„Pro čtení na papíře a na obrazovce používáme jiné mozkové mechanismy. Když člověk něco fyzicky drží v ruce, přijme informaci mnohem lépe, vytváří si k ní totiž více mozkových cest. Je to stejné, jako když si informaci píšete, tu si také lépe zapamatujete," popisuje neurolog Martin Stránský jeden z důvodů, proč je čtení z papíru lepší než z obrazovky.

A doplňuje další důvody: protože písmo na papíře působí opticky jinak, mozek na něj hledí jako na fyzické předměty. Paměť podporuje také otáčení stránek, ty totiž text rozdělují do hmatatelnějších částí. Na posouvání textu pomocí kurzoru dolů si mozek nezvykl a není to pro něj přirozené. Některé vědecké výzkumy dokonce poukazují na to, že lidé, kteří čtou informace z monitoru, si pamatují až 
o jednu třetinu méně, než když si totéž přečtou z papíru.

Lépe umí tištěnou knihu napodobit elektronické čtečky, které na rozdíl od počítačů nesvítí, a písmo se díky takzvanému elektronickému inkoustu podobá tištěnému textu. Jenže ani čtečky podle Martina Stránského klasické čtení nahradit neumějí. 
„I když je držíme v ruce, chybí otáčení stran, které by jednotlivé úseky zarámovaly," vysvětluje.

Unie vydavatelů, která včera zahájila kampaň na podporu čtení tisku, upozorňuje, že by se elektronickým médiím měly vyhýbat hlavně děti. Jenže právě dnešní děti a mladiství jsou skupinou, která dává přednost digitálním technologiím a ke knize nebo časopisu nachází cestu obtížněji. To potvrzuje také výzkum pro Národní knihovnu České děti jako čtenáři v roce 2013. Například sledování televize se děti ve věku 9 až 14 let věnují skoro dvaapůlkrát častěji než čtení knih. Z červnového průzkumu Českého národního panelu pak vyplývá, že téměř 30 procent předškoláků používá mobilní telefon 
a tři čtvrtiny počítač.

Omezení doby u PC

„Děti se potřebují seznamovat s moderními technologiemi, jejich používání by se ale mělo dávkovat. Každý rodič by měl nastavit pravidla pro používání počítače nebo tabletu a zároveň jít dítěti příkladem," říká specialistka na dětskou a dorostovou psychiatrii Martina Celecká z Thomayerovy nemocnice.

Nejmladší děti by podle ní měly s elektronikou strávit maximálně hodinu denně, starší děti, zhruba od sedmi do osmnácti let, by se měly držet v rozmezí jedné až tří hodin. „Problém je, že druhá skupina dětí tuto dobu překračuje dva- až třikrát," dodává Celecká 
a vyjmenovává rizika, která mohou plynout z nadměrného užívání elektronických médií: únava, podrážděnost, poruchy spánku a životosprávy, zhoršování očí nebo bolesti hlavy.

Jenže elektronika patří mezi největší koníčky nejmladší generace. To potvrzuje také Zdeněk Ležák, šéfredaktor časopisu ABC, který patří mezi nejoblíbenější dětské časopisy už od konce 50. let. „Obsah ábíčka se hodně proměnil, a to nejen z hlediska desetiletí, ale i posledních pěti let. Dnes už děti tolik nezajímají skládačky, jsou spíš na počítačové hry nebo mobilní telefony," potvrzuje.

Mediální analytik Karel Hvížďala řekl Deníku:

Něco vědět je práce, již za nás nikdo neudělá

Praha – Podle novináře a spisovatele Karla Hvížďaly nezáleží na čtení jako na přijímání informací z několika zdrojů.

Karel Hvížďala

Umí naše společnost vůbec číst 
a kódovat informace?
Jsou skupiny lidí, kteří to umějí perfektně, proto vycházejí knihy a vědci by nebyli schopni pracovat. Bohužel tu ale jsou i ti, kteří to nedokážou. Kolik jich je, neumím odhadnout. Lze ale říct, že prestižní noviny evropského a světového formátu by u nás četla jen desetina obyvatel.

Dá se přechod od tištěných médií k elektronickým přirovnat 
k vynálezu televize nebo knihy?
Elektronická média vyžadují jiný typ soustředění 
a netrénují dostatečně mozek. Podobně se kdysi nahlíželo na knihtisk. Kniha nás ale naučila konfrontaci, interpretaci a pojmenování, což je základním impulzem ke změně. Televize započala změnu od alfabetické k ikonické kultuře, to už začal být problém, který pokračuje.

Čím se vyznačuje fáze digitálních médií?
Dřív televize vytvářela sjednocující prostředí, přinášela do společnosti témata, 
o kterých se diskutovalo. Dnes je médií příliš, takže je nemožné vytvářet sjednocující prostředí. Komunikace se ve společnosti rozpadá na menší části, ve veřejném prostředí to má za následek také roztříštěnost politických stran a hnutí a upozadění starých velkých stran, odborů 
a dalších uskupení. To bude 
v budoucnu zásadně měnit organizaci společnosti.

Nemyslíte, že mnohost informací znamená také povrchnost?
To záleží na tom, kdo a jak 
s nimi zachází. Není možné si myslet, že existuje médium, které když si přečteme nebo poslechneme, budeme něco vědět. Něco vědět je práce, již za nás nikdo neudělá. Informace je potřeba přijímat z co největšího množství zdrojů, konfrontovat je s vlastními zkušenostmi a na základě toho si udělat vlastní závěr. 

KATEŘINA CIBOROVÁ