Předkladatel návrhu David Kádner (poslanec VV za Úsvit) považuje stanovisko vlády za výsměch lidem, kteří se ve svém domě nebo bytě museli bránit nezvanému agresorovi. „Není to žádný poslanecký návrh, který by byl dělaný na koleně. Dělalo se na tom dlouhodobě," řekl poslanec.

Kádner by mohl mít k rozhořčení důvod. Návrh novely předkládá již podruhé a spolupracoval na něm se spolkem Šalamoun, sdružením na ochranu práv majitelů zbraní Lex a advokátní kanceláří Solil, Fila a spol. „Hlavní průlom, který by tato novela přinesla, by spočíval v tom, že by ze zákona zmizela nepřiměřenost nutné obrany, jestliže by byla oběť útočníkem napadena doma," vysvětlil advokát Jiří Solil.

David Karásek ze sdružení Lex se s konkrétními případy setkává u soudů a upozornil, že senáty v řadě případů u podobných událostí rozhodují zcela rozdílně. „V soudních síních jsem slyšel spoustu nesmyslných věcí. Třeba když někdo sekyrou likviduje dveře a snaží se dostat dovnitř, musíte čekat, až se s ní rozeběhne i na vás," přiblížil Karásek.

Podle něho by novela dala obránci jistotu, že pokud ho někdo napadne v jeho obydlí, nestane před soudem jako obžalovaný, nebo dokonce jako odsouzený. Doplnil přitom, že novela řeší pouze případy, kdy je oběť napadena přímo v domě nebo bytě. „Jestliže zastřelíte někoho, kdo vám leze pouze na pozemek, je to už vražda," řekl.

Navrhovatelé novely přitom vycházeli ze dvou rozdílných textů. Spolek Šalamoun vycházel z amerického pojetí, které dává právo bránit se se zbraní v ruce i proti těm, kteří naruší už jenom soukromí na pozemku obránce. Naopak sdružení Lex vycházelo spíše 
z německého modelu a nutná obrana se vztahuje pouze na obydlí oběti útoku.

Jenomže to se vládě příliš nelíbí. Obává se, že by obránce byl nepostižitelný i v případě, kdy by oběť naopak zaútočila na nezvaného hosta, i když ten by se dal třeba na útěk. „Zřejmě by tak v těchto případech nebylo uplatnitelné ani omezení, že nutná obrana nesmí být ‚zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku'. Taková absence mantinelů by však byla zcela neakceptovatelná," tvrdí ve svém stanovisku vláda.

Také Solil vychází ze své praxe. „Vůči Velké Británii máme velmi liberální zákon 
o zbraních, který ale nedovoluje je používat při nutné obraně. Stát si na obranu přisvojuje patent, výjimka je pouze ve chvíli, kdy zasáhnout nemůže. To je právě případ, kdy jste doma. Tam jde o vteřiny," doplnil.

Navíc si všiml, že v minulosti, kdy se zloději vydali na lup, nejprve zazvonili nebo majiteli zatelefonovali. „Teď už rovnou vyrazí," dodal.

I přes neúspěch u vlády se Kádner nevzdává. Svůj návrh hodlá příští týden předložit 
v prvním čtení na jednání Poslanecké sněmovny.

Navíc před dvěma měsíci založil petici na podporu svého návrhu, kterou už podepsalo pět tisíc lidí.

Rozhovor s Davidem Kádnerem o jeho pojetí nutné obrany si budete moci přečíst v zítřejším vydání Deníku.