Pouze zástupce KSČM normu, která brání někdejším příslušníkům Státní bezpečnosti (StB) ve výkonu některých funkcí ve státních institucích, označil za ostudu českého právního řádu.

„Je s podivem, že tak dlouho vydržela,“ řekl o této právní normě předseda českých komunistů Vojtěch Filip, v 80. letech spolupracovník tehdejší rozvědky. Lustrační zákon, proti kterému měla Mezinárodní organizace práce výhrady už v roce 1992, se podle Filipa stal jen nástrojem politického boje. „Pomohlo to jen některým vytvářet velmi nepřátelské politické prostředí, včetně falešných politických kampaní,“ poznamenal Filip.

Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) je zákon „zřetelným symbolem polistopadových změn“ a výrazem nynější demokratické hodnotové orientace české společnosti. „V tuto chvíli není důvod lustrační zákon rušit, v praxi je stále užíván a je dobře, že je součástí platného právního řádu,“ míní ministr. „Opravdu nebyl perfektní, ale pomohl,“ komentoval stručně lustrační zákon předseda TOP 09 a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Sobotka: Měl by platit dál

Význam měl lustrační zákon zejména v prvních letech po roce 1989, míní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. „Zčásti pomohl vytlačit aktivní stoupence totalitního režimu z veřejného života. Tito lidé se ale často jen přemístili do sféry podnikání a stali se součástí různých privatizačních bratrstev,“ poznamenal. Zákon by podle něj měl platit i nadále, jeho praktický dopad však bude stále omezenější, vzhledem k pokročilému věku lidí, na které dopadá.

Předseda největší české strany také zdůraznil, že lustrační zákon nelze rozhodně chápat jako nástroj k interpretaci a hodnocení jednotlivých lidských osudů. „Na to je tato norma příliš paušální a formální,“ řekl.

Předseda poslaneckého klubu Věcí veřejných Vít Bárta má k lustračnímu zákonu podle svých slov „ambivalentní“ postoj. „Postavil jsem bezpečnostní službu právě na tom, že řada zahraničních investorů jasně chtěla radši bezpečnostní službu studentskou a amatérskou než z kruhů někdejších pracovníků StB,“ připomněl svou úspěšnou podnikatelskou dráhu, kdy stál za vznikem velké agentury ABL.

Ve svém podnikání i nyní v politice však Bárta prý také často poznal, jak byl „tento zákon zneužit a ještě častěji obejit“. Právě tento dvojí metr je podle něj něčím velmi nešťastným a špatným.

Federální parlament přijal zákon 4. října 1991 a původně měl mít jen omezenou platnost. A zatímco na Slovensku přestal platit koncem roku 1996, v Česku existují lustrace dodnes. Stanoví podmínky, které musejí splňovat zájemci o výkon funkcí v orgánech státní správy, v justici, armádě a veřejnoprávních médiích, v podnicích s většinovou účastí státu nebo v České národní bance. Norma zakazuje v těchto oblastech působit lidem, kteří byli v letech 1948 až 1989 příslušníky nebo spolupracovníky StB, angažovali se minimálně v okresních výborech komunistické strany, v Lidových milicích nebo studovali alespoň tři měsíce na vysokých školách někdejší sovětské tajné policie KGB. Lustrační osvědčení vydává ministerstvo vnitra.

Kolem spolupráce s StB vypukla již řada skandálů


Výběr afér spojených s lustracemi a spoluprací s komunistickou Státní bezpečností (StB):

Květen 1990 – Rakouský týdeník Profil napsal, že šéf Československé strany lidové Josef Bartončík byl placeným agentem StB. Bartončík to popřel, dva dny před parlamentními volbami však vystoupil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml, který existenci podobných informací potvrdil. Do kauzy poté vstoupil i prezident Václav Havel, jemuž podle jeho slov Bartončík dal slib, že z kandidátky sám odstoupí. To se nestalo, a proto byly zveřejněny důkazy o Bartončíkově spolupráci s StB. Skandál údajně poškodil lidovou stranu ve volbách, v nichž kandidovala v rámci Křesťanskodemo­kratické unie. Bartončík nakonec vysokou politiku opustil.

Březen 1991 – Na schůzi Federálního shromáždění byla zveřejněna jména poslanců – spolupracovníků StB. Byli mezi nimi Petr Burian, Josef Bartončík, Zdeněk Masopust, Jaromír Gebas, Lubomír Lédl, Jan Kavan, Rudolf Zukal, Vojtěch Filip, Boleslav Bárta a Václav Tomis. Většina z nich vědomou spolupráci popřela, soudila se a lustrační spor s ministerstvem vnitra vyhrála. Nejznámějším případem byl úspěšný soudní spor pozdějšího ministra zahraničí a předsedy Valného shromáždění OSN Jana Kavana (ČSSD).

Říjen 1992 – Podle rozsudku českobudějovického okresního soudu současný předseda KSČM Vojtěch Filip vědomě spolupracoval s československou zpravodajskou službou, ale nevěděl, že služba organizačně patří pod komunistickou Stb. Filip podle rozsudku nejprve popíral, že v 80. letech spolupracoval s jakoukoli složkou komunistického ministerstva vnitra, svou výpověď změnil, až když byli zbaveni mlčenlivosti tři svědkové v případu. Filip byl v období 2002 až 2006 místopředsedou Poslanecké sněmovny.

Podzim 1998 – Prezidentská kancelář zrušila návrh na vyznamenání bývalého starosty Vídně Helmuta Zilka poté, co se objevilo podezření, že spolupracoval s StB. Tato podezření se však plně neprokázala a v listopadu 2008 se na Zilkově pohřbu tehdy již bývalý prezident Havel starostovi omluvil.

Prosinec 1999 – Vyšlo najevo, že předsedu Fondu národního majetku Jana Stiesse vyšetřuje policie kvůli podezření, že se prokazuje zfalšovaným lustračním osvědčením. Stiess opustil funkci. Nakonec jej soud zprostil obžaloby z padělání a pozměňování veřejné listiny.

9. února 2007 – Šéf české pobočky Interpolu Pavol Mihál byl veden jako spolupracovník StB. Vyplynulo to z vyjádření náměstka policejního prezidenta Oldřicha Martinů, který řekl, že důstojník ztratil předpoklady pro působení na policejním prezidiu a musí odejít. Kvůli této události nařídil ministr vnitra Ivan Langer (ODS) kontrolu lustračních osvědčení téměř tisícovky policistů i civilních pracovníků policie na důležitých funkcích. Při kontrole našlo ministerstvo vnitra 14 lidí, kteří měli před rokem 1989 kontakty na StB.

5. září 2008 – Ostravský okresní soud odsoudil bývalého vysokého funkcionáře ČSSD Mariana Kuśe za poškozování cizích práv k pokutě 100.000 korun. Podle státního zástupce se Kuś před krajskými volbami v roce 2004 prokazoval padělaným lustračním osvědčením a poškodil tak ministerstvo vnitra. O Kuśovi se v médiích objevily informace, podle nichž se před rokem 1989 infiltroval do církevního prostředí v Česku a Polsku.