Na místě úterního večerního incidentu, při němž policista postřelil dvacetiletého Roma do hlavy, se to ve středu hemžilo pracovníky Inspekce ministra vnitra, kolínskými i středočeskými policisty. Všichni na místě zajišťovali stopy.
Závažnost případu učinila jakékoli podrobnosti veřejně nedostupnými. Tisková mluvčí inspekce ministra vnitra Martina Léblová byla strohá: „Mohu potvrdit, že případem se zabýváme, vyšetřování je na začátku. Aby nebylo ohroženo, nebudeme informace poskytovat.“
Dvacetiletý mladík z Cerhenic utrpěl těžké zranění poté, co začal utíkat před policisty. Ti se muže s bohatou kriminální minulostí snažili zastavit střelbou - a prostřelili mu hlavu. Příbuzní mladíka viní policisty z nepřiměřeného zákroku. „Vystrašili ho, proto před nimi utíkal,“ upozornila mladíkova teta. Podle informací bratra postřeleného, třiadvacetiletého Dušana, je mladík v umělém spánku. „Bojím se, že to nepřežije.“
Policista, který střílel, se podle důvěryhodného zdroje psychicky zhroutil a bude v nejbližších dnech v pracovní neschopnosti.
Jako takřka vždy po podobných událostech, i tentokrát je na místě otázka, zda byla střelba na člověka nezbytná. A proč rovnou na hlavu.

Policisty vyšetřují policisté


Podle advokáta Ondřeje Múky může za některá selhání policie i velmi netransparentní vyšetřování jejich pochybení. Místo toho, aby podezření, že spáchali například trestný čin, vyšetřil nezávislý orgán, dostanou ho na stůl jiní policisté. „Funguje falešná solidarita. A policista policistu málokdy potopí,“ poukazuje Múka, který spolupracuje s Českým helsinským výborem.
Kritikům nahrává i statistika: policisté v zemi loni při zásahu stříleli celkem 146krát. „Jen jeden případ byl vyhodnocen jako neoprávněné použití zbraně,“ říká mluvčí prezidia Pavla Kopecká.
„Co má největší vliv na prevenci kriminality, ať už policistů, tak obyčejných lidí, je rychlost a rázný postup. Nejvíce by pomohl exemplární trest, o kterém by všichni věděli. Ale ten tu nebyl,“ říká psycholog Daniel Štrobl.
„Tady se sice dočtete, že stále někomu něco hrozí, ale ne že byl někdo potrestán,“ říká Štrobl. Navíc by trest měl přijít do několika týdnů a ne po letech, než se případ stal.

Nikdo nebyl potrestán


Známým případem policejního selhání je akce proti Jugoslávci Fehimu Hanušovi. Do Hanušova domu na Berounsku v roce 1995 vtrhla policie na udání, že znásilnil jednu ženu. Hanušu provrtali sérií kulek a ten jako zázrakem přežil. Později se ukázalo, že obvinění si žena podle všeho vymyslela a navíc se policie v údajném pachateli spletla.
Nikdo z policistů za tehdejší zákrok nebyl potrestán, Hanuša se u soudu dokonce nedomohl ani odškodnění - soud argumentoval, že byl tehdy podezřelý a není možné zasahovat jen tehdy, když si je policie stoprocentně jista, že má pachatele.


Policista je na rozhodnutí sám, říká Jaroslav Černý, šéf pražské policejní zásahové jednotky.


Může policista vždy rozpoznat krajní mez, kdy je sám ohrožen na životě nebo ohrozí životy druhých?

Policista se v každém případě musí umět rozhodnout. Zbraň samozřejmě použije až v krajní nouzi. Každá taková situace je však jiná. Téměř nikdy se nesetkáte se stejnou, je to případ od případu.

Jak nakládáte s policistou, který použil zbraň?

Samozřejmě jako s člověkem, i policista má přece duši. Mohu vám zaručit, že po situaci, kdy došlo ke střelbě, po níž zůstal pachatel buď zraněn či usmrcen, policista o svém zásahu hodně přemýšlí. Není výjimkou, že třeba hned druhý den po zásahu ho nepostavím do služby. S tou situací se prostě potřebuje vyrovnat. Někomu to trvá chvilku, jinému déle. Ani jeden nad tím nemávne rukou, to mi věřte.

Vždyť jsou na to cvičeni…

To ano, a hned při nástupu. Jsou velmi tvrdě cvičeni například v pudové střelbě. Nehledě na mimořádně náročné psychotesty, kterými projdou jen ti nejlepší.

Vy sám jste někdy použil zbraň?

Bohužel ano. Konkrétní nebudu, ale tehdejší zásah proti nebezpečnému člověku mi připomíná jizva po prostřeleném kolenu a smrt mého skvělého kolegy.

Za rok se pálilo 146krát

Nošení střelné zbraně patří mezi nejvýznamnější práva státních i obecních policistů při výkonu jejich profese. Umí s ní však zacházet? „Průměrný řadový policista se na střelnici dostane minimálně jednou měsíčně,“ řekl Deníku šéf policejních odborářů Miroslav Štěpánek.
Policista smí střílet jen pro nutnou obranu, krajní nouzi a tehdy, když ho k tomu zmocňuje zákon o Policii ČR.
V souvislosti s cerhenickým případem je důležité ustanovení §39/1d) policejního zákona. Podle Štěpánka může policista vystřelit na prchajícího zločince, pokud ho nemůže jinak zastavit. To ale nejsou jediné podmínky, které musí dodržet. Nesmí ohrozit život jiných osob a zároveň musí šetřit život člověka, proti kterému zasahuje. A to je v případě mířeného zásahu do hlavy přinejmenším sporné.
Všeobecně však lze říci, že policisté střílejí v souladu se zákonem. „Za posledních pět let byla všechna použití služební zbraně s jedinou výjimkou hodnocena jako oprávněná,“ říká Jana Bártíková z Policejního prezídia.
A střelců rozhodně nebylo málo. Byť se jejich počet každým rokem snižuje. Za poslední rok použili policisté zbraň celkem 146krát, z toho 67 kulek mělo konkrétního adresáta. Ostatní výstřely mířily podle mluvčí prezídia Bártíkové do vzduchu.