Ročně se v severočeském soudním kraji – tedy v Libereckém a Ústeckém kraji – dostane kvůli tomu do agendy státních zastupitelství téměř 2500 lidí. V roce 1989 se jednalo jenom o 191 vyšetřovaných lidí.

Nejvyšší státní zastupitelství eviduje skupinu stíhaných osob podle § 248 trestního zákona – pro zpronevěru, čili přisvojení cizí věci, která byla člověku svěřena, podle § 250 čili podvod, § 250a – pojistný podvod a § 250b – úvěrový podvod. Do této skupiny patří i trestné činy podle § 252 – týká se osob, které umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci získané trestnou činností.

Zelináři a řezníci

V roce 1989 se jednalo o trestné činy podle § 248 a 250. Za zpronevěru bylo popotahováno 62 lidí a 129 pro podvody. Tehdy byly ještě možností páchání zpronevěr a podvodů omezené. Někdo mohl zašantročit nějaké zboží, šidit lidi na váze dováženého uhlí, v hledáčku kriminálky byli zelináři, lidé od benzínových pump, lidé zaměstnaní na jatkách a v masokombinátech, řezníci a hospodští. Kromě toho vyšetřovali policisté klasické podvody, kdy někdo z někoho pod záminkou vylákal nějaké peníze.

Po sametové revoluci amnestie během krátké doby vrátila z vězení do ulic tisíce odsouzených podvodníků, zářnou budoucnost viděly ve změně poměrů i cikánské klany. Proto již v roce 1991 byl nárůst vyšetřovaných osob kvůli zpronevěrám vyšší o sto procent. Podobná situace byla s podvody. Jejich počet rychle narůstal. „V devadesátých letech nejvíce mnohamilionových podvodů bylo kvůli neplacení faktur. Někdo si založil živnost, nabral za miliony korun zboží na fakturu a neplatil,“ vzpomíná Jana Kurešová, předsedkyně trestního senátu ústeckého krajského soudu.

Dlouhodobě nejvíce zpronevěr a podvodů policie vyšetřuje na Ústecku. Větší výskyt podvodů je též na Teplicku, Děčínsku a Mostecku. V ostatních okresech Ústeckého kraje je počet těchto trestných činů menší, uvedla Kurešová.

Nejvíce případů podvodného jednání bylo vyšetřováno v roce 2000. Potom se začal počet klasických podvodů snižovat.

Čas úvěrových podvodů

Neznamená to, že by po roce 2000 podvodů ubylo, ale od roku 2001 se objevila ve statistikách ústeckého krajského zastupitelství řada stíhaných osob podle nových paragrafů: § 250a – z pojistného podvodu a § 250b – z úvěrového podvodu.
Počet pojistných podvodů nepřestoupil hranici 140 případů, v posledních letech se pohybuje pod hranicí 100 případů ročně. Naopak došlo k epidemii podvodů z hlouposti, jak lze nazvat úvěrové podvody.

Lidé získávají úvěry s použitím falešných dokladů. Pokud policie zjistí, že lidé řádně úvěr splácí, může být státním zastupitelstvím případ podmínečně odložen a nedostane se k soudu. Je to v případech, kdy lidé sice podvodem získali úvěr, protože s uvedením skutečných údajů o zaměstnání a výši platu, by úvěr nedostali, ale úvěr splácejí.

Existují ale i skupiny primitivních bílých koní, většinou bezdomovců nebo lidí z nejslabších sociálních skupin, kteří ve své hlouposti na sebe vezmou úvěr třeba na 200 tisíc korun, peníze vyzvednou, odevzdají člověku, který je k tomu přemluvil, a dostanou za to odměnu ve výši několika tisíc korun. Hloupý bílý kůň si není schopen uvědomit, že nakonec bude banka na něm vymáhat oněch 200 tisíc, které si na sebe půjčil. A ještě mu bude hrozit vězení.
V letech 2007 a 2008 ale těchto podvodných úvěrů začalo významnou měrou ubývat. I nejhloupější začali tušit, že tudy cesta k obohacení nevede.

Méně podvodů s velkou škodou

Po roce 2000 počet klasických zpronevěr a podvodů začal ubývat, ale nesnižuje se škoda, která je způsobena. Nedochází již k ohromným daňovým únikům jako v devadesátých letech v aférách s lehkými topnými oleji a s alkoholem (rumové aféry), kdy podvodnické skupiny krátily daně ve stamilionech.

Ale podvody mnohdy dosahují desítek milionů. Jejich neblahým průvodním jevem je, že přitom přichází o pracovní místa desítky až stovky lidí, ale i krachují desítky majitelů firem, které byly vytunelovány.

Jak to vidí psyscholog

Podle ústeckého policejního psychologa Josefa Kováříka klasické podvody v milionech korun budou stálicí naší podnikatelské a úřednické sféry. „Člověk se domnívá, že našel skulinu v zákonech a v kontrolních mechanismem. A spoléhá na liknavost úřadů, které spravují různé dotační tituly a účelové fondy. A nebo se s někým z úřadu může domluvit i na spolupráci čili na dělení nelegálního zisku,“ uvedl Kovářík.