VYBERTE SI REGION

Češi: Jsme dostatečně informováni o srpnu 1968

Praha - Výzkum, který připravilo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, se zaměřil na informovanost českých občanů o událostech Pražského jara, na jejich názory na míru podpory reformních myšlenek v tehdejší československé společnosti a na potvrzení či vyvrácení nejrozšířenějších, obecně sdílených definic průběhu a smyslu událostí počátku roku 1968.

21.8.2008 2
SDÍLEJ:

Fotografie z příjezdu okupačních vojsk v srpnu 1968 do Prahy. Snímky byly nalezeny ve Státním okresním archivu v Lounech.Foto: Státní okresní archiv Louny

Respondenti byli tázáni i na to, jaký vliv přisuzují vybraným sociálním skupinám a institucím při zrodu Pražského jara a při vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Šetření se rovněž zabývalo otázkou, zda a proč má nebo nemá smysl vracet se k událostem, jejichž čtyřicáté výročí si v roce 2008 připomínáme.

Z výzkumu vyplynulo, že téměř polovina Čechů se cítí být dostatečně informována o tom, co se dělo v Československu v průběhu roku 1968. Téměř pětina lidí přitom uváděla, že je informována „rozhodně dostatečně“ a třetina „spíše dostatečně“. Nedostatek informací o těchto událostech ve výzkumu deklarovaly téměř dvě pětiny občanů a 12 % zvolilo odpověď „nevím“.

Informovala o tom Markéta Škodová ze Sociologického ústavu AV ČR.

"Pokud vezmeme v úvahu dosažený stupeň vzdělání, pak vysokoškoláci častěji prohlašovali, že jsou dostatečně informováni, zatímco lidé se základním vzděláním konstatovali opak. Podíváme-li se na rozložení odpovědí v jednotlivých věkových kategoriích, vidíme, že deklarovaným rozhodným nedostatkem informací o událostech v roce 1968 trpí lidé z věkové kategorie 15–29 let, přičemž daleko výraznější je tento nedostatek u respondentů ve věku 15–19 let. Nabízí se otázka, do jaké míry za to mohou učební plány předmětů, jako jsou dějepis nebo občanská nauka či základy společenských věd, nebo malý zájem učitelů na základních a středních školách o dané téma. Mezi další faktory může samozřejmě patřit též absence tématu v rozhovorech se staršími lidmi, obsah médií, která mladí Češi nejčastěji „konzumují“, nebo nedostatečná píle velké části této věkové skupiny při studiu či jiném aktivním vyhledávání informací," uvedla Škodová.

Oslovení ve věkovém rozmezí 45–59 let častěji než lidé z jiných věkových kategorií shledávali, že se cítí být informováni „spíše dostatečně“. Šedesátiletí a starší pak statisticky významně častěji než lidé mladší uváděli, že jsou informováni „rozhodně dostatečně“. Takové rozložení odpovědí není nijak překvapivé, uvážíme-li, že většina respondentů z dané věkové skupiny Pražské jaro zažila, a má na ně tedy navázány osobní vzpomínky, ať již jsou jakéhokoli druhu.

Rozdíly analýza zaznamenala i mezi pohlavími. Muži ve větší míře než ženy tvrdili, že jsou o událostech osmašedesátého informováni rozhodně dostatečně.

Zde ovšem nemůžeme vyvozovat jednoznačné závěry, neboť v podobných typech výzkumů a otázek vykazují muži oproti ženám stabilnější tendenci přiklánět se k vyhraněnějším, rozhodnějším odpovědím.

Na otázku po tom, jaká byla míra podpory myšlenek Pražského jara v tehdejší společnosti, se téměř polovina oslovených přiklonila k názoru, že „pražskojarní“ ideje podporovala většina národa. Pětina lidí – a významně častěji mezi nimi byli zastoupeni potenciální voliči KSČM a lidé s (neúplným) základním vzděláním – se domnívá, že myšlenky Pražského jara podporovaly jen některé společenské skupiny. Podle každého desátého účastníka výzkumu se s obrodnými myšlenkami ztotožňovala celá společnost.

Je tedy evidentní, že většina občanů vnímá společenské klima v Československu konce šedesátých let jako prostor doširoka otevřený reformním myšlenkám, jako agoru nabízející se změnám a debatám o dalším směřování země.

Respondenti ve výzkumu dále vyjadřovali svůj souhlas nebo nesouhlas s nabídnutou baterií výroků, které částečně reprezentují ustálené představy o průběhu a smyslu Pražského jara.

Jednoznačné výsledky přineslo hodnocení výroku „Pražské jaro bylo pokusem o obnovu demokracie v socialistickém Československu“. Svůj souhlas s ním vyjádřily tři čtvrtiny oslovených, při součtu odpovědí „rozhodně souhlasí“ a „spíše souhlasí“. Negativně se vůči tomuto tvrzení postavil pouze každý desátý respondent.

O něco málo více než polovina dotázaných souhlasilo též s výroky „Klíčový význam pro vývoj událostí během Pražského jara mělo zrušení cenzury“ a „Reformní komunisté v čele s Alexandrem Dubčekem byli politicky naivní“. Je možné tvrdit – a ukáže se to i v odpovědích na další otázky – že veřejnost citlivě vnímá důležitou roli médií v procesu sociální komunikace a klade akcent na jejich nezávislost. Artikulovaná naivita reformních komunistů pak zřejmě souvisí s vědomím, že události Pražského jara nevedly k demokratizaci společnosti, ale naopak k nastolení tuhého normalizačního řá­du.

S názorem, že „Reformní komunisté v čele s Alexandrem Dubčekem si během Pražského jara počínali promyšleně“, ve výzkumu souhlasily téměř dvě pětiny českých občanů. Shodně přibližně po jedné třetině dotázaných odmítlo a odsouhlasilo výrok „V průběhu Pražského jara šlo pouze o boj dvou frakcí uvnitř KSČ.“

Je třeba si povšimnout, že v rozložení odpovědí u této výrokové baterie nebyla(s výjimkou charakteristiky Pražského jara jako pokusu o obnovu demokracie) vždy přibližně třetina oslovených schopna vyjádřit své mínění, a zvolila tedy odpověď „nevím“. Jednalo se ve značné míře o respondenty, kteří v úvodní otázce uvedli, že se necítí být o událostech Pražského jara dostatečně informováni.

Co se týče základních sociodemografických charakteristik, jsou názory ve veřejnosti rozložené rovnoměrně. Rozdíly se projevily u třídění podle stranických preferencí – potenciální voliči KSČM statisticky významně častěji „spíše nesouhlasili“ s tvrzením, že Pražské jaro bylo pokusem o obnovu demokracie,než lidé, kteří by v parlamentních volbách dali svůj hlas jiné politické straně.

"Ukazuje to mimo jiné jistě i na jakousi „ideovou solidaritu“ komunistických vo­ličů s KSČM, jež se jako nástupkyně KSČ nikdy zcela nedistancovala od stranické minulosti, spjaté zejména s obdobím let 1948–1989," dodala Škodová.

V dalších otázkách měli dotázaní hodnotit vliv vybraných společenských skupin a institucí na nástup Pražského jara a na vstup vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa 21. srpna 19686. Výzkumné otázky definovaly tyto skupiny: a) členové ÚV KSČ, b) političtí vězni, postupně propouštění od začátku 60. let, c) občané bez politické příslušnosti, d) vrcholní politici Sovětského svazu, e) řadoví členové KSČ, f) vrcholní politici sousedních komunistických států, g) československá média a h) vrcholní politici ze západních kapitalistických stá­tů.

Z výzkumu vyplývá, že je patrné, že subjektivně deklarovaná míra vlivu těchto skupin se liší v závislosti na hodnoceném období (události). V případě nástupu Pražského jara měla z nabízených možností podle názoru české veřejnosti jednoznačně největší vliv tehdejší československá média. Můžeme předpokládat, že „mediální gramotnost“ současných občanů se projevuje i v přisouzení významu sdělovacím prostředkům v dočasně se uvolňujícím autoritářském režimu. Každý z respondentů by jistě nedovedl přesně zodpovědět otázku, kdy v průběhu předsrpnových událostí byla zrušena cenzura či jací konkrétní autoři publikovali své texty v kterých periodicích a o čem pojednávaly různé mediální polemiky. Je však možné s nadsázkou prohlásit, že roli „svobodných“ médií vnímají dotazovaní jako jednu z hlavních úloh v historickém seriálu s názvem „Sociální interakce“.

Příklon respondentů ke kategorii „velký vliv na nástup Pražského jara“ nebyl u ostatních ze zmíněných skupin a institucí ani zdaleka většinový. Jistý vliv oslovení přisuzují členům ústředního výboru KSČ (46 % při součtu odpovědí „rozhodně velký“ a „spíše velký“), politickým vězňům, propouštěným od začátku 60. let (38 %) a vrcholným politikům Sovětského svazu (37 %). Vliv ostatních skupin a institucí vnímá reprezentativní vzorek populace jako malý, nebo dokonce žádný.

Za povšimnutí jistě stojí význam, který respondenti připisují politickým vězňům.

V roce 1968 se ke spolku K 231, který sdružoval bývalé mukly s cílem upozornit na osudy desetitisíců lidí vězněných komunistickým režimem, hlásilo přibližně 30 tisíc lidí v osmdesáti okresních pobočkách. Ačkoli měly rehabilitace politických vězňů začátkem roku 1968 podporu částečně i ve vedení komunistické strany, již v květnu psal Alexandr Dubček všem okresním a krajským výborům strany, aby všemi způsoby zabraňovaly delegátům K 231 v odjezdu na připravovaný sjezd tohoto sdružení v Praze. Ani zde jistě nemůžeme předpokládat hlubší znalosti současných Čechů – představa politických vězňů coby významné a vlivné entity konce let šedesátých má nejspíš svůj původ zejména v medializaci osudů bývalých muklů a v činnosti Konfederace politických vězňů od roku 1989.

Co se týče vlivu daných skupin a institucí na příchod vojsk Varšavské smlouvy, veřejnost se jednoznačně kloní názoru – alespoň to uvedlo osm lidí z deseti – že největší podíl měli vrcholní představitelé Sovětského svazu. Není nijak překvapivé, že podle necelých dvou třetin respondentů vojenskou intervenci významně ovlivnili i členové ÚV KSČ a politici sousedních komunistických stá­tů.

Vliv ostatních skupin a institucí byl podle mínění občanů zanedbatelný nebo žádný.

V názoru, zda má či nemá význam vracet se v současnosti k událostem Pražského jara, se veřejnost rozděluje na dva přibližně stejně velké celky. Relativně větší podíl občanů (45%) se domnívá, že historická reflexe smysl nemá, 41 % oslovených je přesvědčeno o opaku. K odpovědi „spíše nemá“ se statisticky významně častěji přikláněli lidé ve věku 15 – 19 let.

Odpověď „rozhodně ano“ na tuto otázku dávali z hlediska stranických preferencí častěji potenciální voliči ODS. Pro ty, již by ve volbách do poslanecké sněmovny dali svůj hlas KSČM, pak častěji navracení se k Pražskému jaru význam „rozhodně nemá“. Mezi nejčastěji uváděnými důvody, proč se dnes vracet do roku 19688, pak figurují výroky, které se by se daly sloučit do kategorie Historie národa je důležitá. Tuto pozici hájily argumenty jako „Lidé by měli umět poučit se z vlastních chyb“, „Je třeba si připomínat historii“ či „Jednalo se o důležitý

dějinný moment“. Na druhou stranu o něco málo menší skupina výroků, slučitelná do kategorie Je to překonané, reprezentuje důvody pro odmítnutí přesahu Pražského jara do dnešních dnů. Lidé, podle kterých již nemá smysl se touto etapou zabývat, nejčastěji podporovali své tvrzení výroky jako „Je to už minulost“, „Už to nikoho nezajímá“ nebo „Nemá to smysl, zpětně už nic nezměníme“.

Téma Pražské jaro štěpí veřejnost na dva obdobně velké tábory. Jeden z nich tvoří lidé, pro něž se jedná o událost stále živou, o část české, potažmo československé historie, která by neměla zůstat zapomenuta v učebnicích dějepisu a jejíž odkaz je třeba neustále si připomínat a hledat v něm poučení pro současnost. Druhá skupina Čechů je k aktuálnosti událostí v roce 1968 skeptická, považuje je „jenom“ za historii, k níž již dnes nemá valného smyslu upírat zrak, natož si z ní brát nějaké ponaučení. Téměř polovina Čechů se přitom domnívá, že jsou o těchto událostech informováni dostatečně, opačný názor zastávají čtyři lidé z deseti. Šetření dále ukázalo, že v průměru čtvrtina občanů je nerozhodná při zodpovídání otázek, které implikují jistou míru znalostí o dané problematice.

Tito respondenti se pak přikláněli k odpovědi „neví“.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že veřejné mínění se při hodnocení Pražského jara kloní k názoru, že se jednalo o proces demokratizace tehdejší společnosti, na kterém se navíc podílela většina obyvatel země. Významnou úlohu připisují oslovení lidé kromě vrcholných představitelů komunistické strany také československým médiím, která mohla několik měsíců roku 1968 informovat relativně svobodně.

21.8.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies