Dosud to bylo jen zahřívací kolo. Ta pravá smršť ve zdravotnictví by měla teprve přijít. Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) představil osm novelizací a čtyři nové zákony, které by měly úplně změnit charakter českého zdravotnictví.

„Všechny připravované kroky přinesou pozitivní výsledky pro české pacienty, lékaře i celý zdravotnický systém a přiblíží české zdravotnictví standardům obvyklým v Evropské unii. Zároveň přispějí k dalšímu zamezení plýtvání finančními prostředky,“ uvedl Leoš Heger.

Čím tedy chce ministr zlepšit život třeba právě pacientům? Za klíčový považuje především návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, který se pacientů podstatně dotkne.

„Chceme zvýšit konkurenci mezi pojišťovnami,“ přiblížil ministr. Pojišťovny by totiž měly od pacientů vybírat pojištění samy, přičemž částka se může u každé z nich lišit.

Na druhou stranu by už pojišťovny nehradily tolik položek jako dosud. Některé léky, které zatím proplácejí, si budou muset lidé platit ze svého. Stejně tak by lidé platili třeba za plomby, lázně, rehabilitaci nebo by pojišťovny nepřispívaly na brýle.

Nutno dodat, zatím jde „jen“ o plán.

Pojišťovny by také mohly chtít více peněz po pacientech, kteří budou zanedbávat preventivní prohlídky, nebo budou dokonce mařit léčbu. Naopak pacienti, kteří spolupracují, by se mohli zase těšit třeba na levnější lázně.

Snahy ministerstva zdravotnictví o efektivitu ovšem pacienti příliš neocenili. „Panem ministrem jsme zklamáni notoricky, ale teď se od pacientů úplně odvrátil. Rozumově se to zdůvodnit nedá,“ zhodnotil ministrem předložené návrhy viceprezident Svazu pacientů Josef Mrázek.

Vadí mu zejména, že reformou zaniká princip solidarity. „Neodstraňují se vady a jenom se hledí na to, aby se z pacientů vydobyly další peníze. Je to v rozporu s dobrými mravy,“ doplnil Josef Mrázek.

Ministrem Hegerem předložené návrhy nevoní ani šéfovi České lékařské komory Milanu Kubkovi. „Čiší z toho snaha, aby občané platili stále více, ale aby více peněz zůstalo ve zdravotních pojišťovnách,“ řekl.

Vyzkoušené cesty

Náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek minulý týden uvedl, že úřad plánuje zvýšení současného regulačního poplatku ze 30 na 50 korun, protože jeho nynější výše už neplní svoji funkci, tedy snížení počtu návštěv. Stejně tak by pacienti mohli platit 200 korun u specialisty, pokud by přišli bez doporučení praktika.

Milan Kubek ovšem namítl, že takový nápad nikomu neprospěje. „Povede to jedině k většímu zatížení praktických lékařů,“ doplnil šéf lékařské komory, kterému se také nezamlouvá zvýšení spoluúčasti pacientů ze současných 
17 na 22 procent. „Tyto plány už značná část populace neunese,“ domnívá se.

Jenomže pro ředitele Spojené akreditační komise, která posuzuje kvalitu a bezpečí v nemocnicích v České republice, Davida Marxe nejsou ministrem Hegerem předložené návrhy novel a zákonů žádným revolučním výbuchem. „Je to vyjádření toho, že Česká republika jde vyzkoušenými a funkčními cestami reformy zdravotních systémů v Evropě,“ řekl. Současné zdravotnictví totiž nelze porovnávat se stavem, v jakém bylo třeba před několika desítkami let, kdy byla medicína mnohem jednodušší. Dnes je péče drahá, takže systém se tomu musí přizpůsobit.

Lékař a ředitel Spojené akreditační komise David Marx řekl Deníku:

Nejsme v roce 1930, kdy byly lázně vrcholem péče

Ministerstvo zdravotnictví chystá další kolo reforem. Ředitel Spojené akreditační komise David Marx si ovšem myslí, že v Česku rozhodně neobjevujeme Ameriku. Podobné systémy fungují v zemích s podobnou demografickou strukturou a s podobným žebříčkem hodnot, kdy je zdraví považováno za veřejný statek. Třeba v Nizozemsku nebo Dánsku.

Ministerstvo navrhuje zpoplatnit třeba plomby nebo nepřispívat na brýlová skla. Je to správné?

I bohatší země, než je Česko, které mají dlouhodobou tradici sociální citlivosti, jako je třeba Velká Británie, ale i skandinávské země, mají z veřejného pokrytí brýlová skla pro dospělé osoby už primárně vyloučena. Když jde člověk 
k zubaři, tak si to platí sám.

Pojišťovny by podle navrhovaného zákona měly získat větší vliv a měly by si navzájem i více konkurovat…

Evropský model definuje základní balíček, který musí všechny pojišťovat. Tam se většinou dává taková ta katastrofická péče, kdy třeba někdo najednou dostane rakovinu nebo má nějaký těžší úraz. Nad rámec toho mohou pojišťovat adresnější balíčky. Už dneska to přece není tak, že každý ze systému čerpá stejně. Někdo má větší tendenci sportovat, tak by si připlatil více rehabilitační péče, někdo zase nechce sportovat, tak by si zaplatil něco jiného. Důležité je, že základní, katastrofický, ochranný, život zachraňující balík zůstane pro všechny stejný.

Po dohodě s pojišťovnou si tedy budu moci přesunout část peněz do různých položek?

Přesně tak. To dneska nemůžete. Potom je samozřejmá otázka některých politiků, proč je těch pojišťoven více, když všechny pojišťují na stejnou věc. Ale pojišťovna je pro pojištěnce agent. Lidé nemají čas zjišťovat, která nemocnice léčí lépe a který postup je lepší či horší. Pojišťovna by  proto měla mít také právo říct, že 
s touto nemocnicí nechce mít žádnou smlouvu, protože má mnohem horší výsledky.

Považujete tedy navrhované změny za správnou cestu?

Nejenže se domnívám, že je to správný směr, ale je to směr, který je velmi obvyklý 
v členských státech EU. Je to dané rozvojem medicíny. Kdybychom měli medicínu 
z roku 1930, která toho uměla strašně malinko, tak nám opravdu stačí jedna pojišťovna. Ale dneska je péče drahá 
a výrazně se liší kvalita, s jakou ji poskytují jednotlivá zdravotnická zařízení. Pacient přitom nemá ani čas ani znalosti ani schopnosti se v systému orientovat.  Má právo čekat, že to za něho udělá pojišťovna, které se k tomu musí dát nástroj, aby mohla selektovat smluvní zařízení.

Může v takovém systému pacient ušetřit?

Neušetří tak, že by měl teď 
v peněžence o dvacet korun víc, ale individualizací plánu se mu zlepší celkový zdravotní stav, tím pádem bude déle zdravý a bude déle vydělávat. Taková je teorie.

Bude tato reforma pacienty stát víc, než platí dosud?

Ano. Bylo by farizejské říct, že ne. Jenže některou zdravotní péči nelze v roce 2012 brát už za zdravotní péči. Když jsme v roce 1930 měli plno lázní, ale nebyla žádná antibiotika nebo žádné operační roboty, byly lázně jeden z vrcholů léčby. Dneska ale máme péči, která lidem zachraňuje život, zachraňuje děti. Když tedy jedete po operaci žlučníku do lázní, dostáváte tam třikrát denně jídlo, je vám dobře, je otázka, jestli to máme platit z veřejných prostředků. Myslím si, že nikoliv.