Česko tedy přistoupí jen k části úmluvy, která se týká svobody projevu, shromažďování a sdružování cizinců. Tato práva již mají cizinci zákony zaručena.

Zástupci většiny poslaneckých frakcí se v debatě s výjimkou ztotožňovali. Přesto byla úmluva dolní komorou přijata až v opakovaném hlasování, neboť při prvním pokusu pro její ratifikaci chybělo šest hlasů.

Hlasování se opakovalo na základě žádosti poslankyně ČSSD Dany Váhalové, která si stěžovala na to, že při prvním rozhodování byla pro schválení, ale podle záznamu elektronického hlasování se zdržela. Zdrželi se také komunisté, občanští demokraté, současní i bývalí zástupci Úsvitu a také většina lidovců. Z nich řada při opakovaném hlasování svůj postoj změnila a přijetí úmluvy umožnila.

Poradní orgány

S úpravou volebního práva pro cizince vláda v blízké budoucnosti nepočítá, cizincům by mělo být případně přiznáno jen na základě vzájemnosti. Dalším důvodem je podle zdůvodnění výjimky skutečnost, že v některých obcích je soustředění cizinců s trvalým pobytem značné, a přiznání volebního práva by přineslo zásadní praktické dopady na dění v nich. Vláda zmiňuje taky případná bezpečnostní rizika.

Kabinet nechce přijmout ani další část smlouvy, jež se týká vytváření poradních orgánů obcí s cílem zapojit usídlené cizince do místních veřejných věcí. Úmluva v této pasáži předpokládá, že své představitele by do nich mohli volit jen místní cizinci, případně by mohli být jmenováni jejich sdruženími. Byl by to ale podle vlády nepřiměřený zásah do ústavně zaručené samosprávy.

Česko podepsalo smlouvu už v roce 2000. Ratifikace byla pozastavena kvůli nutným úpravám sdružovacího práva, které byly přijaty o šest let později. Po rozboru dopadů případného schválení celé smlouvy bez výhrad kabinet loni v září souhlasil s pokračováním ratifikace s omezením na část o svobodě projevu, shromažďování a sdružování, jak se předpokládalo už při podpisu úmluvy. Jejím cílem je podpořit integraci usídlených cizinců.