VYBERTE SI REGION

Pěstouni bodují. Malé děti už nemusí do ústavů

Praha – Jsou tomu tři týdny, co jsme měli možnost se od poslance Marka Bendy (ODS) dozvědět, že „v dětském domově žádné použitelné děti nejsou". Změnit podobné předsudky, ale hlavně pomoci dětem, které za sebou mívají nelehký osud, se nyní snaží projekt Rozjedu to!. Ten má umožnit dětem z dětských domovů ve věku 11 až 15 let získat v budoucnu dobré zaměstnání.

25.8.2014 30
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

„Máme možnost dětem nabídnout dlouhodobé na míru šité podpůrné prostředí, 
v němž mohou rozvinout svůj potenciál. Kromě pravidelného doučování se v projektu věnujeme i motivaci dětí. S tím nám pomáhají odborníci – psychologové a mentoři," přibližuje projekt ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem Terezie Sverdlinová.

Lepší vysvědčení

Při snaze získat práci jsou na tom mladí lidé z dětských domovů mnohem hůře než jejich vrstevníci z normálních rodin. Důvodem je mimo jiné nižší vzdělání. Proto se projekt Rozjedu to! zaměřuje také na to, aby se dětem z „děcáků" zlepšily známky ve škole.

Po otestování osobnostních předpokladů a dovedností byl každému dítěti zapojenému do projektu vytvořen individuální plán, podle nějž se odborníci a učitelé snaží rozvíjet jeho silné stránky. Díky tomu mohla například dívka s hlasovým nadáním začít se vzděláváním v hudbě.

„Co se týče vysvědčení, 
u většiny dětí došlo alespoň 
u jednoho předmětu k o stupeň lepšímu hodnocení na konci roku oproti hodnocení 
v pololetí. Díky důkladnému vyšetření a následným psychologickým zprávám a doporučením totiž došlo ke zkvalitnění přípravy na vyučování a zintenzivnění doučování," říká Jana Hlaváčová, vychovatelka dětského domova 
v Nymburce. Do projektu se zapojil také domov v Krnsku ve Středočeském kraji a další dva ústavy v Pardubickém 
a Královéhradeckém kraji.

Jak přežít na úřadě

Projekt Rozjeď to! ovšem není jediný, který se snaží usnadnit dětem z ústavů vstup do života. Na ty, kdo právě opouštějí dětský domov, se zaměřují Kluby Na cestě. Ty seznamují mladé lidi s věcmi, které jsou pro jejich vrstevníky z úplných rodin běžné, ale v domovech se o ně starají zaměstnanci – třeba návštěvy na úřadě nebo na poště, zařízení tramvajenky, nákupy či příprava snídaně.
„Snažili jsme se dětem přiblížit agendu našeho úřadu co nejvhodnější formou a praktickými příklady," říká Alena Šmotková, ředitelka Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc, kam se mladí lidé v rámci Klubů Na cestě přišli podívat. „Děti se díky projektu přiučily novým sociálním kompetencím a schopnosti improvizovat. V reálném životě to jistě ocení," vysvětluje vedoucí dětského domova 
v Zábřehu na Moravě Martin Žahourek.

„Teď se nacházíme v polovině projektu. Po prázdninách přistoupíme k další fázi, pracovně jí říkáme provázení. Mladé lidi, kteří domovy brzy opustí, dostaneme do praktických situací běžného života, 
a to za doprovodu dobrovolníků, především studentů Pedagogické fakulty Palackého univerzity. Začneme tak naplňovat prožitkovou část projektu," uzavírá Pavel Němeček z olomouckého Sdružení D, které projekt realizuje.

Náhradní rodinná péče.

Pavel Šmýd ze Sdružení pěstounských rodin řekl Deníku:Pavel Šmýd ze Sdružení pěstounských rodin.

Máme před sebou kus práce. S dospívajícími a postiženými

Praha – Byli jsme jedinou zemí v Evropě, která posílala do ústavů i děti do tří let. Díky reformě ale dnes většina těch nejmenších putuje do pěstounské péče. Obavy z toho, že se o děti nebude mít kdo starat, se nenaplnily – podle ministerstva práce a sociálních věcí stoupl loni oproti roku 2010 počet zájemců o pěstounskou péči o 180 procent.

Loni v lednu začala platit novela, která změnila systém péče 
o ohrožené děti v ČR. Jaká je situace dnes?
Byla to po dvaceti letech radikální změna. Podařilo se rozběhnout pěstounskou péči na přechodnou dobu. Pokud tedy dítě nemá handicap 
a vyloženě nepotřebuje zdravotnickou péči, tak jde hned
z porodnice k pěstounům. To funguje velmi dobře. Dokonce se nám stalo, že se povedlo rozběhnout mateřskou péči 
u maminky, která se dítěte chtěla vzdát. Opustil ji partner ve chvíli, kdy se jí narodilo čtvrté dítě, takže ho chtěla dát k adopci. Během šesti týdnů si to ale rozmyslela – začalo to srdečnými kontakty přes pěstounku, která bydlela o několik ulic vedle, a dnes je dítě s biologickou matkou. To je to nejlepší, co může být.

