„Přijetím dokumentu chceme splatit dluh, který máme 
k prostředí vytvářenému výstavbou, jež má na kvalitu našeho života přímý vliv a které bylo dlouhou dobu zanedbáváno. Zároveň se zařadíme po bok vyspělých evropských států, kde obdobný dokument už existuje," představila novinku na vládě ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Za list se postavila i Česká komora architektů (ČKA), přestože pravidla mají charakter pouze „nelegislativní strategie". „Přijetí dokumentu znamená, že se vláda přihlásila k architektuře, která je důležitou součástí naší kultury. Architektura významně ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme. Nejedná se totiž jen 
o domy a jejich interiéry, ale 
i o prostory mezi budovami, ulice, náměstí, nábřeží a parky," říká místopředseda ČKA Pavel Hnilička.

Co materiál řeší? Hlásí se například k tezi, že by se sídla neměla příliš rozrůstat do krajiny. Chce propojit a lépe zpřístupnit parky a jiná veřejná prostranství ve městech, navíc slibuje podporu vzdělávání v oblasti architektury 
a urbanismu ve školách. Kromě toho stojí také na tom, aby se posílilo postavení tzv. hlavního architekta. Ten by měl zodpovídat a hlavně spolurozhodovat o tom, jak se rozvíjí město, ve kterém působí. Někde už funguje, přesto není zárukou. Dobrým příkladem už několik let zůstává Litomyšl nebo Chrudim.

Města ho odmítají

„Za posledních dvacet let jsme viděli, že řada měst takový institut neměla nebo ho zrušila. A nemám pocit, že by to byla změna k lepšímu," řekl Deníku popularizátor a kritik architektury Adam Gebrian s tím, že nejdůležitější je spolupráce a vztah hlavního architekta k radě města a zastupitelstvu. Také proto ho mnozí představitelé měst odmítají – nechtějí, aby jim zasahoval do jejich práce.

Právě Gebrian je jedním 
z těch, kteří ambiciózní dokument pokládají jen za papír. Jeho bezvýznamnost by se podle něj vyřešila, kdyby vznikla skupina placených odborníků, kteří by podle jeho znění pracovali.

„Není to vítězství, je to jen první krok. Vítězství nastane, až to bude obecně bráno za důležité," dodává architekt z Fakulty architektury ČVUT Ondřej Beneš. „Když se budu rozhodovat, jestli postavím ohavnost, která bude stát polovičku ceny, nebo vytvořím řešení, za které se za padesát sto let nebudeme stydět, nemám při současné právní úpravě šanci obhájit dražší variantu. Kritérium, které má největší váhu, je cena," popisuje současnou situaci.

I to je ale v plánu. Podle Petra Lešky z ČKA by se principy měly promítnout například do zákona o veřejných zakázkách. „Politika architektury také upozorňuje na osvědčený výběr projektanta na základě architektonické soutěže, který v případě veřejných investic není využíván tak často, jak by měl," doplňuje Lešek.

Jak tedy bude naše okolí vypadat v budoucnu, nejvíc závisí na tom, jak se budou cíle dokumentu plnit. Pokud nebudou závazné, půjde to podle odborníků těžko.

Stavby

KATEŘINA CIBOROVÁ