ČSSD má šanci získat v Senátu ústavní většinu. Co by to mohlo znamenat?
Získáním ústavní většiny 
v Senátu se podle mého názoru vůbec nic nezmění. Jediná možnost, jak přehlasovat Poslaneckou sněmovnu, je, že příslušný zákon zavetuje, a to může stejně, ať už tam má ústavní většinu, nebo ne. To může docela pohodlně dělat 
i teď. Aby nějaký ústavní zákon prošel, musí být koalice dohodnutá s opozicí, a na tom ústavní většina v Senátu nic nezmění. Čili rozdíl bude jen psychologický.

Myslíte si, že sociální demokraté ústavní většinu získají?
Moc velký triumf v prvním kole a v regionálních volbách může ve druhém kole vzbudit obrannou reakci hlavně proti komunistům. Je však otázka, jestli tomu tak bude, protože lidé si vzali do hlavy, že raději komunisty než to, co je tady teď. Takže tomu moc nevěřím.

V řadě obvodů budou lidé volit mezi kandidáty ze sociální demokracie a komunistickou stranou. Pro pravicového voliče to není právě výběr, který by si představoval.
Obávám se, že lidí, kteří si nebudou umět vybrat, bude možná více než těch, které komunisté vyburcují k účasti ve volbách. A nemusí to být jenom v obvodech, kde proti sobě stojí sociální demokrat 
a komunista. Volič je teď v trochu nepříjemné situaci.

Komunisté v nynějších volbách posílili. Co od nich lze očekávat?
Rozhodně ne nastolení komunismu, protože žádný ne-existuje. Komunismus je pouze fráze, my jsme byli před rokem 1989 ruská kolonie. Pokud však získají politický vliv, mohlo by to ovlivnit zahraničněpolitickou orientaci České republiky a může podle mě poklesnout úroveň práv a svobod.

Jak na vás vůbec výsledky nynějších voleb působí?
Odrážejí jakýsi rozklad 
a marasmus české veřejnosti. Nejvíc mě irituje, jak strašnou bezradnost dávají Češi 
v této situaci najevo a neschopnost vytvořit a podpořit nějaké pozitivní politické řešení. To znamená slušné a politicky realistické. Zabýval jsem se moderní českou politickou tradicí, to znamená Františkem Palackým, Karlem Havlíčkem a Tomášem Garriguem Masarykem. Oni vypracovali určité pojetí, jak by měla vypadat liberální a demokratická politika v českém prostředí. Hlavní heslo přitom bylo politický realismus v tom nejlepším slova smyslu, zejména pak u Havlíčka a Masaryka, ale o tom se tady vůbec neví. Na jedné straně jsou tu cyničtí političtí manipulátoři a na druhé nelítostní fanatici a ti mezi sebou bojují. Z toho nemůže vzejít nic dobrého.

Řada lidí si po volbách může vybavit paralely z minulosti…
Paralely s rokem 1948 si vybavuji také, ale vidím například paralelu s rokem 1848. Probíhal nelítostný boj mezi rakouskými kolaboranty na jedné straně a ujetými radikály, jako byli Karel Sabina nebo Josef Václav Frič, na druhé. Havlíček, který se snažil stát sice na politice proti vládě, ale politicky realistické, zdaleka na sebe nepřitahoval takovou pozornost, protože triumfovali radikálové, kterým se později podařilo přinutit vládu, aby je zavřela. Havlíčka poslali do Brixenu 
a zbyli tu jen kolaboranti.