VYBERTE SI REGION

Petr Drulák: Odpovědnost Ruska za situaci na Ukrajině je jasná

Praha – Bývalý ředitel Ústavu mezinárodních vztahů a vysokoškolský profesor Petr Drulák je vnímán jako spolutvůrce politiky Černínského paláce a nepostradatelná pravá ruka ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.

23.8.2014 183
SDÍLEJ:

Petr Drulák, 1. náměstek ministra zahraničních věcí.Foto: Deník/Martin Divíšek

Podle mnohých zdrojů byl právě on iniciátorem změny vztahů 
s Čínou. Shodou okolností jsem cestou za ním potkala náměstky tří ministerstev 
a předsedu Dozorčí rady Smíšené česko-čínské komory Jaroslava Tvrdíka. V Černínu se zřejmě sešli, aby debatovali právě o obchodních vztazích 
s Čínou po vyhlášení ruských sankcí.

Premiér Bohuslav Sobotka publikoval v renomovaném americkém časopise Foreign Policy článek, v němž popisuje naše členství v NATO nejen jako bezpečnostní záruku, ale i příležitost k obhajobě sdílených hodnot. Jednoznačně též sděluje, že se česká zahraniční politika hlásí k odkazu Václava Havla. Souzníte s ním?
Premiérův článek je velmi důležitý, protože čas od času se objevovaly mediální spekulace o směřování České republiky, jejím vztahu 
k NATO a USA. Myslím, že premiér Sobotka těmto úvahám několikrát učinil přítrž a toto je opět významný krok, jímž oslovuje část americké veřejnosti a připomíná, že ČR považuje NATO za jeden ze dvou základních rámců pro svoji bezpečnost.

„Trochu mě ruší, že v okamžiku, kdy děláme jakékoliv zahraničněpolitické rozhodnutí, objeví se lidé, kteří se začnou ohánět Václavem Havlem a vyčítat nám, že ustupujeme od jeho dědictví."

Spekulace? Bohuslav Sobotka sám jasně řekl, že není důvod, aby u nás byly trvale rozmístěny základny NATO. Ministr obrany Martin Stropnický připustil, že kdyby k tomu došlo, měli by s tím mnozí lidé psychologický problém.
Premiérův text ve Foreign Policy toto ale nijak nezpochybňuje. My dnes přece nemluvíme o tom, že by tu měly být základny NATO. To byla trochu falešná debata. Premiér nyní ukázal, co považuje za důležité, a tím také sdělil, že ve vztahu k alianci 
a Spojeným státům Česká republika pokračuje v předchozí atlantické orientaci.

V duchu Václava Havla?
Myslím, že bylo namístě připomenout i roli Václava Havla, který přispěl – možná jako nikdo jiný – k rozšiřování NATO. V tom je jasná kontinuita. Václav Havel byl samozřejmě významnou intelektuální osobností, která podporovala řadu zahraničněpolitických rozhodnutí, na něž bychom dnes už asi navazovat nechtěli, jako byla Bushova válka v Iráku a některé další kontroverzní věci. To ale nijak neumenšuje jeho význam a odkaz, k jehož části se hlásíme.

Petr Drulák, 1. náměstek ministra zahraničních věcí.

Trochu mě překvapuje, že 
o Havlově odkazu mluvíte právě vy, který jste spojován s cíleným odklonem od jeho politiky ochrany lidských práv na mezinárodní scéně. Označil jste to dokonce za falešný univerzalismus a chybnou koncepci vývozu západního vnímání demokracie. Jak to tedy je?
Rád to vysvětlím. Mluvili jsme o NATO jako prostoru, který si chce uchovat určité hodnoty a bránit je. V této věci jsou zásluhy Václava Havla nesporné. Pokud hovoříme o politice lidských práv, je situace odlišná. Současná vláda se hlásí k širší politice lidských práv než její předchůdkyně.

„Asi bychom těžko našli ve světě místo, kde by se Američané angažovali, a my bychom si řekli, že je to proti našim zájmům."

Lidská práva jsou univerzální, ani širší, ani užší.
To máte pravdu, ale my jsme se dříve zaměřovali na práva občanská a politická. Příliš jsme neakcentovali práva sociální a environmentální či genderová. Když o lidských právech mluvíme nyní, všechna je vnímáme jako základní a rozhodující pro lidskou důstojnost. Její obrana zůstává důležitým tématem české zahraniční politiky. Trochu se bráníme úzkému pojetí lidských práv, které bylo navázáno na naši zkušenost s komunistickým režimem.

To jste tomu moc nepomohl. 
V zemích, o něž jde, tedy v Číně, Bělorusku nebo na Kubě, zdaleka nejde jen o dodržování politických a občanských práv, ale určitě i o ta sociální, genderová, ochranu životního prostředí. Spíš bychom tedy měli přitvrdit než přivírat oči, ne?
Neřekl bych, že bychom třeba u Číny měli přitvrdit. Když se na nějakou zemi díváme jen prizmatem jedné otázky, je její obraz poměrně zjednodušený. Poměřujeme-li Čínu kritériem demokracie 
a občanských práv v pojetí západní demokracie, výsledek samozřejmě není příliš lichotivý. Ale my přece nemůžeme ignorovat, že Čína za posledních 30 let dosáhla neuvěřitelného sociálního pokroku. Životní úroveň se tam mnohonásobně zvýšila,
a to nemluvím o úzké elitě, ale o stamilionech Číňanů, jimž se zásadně změnil život. Život v Číně je dnes prostě důstojnější.

I pro jednotlivce, feministku, ekologického a občanského aktivistu?
Je důstojnější pro naprostou většinu čínské společnosti. Tím nezastíráme, že 
v Číně zůstávají vážné problémy a dějí se tam věci, na které je třeba poukazovat. Chceme, aby náš dialog 
s Číňany byl bohatý, aby obsahoval i uznání toho, čeho Čína dosáhla, a abychom si 
v něm sami ujasnili, v čem chceme Číňanům pomáhat.

V čem?
Čína dnes řeší obrovské environmentální problémy 
a je si jich vědoma. My jí můžeme poskytnout určité know-how a pomoc v konkrétních otázkách. V oblasti životního prostředí, sociálních věcí či vzdělávání má Česká republika co nabídnout. Dialog o tom můžeme vést mnohem efektivněji než v době, kdy jsme se ve vztahu s Čínou soustředili jen 
na kritiku porušování lidských práv.

Neříkáte tím vším hlavně to, že Čína je pro naše vývozce zajímavým trhem, a tak holt některé otázky musejí ustoupit?
Čína je zajímavý obchodní partner, ale nemyslím, že bychom měli význam tohoto trhu přeceňovat. Určitý posun v politice k Číně ho podle mě nijak výrazně neovlivní. Když se podíváte na minulé období optikou obchodní dynamiky, tak bylo úspěšné, vzájemné výměně se dařilo.

Bez ohledu na schwarzenberskou linii.
Ano, bez ohledu na politickou rovinu. My se nyní chceme s Čínou bavit nejen o obchodu a lidských právech, ale rozvinout spolupráci v oblasti zdravotnictví a sociálních věcí. Jde nám o široký dialog.

Petr Drulák, 1. náměstek ministra zahraničních věcí.

V tom případě asi budete souhlasit s prezidentem Zemanem, že účinnější než použití sankcí je diverze ve smyslu trvalého proudění studentů, podnikatelských a kulturních aktivit.
Důležitý je dialog a vzájemný respekt. Na druhou stranu v mezinárodní politice mají místo i ekonomické sankce. Obvykle nejsou příliš efektivní, ale jejich význam spočívá v politickém vzkazu, že ten, kdo je ukládá, myslí svůj postoj vážně. To se aktuálně týká Ruska.

Kdo v tomto případě myslí sankce smrtelně vážně, Evropská unie s USA, nebo Vladimir Putin?
Evropská unie ukázala, že ukrajinská otázka je pro ni naprosto zásadní, že se nespokojí s občasným kritickým prohlášením a věci nechá běžet. Víme, že destabilizaci na východě Ukrajiny napomáhá Rusko, přes ukrajinskou hranici proudí těžká vojenská technika, která je namířena proti legitimní a všemi uznávané vládě v Kyjevě.

Postoj české zahraniční politiky je tedy v tomto směru jednoznačný a nemá sebemenší pochybnosti, kdo je bad guy a kdo good guy, tedy zlý a hodný chlapec?
Odpovědnost Ruska za situaci na východě Ukrajiny je naprosto jednoznačná a Rusko je tím hráčem, který ji může poměrně rychle stabilizovat.

„Mediální spekulace o tom, kdo by měl, či neměl být ministrem zahraničí, asi patří k životu každého politika. Náš ministr ani premiér nemají informace, že by tyto spekulace měly nějaký reálný podklad."

Jak?
Tím, že přestane systematicky podporovat ozbrojené síly, které tam působí.

A vzdá se Krymu?
O Krymu se bude muset jednat. Z hlediska České republiky, Evropské unie 
a dalších států je tento způsob mezinárodně-politického chování naprosto nepřijatelný. Rusko si vzalo kus teritoria svého souseda, obsadilo ho a prohlásilo za své území, to je něco, co nemůžeme uznat.

Kdyby se Vladimir Putin rozhodl stáhnout z východu Ukrajiny, respektive nepodporovat dál separatisty, je šance na obnovu normálních vztahů s EU a USA, přičemž otázka Krymu by zůstala stranou?
Pokud by se naplnil scénář, jak jste ho popsala, všichni by to vnímali jako vstřícné gesto. Myslím, že by došlo k přehodnocení současných vztahů s Ruskem, sankcí i dalších věcí. Na druhou stranu Krym by zůstal něčím, o čem se dál musí hovořit, ale atmosféra jednání by byla mnohem konstruktivnější než dnes.

Bojíte se Putinova Ruska?
Podle mě nepředstavuje pro Evropu bezprostřední hrozbu, nemyslím, že by Rusko chtělo zaútočit na některý stát NATO. Znepokojuje mě však, že Rusko, které je v bezprostředním evropském sousedství, tento prostor destabilizuje. Evropa má zájem na velmi dobrých vztazích s Ruskem a totéž platí 
o Rusku. Bohužel v posledních letech tomu ruská zahraniční politika neodpovídá. To budí obavy.

Nemáte dojem, že když pomineme velikost území a tím daný mezinárodní význam, není příliš velký rozdíl mezi Vladimirem Putinem a Viktorem Orbánem?
To bych nesrovnával. Viktor Orbán má jednoznačnou demokratickou legitimitu, on byl zvolen.

To byl Putin taky.
Jenže Orbán ve volbách, které nikdo nezpochybnil.

Ale mohl, maďarský premiér změnil volební systém ve prospěch své strany, ovládá klíčová média.Petr Drulák, 1. náměstek ministra zahraničních věcí.
Situace v Maďarsku není úplně jednoduchá a některé výroky premiéra Orbána budí znepokojení, především jde o způsob, jakým se jednoznačně distancoval od liberální demokracie a o povýšení maďarského etnika na nositele politiky. Nemyslím ale, že bychom mohli srovnávat Vladimira Putina a Viktora Orbána. Když mluvíme 
o Maďarsku, pohybujeme se stále v rámci EU, vedeme evropskou diskusi a můžeme klást otázky. Maďarsko je demokratickým státem, který respektuje základní práva, 
o Rusku to s jistotou tvrdit nemůžeme.

Ptám se na to záměrně, neboť 
i naši čtenáři často vznášejí dotazy, zda česká zahraniční politika neplápolá ode zdi ke zdi podle toho, jak NATO a jeho nejsilnější člen USA pískají. Vždyť i premiér Sobotka mluvil o Rusku jako faktoru destabilizace jinak v červenci a jinak nyní, před blížící se návštěvou v USA. V dobách klidných to tak nekřičí, ale v turbulentních, jež nastaly nyní, ano. Budeme poslušně následovat Washington 
a bránit hodnoty široce pojatých lidských práv podle jeho zájmů: v Iráku a Sýrii ano, v Saúdské Arábii už ale ne?
Vůbec nemám pocit, že se nacházíme v období americké dominance.

Nemluvila jsem o světě, ale NATO.
Váš argument ale zněl, že díky rozhodující síle USA 
v NATO se jí každý přizpůsobuje. Situace je mnohem složitější, od Bushovy k Obamově administrativě došlo k velkému posunu. Obamův tým si dobře rozmýšlí, do jakého světového konfliktu chce zasáhnout, a je krajně zdrženlivý. To není Amerika, která přichází a říká: Nám patří svět, a proto bude vypadat, jak my chceme. Obama je z tohoto hlediska velmi opatrný. Když se podíváte na situaci v Libyi, tak to byli spíš evropští spojenci, kteří naléhali na větší americkou angažovanost. Podobně tomu bylo v Sýrii. Amerika je skutečně první velmocí, ale nikdy bych ji neoznačil za světového hegemona. Navíc na mnoho otázek máme hodně podobný pohled, Česká republika by byla poslední, kdo by kritizoval americké angažmá na Ukrajině. Jsme celkem rádi, že se o ni USA zajímají a že se tomuto problému věnují. Totéž platí o krizi v Iráku. Asi bychom těžko našli ve světě místo, kde by se Američané angažovali, a my bychom si řekli, že je to proti našim zájmům.

Pojďme zpět do Evropy, kde je centrum českých zájmů. S havlovskou a dienstbierovskou tradicí se pojí pěstování těsných diplomatických vazeb ve středoevropském prostoru v rámci Visegrádské čtyřky (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko). Vy jste spojován s nastavením jiného směru, a to na Rakousko a Balkán. Je to mediální šum, nebo se zacílení politiky ministerstva zahraničí skutečně mění?
Mediálním šumem je, že opouštíme Visegrád. To co nejrozhodněji popírám. 
V rámci středoevropského prostoru zůstává visegrádská spolupráce hlavním formátem. To ale neznamená, že bychom se chtěli omezovat pouze na něj. Domníváme se, že je potřeba do střední Evropy lépe vtáhnout Rakousko. Česko-rakouské kontakty byly dlouhá léta zanedbávané, 
v posledních měsících se nám podařilo nastartovat bilaterální vztahy, které jsou živější než kdykoli předtím. Podle nás je dobré hledat s Rakušany možnosti širší spolupráce.

Třeba směrem na Balkán.
Třeba, ale o tom je nutné dál diskutovat. Pro mě je důležité, že u nás byl rakouský kancléř a během jeho návštěvy se dohodlo setkání českého, slovenského a rakouského premiéra, kteří budou hovořit o dalším rozvoji tohoto formátu třístranné spolupráce. Jsem rád, že vedle Visegrádu, který zůstává mimo veškeré pochyby, rozvíjíme i další typ středoevropského partnerství.

Zatímco ve vztazích s Polskem zazněl disharmonický tón. Abych byla přesnější, šlo o domácí dvorek s polským nátěrem. Ministr Zaorálek totiž odvolal 
z Česko-polského diskusního fóra čtyři osobnosti spojené 
s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem, včetně exvelvyslance v Rusku Dobrovského a exnáměstka Schneidra. Je za tím jen zmíněná potřeba nových impulzů, nebo msta „starým" kádrům?
Skutečně mě překvapuje mediální bouře, která se kolem toho rozvinula a jíž moc nerozumím. My tady máme Česko-polské diskusní fórum, které jmenuje ministr. A Lubomír Zaorálek se odvážil říct, že by byl rád, kdyby se 
z menší než čtvrtinové části obměnilo, aby se tam vnesla nová témata. Jde o jeho výsostné právo, klidně mohl vyměnit všechny jeho členy. Pan ministr Zaorálek ale postupoval velmi uvážlivě.

Nikoliv tak, aby přerušil havlovskou tradici?

Ve vztahu k Polsku přesně nevím, čemu všemu se říká havlovská tradice. Trochu mě ruší, že v okamžiku, kdy děláme jakékoliv zahraničněpolitické rozhodnutí, objeví se lidé, kteří se začnou ohánět Václavem Havlem a vyčítat nám, že ustupujeme od jeho dědictví. To mi přijde jako účelový argument. Nemyslím, že bychom třeba v 90. letech měli nějak výjimečně dobré vztahy s Polskem. Čili Polsko a havlovská tradice mi tak úplně nesedí, protože nevím, co všechno do ní spadá.

Určitě kontakty mezi disidenty, kteří se později stali prezidenty, premiéry a ministry…
Jistě, ty tam byly, ale když se podíváte na mezivládní kontakty v minulosti, dokázaly být velmi komplikované. Naopak vztahy v posledních letech jsou mimořádně kvalitní a v nich chceme pokračovat. Jsem rád, že za několik týdnů přijede do Prahy na návštěvu ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, který bude mít s naším ministrem Zaorálkem velké středoevropské projevy. Není tedy pochyb, že česko-polské vztahy pro nás znamenají hodně a pan ministr Zaorálek jim věnuje hodně pozornosti. Právě proto chtěl, aby se diskusí na česko-polském fóru účastnili lidé, kteří budou schopni formulovat, co od vztahů našich zemí čekáme. To byla hlavní myšlenka šetrné výměny několika jeho členů.

Premiér Sobotka opakovaně zdůraznil, že česká zahraniční politika po letech zase mluví jedním hlasem a vztahy mezi Hradem, Strakovou akademií 
a Černínským palácem jsou téměř idylické. Přesto periodicky vybublá informace, že prezident by rád viděl na místě Lubomíra Zaorálka Hynka Kmoníčka. Překáží vám to v práci, nebo to házíte za hlavu?
Především chci říct, že vztahy mezi prezidentem, premiérem a ministrem zahraničí jsou skutečně nejlepší za posledních deset let. Jsou velmi kvalitní, což neznamená, že ve všem panuje absolutní shoda. Důležité je, že tito ústavní činitelé spolu mluví a ujasňují si, kde jsou na jedné lodi a v čem se jejich představy liší. Mediální fabulace o tom, kdo by měl, či neměl být ministrem zahraničí, asi patří k životu každého politika. Náš ministr ani premiér nemají informace, že by tyto spekulace měly nějaký reálný podklad. Pamatuji si na zasvěcené mediální rozbory, které loni v prosinci tvrdily, že Lubomír Zaorálek nikdy nebude ministrem zahraničí, o několik měsíců později říkaly, že určitě bude českým komisařem v Bruselu. To, jak přesná byla jejich predikce, nám dává vodítko, kterak
k podobným článkům přistupovat dnes.

KDO JE Prof. Ing. PETR DRULÁK, Ph.D.
* Narodil se 16. září 1972.
* Vystudoval mezinárodní obchod a politiku na Vysoké škole ekonomické v Praze, absolvoval řadu zahraničních stáží na evropských univerzitách.
* V letech 2004–2013 byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů. Před dvěma roky byl jmenován profesorem.
* Je autorem několika knih, nejznámější je Politika nezájmu. Hovoří pěti jazyky.
* Letos v únoru byl jmenován
1. náměstkem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.

Autor: Kateřina Perknerová

23.8.2014 VSTUP DO DISKUSE 183
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Do chřtánu vulkánu: geologové kopnou do sopky i příští rok

Cheb – Vyhloubit několik metrů dlouhou štolu a nechat veřejnost nahlédnout do chřtánu vulkánu. To je projekt, na kterém už několik měsíců pracuje Geofyzikální ústav Akademie věd v Praze. Geologové už dokonce část bývalé štoly z 19. století ve vyhaslé sopce Komorní hůrka vyhloubili. Nyní už je jasné, že projekt bude zdárně pokračovat i v příštím roce, kdy na něj Akademická rada Akademie věd věnuje dalších 200 tisíc korun.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Trump vybral za ministra práce šéfa fastfoodového řetězce

Washington - Budoucí americký prezident Donald Trump chce do čela ministerstva práce dosadit ředitele fastfoodového řetězce Andrewa Puzdera. Trumpův štáb to ve čtvrtek oznámil v tiskové zprávě. Puzder stojí v čele společnosti CKE Restaurants Holdings, na volební kampaň newyorského miliardáře přispěl v květnu částkou 150.000 dolarů (3,8 milionu Kč).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies