Několikaletou snahu završí zřejmě už letos v květnu, kdy v pevnosti hodlá otevřít stálou expozici i zájezdní hostinec. Fortu věnuje většinu volného času a musel kvůli tomu odložit jiné koníčky, například potápění.

"Nejsem klasický nadšenec vojenství a zbraní, ale především historie a architektury. Vojenské pevnosti mě uchvátily, když jsem počátkem 90. let minulého století navštívil Francii. Když pak česká armáda začala pevnosti prodávat, objekt v Křelově jsem zakoupil a rozhodl se ho zpřístupnit," řekl ČTK Daniel.

Návštěvníkům hodlá nabídnout stálou expozici věnovanou tomuto typu staveb. "Počítám s vystavením vývojové řady pušek až do období druhé světové války. Hlavní část expozice ale budou tvořit plány a dokumenty. Řadu z nich jsem získal díky spolupráci s olomouckým Národním památkovým ústavem z Válečného archivu ve Vídni," vysvětlil Daniel. Hodiny mladý muž trávil i v olomouckém archivu a četbou odborné literatury. Nemálo času mu zabralo obcházení příslušných úřadů a starost o rekonstrukci objektu. "Fort se dochoval takřka celý. Musela se v něm ale provést rekonstrukce. Náklady už se dají počítat v milionech. Jsem ale svobodný, proto jsem nebyl nijak omezen a mohl jsem jít za svým cílem," vysvětlil Daniel.

Ačkoliv fortová pevnost byla postavena v roce 1853 kvůli obraně Olomouce, svůj účel v té době nesplnila. "V době, kdy pevnost vznikala, stála určitě spoustu peněz i úsilí. Minula se úplně účinkem, jelikož postupující pruské sbory, které se dostávaly směrem do tohoto prostoru, obešly Olomouc a postupovaly směrem na Tovačov. Nicméně na konci druhé světové války byla v pevnosti dislokována německá jednotka a urputně chtěla tento typ objektu bránit a ztěžovat postup Rudé armády," doplnil Daniel. Dodnes to dokládají stopy po dělostřeleckých granátech na stěnách.

V první polovině 19. století v okolí Olomouce vznikla soustava 22 fortů, tedy malých pevnůstek, které měly útočníkům zabránit přiblížit se k městu. Fort v Křelově bude první, do nějž vůbec poprvé v její historii bude moci zavítat veřejnost. Stavba totiž sloužila vojenským účelům, v novodobé historii především jako sklad.