VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výchovný pohlavek je nejlepší trest, tvrdí čtenáři

Praha - Ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková chce prosadit návrh zákona, který zakáže tělesné tresty dětí. Přesné znění návrhu zákona se zatím připravuje a Radě vlády ČR pro lidská práva bude předložen 15. května 2008.

8.3.2008 66
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Ilustrační foto: Profimedia

Měly by se děti fyzicky trestat? Diskutujte a hlasujte v anketě!

Pokud se nový zákon podaří prosadit, budou rodičům za fyzické trestání dětí hrozit finanční sankce. „Zákon nebude fungovat tak, že když dáte svému dítěti pohlavek, dostanete pokutu,“ uvedla pro Deník Stehlíková. Sankce jsou určeny rodičům, kteří své dítě budou fyzicky trestat opakovaně a nebudou spolupracovat s úřady v řešení své domácí situace.

Podle slov ministryně osmdesát procent rodičů v České republice tělesné tresty schvaluje. Stehlíková se domnívá, že psychologické působení na rodiče a vědomí zákazu může časem názor většiny změnit. „Chceme přidat paragrafy do zákona o rodině, které jasně definují, co to vlastně tělesné tresty jsou.“

Řemen a vařečka patří minulosti

Podle Vládního výboru pro práva dítěte totiž jedna třetina tělesných trestů, které se u nás používají, spadá pod termín násilí. Za násilí je považováno například bití dítěte předmětem – řemenem, ale i vařečkou.

První obdobné opatření na ochranu dětí bylo s okamžitou platností zavedeno v roce 1967 ve Švédsku a podle Stehlíkové si na něj lidé během několika let úplně zvykli: „Pro Švédy je v současnosti nemyslitelné, že by své děti tloukli.“

„Chceme prosadit výchovné alternativy. Zákaz hraní na počítači je daleko účinnější trest než facka,“ uvádí navrhovatelka zákona. Přijetí zákona by měla předcházet kampaň. Jejím cílem bude rodičům přibližovat pozitivní výchovné metody.

Iniciativu Stehlíkové vítá psycholog Karel Humhal: „Podobný zákon platí od 80. let v Dánsku. Když matka plácne dítě na ulici, zaplatí pokutu. Je dobře, že sledujeme světový trend, ale obávám se, že u nás zákon narazí,“ uvádí Humhal, „Je to podobné jako s předností chodců na přechodu. Do jisté míry jsme barbaři.“

Názory odborníků se v otázce nového zákona různí. Psycholog Slavomil Hubálek fyzické tresty úplně neodmítá: „Ve výjimečné situaci může být rána na zadek dobrým výchovným prostředkem.“

Psycholog přitom zdůrazňuje potřebu zabývat se otázkou zneužitelnosti. „Například falešných nařčení ze sexuálních deliktů stále přibývá. Lidé si tímto způsobem někdy vyřizují účty,“ uvádí Hubálek.

Ohlasy na zákon se rozcházejí, ale Stehlíková je optimistická: „Otevřeme diskusi na toto téma, a to je důležité.

Soud: Rány hadicí a latí byly na místě

Základním „světovým“ dokumentem sociálně právní ochrany nejmenších je Úmluva o právech dítěte. O fyzickém trestání se tu ale mluví jen velmi vágně, což dává 193 signatářům (chybí např. USA a Somálsko) velkou volnost v jejím výkladu. I proto, že přístup k trestání dětí je ve světě pestrý jako svět sám.

Značný ohlas v Evropě vzbudil případ „A. versus Velká Británie“ z roku 1998. Šlo o stížnost mladého muže, který se domníval, že jej zákony země nedostatečně chránily před fyzickým násilím ze strany jeho nevlastního otce.

Britský soud totiž rozhodl, že otčím, který chlapce zmlátil gumovou zahradní hadicí a pak dřevěnou latí, není vinen útokem s následkem ublížení na zdraví. Porota jeho jednání posoudila jako „přiměřené“ trestání. To zákon povoluje.

Evropský soud mladíkovu stížnost po čtyřech letech uznal, prohlásil ale, že chyba nebyla na straně úřadů, které rozhodly na základě platných zákonů. „Přiměřenost“ bití chlapce hadicí tribunál neřešil. Britská vláda pak sporný zákon změnila.

A co svoboda rodinného života?

V roce 2000 si pak u soudu stěžovala skupina britských křesťanských soukromých škol s tím, že zákaz tělesných trestů v soukromých školách porušuje práva rodičů na svobodu náboženství a rodinného života. Podobně před tribunálem argumentovalo o několik let dříve také sedm švédských občanů.

Právě ve Švédsku si musí dát rodiče pozor, jak se doma ke svým potomkům chovají. Ve škole je jejich ratolest učiteli vysloveně nabádána k tomu, aby i jen náznaky domácího násilí hlásila.

Pokud padne byť jediná facka a škola se to dozví, jsou rodiče předvoláni a musí své pohnutky vysvětlovat. V dalším kroku pak hrozí sociální dohled i odebrání dítěte. Podobně si dnes musejí dávat pozor i rodiče v Dánsku, Německu či ve Švýcarsku. (pod, rad)

Trest je vždy výrazem bezradnosti, vzkazuje psycholožka Jana Nováčková

Co říkáte návrhu zákona zákazu tělesných trestů?

Návrh paní Stehlíkové je vlastně deklarace, že dítě je lidská bytost, která zaslouží respekt a dospělí by měli ctít jeho důstojnost. Žádné výchovné cíle nemohou ospravedlnit hrubé zacházení s dětmi. Nemyslím, že zákon něco významně změní, ale je to signál pro společnost, že tělesné tresty nejsou přijatelné.

Nejsou fyzické tresty nejúčinnější?

Tělesné tresty jsou anachronismus. Trest je legalizace agresivity. Pokud chceme vštípit dětem, že silnější mohou ubližovat slabším, pak je trestejme. Výchova dítěte by měla vycházet z respektu k dítěti. Nikoli mocenský přístup, ale partnerský. Nejde o to, dítě k něčemu donutit, ale problém s ním vyřešit, zejména pak ukázat, jak se co dá napravit. Trestání vede k revoltě nebo poslušnosti, to je, dělám něco jen proto, že mi to řekne někdo jiný, a ani jedno není dobré.

Co manipulace ze strany dětí?

Psychiatr Cyril Höschl v debatě pro ČT zmínil, že děti často dospělými manipulují.

Nehrozí zneužití takového zákona?

Hrozí, ale musíme si uvědomit, že zneužitelné je všechno. Navíc, děti se učí manipulovat od dospělých. Pro dítě je manipulace často cesta, jak se vyhnout trestu. Případné udání dítěte by se mělo brát jako upozornění na problém, že rodina nefunguje tak, jak má. Rodiče by neměl zákon sankcionovat, ale spíš se snažit poskytnout jim odbornou pomoc.

Autor: Zuzana Drtilová

Měly by se fyzické tresty pro děti pokutovat?

Ano

8 %

Ne

92 %

Hlasovalo: 131

Anketa byla ukončena

8.3.2008 VSTUP DO DISKUSE 66
SDÍLEJ:
Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
6 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Dálnice D55 povede okolo Starého Města.
2

Dálnici z Otrokovic do Babic by mohli začít stavět už příští rok

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies