Peklo pro kočky a psy má jméno. Množírna

Situaci alespoň u psů by měl zlepšit návrh předsedy Ústřední komise pro ochranu zvířat a poslance Radima Fialy (Svoboda a přímá demokracie). Ve spolupráci se sdružením Animal Eye navrhuje, aby byli všichni psi povinně označeni mikročipem 
a evidováni v dvoustupňovém centrálním registru, který zahrne veškeré stávající databáze. „Řešení je jednoduché 
a efektivní a oproti předchozím návrhům přináší minimální náklady," prohlásil Martin Doležal z Animal Eye. Registr by měl zabránit nejen množení psů bez průkazu původu, ale i jejich týrání.

Psi však nejsou jediná zvířata, která jsou v Česku množena bez kontroly a za účelem peněžního zisku. Stejný problém se týká i koček. Na rozdíl od psů, kteří jsou hromadně prodáváni do ciziny, je prodej koček z množíren bez průkazu původu tuzemská záležitost. „Jejich množení v zahraničí je ve srovnání s Českem minimální. Vzhledem k tomu, že tamní zákony lépe ochraňují zvíře a kupní síla je mnohem vyšší, je poptávka po zvířatech bez papírů minimální," uvedl pro Deník chovatel Tomáš Dlouhý.

Na internetu je dnes možné bez problému zakoupit kotě požadované rasy za výrazně nižší cenu než u kvalitního chovatele. Podle chovatelky koček Kláry Dlouhé platí, že co člověk při nákupu zvířete ušetří, několikanásobně vydá později za drahou veterinární péči. „Správný chovatel má kočky otestované na různé nemoci, dostanete od něj kupní smlouvu a máte možnost reklamace," radí Lena Venclíková z Českého svazu chovatelů.

Hromadírny koček

Množírnami ale kočičí problémy nekončí. Stejně palčivý problém jsou nezodpovědní chovatelé nevykastrovaných „obyčejných micek", které se nekontrolovatelně množí 
v tzv. hromadírnách. „Víme minimálně o čtyřech případech v našem okolí. Když jsem se v jednom z případů pokoušela domluvit na odchytu koček a jejich kastraci, dozvěděla jsem se, že pán má koťátka rád. Takže se mu tam množí více než dvacet koček a koťata umírají," popisuje Jančová, podle které ztěžuje boj proti „hromadírnám" i postoj úřadů. „Neexistují státní nebo krajské útulky pro kočky. Každý den se po práci ve volném čase do dlouhých nočních hodin starám o zvířata. Když jsem žádala o pomoc kraj, všichni se mi vysmáli. Situace je příšerná. A přitom by stačily pro začátek plošné kastrace toulavých koček a finanční podpora útulků," uvedla pro Deník.

I nepříznivá situace koček by se však v budoucnu měla změnit. „Problematiku množíren psů se nám podařilo vyřešit rychleji, jelikož je lépe zmapovaná. V případě koček je to běh na dlouhou trať, neexistují statistiky týkající se těchto pochybných zařízení, natož pak reálného počtu koček v Česku. Zatím nejsme schopni předložit koncept řešení situace kočičích útulků, ale intenzivně o něm diskutujeme s odbornou veřejností," sdělil poslanec Radim Fiala.

Bojovnice proti množírnám, veterinářka Martina Načeradská řekla Deníku:

Často se z člověka s dobrou vůlí nakonec stane tyran

Praha – Vše pro peníze. Bez papírů i s papíry. V jakém stavu jsou jejich kočky, je někte-rým chovatelům úplně jedno. Proti tomuto typu týrání bojuje veterinářka Martina Načeradská.

V čem tkví největší problémy množíren?
Chovat kočky i psy může kdokoliv, aniž by o nich něco věděl – jedná se o volnou živnost. Kdybyste se rozhodla, že si od zítřka otevřete chovatelskou stanici, tak můžete. Jenže ono nejde chovat dobře, aniž by člověk o zvířeti něco věděl. Obzvláště 
o kočkách. Ty mohou trpět snadno přenosnými nemocemi, z nichž některé jsou prakticky neléčitelné, jako například kočičí leukémie. Jiné, jako chlamydie či mykoplazmy a jiné bakteriální infekce, mohou být infekční pro člověka. Chovatel, kterého zajímá jen zisk, vždy produkuje nemocná zvířata.

Kolik u nás těchto zařízení je?
Množírny nemají povinnost se nikde hlásit, ani to nikdo neeviduje. Není tak možné odhadnout počet zvířat, který v nich je. Prodej koček přes inzeráty na internetu je nezmapovaná oblast. Navíc neexistuje povinnost čipovat kočky, ale slušní chovatelé to dělají i tak.

