VYBERTE SI REGION

Právník roku Zdeněk Strnad: Boj za dobré jméno insolvencí nevzdám

Jindřichův Hradec /ROZHOVOR/ - Titul Právník roku je asi tím nejprestižnějším oceněním, jehož se v našich končinách dostane těm, kteří svůj život spojili se zákoníky a paragrafy. Povětšinou jsou jeho držitelé zasloužilí matadoři z velkých právních kanceláří či soudci stojící na pomyslných nejvyšších stupních našeho justičního aparátu. Výjimky však potvrzují pravidlo. Letos totiž tuto cenu v oblasti insolvencí převzal teprve osmatřicetiletý místopředseda českobudějovického krajského soudu, muž, který pochází z Jindřichova Hradce.

20.2.2016
SDÍLEJ:

PRÁVNÍKEM ROKU se stal Zdeněk Strnad, rodák z Jindřichova Hradce a místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích.Autor: EPRAVO.cz

Skutečnost, že si odborná veřejnost cení jeho schopností a přínosu, byla prý pro Zdeňka Strnada velkým překvapením. Po rozhovoru s ním mohu upřímně konstatovat, že porotci zvolili správně.

Toužil jste po profesi soudce odjakživa, nebo vás k ní přivedla až souhra životních náhod?

Doufám, že mi to kolegové-právníci prominou, ale soudcovské povolání považuji mezi právnickými profesemi za naprostý vrchol. Právě touha stát se soudcem mě přivedla ke studiu práv. Když jsem se ale po škole ucházel o místo soudního čekatele a neuspěl u výběrového řízení, nezbylo mi nic jiného než hledat uplatnění v jiné oblasti. K soukromé sféře jsem netíhl. Veřejná správa mě bavila víc. Zakotvil jsem proto téměř na deset let „u vody" na ministerstvu zemědělství, přičemž poslední čtyři roky jsem vedl ústřední státní správu ve vodním hospodářství. Myšlenku stát se soudcem jsem však nikdy neopustil. Když se tedy objevila nabídka asistentského místa na Krajském soudu v Českých Budějovicích, neváhal jsem ani na okamžik „vytáhnout kotvu" a zamířit směr jižní Čechy. Opustit vše, co jsem do té doby budoval, a začínat od začátku, navíc již s vlastní rodinou, hypotékou a za asistentský plat, nebylo jednoduché. Jsem ale rád, že jsem našel odvahu ke změně, ačkoli s láskou vzpomínám na „vodní svět", v němž jsem „vyrostl" a získal praktické a životní zkušenosti. A nejhorší zážitek z té doby? Justiční zkoušky po skončení povinné asistentské praxe. Bylo tehdy nádherné jaro… Vystěhoval jsem rodinu z domu a po nocích vysedával nad zákony a učil se psát rozsudky. Vůbec mě to nebavilo. Ze školy jsem byl přece jen delší dobu pryč. Vše jsem se tak učil znovu. Přestože jsem zkoušky zvládl, podruhé už bych si to dát nechtěl…

Byla to pro vás po těch letech velká změna z Prahy do Českých Budějovic?

Počkejte ne do Budějovic. To rozhodnutí mi umožnilo vrátit se především domů, do Jindřichova Hradce. Mám to tu strašně rád. Mám tu kamarády, rodiče i prarodiče. A moje dvě dcerky Terezka a Kristýnka díky tomu neznají babičky a dědy jen z vyprávění a fotek. Nic v životě ale není zadarmo, a tak platím daň v podobě denního dojíždění na soud do Budějovic. Nicméně od své minulosti jsem se neodpoutal docela. Vodní právo dodnes zůstalo mým velkým koníčkem a mezi „vodaři" mám spoustu přátel. Jsem pyšný na to, že se nám společně podařilo na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích akreditovat vodní právo jako samostatný předmět a navíc připravit vůbec první učebnici vodního práva, která kdy u nás byla vydána. Jihočeské univerzitě, respektive její Ekonomické fakultě, jsem vůbec vděčný za to, že mi bezprostředně po mém přesídlení na jih umožnila zapojení do akademického života včetně vlastní výuky i dalších předmětů v rámci katedry práva. Jako úplnou novinku jsme pro studenty v minulém roce připravili pravděpodobně jako jediná neprávnická fakulta u nás vůbec celosemestrální praktickou simulaci soudního řízení zaměřenou právě na insolvence. Pomyslným vrcholem byl simulovaný proces před odbornou porotou přímo v jednací síni, při kterém měli studenti přidělené role jako při skutečném jednání. Jsem nadšený z toho, jak se to povedlo a jak dobře si studenti vedli.

V oboru insolvencí jste se dočkal značného uznání, dá se tedy říct, že jste se v něm, lidově řečeno, „našel"?

Možná… Snad ano… Dokud jsem byl asistentem, věnoval jsem se jen správnímu právu. Když jsem se však stal soudcem, vedením soudu jsem byl vhozen přímo do insolvencí s doporučením: „Plav!". A já si řekl: k vodě máš blízko, plavat taky umíš, tak proč ne… A doteď otevřeně říkám, že nelituji. Ničeho. Naopak. Insolvence je velmi mladý a dynamický obor. Každý den v ní nacházím něco nového. Správně uchopena může být velmi prospěšná. Jak jednotlivci, tak i celé společnosti. Vyvíjí se. Za tu odepřenou volbu jsem tak dnes vlastně vděčný! Později jsem pak od pana předsedy dostal nabídku, abych vedl celý obchodně-správní úsek, tedy nejenom insolvence, ale také obchodní agendu, správní soudnictví a veřejné rejstříky. Baví mě to. Insolvence, to je v podstatě manufaktura, pás, kde jedna činnost přesně navazuje na druhou. Stále je co zlepšovat. Máme skvělý tým. Ale nejen tam. Radost mi dělá celý náš úsek. Všem moc děkuji! Jsme z hlediska výkonnosti nejúspěšnějším krajským soudem. Přál bych si, aby nám to vydrželo…

Ve značné míře jste se podílel na tvorbě právě projednávané novely insolvenčního zákona. Jak se mladý soudce z krajského města dostane k takové práci?

Od okamžiku, kdy mne studenti i na chodbách zdraví už jen „dobrý den", si tak mladý nepřipadám. Ale děkuji… Tedy k vaší otázce na jaře loňského roku podnikal pan ministr inspekční cesty po soudech. Když byl u nás a procházel si insolvenční oddělení, oslovil mě, zda bych se nechtěl přidat k nově budovanému expertnímu týmu, který se bude zabývat úvahami nad zjednodušením a zefektivněním insolvenčního práva. Dostal jsem na starost změny v oddlužení a musím říct, že mě až zarazilo tempo, jakým tato expertní skupina pracovala. Už někdy v létě jsme předkládali hotový návrh do legislativy. A dnes je, doufám, na spadnutí jeho schválení vládou. Překvapilo mě i to, že v rozhodující míře byly vzaty v potaz praktické poznatky krajských soudů jako nejnižší insolvenční instance, což vůbec nebývá zvykem.

Také jste vstoupil do povědomí jako člověk, který vyhlásil boj různým oddlužovacím agenturám. Co vám na jejich běžné praxi vadí?

Bohužel poslední dobou až příliš často slýchávám od dlužníků příběhy o tom, jak se obrátili na oddlužovací agenturu s žádostí o pomoc a jak byli následně donuceni ještě více se zadlužit jen proto, aby jí mohli za poskytnuté služby zaplatit. Oddlužení osobní bankrot je vhodný právní nástroj pro ty, kteří se ocitnou v tíživé životní situaci. Ale oddlužovací agentury dlužníkům nepomáhají. Naopak. Poskytují jim neprofesionální informace a často je nutí před soudem i lhát. Parazitují na nepříznivé situaci druhých! Nestydí se obírat dlužníky o jejich poslední prostředky. Průměrná cena za jejich služby běžně dosahuje až několika desítek tisíc korun. Penězi to u nich ale nekončí. Dlužníci jim často, patrně v tísni, podepisují směnky na horentní sumy naposledy jeden z dlužníků uvedl částku na astronomických sto sedmdesát tisíc korun slibují další splátky po skončení oddlužení nebo zastavují své nemovitosti. Za vrchol hyenismu pak považuji případy, kdy od dlužníků, kteří již nemají vůbec nic, berou do zástavy rodinné cennosti, snubní prstýnky či předměty osobní potřeby. Z insolvencí si tyto agentury prostě udělaly vlastní byznys. A kazí jim pověst. Nedivte se proto, že se s tímto stavem nemohu smířit. Slýchám to každý den. I nad rámec svých běžných povinností se proto snažím dlužníky od služeb těchto agentur odrazovat. Ve spolupráci nejen s neziskovým sektorem, ale především s krajským úřadem připravujeme v tomto směru rozsáhlou osvětu a dlužníkům nabízíme i profesionální a férovou alternativu v podobě projektu Bezplatné insolvenční poradny, kterou jsme otevřeli začátkem roku v Českých Budějovicích. Každý čtvrtek je od půl druhé do půl čtvrté k dispozici všem, kteří se snaží aktivně řešit svoji dluhovou situaci. Informace o této poradně lze nalézt například na internetových stránkách krajského úřadu či v každé jihočeské obci.

Eliminuje tuto praxi nějakým způsobem novela, jejímž jste spolutvůrcem?

Zásadně. Prakticky už nebude možné, aby návrhy na oddlužení sepisoval někdo jiný než advokáti, notáři, insolvenční správci nebo neziskové poradny. A pro dlužníky to bude navíc historicky poprvé skutečně zadarmo. Částka zákonem regulovaná ve výši 4000 korun bez daně, respektive 6000 korun bez daně v případě manželů účtovaná za tuto službu bude uhrazena až v rámci oddlužení z prvních splátek dlužníka. To je podle mého názoru ohromný krok kupředu.

Jak si vůbec v otázce insolvencí stojí Česká republika oproti zbytku světa?

Za sebe říkám nejsme na tom hůře než okolní státy. S potěšením jsem dokonce nedávno zaregistroval, že počet insolvenčních návrhů poprvé po dlouhé době naznačuje spíše klesající tendenci. V čem bychom však mohli přidat, a k tomu mimo jiné směřuje právě projednávaná insolvenční novela, je výkonnost našeho systému. V loňském roce jsem byl na krátkém studijním pobytu ve Spojených státech. Prezentoval jsem naše insolvence na několika univerzitách od New Yorku až po Floridu. Na všech místech jsem si domluvil také exkurzi u tamního insolvenčního soudu a mé překvapení neznalo mezí. Například u soudu v New Yorku jsem se paní předsedkyni chlubil tím, že jsem celkem výkonný soudce a za den dokáži projednat i patnáct dvacet případů oddlužení. Uznale pokyvovala a pak mě pozvala do jednací síně na svůj soudní den. To, co následovalo, mi naprosto vyrazilo dech. Za zhruba šest hodin jich ona vyřídila přes 260. Neuvěřitelné! Ale je to dáno především nasazením obrovského týmu administrativy včetně právníků kolem každého soudce. Dopředu mu připraví vše včetně případných otázek na dlužníka tak, že samotné soudní jednání pak trvá obvykle jen několik minut. Navíc se nevedou žádné písemné protokolace. Primárně existuje jen digitální záznam. Prostě: „Má někdo něco proti oddlužení pana Smitha? Ne? Schváleno. Další." U nás si něco takového zatím nelze představit. Jsme příliš svázáni samotným procesem, který se ne vždy pro insolvence úplně hodí. A nemáme také dostatek personálu. Právě projednávaná insolvenční novela se proto snaží alespoň v oblasti oddlužení řízení výrazně zjednodušit.

Za všechny tyto vaše aktivity jste se dočkal uznání jako málokdo. Není úplně pravidlem, že titul Právník roku by získal někdo ve vašem věku, kdo navíc působí „jen" na krajském soudě. Jaké byly vaše první pocity, když jste se o tomto ocenění dozvěděl?

Samozřejmě obrovská radost. A respekt. Já si toho strašně moc vážím. A taky prvotní překvapení. Když mi totiž před koncem roku zavolala paní doktorka Chaloupková z České advokátní komory, která má tuto soutěž na starosti, a ptala se mě, zda tuším, proč volá, napadlo mě, že jsme asi někde zapomněli proplatit nějaký poplatek. Když mi pak ale řekla, že mi bude předána tato cena, nevěřil jsem vlastním uším. Také mi mimochodem řekla, že o tom nesmím až do slavnostního vyhlášení s nikým mluvit. To se ale ukázalo jako naprosto zbytečné opatření… Rád bych i dnes za udělené ocenění ještě jednou poděkoval. A nejen odborné porotě za to, že se usnesla na mé volbě. Vážím si i získaných nominací, které vnímám jako uznání toho, že můj čas věnovaný insolvencím nebyl promarněn. Toužím změnit vnímání insolvencí u veřejnosti. Jejich pověst není dobrá. A věřím tomu, že udělené ocenění nejen mně při naplňování tohoto cíle pomůže.

Autor: Milan Soldán

20.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Přijíždí Merkelová, první dáma EU

Německou kancléřku dnes čeká pět rušných hodin v Praze. Bude hovořit s premiérem 
a prezidentem, přičemž v ulicích zahlédne příznivce i odpůrce své politiky.

Lovec zvěře zastřelil v srbských lesích mladého afghánského migranta

Bělehrad - V srbských lesích u bulharských hranic zastřelil v noci na dnešek jeden z lovců zvěře mladého afghánského migranta. Informovalo o tom dnes srbské ministerstvo obrany bez upřesnění, zda se případ vyšetřuje jako nešťastná událost nebo podezření z úmyslného činu.

Ženy s dětmi v Británii mají výrazně horší plat než muži

Londýn - Ženy v Británii jsou na tom podle nejnovější studie platově mnohem hůře, když mají děti. A to přesto, že celkový rozdíl v odměňování žen a mužů se v posledních dvou desetiletích o dost zmenšil, uvedla dnes agentura AP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies