VYBERTE SI REGION

Podnikatel Muhammad Zahid Khan: Zlo vytváří sami lidé, ne náboženství

Praha - Lidi dělí na dobré a zlé. Vytvářet jiné skupiny nemá smysl. Do České republiky ho přivedla přírodní katastrofa a nemoc. Zemětřesení v Kašmíru v roce 2005 nepřežily desítky tisíc lidí. Jeho rodina měla štěstí. Dnes už se považuje za Čecha, má českou ženu i děti. Česko má rád, setkal se tu s velkou ochotou lidí. Kdyby do Prahy dorazil dnes, ne před téměř 10 lety, zůstat by prý nechtěl. Demonstrace proti uprchlíkům nechápe. O životě v Česku i Kašmíru jsme se bavili s Muhammadem Zahidem Khanem.

31.10.2015 150
SDÍLEJ:

Muhammad Zahid Khan se synemFoto: archiv Muhammada Zahida Khana

Kdyby do Prahy dorazil teď, ne před téměř 10 lety, zůstat by prý nechtěl. Demonstrace proti uprchlíkům nechápe. O životě v Česku i Kašmíru jsme se bavili s Muhammadem Zahidem Khanem.

Do České republiky jste dorazil s bratrem v roce 2006. Co se tehdy stalo?

V roce 2005 bylo v Kašmíru zemětřesení. Zemřelo asi 75, či 80 tisíc lidí. Nezůstaly po něm žádné domy, ani obchodní centra. Nic. Zasahovali tam také čeští vojáci. Kontrolovali lidi kvůli zdravotním problémům. Vybrali několik dětí, které měly přiletět do Prahy na operaci.

Takto vybrali i vašeho bratra?

Mého mladšího bratra a také sestřenici. Přiletělo s námi asi deset dalších rodin. Jednalo se o program MEDEVAC. Přiletěli jsme na tři měsíce, ale lékaři říkali, že možná budeme muset zůstat i déle. Některé děti operovali v Nemocnici Na Bulovce, jiné v Motole. Po operaci jsme ještě tři nebo čtyři měsíce pobývali v Říčanech u Prahy. Je tam dětská léčebna. Děti byly naštěstí zdravé.

Kdy jste se rozhodl, že zůstanete v Česku?

Většina rodin se po operaci vrátila zpátky. Nám nabídli, že můžeme zůstat, že nám zařídí azyl, pokud budeme chtít.

Kdo vám nabídl azyl, ministerstvo vnitra?

Ano, ministerstvo vnitra. Ministrem byl tehdy František Bublan. Říkali, že by sestřenice nemusela návrat zvládnout. Byla malá, teď chodí do osmé třídy. Žijí tu stále. Nabídli nám, že pokud chceme, zařídí nám azyl a doklady. Dostali jsme tedy azyl v Brně. Vše trvalo zhruba tři čtyři měsíce.

Pobývali jste nejdříve v detenčním zařízení?

Ano, tři měsíce v Zastávce u Brna, poté v Ostravě. Bylo to součástí integračního plánu. Museli jsme navštěvovat kurzy češtiny, počítačové kurzy a další. Na podzim roku 2007 jsem začal podnikat. Založil jsem živnost a pomalu jsme pokračovali dál.

Jak se vám v té době dařilo?

Vyráběli jsme kožené bundy, helmy, kombinézy a další věci pro motorkáře. V roce 2009 přišla ekonomická krize. Začal jsem exportovat zemědělské stroje do zahraničí. Obchoduji s Francií, Německem, Španělskem a dalšími. Velmi často cestuji

Jak jste se cítil, když jste poprvé dorazil do České republiky? Musel to být velký kulturní šok…

Pro nás to bylo trochu jiné. Přijeli jsme pouze na krátkou dobu. Věděli jsme, že v České republice zůstaneme jenom tři měsíce. Bylo to spíše, jako když lidé běžně odjíždí na dovolenou. Dopředu jsme věděli, co bude.

Neplánovali jste vůbec zůstat? Celou dobu jste počítali s tím, že se vrátíte do Kašmíru?

Ano. Tak jsme to plánovali. Po třech měsících v nemocnici nám řekli, že děti musí ještě do léčebny. Zase jsme věděli, že to má trvat tři měsíce a co bude dál. Poté nám nabídli azyl. Další den nám pověděli o integračním kurzu. Člověk stále věděl, co ho čeká. Syřané jsou v úplně jiné situaci. Netuší, co se stane za hodinu. Ze všech stran tam padají bomby. Je tam válka. Člověk neví, co má dělat. Nám tu lidé hodně pomáhali. Od prvního dne s námi jednala charita. Byl jsem mladý, měli jsme s sebou malé děti. Bratrovi byli tři roky. Stále přicházely sestry a ptaly se, jestli nepotřebujeme pomoc s hlídáním.

Lidé vám tedy nabízeli pomoc už v detenčním zařízení?

Ano, stejně tak i posléze v Ostravě. Pomáhaly nám další organizace, ale i běžní lidé. Potřeboval jsem například na finanční nebo městský úřad. V té době jsem ještě vůbec neuměl česky. Na druhé straně republiky, v Ostravě, lidé vůbec nemluví anglicky.

Všude jste se i přesto dohodl?

Všichni byli velice hodní. Neměl jsem žádný problém. Každý se mi snažil pomoci, zavolal třeba někoho, kdo uměl překládat. Já v té době uměl česky říci akorát dobrý den a na shledanou.

Setkal jste se tak s vřelým přijetím.

Chtěl bych něj všem velice poděkovat: Františku Bublanovi, Michaele Švihálkové, Pavlu Filovi a mnoha dalším. Hlavně své manželce Renatě Khan, která mě velmi podporuje. Doteď jsem nepotkal žádného hrozného člověka. To, co nyní slýchám z televize, nebo čtu v novinách, jsem nezažil. Třeba demonstrace proti uprchlíkům. Kdyby se tohle dělo, když jsme přišli, určitě bych tu nezůstal. Nechtěl bych tu být.

Překvapila vás současná reakce některých lidí na uprchlíky?

Velmi. 25 let jsem žil v Kašmíru. Studoval jsem tam vysokou školu. Deset let už žiji tady. Znám oba tyto světy. Normální lidé v Kašmíru mají o Evropě úplně jiné představy, než s čím se tu setkáváme. Jde o vzdělané lidi, nemyslím lidi z odlehlých vesnic, kteří nikdy neviděli počítač. Například Amerika u nás hodně investuje do škol, nemocnic, zdravotních služeb. Lidé ji ale nenávidí, protože někteří jsou proti a ostatní je poslouchají. Každý národ má negativisty, kterými se ostatní nechají ovlivňovat. Nedokáží pochopit, jaká je situace doopravdy.

Myslíte, že je to tady podobné, že se lidé nechají slepě vést?

Tady jsou plná náměstí lidí, kteří demonstrují a nevědí, proti čemu. Představte si, že bych vás teď zmlátil. Zítra se bude psát, že to je typický islám. Ale to by vás nezmlátil islám, zmlátil bych vás já. Všechno dělají konkrétní lidé. Pro mnohé znamená islám bomby a terorismus. Islám je především jedna kniha, ve které je vše napsáno. Je jedno, co říkám já. V Koránu jsou popsané zákony, jak se má člověk chovat k ostatním lidem. Jde o názor. Člověk si ho má přečíst a pak se rozhodnout, jestli mu věří, nebo ne. Člověk, který slepě věří, ale nechápe, je horší než zvíře. Neví, v co věří a proč.

Jak si vysvětlujete demonstrace proti uprchlíkům? Myslíte si, že je to problém vlády?

To ne. V každém národě mají místo rozliční lidé. Pokud přijdou teroristé, také dostanou určitý prostor. Lidé jsou naštvaní na stát, na ostatní lidi, na práci. Hlavní je, aby někdo vysvětloval, co Češi vlastně potřebují. Někdo by měl říci, jak to s cizinci doopravdy je. Kolik jich tu žije, kolik tu žije muslimů, Ukrajinců, Pákistánců a tak dále. Je třeba mluvit o zdejších problémech. Jsou i horší věci. Lidé, kteří mohou demonstrovat na náměstích, mají čas. Mohou řešit důležitější problémy. Třeba drogy. Jou všude, ve školách, ve městech, na vesnicích. S drogami je hodně problémů.

Cestujete hodně po Evropě. Přemýšlel jste někdy o tom, že byste chtěl žít někde jinde?

O tom jsem nepřemýšlel. Kdybych se chtěl přestěhovat, vrátím se do Kašmíru. Možná, až budou děti větší, tak bychom tam mohli všichni odejít. Ale nevím. Tady mi je dobře. Po sedmi letech jsem navštívil domov. Často jsem v Americe, ve Francii. Vždy se mi stýská po Česku.

Jak se vám podařilo naučit se česky?

Mám českou manželku, proto mi to šlo . Děti chodí do školy a do školky.

Jak se žije v Kašmíru?

Spousta věcí je podobná, jako tady. Je tam zima, sněží. Jen hory jsou vyšší. Vedle jsou Himaláje. Počasí je příjemné.V Kašmíru je krásná příroda. Větší kus země drží Indie. Je to část světa s největším počtem vojáků na obyvatele. Funguje tam 700 tisíc vojáků na asi šest milionů lidí. Po druhé světové válce Británie rozdělila Indii a Pákistán. Ostatní státy měly mít možnost se dohodnout, co s nimi bude. My se považujeme za svobodný Kašmír. Přijela tehdy i OSN. Slíbili, že Indie přestane bojovat. Slíbili volby. Lidé na ně čekají už 70 let. Nikoho to nezajímá. Je to politika. Mělo by jít o lidi. Svět se ale neřídí podle lidí.

Co byste si přál pro Kašmír?

Svobodu. Hlavní je, aby se mohli vyjádřit lidé. Svět jim to slíbil.

Chybí vám v Česku něco z Kašmíru.

Rodina. Místo, kde člověk vyrůstá, je důležité. Pocházím z farmářské rodiny. Máme pole. Pěstovali jsme kukuřici. Chybí mi. Člověk má rád určité cesty, stromy. Chybí mi, jak na horách sekáme trávu. Bývá tam krásné počasí. Jak tam krásně svítí v noci měsíc. I řeka se rozsvítí, jak reflektuje jeho záři.

Co se vám líbí v Česku?

Obecně všechno. Mám tu ženu, děti, její rodinu. Podle Mohameda má každý tři rodiny. Vlastního otce a matku, svého tchána a tchýni a učitele a učitelku. Podle islámu je máme všechny stejně respektovat. Nesmím spát, pokud je můj soused hladový. Mám k němu vztah jako k bratrovi. Problém začíná, když lidé začnou ostatní dělit do skupin, jako Arabové, křesťané, my, vy… Lidé jsou pouze dobří a špatní.

Muhammad Zahid Khan- narodil se v pákistánské části Kašmíru v roce 1979
- jeho mateřským jazykem je pahari, hindko, mimo to ovládá dalších pět jazyků včetně češtiny
- vystudoval mezinárodní obchod
- v současnosti žije se svou rodinou nedaleko Prahy

Autor: Václava Burdová

31.10.2015 VSTUP DO DISKUSE 150
SDÍLEJ:

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V prosinci končí jízdné v pražské MHD i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies