Norský novinář navštívil kvůli reportáži Chánov a Janov

V Norsku vyjde reportáž Yngve Leonhardsena o Romech v České republice. Norský novinář, mluvící česky, navštívil i Chánov, Janov a ústeckou Matiční ulici, kde stála proslulá „zeď“. Leonhardsen se věnuje politickým a kulturním tématům. Specializuje se na Evropu a Afriku.

Co napadne Nora, když se řekne Rom a Česká republika?

Už několik let k nám chodí do větších měst žebrat o peníze Romové balkánského původu. Jsou vidět v docela chudých šatech na svých „strategických místech“. Norové by asi mysleli na ně, když se řekne Rom a Česká republika, což je široká, nepřesná definice východní Evropy. Norové s dobrou pamětí by také mysleli „na tu zeď“.

Psalo se o loňských nepokojích v Janově v norském tisku?

V posledních pár letech se psalo víc o nacionalistických či neonacistických nepokojích v Maďarsku než třeba o neonacistech v České republice. Janov se krátce zmínil, ale spíše se píše uceleně o tendencích ve „východní“ Evropě.

Kolik žije Romů v Norsku?

Těch Romů v Norsku, kteří se považují za Romy, je málo, přibližně pět tisíc.

V jakých podmínkách u vás žijí a jak s nimi Norové vycházejí?

Žijí v docela normálních podmínkách, někteří cestují v částečně „státem sponzorovaných karavanech“. Taková pozitivní diskriminace se většině Norů nelíbila kolem roku 1990, kdy se to zavedlo. Norský stát má špatné svědomí za mnoho let nucené asimilace. Pejorativní výrazy jsou zatím „zakázané“ a po mnoha televizních a rozhlasových programech o násilnostech spáchaných státem Norové vycházejí s Romy s mnohem větším respektem a pochopením. Starší lidé mají ale stále předsudky. Mnozí třeba nechtějí nic vědět o možných rodinných vztazích k Romům u svých předků.

Proč jste se rozhodl dělat reportáž o Romech v České republice?

Desáté výročí zdi v Matiční ulici bylo pro mě příležitostí, proto jsem přijel.

Co vás nejvíce překvapilo v Chánově?

V Chánově mě nejvíce překvapilo, že nebyl vidět na zemi ani papírek. To je vzorné. Viděl jsem fotky, jak to dříve vypadalo. Také mě překvapilo, že tam jsou mezi dětmi jakoby dvě „třídy“. Některé byly dost slušně oblečené.

Znáte horší romská ghetta?

Znám Předlice v Ústí. Tam vládne jiná a celkem špatná atmosféra. Viděl jsem i ghetta na východním Slovensku.

A jak na vás zapůsobil Janov?

V Janově se lidé nechtěli nechat vyfotit. Pár lidí mi tam řeklo, pochopitelně agresivním hlasem, že je mám přestat fotit, jinak zavolají policii. A to jsem chápal jako pozitivní znamení: mají důvěru v policii. Ale zároveň je to symptom strachu před, já nevím, neonacistickými agenty? Z Chánova jsem měl lepší pocit než z Janova.

Dost lidí, nejen extremisté, Romy nesnáší. Události v Janově potvrdily vzájemnou nevraživost. Romové, pronásledovaní po staletí, se cítí stále ukřivděni. Existuje nějaký norský recept na řešení etnické nenávisti v multikulturní společnosti?

Nyní se v Norsku prosadila trochu tvrdší politika, co se týče integrace menšin: všichni se musejí naučit dobře norsky. A co je také důležité: načerno se nesmí pracovat. Policie dělá dobrou práci. V České republice mě trochu šokovalo, jak Romové prostě smí kopat ty jámy načerno, třeba přímo v centru Ústí, a nikdo nic nedělá. Musím to nazvat lhostejností.

Jaký celkový dojem jste si odnesl z návštěvy Mostecka?

Můj dojem z Mostecku je, průmyslová krajina. Cesta tramvají mezi Mostem a Litvínovem je zvláštní. A můj další dojem: Chánov je dobrý příklad smysluplné spolupráce města a komunity!

Co vzkážete Norům ve své reportáži?

V reportáži, která vyjde v měsíčníku Aftenposten Innsikt na začátku května, informuji částečně o historii Romů v České republice, částečně o těch začarovaných kruzích sociálního vyloučení a kulturních překážkách, ve kterých se nachází drtivá většina Romů, částečně o zdánlivě nekoordinovaných strategiích české vlády a trochu o neonacistech. Vzkáži také, že Chánov a organizace Člověk v tísni jsou dobrými příklady pokusů o řešení.

Kde jste se naučil tak dobře česky?

Česky jsem se naučil v Praze před několika lety. Moje přítelkyně v té době potvrdila české předsudky vůči Romům. Chtěl bych někdy to téma trochu blíže studovat.