František Křižík se narodil 8. července 1847 v Plánici na Klatovsku jako syn chudého ševce Václava Křižíka a matky Marie. Otec mu záhy zemřel a matka s jedináčkem se přestěhovala do Klatov. Tamní děkan František Gruber si všiml chlapcova talentu a přemluvil Marii Křižíkovou, ať dá chlapce studovat.

Malý František proto roku 1857 přestoupil na klatovské podreálné gymnázium a o dva roky později jej obětavá matka dovedla pěšky do Prahy, kde jej zapsala na malostranské německé reálné gymnázium. Pro vlasteneckou orientaci pozdějšího „českého Edisona" bylo paradoxně pozitivní, že v prvním ročníku propadl z němčiny. Díky tomu totiž přestoupil na české reálné gymnázium v Panské ulici.

Rodný domek Františka Křižíka v Plánici na PlzeňskuAutor: Archiv

Prospíval výborně a na studium si pilně vydělával kondicemi. Přesto neměl dost peněz na zaplacení poplatku za maturitní zkoušku a zdálo se, že kvůli tomu nebude moci nastoupit na vysokou šolu. Naštěstí si by profesor Václav Karel Zenger vědom Křižíkova výjimečného talentu a prosadil, že byl jako mimořádný posluchač přijat na pražskou techniku. Křižík ji zvládl vystudovat za pouhé dva roky.

Od železnice k obloukovce

Další jeho životní dráhu pak určil pražský hodinář Holub, u něhož si Křižík během studia přivydělával. „Ten doporučil čilého praktikanta továrníkovi Markusi Kaufmannovi, který vyráběl železniční telegrafická signalizační zařízení," uvádí historik a publicista Miroslav Hlaváč ve své knize Tvůrci českého zázraku.

Křižík byl vyslán do Sedmihradska na Uherskou východní dráhu a suverénně vyřešil vadný provoz tamních telegrafních zařízení. Přes Olomouc, Brno a Krnov se nakonec coby „ajznboňák" dostal až do Plzně, kde se roku 1873 oženil a začal druhou kariéru vynálezce.

František KřižíkAutor: Archiv

Nejvýznamnějším z desítek jeho patentů (například řízení nádraží z jednoho místa, výhybka s automaticky vratným přehozením) se stalo elektricky ovládané návěstidlo se signalizačním ramenem a zvukovým signálem, jež nahradilo návěstidla ovládaná mechanicky. Křižík za ně obdržel odměnu 1000 zlatých, což mu umožnilo rozjet vedle práce pro železnici i vlastní dílnu a podnikat.

V roce 1879 podnikl jedenatřicetiletý Křižík služební cestu na Světovou výstavu do Paříže, která osudově ovlivnila jeho život. Setkal se tam totiž se svícením elektřinou a s obloukovou lampou ruského vynálezce Jabločkova. Viděl tyto obloukovky svítit i na Avenue de l'Opera a všiml si, že jejich velkým problémem je kolísavá svítivost, způsobená rychlým uhoříváním uhlíkových elektrod.

Po návratu do Plzně proto zkonstruoval jednoduché elektromagnetické zařízení, které pomocí dvou cívek a kuželových železných jader udržovalo stálý elektrický proud v lampě. Toto vylepšení si Křižík nechal patentovat a roku 1880 vyvinul diferenciální obloukovou lampu, kterou vzápětí nainstaloval v papírně plzeňského podnikatele a svého příznivce Ludvíka Pietteho.

Triumf pak přišel v roce 1881. Tehdy Křižíkova vylepšená oblouková lampa získala zlatou medaili na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži, kde jeho obloukovky osvětlovaly rakousko-uherský pavilon. Další zlaté medaile pak Křižíkovi přišly z výstav v Mnichově a ve Vídni.

Podnikatel z nezbytnosti

Prodej patentu předním firmám ve Francii, Velké Británii a Německu mu vynesl kapitál potřebný k vlastnímu podnikání. Jeho obloukovky záhy ozařovaly ulice Londýna, Berlína, Mnichova, Vídně a dalších evropských měst.

Patentová práva pro české země si však Křižík ponechal. Domácí premiéra jeho obloukovky se uskutečnila 18. srpna 1881 o narozeninách císaře v plzeňském divadle. Téhož roku pak Křižíkovy lampy osvítily staveniště Národního divadla v Praze, obnovovaného po požáru.

Stavba Křižíkovy elektrické železnice mezi Táborem a Bechyní v roce 1903Autor: Archiv

V té době Křižík nabídl plzeňskému podnikateli Emilu Škodovi, aby zavedl ve své továrně i výrobu elektrotechniky, ale neuspěl. To byla poslední kapka pro vynálezcovo klíčové rozhodnutí: v roce 1883 se konečně vzdal místa u dráhy. V prosinci toho roku se přestěhoval s manželkou a třemi syny do Prahy a v roce 1884 založil vlastní podnik v pronajatých prostorách poblíž Akciové strojírny Breitfeld a Daněk v Karlíně.

Křižíkův podnikatelský rozjezd byl impozantní. Začínal se sedmi dělníky, jedním mistrem a třemi úředníky, ovšem v roce 1890 už v jeho továrně pracovalo na 150 zaměstnanců. Byl to tehdy největší elektrotechnický podnik na evropském kontinentě. Vyráběl obloukovky, ale také lustry a elektrická zařízení pro cukrovary, papírny a textilky. Křižík zahájil i výrobu elektromotorů vlastní konstrukce a začal vyvíjet pohon tramvají.

Křižíkova BechyňkaAutor: Archiv

Už tehdy literát Jan Neruda odhalil Křižíkovu slabinu. „Měl dvě vady – nebyl obchodníkem a byl příliš skromný. Jedním slovem, byl to Čech," prohlásil. V té době to však nevadilo, naopak. Křižíkova obdivuhodná intuice, cit a preference zkušeností před teoriemi mu v hektických časech průmyslové revoluce dávaly náskok před konkurencí.

Národní elektrikář

V druhé polovině 80. let 19. století Křižíkova továrna mimo jiné zajistila osvětlení sálu na pražském Žofíně, stavbu první velké pražské elektrárny na Žižkově a také začala elektrifikovat česká města. První stálé městské osvětlení bylo nainstalováno v roce 1887 v Jindřichově Hradci.

Křižíkova světelná fontána se stala hlavní atrakcí Jubilejní zemské výstavy v roce 1891.Autor: Archiv

Skutečně národní popularitu ovšem Křižíkovi přinesla Jubilejní zemská výstava v Praze v roce 1891, již osvětlovalo 222 obloukovek. „Vrcholnou atrakcí výstaviště byla Křižíkova světelná fontána, u které se soustřeďoval večerní život českých vlastenců," popisuje Jana Pauly z Národního technického muzea v Praze dílo, kterým si Křižík získal pověst „národního inženýra" či „českého Edisona".

Proslavila ho tehdy i první elektrická tramvaj na trati od Letenského zámečku na okraj Stromovky v trase dnešní Ovenecké ulice – díky tomu později Křížík získal zakázky na stavbu tramvajových tratí v pražské Libni, ale i v Plzni, Dubrovníku a částečně i ve Vídni.

Křižíkova tramvaj na pražské Letné v roce 1891Autor: Archiv

Souhrnná bilance firmy František Křižík je impozantní. Podle Jany Pauly z NTM za celkem třicet let existence nových provozů v Karlíně dodala a zařídila 112 městských elektráren, 16 výstav, 15 nádraží, 154 veřejných budov, velké množství soukromých domů, zámků a velkostatků, desítky cukrovarů, pivovarů, tkalcoven, přádelen, hutí a strojíren.

Není divu, že Křižík sesbíral řadu poct, mimo jiné mu byl v roce 1883 udělen Řád Františka Josefa a roku 1891 Řád železné koruny. Stal se císařským radou a v roce 1905 panovník Křižíka jmenoval doživotním členem Panské sněmovny.

Tramvaje, které v roce 1905 vyjely na pražský Karlův most, se díky Františku Křižíkovi obešly bez nevzhledného trolejového vedení. Křižík vymyslel spodní přívod proudu.Autor: Archiv

Vynálezcův podzim

V roce 1895 ovšem Křižík zaznamenal i první prohru. Coby zastánce koncepce stejnosměrného proudu (podobně jako Thomas Alva Edison) prohrál s propagátoren progresivnějšího střídavého proudu Emilem Kolbenem v soutěži o postavení hlavní pražské elektrárny v Holešovicích. Kolben bral konkurenční souboj s Křižíkem sportovně a v zájmu posílení české elektrotechniky v roce 1907 nabídl Křižíkovi sloučení jejich firem. Křižík však hrdě odmítl. Čímž podepsal svůj podnikatelský pád.

Kolben bral konkurenční souboj s Křižíkem sportovně a v zájmu posílení české elektrotechniky v roce 1907 nabídl Křižíkovi sloučení jejich firem.

Křižík byl lidumil a odmítal propouštět zaměstnance, navíc chrlil technické nápady prodražující výrobu. Firma se proto brzy zadlužila. Když se prvního ledna roku 1918 proměnila v akciovou společnost ovládanou bankami, veřejnost to ani nezaznamenala.

„U Křižíka došlo k tajnému přechodu na akciovku, navenek se to nevědělo," říká pro týdeník Dotyk historik Milan Hlavačka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Firma dále nesla název František Křižík a razila heslo 'Křižík elektrifikuje české kraje', ale už za tím byly banky," vysvětluje.

František KřižíkAutor: Archiv

Pád Křižíka podnikatele ale naštěstí neznamenal konec Křižíka výzkumníka, vlastence a průmyslové autority. Byla mu ponechána pozice šéfa správní rady a tím i vysoký finanční příjem. De facto se stáhl do své soukromé laboratoře a dál bádal.

Období první republiky už stárnoucí František Křižík prožíval v ústraní ve své vile v Bechyni. V roce 1937 o Vánocích ještě vystoupil na podporu vědy, techniky a šťastné budoucnosti, když spolu s Karlem Čapkem a profesory Lesným a Matouškem pronesl rozhlasovou zdravici za československý lid adresovanou Albertu Einsteinovi.

Místo šťastné budoucnosti se však Křižík dočkal nacistické okupace a války. Zemřel uprostřed doby beznaděje 22. ledna 1941 u svého syna Jana na jeho zámku ve Stádlci u Bechyně. Vynálezcův pohřeb na pražském Vyšehradě se stal tichou národní manifestací.

Miliardáři první republiky

Více o Františku Křižíkovi a jeho rodu, stejně jako o dalších významných podnikatelích z dob první republiky a konce monarchie, si můžete přečíst v prvním tištěném speciálu Dotyku s názvem Miliardáři první republiky, který je možné pořídit jednoduše formou textové zprávy. Stačí zaslat jednu SMS na číslo 90211 ve tvaru DEN mezera DOTYK mezera JMENO mezera PRIJMENI mezera ADRESA mezera PSC. Cena je 89 korun včetně doručení (+ cena za SMS podle tarifu operátora).
V poutavém čtení pro volné chvíle najdete profily lidí, jejichž značky mnohdy přežily až do současnosti. Baťa, Škoda, Odkolek, Podolská, Rothschild, Jelínek, Mattoni, Hlávka, Loos... to je elita, která položila základy průmyslu a podnikání v českých zemích.