Pane prezidente, můžete uvést, co vás jako první napadne, když se řekne jméno Pavel Dostál?
Šála. Protože šála byla nezbytným módním doplňkem Pavla Dostála a chodil s ní na všechna divadelní představení a ředitelům divadel říkal: „Jsem s vámi solidární, ale bohužel prostředky ministerstva kultury nejsou takové, abych vám mohl dát vysokou dotaci." A zůstal při tom zahalen do své šály. Ředitelé byli vděční alespoň za to, že ministr navštěvuje jejich představení a snažil se jim vyhovět. Jak už jsem řekl, šála byla neodmyslitelným doplňkem jeho osobnosti, stejně jako doutník 
v Churchillových ústech.

Co pro vás znamenal osobně? Hovoří se o vás jako o blízkých přátelích.
Měl smysl pro humor. Vzpomínám si na jedno jeho vystoupení, kde jsme kritizovali takzvaný „pragmatický posun", což byl názor jednoho neúspěšného analytika, který se domníval, že sociální demokracie by se měla posunout více do středu. Ale středový volič většinou neexistuje, jsou levicoví a pravicoví voliči. No a Pavel na tom pódiu, kde tuším zasedal Ústřední výkonný výbor sociální demokracie, vzal židli a demonstroval pragmatický posun tak, že se tou židlí postupně šoupal do středu, až z té židle spadnul.

Oslovovali jste se „Bimbo". Vzpomenete si, jak to vzniklo?
Nechci se chlubit cizím peřím, ale myslím si, že je to můj vynález, který Pavel převzal, ale nemohu vyloučit ani opak. Mám totiž slovo Bimbo spojené se slonem a my oba jsme někdy na politické scéně působili jako sloni v porcelánu. Něco jsme řekli, čímž jsme rozvířili hladinu veřejného mínění, ale nakonec se ukázalo, že to bylo užitečné.

Byl ministrem vaší vlády. Jak 
s odstupem času hodnotíte Pavla Dostála ve vrcholové politice? Co považujete za jeho nejvýraznější politický počin?
Pavel Dostál vždy usiloval o to, aby sociální demokracie zůstala levicovou stranou a aby byla založena na idejích. Ale za úplně nejvýznamnější politický počin považuji úplný začátek, kdy se přidal ke zdánlivě bezperspektivnímu hnutí, které se jmenovalo Klub sociálně demokratické orientace. Ten vznikl ještě ve Federálním shromáždění. On nebyl problém přidat se k sociální demokracii na vrcholu moci. Problém byl přidat se 
k ní v začátcích, kdy byla nesprávně považována za postkomunistickou stranu.

Oceníte Pavla Dostála in memoriam státním vyznamenáním?
Je zvykem, že do 28. října se jména vyznamenaných nezveřejňují. Nicméně inteligentní čtenáři Deníku jistě pochopí větu: nemohu to vyloučit.

Pavel Dostál
Pavel Dostál, od jehož úmrtí včera uplynulo deset let, byl jedním 
z velkých a nezapomenutelných ministrů kultury. Měl smysl pro dialog, dokázal odlehčit vážná témata, uvedl nynější ministr Daniel Herman na vzpomínkovém večeru v sídle Senátu. Posmrtně mu udělil medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelům českého umění). Dostál byl nejdéle sloužícím polistopadovým ministrem, byl členem čtyř sociálnědemokratických vlád. V 90. letech byl zvolen poslancem, po celý život ale patřil mezi divadelníky. Divadlu se začal věnovat v 60. letech. Režíroval, psal do novin i pro televizi, 
v srpnu 1968 se podílel na protiokupačním vysílání rozhlasu 
a režim mu další kariéru v divadle až do 80. let znemožnil.