Je zvláštní, že takový problém zůstává napříč veřejností bez odezvy. Jak je možné, že se 
o množírnách nemluví?
Mluví, ale ne dostatečně nahlas. Kočky nezajímají tolik lidí jako psi. Navíc kočka netrpí „nahlas" jako pes, rozeznat bolest není u ní nic jednoduchého. Když někdo kočky množí v nepřijatelných podmínkách, tak se tím také nijak nechlubí. Kočka 
s průkazem původu (PP) by sice měla být bez nemocí, ale bohužel ani to není zárukou pořízení zdravého zvířete. Proto je třeba se s chovatelem dobře seznámit a několikrát zajet na návštěvu za kotětem, než si ho odvezete domů, abyste si mohli ověřit slušnost prodejce. Rozhodně nedoporučuji pořizovat si kočky módních plemen bez papírů přes inzeráty na internetu. Snadno naletíte podvodníkovi, který vám prodá za cenu šampiona zablešené nemocné zvíře.

Vyváží se namnožená koťata, podobně jako v případě psů, do zahraničí?
Ano, ale není jich tolik jako psů. Podle mých informací se jedná o několik procent.

Psi z množíren se často dostávají do útulků, jak je to s kočkami?
Kočky od špatných chovatelů se do útulků nedostávají tak často jako psi, spíše stojí majitele spoustu peněz za léčení u veterináře. Do útulku se dostávají spíše kočky odchycené někde na ulici nebo jen prostě kvůli tomu, že někomu přišlo jako dobrý nápad nechat kočku mít koťata, která se mu pak ale nepodařilo udat. Je to však lepší než praxe, která je stále aktuální – neudaná koťata prostě utopit. Bohužel to nedělají jen množitelé, ale i lidé, kteří, kočky nekastrují s tím, že je to proti přírodě. Raději každý rok topí koťata, a to i navzdory tomu, že tento způsob usmrcení zvířete je zakázaný zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Nedávno jsem klientce pomáhala hledat domov pro koťata, která před utopením zachránila.

Stále častěji se také hovoří 
o tzv. hromadírnách. Jak akutní je v Česku tato problematika?
Existuje řada lidí, kteří mají snahu kočkám pomoci. Často to ale končí tak, že mají v garsonce i několik desítek koček, které se dále nekontrolovatelně množí. Pokud jsou chovány v nevhodných podmínkách a ve velkých skupinách nepříbuzných jedinců, tak zaprvé velmi trpí psychicky a zadruhé jsou výrazně citlivější na rozvoj onemocnění, ať již ze stresu, nebo různých infekcí. V takovém případě hovoříme o tzv. hromadírnách. Existuje odborná literatura, jak by měly útulky a chovatelské stanice vypadat, neexistuje však legislativa, která by to vyžadovala. Často se z člověka s dobrou vůlí stane tyran, protože nemá dost peněz na to, aby zajistil odpovídající veterinární péči, krmení 
a prostor.

Mezi profesionálními chovateli je situace jiná, nebo i zde se najdou výjimky?
Na začátku roku jsem dělala kontrolu zdravotního stavu na mezinárodní výstavě koček. Asi desetina chovatelů přivezla na výstavu kočky nemocné a odmítali odejít, i když jim veterinář řekne, že jejich kočka trpí bolestmi. Někteří nás uráželi, a jeden dokonce prohlásil, že plemenným znakem perské kočky je výtok z očí, z nosu, zánět dásní a zubní kámen, což je naprostá hloupost. Upozorňovala jsem na to národní federaci chovatelů koček, ale je to nezajímalo. Podobné zkušenosti mají i kolegové ze zahraničí. Je nejvyšší čas, aby chovatelé upřednostňovali zdraví zvířat 
a skutečně se o něj zajímali.

Ale v Česku nejsou jen špatné útulky a nezodpovědní chovatelé.
Jsem velmi ráda, že existují útulky či chovatelé, kteří se o kočky starají dobře a odvádějí dobrou práci, je to takové světlo na konci tunelu. Minimálně jeden takový útulek jsem našla a pomáhám, jak mohu. Znám také řadu dobrých chovatelů koček.

Je tedy lepší kočka z útulku, nebo od chovatele?
Záleží na preferencích člověka, jestli má zájem spíše 
o určité plemeno, nebo kočičí osobnost z útulku. 

ADÉLA KAMENSKÁ