Povinné očkování: úřady zřejmě upustí od nátlaku

Ústavní soud (ÚS) to uvedl ve středečním nálezu, jímž částečně vyhověl stížnosti odmítače očkování Pavla Vavřičky. V obecné rovině ale ÚS nijak nezpochybnil potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí. Podle nálezu je to politická a expertní otázka, kterou ÚS nemůže do detailu posuzovat.

„Český ústavní pořádek nezná žádné základní právo na to nebýt očkován,“ stojí v nálezu senátu se zpravodajem Jiřím Muchou.

Podle hlavního hygienika Michaela Víta budou hygienici nález respektovat. „Zaprvé ÚS nezpochybnil povinnost očkování v ČR. To je pro mě zásadní informace. Na druhé straně naprosto jasně řekl, že bychom měli v individuálních případech zohlednit individuální zdůvodnění těch lidí, kteří toto odmítnou,“ řekl novinářům Vít. Názor ÚS se podle něj nejspíš promítne i v novele zákona o ochraně veřejného zdraví.

Právo svobodného projevu

Podle mluvčí ÚS Jany Pelcové by nález nikdo neměl vykládat tak, že očkování do budoucna není pro děti povinné. „ÚS rozhodl o tom, že byla porušena základní práva stěžovatele. Konkrétně se jedná o právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru. (…) Obecně ÚS neřekl, že není třeba povinného očkování. Takové stanovisko ÚS nevydal,“ řekla Pelcová.

Na druhou stranu by už hygienici a následně soudy neměly přistupovat ke všem odmítačům dětského očkování stejně a vymáhat splnění povinnosti různými sankcemi. Musejí vyslechnout jejich argumenty a přemýšlet, zda jsou opodstatněné a zda je názor konkrétního rodiče stálý a pevný, anebo jen účelový. „Ke všem těmto případům je potřeba přistupovat velmi individuálně a vzít v úvahu všechny aspekty, které se jednotlivých žadatelů týkají,“ uvedla Pelcová.

Vavřička v roce 2003 nepřivedl dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a virové hepatitidě typu B. Pokutu 3000 korun Vavřičkovi a jeho manželce vyměřila krajská hygienická stanice. Neuspěl s odvoláním k ministerstvu zdravotnictví ani se žalobou u Městského soudu v Praze a kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.

Vavřičkovou stížností se musí nyní znovu zabývat Nejvyšší správní soud, který podle ÚS přistoupil k problému příliš formalisticky. Středeční nález ale ještě nijak nenapovídá, zda se zrovna Vavřička pokutě po mnohaletých sporech vyhne. „Bude na Nejvyšším správním soudu, aby podle kritérií stanovených tímto nálezem celou věc posoudil,“ stojí v nálezu.

Stížnost ležela čtyři roky u soudu

Vavřičkova stížnost ležela u Ústavního soudu asi čtyři roky. Nejvyšší správní soud (NSS) mezitím svůj postoj k problematice částečně přehodnotil. Jiný senát NSS v jiném případě stanovil, že odpůrce povinného očkování dětí nelze trestat pokutami za přestupky. Upozornil na to, že povinnost očkovat děti je stanovena jen ve vyhlášce, a ne v zákoně. Pokud by stát chtěl dodržování povinnosti vymáhat a odpírače očkování trestat pokutami, musel by se změnit zákon. Ministerstvo zdravotnictví kvůli tomu připravuje novelu zákona.

Vavřička považuje očkování za nebezpečné pro zdraví dítěte. Při nedávném veřejném jednání přirovnal víru v moc očkování k náboženství. Vít naopak při jednání poukazoval na zásadní význam očkování pro vymýcení některých chorob a snížení dětské úmrtnosti. Tam, kde poklesla proočkovanost, mnohé choroby se znovu staly hrozbou, varuje Vít.

Tříčlenný senát Ústavního soudu při rozhodování o Vavřičkově stížnosti nebyl jednotný. Soudce Jan Musil se s názorem dalších dvou soudců neztotožnil.