Nejjižnějšího bodu modré planety dosáhl spolu s americkou expedicí Deep Freeze, jejímž byl členem. Jeho cesta na pól nebyla plánovaná a dostal se tam vlastně náhodou.

V roce 1969 při oslavách Vánoc na základně McMurdo, kde pobýval, se jej jeden profesor zeptal, zdali už byl nějaký Čech na jižním pólu. „Odpověděl jsem, že ne. Chvíli mlčel a pak se mě otázal, jestli mám československou vlajku. Sice jsem ji neměl, ale na pól jsem stejně odletěl,“ vyprávěl později Sekyra.

Sekyra se narodil v Novém Městě nad Metují a vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1952 působil v Ústředním ústavu geologickém v Praze, kde se zaměřil na chování hornin za extrémních klimatických podmínek. Jeho vědecký zájem o kryogeologií a periglaciální geomorfologií ho zavedl nejprve do Vysokých Tater, poté navštívil Kavkaz a severoafrický Atlas. V roce 1961 byl členem expedice v Pamíru, kde vytvořil československý výškový rekord. V témže roce se vydal i opačným směrem, když sestoupil do jedné z nejhlubších propastí světa Antro di Gorchia v Apeninách.

Díky své práci dostal nabídku na účast v sovětské antarktické expedici, se kterou na přelomu let 1966 a 1967 zkoumal zemi královny Maud a Enderbyho zemi a podnikl řadu prvovýstupů na tamní vrcholy. Na šestý kontinent se vrátil v letech 1969–70 s americkou expedicí Deep Freeze, tentokrát do Transantarktického pohoří. Kromě toho, že se během tohoto pobytu dostal i na jižní pól, byl například i u toho, když expedice objevila kosti pravěkého plaza lystrosaura a potvrdila tak spojení mezi Afrikou a Antarktidou a teorii o rozpadu někdejší superpevniny Gondwany.

Sekyra zemřel loni v listopadu ve věku osmdesáti let.