Pěstouni pro těžce nemocné děti? Nejsou

Pěstouni hledají další zájemce, kteří by si chtěli osvojit dítě, jemuž chybí domov a rodina. Pro zdravé bílé a malé děti není přitom takový problém pěstouna sehnat.

Téměř bez šance jsou na tom ale třeba těžce nemocné starší děti s mentální poruchou. Přitom pěstounství představuje mnohem volnější formu než třeba adopce. Pěstoun není zákonným zástupcem a k dítěti nemá ani vyživovací povinnost. „Letos jsme připravili kampaň zaměřenou na umisťování starších dětí, dětí jiného etnika a sourozeneckých skupin,“ říká koordinátorka projektu Společně pro rodinu z brněnského Sdružení pěstounských rodin Julija Křivská Prejsová.

Zejména na Moravě a v západních Čechách bude sdružení vysvětlovat zájemcům, co obnáší přijetí dítěte bez vlastního domova do nové rodiny. Kampaň proběhne formou letáků, k tématu se uskuteční v Brně i konference a benefiční koncert.

Dvacet tisíc dětí bez rodiny

V Česku je v ústavech mimořádně vysoký počet dětí. Příliš vysoký počet dětí v ústavech kritizuje i ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.

„Česká republika vykazuje jedno z nejvyšších množství dětí v ústavní péči v Evropě. Jedná se o dvacet tisíc dětí a trend je stále stoupající. Alarmující je zejména délka jejich pobytu v ústavních zařízeních, která přesahuje devět let,“ říká ministryně. Změnu by měly přinést nové standardy péče o ohrožené děti. Dosud je totiž systém roztříštěný pod pět ministrů, kraje a místní úřady.

Přitom například podle Ligy lidských práv je pro stát mnohem výhodnější podporovat pěstounské rodiny i z ekonomického hlediska.

„Zatímco dítě v dětském domově představuje náklady v průměru 280 tisíc korun ročně, dítě svěřené do péče pěstounů vyžaduje od státu ve formě dávek průměrně pouze 67 tisíc korun za rok,“ uvedl Petr Bittner z Ligy lidských práv.

Domovy jsou plné zbytečně

Život pěstounské rodiny je nákladný, říká pěstounka a sociální asistentka Střediska náhradní rodinné péče Jana Frantíková.

Ne všechny děti se daří umístit do náhradní rodiny. O jaké děti mají případní pěstouni zájem a o které nikoli?
Největší zájem u žadatelů o pěstounskou péči je o děti, které jsou malé, zdravé a bílé. Naopak nejmenší zájem je o sourozenecké skupiny a děti zdravotně postižené. Z těch nejvíce o ty s mentální nebo kombinovanou vadou. Romské děti jsou někde uprostřed – mnozí už počítají s tím, že půjde o romské dítě.

Jak docílit, aby se i třeba nemocné děti dostaly do pěstounské rodiny?
Některé z nich se dostávají do rodin tak, že někoho vezmou za srdce. Někdo zkrátka takové dítě potká a ví, že i když je mentálně postižené, má třeba těžkou sluchovou poruchu a agresivní záchvaty vzteku, tak je to dítě, se kterým by se dal udělat velký kus práce a které je snadné si zamilovat.

V Česku je hodně dětí v ústavech a ne pro všechny se najde pěstounská rodina. Cítíte potřebu změnit tuzemské zákony?
Je potřeba změna systému. Například celá problematika pěstounské péče je roztříštěná mezi pět ministerstev. Každé dítě se má lépe v rodině než v ústavu, i kdyby ty ústavy byly sebešpičkovější. A navíc: spousta dětí je tam zcela zbytečně.

Jak je to s dávkami pro pěstouny? Jde o peníze, se kterými jde přežít?
Když jsem brala před léty do pěstounské péče nevidomé a mentálně postižené dítě, dostala jsem tři stovky a ještě se lidé tvářili, že to dělám za peníze. Od té doby se to zvedlo. Ovšem život s těmito dětmi je poměrně drahý. Mám dvě holčičky, které mají těžkou sluchovou vadu a jedno sluchátko stojí 25 tisíc korun. Děti už ho párkrát ztratily.