Objevily se ve fungování pěstounství na přechodnou dobu nějaké komplikace?
V prvotním nadšení se přijímalo hodně lidí a objevila se řada pěstounů kolem 50 či 60 let. Často si mysleli, že miminko zvládnou, ale když ho dostali, zjistili, že to není jednoduché. My rodinám samozřejmě pomáháme, ale je vidět, že když od péče o vlastní malé děti uběhlo třeba 30 let, tak si lidé těžko zvykají na současný systém. Tenkrát neměli plenky na jedno použití a celou řadu věcí, které jsou dnes, takže je pro ně všechno nové. V poslední době se ale objevuje více mladších rodin na přechodnou dobu, kde už to mezigenerační prodlení není.

Je už tedy pěstounů na přechodnou dobu dostatek?
V Jihomoravském kraji ano. Teď záleží na krajských orgánech, aby řekly, kolik lidí potřebují pro daný počet dětí, a případně vyhlásily stop stav a doplňovalo by se dle potřeby. Druhá věc je věk 12 a více let. To je skupina dětí, se kterou nikdo nechce pracovat. Tam už to není o vřelých vztazích, jde o odbornou práci. Tyto děti již mají za sebou část života, často v patologickém prostředí. Je třeba je tahat nahoru, aby si uvědomily, že je lepší žít v rodině než na útěku z ústavu a čekat, než dostanou občanku. To je práce, která je před námi.

Dalším problémem jsou asi postižené děti.
Pro ty hledáme rodiny stále dokolečka. Jsou dvě skupiny: fyzicky postižení, Downův syndrom a podobně – to je ta snazší. Pak jsou tu děti 
s vážnými poruchami osobnosti. Pěstouni, kteří o ně pečují, zaslouží obdiv. Když si někdo vezme dítě na vozíčku, tak udělá prahy a rampu, aby se dostalo do domu, a je to. Ale tyto případy jsou o něčem jiném. Dítě pěstounům třeba nadává, napadá je a uvrhuje do sociální izolace. I naši západní sousedé říkají, že to je zkrátka skupina dětí, které opravdu v ústavech zůstat musí – nenajde se tolik heroických pěstounů, kteří by obětovali celý svůj život a sociální vazby jen pro tyto děti, které navíc asi nikdy nebudou moci žít samy. A takových dětí u nás přibývá.

Při schvalování zákona se začalo diskutovat o velké skupině pěstounů z řad prarodičů a dalších příbuzných dítěte. Jak jsou na tom oni?
To se donedávna neřešilo, ale od doby, kdy s námi musí komunikovat a vzdělávat se, máme možnost nahlédnout jim „do kuchyně" a zjišťujeme, že jsou často ve velmi náročné situaci. Normální pěstouni totiž mají tušení, do čeho jdou, zatímco ti příbuzenští do toho spadnou, ani neví jak. Musí řešit obgenerační vazbu a k tomu často problém s vlastními dětmi, většinou dcerami, které mívají různé závislosti či psychické nemoci. V této oblasti nás ještě čeká kus práce, abychom jim vytvořili vhodné podmínky pro to, aby děti podrželi.

Trnem v oku mnoha odpůrců reformy bylo, že se má z pěstounské dávky stát plat. Jsou odměny vhodně nastaveny?
Dobrotu příliš nedělá to, že pěstouni na přechodnou dobu jsou odměňováni lépe než běžní pěstouni s třemi dětmi nebo s dětmi postiženými. Někteří si pak stěžují, že táhnou několik svěřenců a jsou v plné polní, zatímco přechodní pěstouni mají jedno dobře fungující miminko 
a jsou ohodnoceni lépe. A pak je tu u běžné pěstounské péče velký a podle některých pěstounů nespravedlivý rozdíl mezi odměnou za dvě a tři děti. Podle statistik má přitom většina rodin jedno či dvě děti, kde ten rozdíl tak velký není.

Do konce roku má jít na vládu záměr další, ještě komplexnější úpravy péče o rodinu a děti. Podílíte se na něm?
Čekáme, jak to s ním bude, protože se nám zatím nepodařilo zapojit se do tvorby zákona jako dříve. Při psaní novely, která platí od loňska, bylo na ministerstvu několik pracovních skupin a my jsme měli možnost se k tomu vyjádřit. Teď se nic takového neděje, což je škoda. 

Autor: Michaela Koubová

25.8.2014 VSTUP DO DISKUSE 30
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve Švýcarsku byl plně zprovozněn nejdelší železniční tunel světa

Erstfeld (Švýcarsko) - Nejdelší a nejhlubší železniční tunel na světě, vybudovaný ve Švýcarsku pod Alpami, byl dnes otevřen pro plný dopravní provoz. Gotthardský tunel, přezdívaný podle francouzské zkratky GBT, je dlouhý 57,1 kilometru a v některých místech je až 2,3 kilometru pod povrchem.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies