VYBERTE SI REGION

Petr Kuthan: V památkové péči je binec, který vyhovuje lobbistům

Praha /AUDIO/ - S šéfrestaurátorem Národní Galerie Petrem Kuthanem o Muchově epopeji, trestuhodné opravě Karlova mostu a nedostatečné ochraně památek.

20.11.2010
SDÍLEJ:

Šéfrestaurátor Národní galerie Petr Kuthan.Foto: ČTK/Michal Krumphanzl

Pane Kuthane, spor mezi Moravským Krumlovem a Prahou o Muchovu Slovanskou epopej utichl. Doutná pod povrchem?
Je po volbách, proto spor utichl. Potvrzuje se mé tušení, že je to všechno politická hra. Problém ale je, že obrazy jsou pravděpodobně stále na zámku, zabalené na válcích a možná i v nějakých igelitech, což jim zrovna nesvědčí.

Národní Galerie má Muchova plátna hostit, takže byste snad měli vědět, kdy je dostanete?
Je to celé komplikovanější. Když jsem se před delší dobou dozvěděl, že mají být instalována ve dvoraně Veletržního paláce, ptal jsem se našeho vedení, jak si to přestavují. Protože já jako šéfrestaurátor soucítím s obrazy a uměleckými díly a vím, že dvorana je naprosto nevyhovující.

Proč?
Hlavně kvůli UV záření a teplu, které tam proniká proskleným zastřešením. Byl jsem ubezpečen, že snad magistrát na něj zaplatí ochranné fólie. Ale to má pak i opačný efekt, protože fólie fungují trochu jako zrcadlo, takže teplo se odráží do obvodových křídel, kde jsou expozice. Je to nekoncepční řešení. Zatím ani nevím, jaké jsou hodnoty té fólie, kolik toho dokáže odrazit, jak moc pustí dovnitř. Na druhé straně to vůbec neřeší klimatické hodnoty a vlhkost vzduchu, protože klimatizovat obrovský prostor dvorany vůbec není reálné.

V Moravském Krumlově ale taky nemají klimatizaci?
Argument, že na zámku v Moravském Krumlově není klimatizace a v zimě tam mrzne, je sice pravdivý, ale tím, že to je velký barokní zámek, má tlusté zdi, velký prostor, tak tam změna klimatu nastává postupně a díla se s tím dovedou vyrovnat. Nehorší jsou prudké tepelné šoky, což je nebezpečí, které hrozí ve dvoraně Veletržního paláce. Měřili jsme to před osazením fóliemi, a když tam ráno vysvitlo slunce, tak na obrazech bylo až 80 stupňů.

Ale Muchova plátna se už jednou ve Veletržním paláci vystavovala?
Ano, ovšem za Muchova života. Dneska už mají téměř sto let, takže materiál se chová jinak.

Co je ve dvoraně Veletržního paláce teď?
Je prázdná a pronajímá se komerčně. Během letních měsíců jsou tam vystaveny práce diplomantů Akademie výtvarných umění, ovšem právě s výjimkou prací restaurátorů, které tam nemohou být instalovány kvůli jejich možnému poškození.

Na druhé straně se Muchova plátna čas od času půjčují do zahraničí. To jim neškodí?
Zápůjčky se vždycky pečlivě zvažují. Transport na válcích je samozřejmě možný, děláme to i s barokními obrazy. Ale čím méně se to dělá, tím je to pro díla lepší. Je pravda, že se argumentuje: vždyť vy restaurátoři to zase opravíte! Je to tak, ale ztráty originality se mohou projevit vždycky.

V Mnichově byla na přelomu letošního a loňského roku imposantní výstava Alfonse Muchy, kde byly kromě plakátů, plastik a šperků ukázky z epopeje a také jeho slavný Bosenský pavilon ze světové výstavy v Paříži. Proč tady doposud nebyla podobná výstava, která by ukázala Muchovo dílo v celém kontextu?
Možná, že kurátoři si s dílem Muchy ještě nevědí moc rady.

Kdysi, už je to hodně dávno, bylo něco podobného na Hradě v jízdárně. Jako profil malíře by to rozhodně bylo zajímavé.

Když už jsme u ztráty originality: co říkáte restaurování Karlova mostu?
To je katastrofa. Jednou větou. Pamatuji v 60. letech průběžné opravy Karlova mostu, kam si spolužáci z akademie chodili přivydělávat do kamenické hutě na Kampě. Tam se vozily velké pískovcové kvádry, klasickými klíny se tam sekaly a postupně se vyměňovaly. Pak se s tím přestalo, pravděpodobně je ruční práce drahá, takže dneska to nahrazuje strojní řezání. Neznám finance rozpočtu, ale možná je to srovnatelné, protože si na své zase přišly příslušné firmy.

Jak se tomu dalo zabránit?
Tak, že by ve svých funkcích byli opravdoví profesionálové. Lidi, kterým o to jde a rozumí tomu. Protože jestli někdo schválil zadání, jak jsem se někde dozvěděl, jako opravu běžného mostu, a na to vyhlásil tendr, tak tam byla chyba. Nebo to bylo takhle účelově pro někoho připravené. V každém případě je to podle mě nevratné poškození národní kulturní památky. A na to by měly být zákony, soudy, tresty.

Myslíte, že tam mohla hrát roli korupce?
To nemůžu říct, ale když si srovnáte fakta, jak celá ta kauza začínala, tak to může být nazváno i takto.

Když vidíte to, jak vypadal váš obor v době, kdy jste začínal a srovnáte to s dneškem, v čem se to hlavně liší?
Předně máme k dispozici daleko dokonalejší techniku. V tom je ale také nebezpečí. Ona ta technika člověka tak trošku znásilní, a když jí podlehne, tak věci přestávají mít ducha. I laik to pozná, že jsou „přerestaurované“, bez citu. Především se ale dneska projevuje tlak bohatých investorů, byznysu, a restaurování se upozaďuje. A to je prostě všechno špatně.

V minulém režimu tlaky nebyly?
Minulý režim měl výhodu, že existovala na Fondu výtvarného umění složka, přes kterou se prováděly různé zakázky. Samozřejmě ve volném umění tam působila i ideologická komise a to bylo katastrofické. Na druhou stranu v restaurování ideologie nebyla. Opravovaly se i církevní věci. Ale hlavně tam komisi tvořili kolegové s praxí, kteří dovedli poradit, vysvětlit situaci, a to i investorovi. To dneska není, takže restaurátor musí čelit ohromnému tlaku byznysu a laických názorů sám. Někdy je restaurátor v ekonomické tísni a vezme zakázku, i když ví, že je to špatně.

Dá se s tím něco dělat?
Nedávno jsem říkal novému řediteli, památkového odboru na ministerstvu kultury, že by měly nějaké komise odborníků ze strany kunsthistoriků a restaurátorů existovat aspoň pro národní kulturní památky. Ono to tady pořád ještě zní podezřele, že má existovat nějaká komise. Ale v Itálii se například sestavují týmy odborníků, a ti hodně dlouho konzultují, než se k nějakému procesu na závažných dílech rozhodnou. Takže proč by něco takového nemohlo existovat tady.

Tady už není žádný odborný dozor?
Prostě není. Výkonnou moc mají úředníci na pověřených obcích nebo krajích a tam jsou lidi, kteří pracují na odboru kultury, ale s památkami moc zkušeností nemají a natož pak s tím, jak se mají restaurovat. Pak tam existuje památkář, ovšem spíš „pro ozdobu“, protože nemá žádnou úřední pravomoc. Stížnosti se dají řešit přes památkovou inspekci na ministerstvu kultury, ale teprve, když už je věc zkažená.

Existuje nějaké profesní sdružení restaurátorů?
To je těžké. My jsme usilovali na začátku 90.let o založení restaurátorské komory. Tenkrát jsme to měli všechno připravené do České Národní rady, ale tam nakonec prošla jen komora architektů. Pak si od nás podklady vyžádali Slováci a komoru si založili na Slovensku. My tady máme místo komory, která by mohla řešit špatně odvedenou práci podle profesního řádu, jen takovou napodobeninu, kdy ministerstvo kultury vydává licence na restaurování, ale už je nedovede odebrat, když přijdou stížnosti. Pokud vím, nevyhrálo u soudu jediný případ. Bohužel určité zdejší politické strany jsou proti komorovému systému, protože prý omezuje podnikání. I když nevím jak, protože ho naopak zkvalitňuje.

Na opravy památek se vypisují výběrová řízení: co při nich rozhoduje?
Jedině cena, většinou. Už když to začínalo, tak jsme si přáli, aby tam měly vliv například reference. Aby se dalo posoudit, co ten člověk nebo firma už udělali. To se ale nepodařilo prosadit.

Copak kvalitní restaurování nemusí být někdy dražší?
Samozřejmě. Uvedu příklad: kdysi jsem byl v jedné takové společnosti a vyhráli jsme výběrové řízení na restaurování malovaných stropů na Malé straně. Dneska to využívá parlament, je to ta část, kam se rozšířil. Projekt byl příšerný, a to vinou památkářů, protože to tak schválili. Zůstaly stát jen obvodové zdi a dělaly se tam betonové stropy. Podle harmonogramu prací jsou restaurátoři až na konci a musí počítat s tím, že tam dojde ke skluzu. Tak jsem varoval své kolegy, že osazovat na čerstvě vybetonovaný strop zrestaurované malované stropy je perverze. I když jsme to řízení vyhráli, tak profesionální čest nám velela do toho nejít. Vzal to samozřejmě někdo jiný a stropy pak praskaly.

S přílivem evropským peněz tohle všechno graduje, nebo se to přece jen trochu uvolnilo?
Mám obavy, že se ten stav nelepší. To je to, před čím nás kdysi varovali kolegové ze západu, když říkali, dejte si pozor na kvalitu práce. Je to škoda, protože peníze by se daly efektivně a kvalitně využít.

Kde se stala chyba?
Za minulé vlády jsem byl ministrem kultury požádán, abych se účastnil přípravy věcného záměru památkového zákona. Skončil někde v šupleti, ale otevřela se přitom velká diskuse o dvojkolejnosti památkové péče. Podle mě je to daleko dražší, když o jedné památce rozhodují dvě organizace a posílají si papíry. Zásadní chybou je, že u nás máme Památkový ústav a ne úřad jako mají v Německu nebo v Rakousku. Tam je to úřad s výkonnou mocí, což je daleko praktičtější, efektivnější a levnější.

Proč ho tedy nemáme?
Protože to takhle vyhovuje nějakým těm lobbistickým skupinám. Asi líp ovlivní lidi na úřadech, kteří se nevyznají v oboru, takže lobbing je daleko snažší, než kdyby jednaly s profesionály. Systém logicky vyhovuje binci, který v téhle oblasti máme.

Baví vás vaše práce ještě?
Můžu říct, že ano. Kdyby se člověk samozřejmě pořád jenom staral o prosazení komory, tak samozřejmě ne, ale působím na Akademii výtvarného umění a tam nejde jen o to předávat nějaké recepty a návody. Tam člověk s těmi studenty musí diskutovat, jak se vcítit do památek, jak je uchopit. Můžete to sice napsat, ale když to říkáte přímo a s ukázkami, je to nejlepší způsob, jak mladou generaci vychovávat. To je povzbuzující.

Ale když jsou pak vypuštěni ze školy do života, co pak?
Před tím je právě varuji. Ta škola sídlí ve Stromovce a tak jim říkám, víte, teď jsme tady za plotem, ale tam venku vás to semele.

Učíte je strategii obrany?
Přesně tak. Aby vydrželi ty tlaky. A jsou takoví studenti a mám z nich velkou radost, že vydrží. I to je potěšující, když člověk vidí, že slova dopadla na úrodnou půdu a myšlenky žijí dál.

Co v Národní galerii?
Tam je situace možná klidnější, ale smutná v tom, že tady je kultura strašně podfinancovaná. Loni jsme tu měli mezinárodní restaurátorské sympozium a byli tu kolegové z Florencie. Když jsem viděl, jaký oni mají čas a prostor a jak zodpovědně přistupují k procesu restaurování památek, tak jsem si uvědomil, že kdybychom takhle měli postupovat v Národní galerii, tak bych na to potřeboval velký tým lidí a jiné peníze. Horko těžko udržujeme to, co musíme.

Postihnou vás škrty?
Samozřejmě. Ještě nevíme jak, ale takové ty úvahy, někde se o tom v rozhovoru s generálním ředitelem psalo, že Národní galerie zavře na zimu expozice, to si nedovedu představit. Kdyby to tohle bylo, tak je to politická prohra této vlády. Nejvyšší kulturní sbírková instituce v zemi zavře proto, že nemá na světlo a na ostrahu! Takhle se to nedá řešit. Je to absurdní.

Kdo je Petr Kuthan

Narodil se v roce 1945 a vystudoval Akademii výtvarných umění
V roce 1990 spoluzakládal Asociaci restaurátorů
Od roku 2002 je vedoucím restaurátorského oddělení Národní galerie
Učí na Akademii výtvarných umění v Praze

Autor: Ludmila Rakušanová

20.11.2010
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies