VYBERTE SI REGION

Odčítání a dělení je pro děti uprchlíků problém, říká učitelka z Bělé Jezové

Bělá pod Bezdězem - Jasmina Rampasová. Už podle jména je jasné, že se nenarodila v České republice, byť z řeči by to nikdo neodhadoval. Narodila se v Bosně a Hercegovině, ale do země, která je označovaná jako srdce Evropy, ji s rodinou vyhnala válka.

13.11.2015 1
SDÍLEJ:

Ilustrační foto. Foto: Deník/ Martin Divíšek

Maminka po roce bojů, které v jejich domovině propukly, sbalila pár věcí a několik zavazadel a vydala se spolu se svými dvěma dětmi na dlouhou cestu. Tehdy bylo Jasmině necelých devět let a bratrovi o čtyři roky méně. Jejich první kroky vedly k tetě do Makedonie. Tam se k nim připojil i jejich otec, který byl tou dobou na služební cestě v Izraeli. Řízení osudu je ale zaválo do České republiky, kde několik let strávili po různých zařízeních pro cizince. Mimo jiné právě také v Jezové.

Věřili, že jejich osud bude příznivý. Stejně jako dnešní Syřané či Afghánci se toužili dostat do Německa, kde měli tetu. Jenže se tam nedostali. Jelikož nepocházeli z členského státu Evropské unie, tamní úřady je okamžitě poslali pryč ze země, vrátili je do ČR, odkud do SRN přišli.

Za dva roky se integrovali

Než se integrovali do české společnosti, trvalo to dva roky. Teď už má Jasmina rodinu, žije spokojený život, ale uprchlická krize se jí stále hluboce dotýká.

A protože na dva roky strávené v Jezové vzpomíná v dobrém, potěšilo ji, když ji oslovil Jiří Šíma, ředitel Základní školy v Bělé pod Bezdězem, zda by nechtěla učit děti běženců přímo v detenčním zařízení, kde má základní škola detašované pracoviště.

„Nabídku jsem přijala s nadšením, jsem totiž absolventkou bělské školy. Vždycky jsem tíhla k sociální pomoci a tohle je pro mě způsob, jak vrátit to, co jsem tehdy přijímala já. Chápu, že lidé za vysokým plotem nejsou příliš šťastní, a tak se jim složitou situaci snažím ulehčit," vysvětluje Jasmina Rampasová, která se děti snaží naučit základy matematiky, českou slovní zásobu a komunikuje s nimi v angličtině.

Přestože neví, kde cesta malých uprchlíků skončí, právo na vzdělání mají podle mezinárodních dohod všichni bez rozdílu. A proto s dětmi procvičuje nejen psaní a čtení, ale také výtvarnou výchovu. „Je pochopitelné, že když přijedou do Jezové, neumí česky ani slovo, a tak začínáme angličtinou a postupně se dostaneme až k české abecedě. Skupiny uprchlíků, které jsou v tuto chvíli v detenčním zařízení, převážně anglicky umí. V září jsme měli opačný problém, a tak byla výuka hlavně o improvizaci, očním kontaktu, dorozumívali jsme se i skrz různé kartičky, obrázky a došlo i na ruce nohy," popisuje počáteční zkušenosti Jasmina Rampasová.

Děti v Jezové se učí i českou gramatiku

Jak ale dodává, i když jsou začátky mnohdy krušné, děti jsou učenlivé a po několika dnech už na prvotní základy můžeme navázat i českou gramatikou. „Samozřejmě jim vše musím vysvětlovat v angličtině, aby pochopily, co po nich vlastně chci," přibližuje.

Ve třídě má v současné době kolem deseti dětí, záleží ale na tom, kolik jich odjede či naopak nově přijede. A protože jsou děti různého věku, na každou hodinu se musí dobře připravit. „Většinou s nimi nedělám stejnou věc. Někdo například píše na tabuli, jiný si opakuje čtení, hledá v mapě a podobně." nastiňuje, jak vypadá běžná vyučovací hodina.

Jasmina Rampasová se ale nedrží žádného pevného rozvrhu, ani rámcového vzdělávacího programu. „Všimla jsem si, že největší problém jim dělá odčítání a dělení. Vždycky, když vidí znaménko mínus a dvojtečku, už dopředu říkají hrůza, hrůza," směje se učitelka, která se český jazyk během pobytu v Jezové naučila během několika měsíců.

Přestože chápe, že rodiče dětí jsou ve stresu z toho, co je potkalo, netoleruje vzájemnou nevraživost Syřanů a Afghánců ve třídě. „Dětem národní rozdíly nevadí, ale když afghánský rodič zjistí, že spolužákem jeho dítka je třeba Syřan nebo Iráčan, okamžitě žádá přeložení do jiné skupiny. To ale nic nemění na tom, že děti do školy rádi posílají," dodává.

Jelikož výuka v Jezové jako detašovaném pracovišti bělské základní školy začala před dvaceti lety, vypracovali kantoři i vlastní vzdělávací materiál. Dnes mají děti učebnice, které ale před odjezdem musí vždy vrátit. „Tamní školou za dobu existence prošly zhruba dva tisíce žáků z pětatřiceti zemí," doplňuje Jiří Šíma.

Autor: Lucie Růžková

Místo události:
13.11.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Ve Švýcarsku byl plně zprovozněn nejdelší železniční tunel světa

Erstfeld (Švýcarsko) - Nejdelší a nejhlubší železniční tunel na světě, vybudovaný ve Švýcarsku pod Alpami, byl dnes otevřen pro plný dopravní provoz. Gotthardský tunel, přezdívaný podle francouzské zkratky GBT, je dlouhý 57,1 kilometru a v některých místech je až 2,3 kilometru pod povrchem.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies