Jedná se v podstatě o destrukci, která má za úkol předejít horší destrukci. Jinými slovy má operace zabránit dalšímu poškození organismu.

V pražské Nemocnici Na Homolce vznikl speciální tým pro léčbu akutní bolesti. Jeho snahou je, aby pacient zbytečně netrpěl. Jen v takovém případě se také rychleji uzdraví. Současně se snižuje možnost komplikací, například ischemické příhody srdeční a různých infekcí. Nemocní dostávají léky k potlačení bolesti ne podle zaběhnutých zvyklostí, ale podle svých potřeb, tedy na míru. Systém sledování bolesti, její léčby a expertní skupina určená k léčbě akutní bolesti se nazývá Acute Pain Service (APS).

V cizině norma, u nás novinka

Ačkoliv v řadě zemí západního světa se APS využívá již dvě desetiletí a v některých státech se dokonce stává vyžadovanou součástí akreditačních kritérií, v České republice s ním zdravotnická zařízení začínají pracovat teprve v posledních letech. Homolka je jednou z prvních nemocnic, ve které se APS systematicky zavádí. APS zatím funguje ve většině oddělení s chirurgickými pacienty, zhruba do půl roku by se měla postupně rozšířit do všech oddělení nemocnice.

Podle statistik 50 až 70 procent hospitalizovaných pacientů uvádí, že po operaci pociťují střední až silnou bolest. Svědčí to o tom, že jejich bolest není dobře léčena. Ošetřující lékaři většinou předepisují fixní dávky léků proti bolesti či jejich kombinací. Jaké konkrétně, je dáno často zvyklostí pracoviště nebo konkrétního lékaře než skutečnými potřebami pacienta. Až příliš snadno se někdy zdravotníci smiřují s tím, že nemocného to trochu bolet musí.

APS v praxi

Na Homolce je pacient už při příjmu na oddělení poučen, že jeho bolesti bude personál věnovat po celou dobu pobytu velkou pozornost, protože nikdo nechce, aby zbytečně trpěl. Sestra mu vysvětlí, že pokud bude pociťovat bolest, má o tom ošetřující personál bezodkladně informovat. Při bolesti pak nemocný svou bolest ohodnotí podle desetistupňové škály, a to od bolesti mírné přes středně silnou až po bolest krutou.

Podle toho, jaký stupeň nemocný určí, pak dostává příslušné léky. Pacient je může přijímat ústy, vpichem do podkoží, do svalu, žíly či katétrem k nervům, které vedou bolest z příslušné části těla.

Větší pravomoc sester

Celý projekt je postaven zejména na sestrách na odděleních. Léky mají naordinovány v určitém rozmezí, v němž se mohou pohybovat a samy rozhodovat podle momentální situace. Opiáty jsou rozepsány tak, že je mohou dávat nemocnému i víckrát za sebou. Lékaři jim předepisují různé druhy analgetik, která mohou při léčbě kombinovat. Sestry mají tedy logicky větší odpovědnost.

„A to je také v pořádku. Značná část našich sester absolvovala specializační vzdělávání, mnoho z nich má vysokou školu. Měli bychom se proto snažit jejich odborný potenciál více využívat,“ říká anesteziolog Viktor Kubricht, vedoucí lékař týmu pro léčbu akutní bolesti.

„Základem je bolest dobře diagnostikovat, což není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Znamená to nejen správně vyhodnotit intenzitu bolesti, ale také získat informace o jejím charakteru. Nestačí se zeptat: Bolí vás to? Musíme se snažit, aby nám nemocný své pocity co nejpřesněji popsal. Takové údaje je někdy z pacientů nutné doslova vytáhnout. Stále jsme závislí na tom, co nám pacient říká. Něco nám napoví jeho chování, známkou bolesti může být i vysoký krevní tlak nebo frekvence srdce. Neverbální projevy ale mají jen omezenou vypovídací schopnost,“ popisuje Alena Fabula, speciálně vyškolená algeziologická sestra v týmu pro léčbu bolesti.

Pokud nemocný udává, že bolest i přes podané léky přetrvává, může sestra ve spolupráci s lékařem zvolit jiný způsob léčby, například nasadit jiné medikamenty, změnit dávku či způsob podávání léků, to vše samozřejmě podle přísně stanovených pravidel. „Je to velmi individuální. Intenzita bolesti se u různých pacientů může velmi lišit, třebaže podstupují stejnou operaci. Jeden bude například potřebovat k utišení bolesti pět miligramů morfinu a druhý možná pětkrát i víckrát tolik. Naším cílem je tedy najít optimální způsob, jak konkrétního pacienta bolesti efektivně a bezpečně zbavit,“ uvádí Kubricht.

Kromě samotné bolesti sledují sestry také známky případných nežádoucích účinků léčby, aby jim mohly předcházet, nebo v případě rozvoje těchto účinků včas reagovat podle předem daných pravidel.

Systém individualizace léčby akutní bolesti společně se sledováním nežádoucích účinků této léčby umožňuje zvolit bezpečnou a účinnou léčbu bolesti na míru konkrétního nemocného.

Změna postupů je dlouhodobý proces

Zavést funkční systém APS do jedné nemocnice je projekt na léta. Jde především o vzdělávání personálu a pacientů, změnu náhledu na zaběhlé stereotypy, rozvoj a úpravu pravidel pro léčbu akutní bolesti a jejích komplikací s ohledem na provoz konkrétní nemocnice.

„Rádi bychom efektivní léčbu akutní bolesti zařadili do pevného rámce komplexní péče o nemocného, který podstupuje operaci. Pacient, který se má rychle a pohodlně uzdravit, potřebuje dobrou výživu, dobrou rehabilitaci, dobrou léčbu bolesti a kvalitní ošetřovatelskou péči,“ vysvětluje Kubricht.

Sebelepší přístroj, který pomáhá zachraňovat zdraví a životy, při absenci těchto základů podle něj znamená jen velmi málo.

Čtěte také: Komplexní vyšetření krve bez jehly? Jde to

Renata Malá