Přestože parlament teoreticky řediteli České televize nic přikázat nemůže, v praxi to vypadá jinak. „Těsně před podáváním kandidatur vznikají sdružení účelově založená jen proto, aby mohla nabídnout adepty na členství v mediálních radách, kteří by odpovídali zájmům aktuálně vlivných politických stran. Výsledkem je stav, kdy strany zastoupené v Poslanecké sněmovně uplatňují své zájmy pokoutním způsobem," upozorňují autoři novely.
Návrh nového zákona dlouhodobě připravoval tým z ministerstva kultury. „Je nám líto, že novelu nakonec nepředložilo samo ministerstvo kultury a musela se toho ujmout naše poslanecká skupina. Domnívám se, že se ministr Daniel Herman (KDU-ČSL) tak trochu zalekl negativní reakce České televize," říká Komárek.
Česká televize tvrdí, že nový systém dohledu vliv politiků na veřejnoprávní média nezmenší, ale naopak zvýší.
Podle mluvčí ministerstva kultury Simony Cigánkové ale Daniel Herman nestrčil zákon do šuplíku kvůli strachu z ředitele Petra Dvořáka, ale kvůli technickým záležitostem, například přechodu televizního vysílání na chystaný standard DVB-T2.
Nová pravidla
Hermanův úřad chtěl předložit svou novelu až poté, co do ní zapracuje změny, které se tohoto přechodu týkají. „Ministerstvo kultury nepovažuje za vhodné, aby vláda předkládala sněmovně změny zákona o České televizi dvakrát v krátkém časovém úseku," vysvětluje prodlevu mluvčí.
Nově by nominace do Rad ČT a ČRo přicházely vedle politických stran zastoupených ve sněmovně z 22 nevládních organizací. Sněmovní volba by zanikla. Nominanty by jmenoval předseda Senátu, pokud by splnili zákonné podmínky. V krajním případě by mu kandidáta navrhovala horní komora. Svého člověka v radě by tak měla například Akademie věd, Česká unie sportu nebo Ekumenická rada církví.
Strany i organizace by navrhovaly vždy jednoho kandidáta.
Lenka Králová