Novopečení rodiče: Polovina žije na psí knížku

Manželský poradce Petr Šmolka řekl Deníku: Češi tolerují rozvody a nevěru. Politici se s ní i chlubí

Praha – Podle psychologa Petra Šmolky bychom si měli dávat pozor na to, čí SMS si schováváme v mobilu.

V Česku se loni narodilo více než 41 procent dětí mimo manželství. Proč číslo tak roste?

Jsou to děti, které se narodí lidem ve vztahu, ne svedeným opuštěným ženám. Ti, kdo spolu žijí na psí knížku, obvykle říkají, že nepotřebují žádný papír na to, že se mají rádi.

Je nějaký rozdíl mezi životem na hromádce a v manželství?

U manželství existuje rozvodová bariéra – je tu řada kroků, které se musí k ukončení svazku udělat. To poskytne čas na vychladnutí vášní. U nesezdaných se jeden může naštvat, prásknout dveřmi a v životě se ti dva už nemusí potkat. Je tedy větší riziko ukvapených rozchodů. A pak jsou tu právní důsledky. Ne všechno lze opatřit majetkovými smlouvami a dalšími věcmi, které jsou v manželství automatické. Do toho vstupuje i problém, jak pojmenovat děti. Také je otázka, zdali oba volí soužití dobrovolně, nebo by jeden dal přednost manželství, zatímco druhý se do něj nehrne.

Jaký má vliv takové soužití bez sňatku na dítě?

Malý. Ve vztahu rodičů je řada faktorů, které ho ovlivňují mnohem více než nějaký papír. Dítě má totiž velmi citlivý radar na to, jak se k sobě rodiče chovají a zdali se mají rádi. A spousta jeho vrstevníků je na tom stejně, takže to nevnímá jako handicap.

Velké množství manželství se dnes rozpadá. Čím je to dáno?

Jde trochu o optický klam. Rozpadá se jich podobně jako před dvaceti lety. Vychází se totiž z rozvodového indexu, což je počet rozvodů na sto uzavřených sňatků. Když se lidé rozvádějí stabilně, ale je málo sňatků, tak číslo uměle vzroste. Proto se říká, že se dnes padesát či šedesát procent dvojic rozpadne. To ale není pravda. Ve skutečnosti se rozpadá každá čtvrtá. 75 procent dětí, které dokončují základní školu, stále žije s vlastními rodiči.

Takže se změnil přístup k manželství?

Dnes se na něj díváme jako na užitnou hodnotu, tedy pokud nám něco dává. Když ne, relativně snadno se rozvádíme. To dřív nebývalo. Mít rodinu bylo hodnotou, ale na druhou stranu moc nevadilo, jak to uvnitř vypadalo. Možná to zní kacířsky, ale když si vezmeme, že je asi 15 procent lidí, kteří se pro manželství vůbec nehodí, a pak tu jsou páry, které se nehodí k sobě navzájem, tak rozpad každého čtvrtého svazku docela odpovídá.

Je Česko oproti okolním státům něčím specifické?

Do roku 1990 jsme byli zemí s nejvyšší sňatečností ze všech států, kde se tento ukazatel sledoval. U nás tehdy nikdy v životě neuzavřelo sňatek 3,4 procenta žen a 5,7 procenta mužů. V okolních zemích to bylo minimálně dvakrát tolik. Pak přišel výkyv na opačnou stranu, který stále trvá. Změnily se daňové předpisy a další regule zvýhodňující manželství, takže s ním váháme.

Říká se o nás, že jsme ateistický národ. Má to vliv i v této oblasti?

Ano. V zemích, kde má církev větší působnost, je tlak na život v manželství vyšší. Roli ale hraje i to, že jsme společensky poměrně tolerantní vůči rozvodům a nevěře. Není výjimkou, že politici, o hercích či zpěvácích nemluvě, demonstrují, jak je úžasné opustit stárnoucí ženu a najít si novou partnerku. V řadě zemí by to pro ně znamenalo politickou smrt. Tady je ještě okolí bude poplácávat po zádech.

Má se tedy nevěra zatloukat?

Neřekl bych zatloukat, ale mazat. Lidé by si měli mazat SMS a e-maily, protože je to nejčastější způsob, jak se nevěra provalí. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby nebylo co zatloukat. Ale když už k tomu dojde, je ohleduplné vůči partnerovi, že se mu nebudeme svými milostnými zálety chlubit a uděláme vše pro to, aby na ně nepřišel.