Premiér Sobotka: Nejvíc klopýtl Stropnický

Praha /ROZHOVOR/ – Přes různé drobné vnitrokoaliční roztržky vláda zatím drží pohromadě. Bohuslav Sobotka proto na včerejší snídani s novináři mohl s klidným svědomím oznámit, že žádný z jeho ministrů není na odvolání. Nejvýše pozdvižené obočí si zasloužil šéf resortu obrany Martin Stropnický (ANO) za svůj rozhovor pro agenturu Reuters, v němž srovnal vojáky Varšavské smlouvy a NATO. Kolem tohoto kiksu se točilo nejvíc otázek na premiéra.

Ministr obrany Martin Stropnický uvedl, že stálá základna NATO na území České republiky by mohla být pro část občanů problémem, vzhledem k tomu, že jeho generace „zažila rozmístění 80 000 sovětských vojáků v období normalizace". Tento výrok jste označil za nešťastný. V čem nejvíc Martin Stropnický uklouzl?
V tom, že srovnal do jedné linie naši spojeneckou angažovanost v NATO s okupací České republiky po roce 1968. To jsou věci, které nelze porovnávat. Je důležité, aby ministr obrany o tak vážné věci, jakou je přítomnost zahraničních jednotek na území ČR, komunikoval  s vládou. Hlavně ale platí, že po nás nikdo nic takového nepožaduje.

Stropnického výrok má ohlas  i v zahraničí, ruské sdělovací prostředky ho daly do protikladu ke slovům prezidenta Zemana o možném zásahu NATO  v Rusku. Ozvali se naši spojenci?
Pan Stropnický má za sebou řadu let působení na ambasádách několika zemí, je zkušeným diplomatem, a neměl by se tudíž dopouštět podobných komunikačních chyb, vytvářet virtuální témata, která nemají žádnou oporu v rozhodnutích vlády  a v tom, co se reálně na půdě NATO děje. Chtěl bych ho požádat, aby se příště vyjadřoval srozumitelněji a nezavdával příčiny k planým spekulacím. Všichni víme, že cokoliv se dnes odehraje  v souvislosti s krizí na východě Ukrajiny, vyvolává obrovskou pozornost, média na to citlivě reagují, jde  o téma, které souvisí s jednotným postojem členských států NATO  a EU. Strategickým zájmem ČR je, aby se aliance a unie v postoji k Ukrajině nerozlomily a takovéto mediální výstřely bohužel přispívají k obrazu nejednotného postupu spojeneckých zemí. To nikdo vítat nemůže, nevítám to ani já jako premiér. Je důležité, aby ministr obrany své příští výroky lépe zvažoval.

Pokud se oprostíte od aktuální mezinárodní  situace a zneužitelnosti Stropnického úvahy, připouštíte, že stálá přítomnost vojáků NATO by skutečně mohla pro české občany představovat psychologický problém? Stačí vzpomenout na odpor k umístění amerického radaru v Brdech.
Situace kolem radaru byla zcela odlišná, odehrávala se  v jiné bezpečnostní situaci  a nešlo o infrastrukturu NATO. Byl to projekt jedné americké administrativy, který ta současná opustila, a jedné vládní garnitury v Česku, jež už je minulostí. Byla to velmi nepromyšlená aktivita a po zásluze skončila tak, jak skončit měla. Jiná věc je posouzení aktuální bezpečnostní situace a potřeby přítomnosti spojenců v ČR. Tu současné podmínky nevyžadují. Nevíme pochopitelně, co se bude dít v příštím desetiletí  a zda se poměry nezhorší. Dnes platí, že je dobře, že jsme členy NATO a máme spojence, na které se můžeme spolehnout.

Jinak řečeno soudíte, že čeští občané by trvalou přítomnost vojáků NATO v jiné bezpečnostní a společenské situaci přivítali?
Nemyslím, že by ji přivítali, protože by odrážela zhoršení bezpečnostní situace.  Z toho by přece nikdo neměl radost. Doufám, že se nic takového nestane, ale tvrdit to nelze. Před rokem jsme také nevěděli, že bude hrozit válka mezi Ukrajinou a Ruskem, před pár lety by řadě z nás taková situace připadala absurdní, asi bychom ji vyloučili a teď tu máme nejvážnější krizi od našeho vstupu do EU. Pokud by ke zhoršení situace v budoucnu došlo, podle mne by rozumní lidé pochopili žádost ČR o podporu NATO.

Premiér Bohuslav Sobotka.

Koaliční strany přišly se svými kandidáty na eurokomisaře, aniž by nejdřív uvedly, o jaký resort usilují. Proč tento obrácený postup?
Vzhledem k tomu,   že se mění strategie přístupu ČR k unijním institucím, máme šanci pro našeho příštího komisaře získat důstojné portfolio, například ekonomického charakteru. Současně by měla jednat vládní koalice, aby vytipovala vhodného kandidáta za ČR. Měl by to být člověk, který má dostatečné politické zkušenosti, nepochybnou odbornou erudici a je dostatečně jazykově vybaven. Pro tuto diskusi je ještě dostatečný časový prostor, nejprve bude nutná dohoda na předsedovi Evropské komise, jež bude záležet na síle jednotlivých frakcí v Evropském parlamentu i shodě premiérů členských států. V okamžiku, kdy bude znám šéf komise, začne s ním česká vláda mluvit o možném portfoliu pro našeho zástupce v komisi.

Eurovolby podle průzkumů vyhraje ANO. Jeho lídra Pavla Teličku Andrej Babiš navrhuje na eurokomisaře. Zdá se, že toto jméno přes ČSSD neprojde.
Pan Telička je problematický kandidát vzhledem  k tomu, že se angažoval ve společnosti NWR, která se podepsala na špatném hospodaření OKD v minulých letech. Problémem může být  i Teličkovo silně komerční zaměření, když působil jako lobbista v Bruselu, což by mohlo být překážkou pro jeho eventuální schválení na půdě Evropského parlamentu.

Prosadíte zvýšení platů státních zaměstnanců, na něž se ministr financí Andrej Babiš tváří spíš skepticky?
Měli bychom určitě hledat možnost pro navýšení platů zaměstnanců veřejného sektoru a napravit tak negativní kroky minulých vlád vůči policistům a hasičům. Dobrá situace není ani u zaměstnanců v sociálních službách či pedagogů. ČSSD bude hledat dohodu o zvýšení jejich platů v řádu několika procent, konkrétní číslo se bude odvíjet od možností státního rozpočtu.

Jak po sto dnech hodnotíte výkony členů vlády?
Nechci nikoho vytrhovat z kontextu. Všichni ministři se snaží prosadit ve svých resortech pozitivní změny, šetřit na provozních výdajích, odstraňovat různé penězovody z minulosti.

Vláda neměla žádné aféry, nedej bože nějaké korupční skandály. Z tohoto pohledu si ministři vedou  v zásadě dobře. Nebudu je známkovat  a dělit do výkonnostních skupin, nemám zatím důvod koaličním partnerům nebo prezidentovi navrhovat výměnu některého z členů vlády.

POHLEDEM DENÍKU

Trojkoaliční vláda má za sebou sto dní. Vedle nováčků ANO, kteří makají, protože prý nejsou politiky,  a klidných až neviditelných lidovců sedí v kabinetu osm ministrů ČSSD včetně premiéra. A právě Bohuslav Sobotka je nejzkušenějším členem vládního týmu. Jako takový ví, že chce-li dosáhnout úspěchu, musí prosadit reformní legislativu v prvních dvou letech funkčního období.

Proto tlačí na urychlené přijetí služebního a majetkového zákona. Ministerský předseda kvůli nim hodlá svolávat i letní mimořádné sněmovní schůze. O úřednické normě mluví rezolutně. „Musí začít platit v lednu příštího roku, jiná varianta není, na tom vláda stojí a padá," řekl včera Deníku. Zároveň připustil, že koaliční šéfy teprve čeká politické rozhodnutí  o míře vlivu ministrů na personální obsazení vedoucích míst v úřadě. Bohuslav Sobotka, což v jeho případě nepřekvapuje, je proti přechodu od jednoho extrému ke druhému, nicméně nakonec přiznal, že Česku prospěje, když se v příštích letech vliv politické scény na úřednický aparát zmenší. Tento moment dobře charakterizuje styl Sobotkova vládnutí. Není zastáncem silných slov a gest, ale svou dokonalou znalostí prostředí a úporností dokáže prosadit víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Zároveň se nevrhá hlavou proti zdi a rozpozná, kdy je bitva prohraná (například u církevních restitucí).

Je fakt, že voliči ČSSD si zatím nemohou na dění ve Strakově akademii stěžovat. Kabinet postupně ruší poplatky ve zdravotnictví, od příštího roku se zvýší důchody i minimální mzda. Testem Sobotkovy síly však bude až jednání  o státním rozpočtu. Je v jeho existenčním zájmu, aby v něm strážce státní kasy Andrej Babiš našel peníze na zvýšení platů zaměstnanců ve veřejné sféře, kteří jsou přirozenými voliči ČSSD. Když tuhle partii premiér vyhraje, čeká ho kvůli rozpočtovému napětí hned další – o zvýšení firemních daní, které by dalo do souladu vládní záměry s příjmy státní kasy, což Babišovo slídění  v Kalouskových skříních nenahradí. Nejsa Joffrey de Peyrac, pár set ušetřených milionů do potřebných 50 miliard nepřetaví.

Ve vládě zatím výrazně zaškobrtli dva ministři ANO, Helena Válková a Martin Stropnický. Jejich úvahy zahleděné do minulosti vyvolaly vlnu nesouhlasu. Což premiérovi napovídá, že umělecký dojem je stejně důležitý jako výkon sám. Zvěsti o bafuňářských manýrech ministra školství Marcela Chládka jsou možná jen pomluvou. Ne-li, měl by mu je asketický premiér urychleně zatrhnout.