí jít na půl roku do nemocnice a svěří vám dítě. Vy se k němu chováte, jak nejlépe umíte, ale víte, že až se vrátí, tak mu ho také vrátíte. My nevíme, komu ho dáme, ale prostě že to bude někomu, víme od začátku. Ségře bych taky neřekla „Promiň, nedám ti ho, zvykla jsem si na něj". Měli jsme štěstí, že jsme všechny děti předávali i nám sympatickým lidem. Nemáme žádné právo do toho jakkoliv zasahovat. Sociálka řekne, že se dítě bude předávat, soud to nařídí a my ho předáme. Nemáme možnost volby, ani možnost vyjádření. Nikdo se nás na nic neptá. Naší povinností je dítě připravit na přechod. Na školení nás učí nedávat najevo, kdyby se nám to nelíbilo. Může se to totiž přenést i na to dítě.

Jste pak u toho adopčního procesu?

Je určité období předávání, kdy se scházíme a postupně jej předáváme. Domluvíme se, jezdíme k nové rodině, aby si tam dítě postupně zvyklo a znalo to prostředí. Například řekneme, v čem pereme, aby se dítě prostě co nejvíce cítilo, jakoby se nic neměnilo. Zatím to vždy probíhalo plus mínus čtrnáct dnů. Stanoví se definitivní datum, kdy se předá a je to.

Můžete pak to odevzdané dítě ještě vidět?

Je to vyloženě dobrovolné. My samozřejmě chceme, ale můžou nám říct, už nechoďte a nic s tím nemůžete udělat. Většinou to funguje tak, že čtrnáct dnů až měsíc se navštěvujeme, postupně to slábne a my přitom už máme jiné dítě. Po dobu, co je dítě v naší péči, děláme deníček, fotoknihu s tím, co u nás zažilo. Už z porodnice nám dávají první fotky. Je to pak na nových rodičích, jestli to vyhodí nebo v budoucnu ukáží. My jim dáme možnost vidět, kdy se třeba dítě poprvé zasmálo, vyrostly mu zoubky, vše máme zdokumentované, včetně veškeré zdravotní dokumentace. Když to pak rodiče později čtou, tak mají pocit, že si to sami prožili. Ta informace se jim zaryje a když se starší dítě zeptá, kdy mu vyrostl první zoubek, tak máma automaticky odpoví, aniž by u toho byla. Děláme dítěti minulost a to si jí pak může vzít sebou do nové rodiny.

Přechodná pěstounská péče je regulérním zaměstnáním, že?

Říká se tomu tak. Pěstouni dostanou odměnu, ze které odevzdají sociální i zdravotní pojištění a daně. Není ale žádná pracovní smlouva, jsme v evidenci, ale ne ničí zaměstnanci. Vyplácí nás úřad práce, jde o sociální dávku. Můžeme kdykoliv skončit, když už třeba nebudeme chtít žádné další dítě. Také nás mohou vyřadit z evidence, když nebudou spokojeni nebo převzetí bezdůvodně odmítneme.

Chodí vás úřady kontrolovat?

Ano. Chodí nás kontrolovat sociální pracovnice a také doprovázející organizace Dobrá rodina. Jsme kontrolovaní úřadem Ospod Odbor sociálně právní ochrany dětí. Náš Ospod z Letňan a Ospod dítěte podle bydliště matky. Máme také doprovázející pracovnici, která nám pomáhá, když potřebujeme jakoukoliv pomoc, ať už s úřady nebo biologickými či adoptivními rodiči.

Z nejvyšších politických kruhů zaznívají kritické hlasy na přechodnou péči, že si z toho pěstouni dělají výnosný byznys…

Spočítejte si to, dostaneme 20 tisíc korun hrubého za nepřetržitou nonstop práci. V minulém roce jsme měli tři týdny volna, kdy jsme ale pořád jezdili za původním dítětem. Takže vlastně žádné volno. Jako byznys bychom to rozhodně neoznačili. Nevyčítá se tetám v Klokánku, že to dělají za peníze, ani pracovnicím v kojeneckých ústavech, tak nevím, proč se to vyčítá nám.

Jde z toho vůbec udělat byznys? Jde to vůbec zneužít? O dítě se prostě musíte starat.

Nejde to. My si děti nevybíráme, jsou to děti, které matky nechaly a nechtějí je nebo se o ně nemohou starat. Kdysi by šly rovnou do ústavu. Chápala bych to, kdybychom si dítě vybírali v katalogu. Plat jako pěstouni máme, i když dítě zrovna nemáme, tak bychom přece byli hloupí, kdybychom si to dítě brali, rozumíte mi? Je to pro děti, ne pro nás, my si přece můžeme vydělávat jinak, kdyby šlo o peníze.

Můžete mít více dětí najednou?

Můžeme jich mít víc, pouze pokud jde o sourozence. Nemůžeme mít dvě biologicky cizí. A i kdybychom měli trojčata, tak ten plat je stále jeden, když se vrátíme k tomu „byznysu".

Hlavní myšlenkou pěstounské péče je to, aby děti nebyly umisťovány do ústavů, ale vytvořily si citové pouto, že?

Ano, jde o to, aby dítě mělo individuální péči. Magnetická rezonance prokázala, že se dětem v ústavu nevytvoří takzvaná vazba, cesta v mozku. Když se jí dítě nenaučí v určitém věku, nenaučí se ji už nikdy. Dítě vysílá signál a když nedostane v daném věku reakci, přestane ho vysílat. Dítě pak nemá takový cit. Říká se, že ústavní děti rodí ústavní děti. My jsme tu pro to, abychom je tu vazbu naučili.

Mají děti z pěstounské péče větší naději na plnohodnotný sociální život než ty z ústavu?

Ty z pěstounské péče by neměly být sociálně handicapované. Štěňátka se také socializují v rodinách, takže i miminka. (úsměv) V ústavech jsou děti citově deprimované. O deprivaci psal už pan Matějček v 60. letech. Děti z ústavů nemají zájem o dospělé, mají problém navázat kontakt. U nás má jedno miminko k dispozici čtyři ruce, v kojeňáku má šest miminek dvě ruce. To, že je dítě drogově závislé po matce, přece neznamená, že musí být v ústavu. Jsou podrážděné, neurotické, ale my s nimi také chodíme po všech doktorech, co je zapotřebí. Kvůli tomu přece nemusí ležet v kojeňáku.

Jak dlouho se pěstounství chcete věnovat?

Říká se, že životnost je pět let, tak moc je to psychicky náročné. Nemáte šanci jet na dovolenou, celý rok, takže i v létě máte doma novorozence a nevíte, kdy jej předáte. Stalo se, že koncem listopadu se u soudu ještě nerozhodlo o takzvané právní volnosti, ale už 8. prosince nám zavolali, že mu vybrali nové rodiče.

Jak to vnímají vaše dvě vlastní děti, že se u vás takto střídají miminka?

V pohodě Gabča se k tomu vyloženě má. Berou je, jakoby to byly naše vlastní děti.

Na začátku roku byla hodně medializovaná kauza, kdy norské úřady odebraly české matce děti. Jak jste to vnímali vy?

Nerada bych se k tomu vyjadřovala, protože nikdo neví, jak to je a bylo. Ale velmi mě mrzí, že se to využívá jako jasný důkaz, že i u nás je potřeba pěstounskou péči omezit. Byla jsem na sociálním výboru poslanců a byla jsem zděšena, že se tam opravdu řeší, že ústav možná není tak špatný. A to jsme v roce 2015. Jak já říkám, my tu nejsme proto, aby se odebíralo více dětí, abychom měli práci. Nejsme tu proto, abychom bránili adopci přímo z porodnice. Jsme tu ale proto, abychom se starali o děti, které jsou v krizi.

Autor: Michal Káva

16.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 8
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies