Podle známého spisovatele a vizionáře Arthura C. Clarka jsme už měli být dávno na cestě k Saturnu. Aspoň tak to popisuje v knize 2001: Vesmírná odysea. Kde to vázne?
Odhad vývoje techniky byl velmi optimistický a navíc všechno záleží na penězích. 
A na těch sedí politici, protože oni rozhodují o rozpočtu. Takže od slavných dob Apollo nastal spíše finanční útlum. 
V Americe se o nastartování snažil prezident George 
W. Bush mladší, který vyhlásil velkolepý program Conctellation dobývání blízkého vesmíru, nejen Měsíce, ale 
i Marsu. To byl velmi přehnaný program ani ne tak kvůli technickým možnostem, ale kvůli financím. Pak došlo 
k útlumu a nyní jde o program spíše praktického rázu.

Zkuste si zavěštit. Jak dlouho potrvá, než se člověk dopracuje k technologiím, které nás k tomu Saturnu dostanou?
Ty technologie už dneska existují. V červenci proletí kolem Pluta americká sonda New Horizons, takže do vzdálených končin jsme schopni doletět. Ale jsme tam schopni doletět pomocí automatu, rozhodně ne posádkou, protože let New Horizons trval devět let. Na devět let zabezpečit život posádky a především její návrat na Zemi je technicky velmi svízelné. V této době 
i nemožné. Člověk by byl velkou překážkou, protože při takových dlouhodobých letech je jeho organismus ohrožen především radiací. S tím si zatím nedokážeme poradit. Opět se navíc ukazuje, že rozvoj nových technologií 
a nových vědeckých poznatků oddaluje lety člověka. To, co jsme si mysleli, že by na cizích planetách dokázal jenom člověk, stále častěji dokáže automat. Je to levnější a především pro člověka bezpečnější.

O letu na Měsíc se zpravidla mluví v souvislosti s Američany. Jak na tom jsou jiné země?
Mluví o něm Rusové, kteří ve své podstatě mají velký komplex z toho, že na Měsíci ruský kosmonaut nepřistál. Počítají s tím někdy po roce 2030. Je však otázkou, zda na to budou mít peníze, protože celý jejich kosmický program se potýká s nedostatkem peněz.

O Měsíci mluví také Číňané. Jak daleko je jejich kosmický program?
To hlásí dokonce i Indové, kteří také připravují pilotovanou kosmickou kabinu. Je to dáno tím, že Měsíc je velmi lákavým cílem. A když jsme tam přistáli, tak byl následně velmi lákavým cílem Mars. Jsou to romantické cíle. 
U Číňanů je to tak, že mají pilotovaný program kosmických letů, jenž odpovídá programům letů, kterými si prošly ostatní velmoci, tedy Amerika a tehdejší Sovětský svaz. Postupují stejně – pilotované lety v kosmické lodi, orbitální stanice a dalším cílem je jistě někdy v budoucnosti přistání na Měsíci. Ale to, že Číňané chtějí přistát na Měsíci, jsou více úvahy novinářů, zejména zahraničních novinářů. Čína na to oficiálně odpovídá: „Žádný takový program doposud nemáme." Čínu čeká daleko náročnější cesta, a tou jsou orbitální stanice. Ty jsou účelnější a prospěšnější než přistání člověka na Měsíci. Měsíc je prestiž, orbitální stanice je praxe a získávání nesmírně cenných informací, a to nejenom v oblasti vědy, ale i v oblasti strategie 
a vojenství. Je zajímavé, že Číňané napodobují kroky Rusů. Jejich orbitální stanice bude obdobou stanice Mir. Nijak se netají tím, že si koupili některé licence od Rusů.

Pavel Toufar

Kdy by mohli orbitální stanici mít?
Tam už jsou data daná. Základní modul v ověřovacím programu by měl vzlétnout do dvou let a zhruba do pěti až šesti let by se měla začít stavět modulová stanice. Číňané nikam nespěchají. Jdou si vlastní cestou a hodně akcentují nepilotovaný průzkum.

Některé věci, o kterých mluvíte, budou k vidění na výstavě Brána do vesmíru, která začíná 12. března na pražském Výstavišti. Na expozici se také podílíte. Na co se výstava zaměří?
Důraz bude kladen na pilotované lety. Výstava se tedy zaměří na to, co je pro veřejnost nejpoutavější a nejromantičtější, na lety člověka na oběžnou dráhu, ale také na Měsíc. Je tam třeba vozítko Rover, se kterým jezdili kosmonauti po Měsíci. Co je však na výstavě nejzajímavější 
a podle mého názoru nejpřitažlivější, je to, že je představena celá řada exponátů 
z Ruska, z bývalého Sovětského svazu, nejen tedy z Ameriky. Na výstavě bude například také orbitální modul, který byl součástí kosmické lodi Sojuz. Vystavený exponát sloužil k výcviku posádek programu Sojuz-Apollo v červenci 1975. Tehdy jsme čekali, že se spolupráce rozvine, ale pak se všechno opět oddálilo. Teprve teď jde na stanici ISS 
o skutečně užší spolupráci.
I při všech těch sankcích 
a bojích na Ukrajině se ukazuje, že když se chce, tak se spolupráce a porozumění dají dohodnout.

Rusové ale už ohlásili, že orbitální stanici ISS chtějí využívat do roku 2024 a potom se chtějí soustředit na vybudování vlastní orbitální stanice.
To jsou projevy především národní hrdosti. Oni dnes nemohou vzít svoje moduly, oddělit je a říct, že teď si to budou dělat sami. Sestava stanice ISS je tak provázaná, že jeden modul nemůže fungovat bez druhého. Samozřejmě je otázkou, co bude po roce 2024 kvůli životnosti ISS. Rusové mluví o vlastní stanici, k čemuž mají našlápnuto docela dobře, protože pokud by nechtěli něco supermoderního, tak v podstatě obnoví charakter stanice Mir a jsou doma. Pro Američany je ale nesmysl, aby obnovili stanici Skylab. Mohli by znovu vyrobit svoje moduly určené dnes pro ISS a pracovat s nimi samostatně. Problém je, že Amerika tyto moduly na oběžnou dráhu zatím nedokáže dopravit. Nemá odpovídající nosnou kapacitu. Tu zajišťovaly raketoplány, které však už nelétají, a nosné rakety, které v současné době mají, by moduly na oběžnou dráhu nedokázaly dopravit. Musí proto postavit novou silnou nosnou raketu, což je otázka dalšího vývoje. Nejlepší by tudíž bylo, kdyby se oba státy spolu dohodly a pokračovaly na něčem podobném. Prospělo by to vztahům nejen ve vesmíru.

Ostatně obě orbitální stanice si budou moci lidé prohlédnout právě na zmíněné výstavě.
Bude tam model ISS, ale bude tam také základní modul stanice Mir, do kterého se lidé budou moci podívat. Budou se také moci projít modulem mezinárodní orbitální stanice, aby získali představu, jak stísněné prostory tam jsou, 
a podívat se kolik je tam přístrojů k ovládání i pro práci. Na orbitální stanici skutečně nemůže letět jen tak někdo, musí to být člověk, který si rozumí s technikou a přitom má i určité postupy myšlení 
v oblasti vědy. Zmíněný modul ISS je upraven pro výstavní účely.

Vystavena má být také kabina raketoplánu, v níž si lidé budou moci vyzkoušet přistání. Zkoušel jste přistát?
Chci ji vyzkoušet, až ji vybalíme. Chci vzít s sebou také Oldřicha Pelčáka, který byl náhradníkem Vladimíra Remka a byl vynikajícím zkušebním pilotem.

Jak je vůbec složité s takovým raketoplánem přistát?
To je složité. Musí to být na první dobrou, protože jde 
o velice rychlý kluzák, astronautům hodně pomáhaly počítače. Návštěvník si ověří, že to není jednoduché

Když už jsme u raketoplánů. Je to asi dva týdny, kdy Evropská kosmická agentura úspěšně odzkoušela prototyp vlastního stroje. Můžeme se v brzké době dočkat toho, že Evropa bude do kosmu vysílat vlastní raketoplán?
Američané mají malý vojenský raketoplán, který létá v bezpilotní verzi. O jeho účelu a smyslu jsou různé dohady, ale vojáci jsou málo sdílní. Na oběžné dráze létá dlouhodobě, přistává jako klasický raketoplán, ale je vypouštěn pomocí standardní rakety. Evropa zkoušela různé cesty, jak se dostat do kosmu vlastními prostředky. Má dnes silnou nosnou raketu Ariane, ale nemá vlastní kosmickou loď a Evropa by ráda chtěla svoji kabinu pro kosmonauty na nosné raketě. Samostatnost je v některých případech výhodnější než spolupráce. 
U Evropy je to trochu jiné, když může bez problému vypouštět vlastní kosmonauty na oběžnou dráhu pomocí Sojuzů a za zhruba tři roky bude moci kupovat letenky na soukromé kosmické lodi Dragon a Boeing CST-100. Jednoho dne je Američané možná přizvou i na dálkové kosmické lety lodi Orion. Evropa by však chtěla svůj návratový prostředek, který by se vracel na principu kluzáku. Nemusel by přitom vézt posádku. Na oběžnou dráhu může vézt celou řadu přístrojů, které budou dlouhodobě provádět výzkumy v mikrogravitaci. 
V takovém případě je efektivnější vyrobit prostředek, který tyto přístroje vyveze a samostatně se s nimi po určité době vrátí. Co Evropané teď vypustili, bylo experimentální těleso, na kterém se zkoušejí metody návratu.

Budou mít tedy Evropané vlastní raketoplán?
To je otázka peněz. Rusové byli ochotni vynášet zahraniční kosmonauty na oběžnou dráhu za poměrně přijatelné ceny. Pak se rozhodli, že budou vynášet turisty. První turistické letenky stály kolem 20 milionů dolarů. Od té doby se podmínky změnily. I když by Rusové nemohli ISS sami provozovat bez Američanů, tak jim letenky příšerně zdražili. Letenka pro profesionálního kosmonauta, který přitom spolupracuje s Rusy, přijde na nehorázných takřka 50 milionů dolarů. To je bohužel druhá stránka současné spolupráce. Evropa se tedy chce osamostatnit a prvním krokem bylo ověřit si možnosti návratu tělesa z oběžné dráhy.

Už bylo zmíněno, že se na výstavě objeví lunární rover. Evropané nyní postavili vozík pro Mars. Je na něm i česká stopa?
Evropská kosmická agentura, která má velké ambice 
v meziplanetárním výzkumu, by ráda na Mars dopravila mobilního průzkumníka. Česká účast je daná tím, že jsme řádným členem agentury a veškerých vyhlašovaných projektů se můžeme zúčastnit.

Pavel Toufar

Máme i vlastní komerční podniky, které se kosmickým programem zabývají?
Například v Klatovech funguje firma Aerotech Czech, která vyrábí velké díly pro rakety Ariane 5. V Brně je firma, která vyráběla věci pro startovací rampu na evropském kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Těch firem je tady celá řada a pomalu se do kosmického výzkumu zapojují. Líbí se mi, že se nezapojuje pouze základní vědecký výzkum, v němž máme dlouhodobě dobré renomé, ale i průmyslová oblast. Velmi zajímavý je například mikroakcelerátor, který byl vypuštěn v rámci projektu SWARM a který se vyrábí 
u nás. Už v době, kdy jsme byli svázáni východním blokem, jsme si vyrobili vlastní družice. Nebýt nepříznivé mezinárodněpolitické konstelace, pak tyto velmi dobře vymyšlené a postavené družice by se tehdy na komerčním trhu nesmírně uplatnily.

Můžeme se na tento trh vrátit?
Je to velmi obtížné, protože dnes družice už vyrábí kde kdo. Navíc dnes hrají prim malé družice, kterým se říká Cube Sat. To jsou malé krychličky, které byly zpočátku vědeckou hračkou. Velmi je podporuje NASA a se zpožděním i Rusové. U nás se taková družice také stavěla a vznikla díky nadšení mladých vysokoškoláků a středoškoláků sdružených v Kosmo klubu. Zvažovali, že tam uplatní třeba mikrokameru nebo dokonce sluneční plachtu, byl to úžasný soukromý projekt. Ztroskotal na tom, že nebyly peníze na to, aby ji mohli vypustit na oběžnou dráhu.

Takže je stále na Zemi.
Je na Zemi a nikdo o ní nemluví. To je velká škoda. 
V současné době se ale připravují tři Cube Saty. Jeden 
v Praze na ČVUT, druhý na elektrotechnické fakultě 
v Plzni a třetí ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze. Ten má našlápnuto nejblíže, protože už snad mají sponzora, který jim zajistí vypuštění na oběžnou dráhu.

Uvidí návštěvníci nějakou krychličku na výstavě?
Budou tam československé družice Magion 1 a Magion 2 a český Cube Sat tam také bude. A podle mého přesvědčení by tam měl být i ten první, 
i když se ho nepodařilo dostat na oběžnou dráhu. Na výstavě budou ale i další zajímavé věci. Lidé si například budou mocí sáhnout na kus Měsíce. Vystavena bude totiž část jednoho z kamenů, které přivezla výprava Apolla 15. Bude tam i část meteoritu 
z Čeljabinsku, který také nese českou stopu, protože odtud tento vesmírný kámen přiletěl, spočítali čeští vědci. Ale není to výstava o vědeckých družicích nebo o astronomickém výzkumu, jak jsem už řekl, je to výstava o pilotovaných letech. A takových exponátů představuje velké množství. Podle mne jde 
o skvělý cíl pro školní výpravy. Upoutá jistě i rodiny 
s dětmi, protože nabízí i všelijaké trenažéry včetně pilotáže stíhaček. V Itálii i v Kodani byli návštěvníci nadšeni.

Brána do vesmíruUnikátní výstava italských tvůrců, která mapuje dobývání hranic kosmu člověkem. K vidění budou například první družice Sputnik 1, kosmické lodě Vostok a Mercury, měsíční vozidlo Lunar Rover, makety orbitálních stanic ISS a Mir nebo kabina raketoplánu. Výstava začíná 12. března a potrvá až do 28. června.