Obecní kroniky leží v prachu, nejsou kronikáři

Jako by se zastavil čas. Takový mají pocit lidé, když obrátí poslední popsanou stránku v kronikách některých obcí na Blanensku. Poslední zápis je totiž třeba několik let starý. Obce mají sice ze zákona povinnost dění v okolí zapisovat, ochotné kronikáře však hledají marně.

Už dvanáct let nepokračuje historie na stránkách kroniky v Sudicích. „Od roku devadesát osm skutečně kroniku nevedeme, protože ji nemá kdo psát. Dříve vše zaznamenával pan farář, který zemřel. Pak na něj navázal bývalý učitel, ale bohužel u toho nevydržel,“ uvedl sudický starosta Miloš Kosička s tím, že se nyní blýská na lepší časy. Je možné, že roli kronikáře převezme účetní, který odchází do důchodu. Sudičtí také uvažují o tom, že se pustí do kroniky v digitální podobě. Čas ukáže. „Snad to vyjde, když nyní nevedeme kroniku, porušujeme zákon,“ doufá starosta.

O práci kronikáře nikdo nestojí

Podobnou zkušenost mají také v Sulíkově. Tam stojí zápisy na mrtvém bodě už dva roky. „Dříve psala kroniku naše knihovnice, ale už nemá tolik času. Kronikáře nechce nikdo dělat, i když bychom jej rádi zaplatili z obecní pokladny,“ sdělil starosta Sulíkova Jiří Říha.

Nadšení dobrovolníci chybí také v Blansku. Vedení města tedy v minulosti pověřilo zapisováním dění ve městě pracovníky Městského kulturního střediska, pak tato povinnost padla na bedra zaměstnanců Muzea Blansko. „Náš historik zapisuje nejrůznější události a pak vše vytiskne ve dvou exemplářích. Jeden z nich každý rok odevzdáváme do archivu a druhý si necháme,“ popsala ředitelka muzea Eva Nečasová. Podle ní mohou lidé dokonce zhlédnout staré blanenské kroniky psané od roku 1927 až do roku 1979 na internetových stránkách muzea.

Ručně psané kroniky

„Zápisy bohužel přerušila na pár let druhá světová válka,“ podotkla Nečasová. Ta se setkala také s pečlivě vypracovanými kronikami z vesniček na Blanensku. „Lidé je zapisují ručně třeba třicet let, zdobí je kresbami, vlepují tam fotografie. Mnozí se ale pak bojí, že když je odevzdají do archivu, tak se ztratí. Proto si je nechávají uschované doma,“ pokračovala Nečasová a upozornila, že po smrti těchto kronikářů pak mohou jejich dílo objevit příbuzní a vyhodit je.

Že není nadšených kronikářů příliš, potvrdila také Milana Henzlová ze Státního okresního archivu v Blansku. „Stává se, že lidé v některých obcích přestanou kroniku psát na několik let. Pak záznamy doplňují. V Letovicích se zase kronikář často střídal,“ uvedla Henzlová. Podle ní se do zapisování historie pustí často knihovníci, učitelé, lidé v důchodu, ale i třeba lesní inženýři. Kroniky pak končí uschované v archivu. „Zda se kronika píše, to si kontrolují samotné obce,“ podotkla Henzlová.

Pokud se některé obce proviní proti zákonu, pokuta jim nehrozí. Potvrdil to mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka. „Sankce ani pokuty za nevedení kroniky nehrozí, i když podle zákona do ní musí obce zaznamenávat zprávy o důležitých a pamětihodných událostech. Jde o informaci i poučení budoucím generacím,“ doplnil Řepka.

Sáňková píše historii. Do kroniky

Pero klouže po stránkách knihy a za sebou zanechává stopy z historie pro budoucí generace. To je poslání kronikářů. Eva Sáňková z Doubravice se do zapisování pustila s vervou v roce 2003. Nadšení ji neopustilo.

„Vždycky jsem měla slabost pro český jazyk, literaturu a historii. Když jsem tedy odešla do důchodu, říkala jsem si, co budu dělat? A volba padla na kronikaření,“ prozradila začátky žena, která dříve pracovala jako přednosta stanice. Doslechla se, že Doubravičtí shánějí nového kronikáře, neváhala se tedy přihlásit. Jak psát, se dozvěděla ve speciálních kurzech, kde se setkala se zapisovateli z okolních obcí. Hodně jí dala také její předchůdkyně.

„Přede mnou vedla v Doubravici kroniku Alena Staňková. Já navázala na její práci, která mě oslovila. Kroniku píši ručně perem, protože psát ji na počítači není tolik osobní,“ nastíní Sáňková. Fotografie do stránek nevlepuje. Uschovává je v příloze. „Snažím se být všude, kde se něco děje. Fotografuji, a pak snímky vyvěsím do výlohy, aby si je lidé mohli prohlédnout. Kvůli kronice také kupuji a pročítám noviny, abych něco nepropásla,“ líčí svou každodenní náplň kronikářka, která sbírá nejrůznější informace a zaznamenává události. Pak vše doplní za celý rok.

„O velkých událostech jako byl sraz rodáků nebo oslavy sto dvacátého výročí hasičů napíšu článek ihned,“ míní energická žena. Sepsané kroniky odpočívají uzamčené na radnici. V knihovně mohou lidé nahlédnout do kopií. Poslední rozepsaný originál leží u Sáňkové doma.