VYBERTE SI REGION

Profesor Steiner: Pozor na plané strašení, Putin není Brežněv

Praha - Rozhovor s profesorem Petrem Steinerem, žijícím dlouhodobě ve Spojených státech, o nové studené válce, o možném vyústění ukrajinské krize či o tom, zda Putin může z Česka udělat ruskou kolonii.

12.1.2016 12
SDÍLEJ:

Profesor Petr Steiner.Autor: Tomáš Novák

Pane profesore, vy máte matku Rusku a váš otec byl český žid. Narodil jste se v Československu a od 22 let žijete ve Spojených státech, kde jste do roku 2015 učil na univerzitě slovanskou literaturu. Do Ruska léta jezdíte, znáte tedy důkladně oba světy, jejichž střet se v poslední době silně vyhrocuje. Jak hodnotíte současnou situaci Putinova Ruska v době, o které někteří politologové a politici hovoří jako o nové studené válce?
Otázka zmiňuje návrat ke studené válce. Mně osobně by se jevil přiměřenějším koncepční rámec rozpracovaný Samuelem Huntingtonem v jeho knize o střetu civilizaci z roku 1996. Z ní jsou převážně citované jen pasáže týkající se války Západu s islámem. Podle Huntingtona je však jednou z civilizací soupeřících se západním katolicko/protestanstvím i civilizace pravoslavná. Vzpomeňme jen na jugoslávský rozbroj, v němž tento nábožensko-civilizační faktor sehrál nezanedbatelnou roli.

To ovšem platí i o Řecích, ti jsou přece taky pravoslavní. O tom hovoří vlastně i italský profesor filozofie Giorgio Agamben, který Řekům vytýká, že nevystoupili z Evropské unie, a tím krizi jen zbytečně prodlužují…
Jistě, druhé jednání tohoto civilizačního sváru se dnes, podle mého laického soudu, odehrává na jihovýchodě Evropy. Pravoslavní Řekové mají prostě jinou hodnotovou orientaci než Němci, z jejichž posedlosti šetřit za každou cenu si již kdysi dělal šoufky Fjodor Dostojevský ve svých „etno-ekonomických" úvahách v románu Hráč. Úsporná opatření naordinovaná Řecku věřiteli z jiného civilizačního okruhu hodnotovou podstatu problému nikterak neřeší, a tento se bude vždy vracet.
Avšak zatímco v Řecku jde jen o peníze (převážně daňových poplatníků), na Ukrajině je střet civilizací mnohem vyhrocenější. Huntington sám tuto zemi označil za vnitřně rozpolcenou a připustil i možnost jejího rozpadu na proevropskou západní část a proruskou východní polovinu, která by s Ruskem splynula. Podle jeho tehdejšího odhadu by takovéto případné dělení mělo být násilnější než rozpad Československa, ale méně krvavé než likvidace Jugoslávie.
Z huntingtonovské perspektivy tedy Rusko představuje jakési těžiště pravoslavného civilizačního uskupení, jehož jihozápadní hranice jsou právě ve stavu zrodu. A bude záležet jen na rozmyslu účastníků tohoto procesu na obou stranách této pomyslné čáry, zda se dohodnou po dobrém, či po zlém.

Na expanzi Putin nemá

Vraťme se ke srovnání současné vyhrocené situace se studenou válkou. V čem konkrétně je dnes situace jiná?
Dnešní situace je diametrálně odlišná od té, která vyvstala po 2. světové válce. Tehdy počal Sovětský svaz (a to, pohříchu, celkem zdatně) rozšiřovat svou sféru vlivu po celé zeměkouli, v čemuž se mu Spojené státy snažily bránit.
Nyní je však vztah těchto dvou velmocí v opačném gardu. Putinovské Rusko je, co do své branné síly a zeměpisných oblastí pod jeho kontrolou, se SSSR naprosto nesrovnatelné. A jsou to právě USA, jež svou strategickou převahu neustále navyšují.
Varšavský pakt je už dávno historií, členská základna Severoatlantického paktu naopak neustále roste. A zatímco „v roce 1989 bylo NATO od Petrohradu vzdáleno asi 1000 mil", upozorňuje nás George Friedman, „dnes je to méně než 100 mil".
Stačí jen porovnat holá čísla, aby se obrovský nepoměr mezi těmito dvěma historickými soupeři vyjevil jak na dlani. Jestliže mají Spojené státy zhruba 750 vojenských základen ve 40 zemích světa (Ron Paul jich v roce 2011 napočítal dokonce 900 ve 130 zemích), Rusko má zahraničních základen devět a z toho jen dvě mimo území bývalého Sovětského svazu.
Propastný rozdíl je podle důvěryhodného švédského SIPRI i ve výdajích na zbrojení, kde USA vede nad Ruskem více než 7:1. Pokud jde o počty vojáků, severoamerické branné síly jsou téměř dvakrát početnější než ty ruské. A to vůbec neberu v úvahu rozpočty na zbrojení a početní stavy armád zemí NATO, které by tuto do oči bijící neúměrnost ještě několikanásobně zmnožily.

„Cílem Ruska je dosáhnout toho, aby Ukrajina byla neutrální, naopak cílem USA je, aby Ukrajina zadržovala Rusko a zamezila jeho vzestupu v Evropě. Oba cíle jsou legitimní a žádná strana se nemýlí, protože obě vycházejí ze svých národních zájmů," říká George Friedman, americký politolog a šéf americké agentury Stratfor, které se říká soukromá CIA. To je zřejmě pravda, ale jde přece o prostředky, kterými se tyto zájmy řeší? Vy nemáte obavy z vojenského zásahu Ruska proti některým slabším zemím NATO?
Obava, že by ruská vojska mohla zítra vtrhnout do střední Evropy, což se občas stávalo v dobách studené války, byla-li v očích Kremlu někde ohrožena společná věc budování socialismu, je dnes navýsost dětinskou. Putin na to prostě nemá, i kdyby, jak nás ujišťují různí chrysostomatičtí Plkáňové, nakrásno chtěl. Podle analýzy Stratforu „Gaming a Russian Offensive" z 9. března 2015 dnes ruská pozemní armáda čítá zhruba 280 tisíc vojáků a jen okupace východní Ukrajiny, po řeku Dněpr, byla by na samé hranici jejích možností.
Studená válka byla navíc ve své ryzí podobě především sporem ideologickým. Oběma sokům šlo o něco více než pouhé dosažení strategické převahy nad svým rivalem. Ta jim byla jen prostředkem k velkoplošnému šíření dvou rozdílných způsobů společenské organizace založených na jiném způsobu vlastnictví daleko za svými hranicemi.
V současném konfliktu o toto již zdaleka nejde. Putinovské Rusko je sice státem autoritářským, ale jen marginálně sociálním, a už vůbec ne socialistickým. Navíc ani nemá jasně vymezenou ideologii principiálně odlišnou od světonázoru vládnoucího na Západě, již by mohlo kamkoli vyvážet.

Můžete být v argumentaci konkrétnější?
Mám na mysli například rozdíl dvou únorových vítězství lidu: pražského z roku 1948 a kyjevského o 66 let později. V obou případech se jednalo o „legální" převrat vedoucí k radikální změně zahraničněpolitické orientace daných států (arci s opačnými znamínky).
Avšak, a to je nutno podtrhnout, revoluce komunistická byla záležitostí ideologickou, která za dva roky ztransformovala Československo, podle univerzálního sovětského modelu, k nepoznání. Majdan sice nahradil jednu vládnoucí kliku klikou jinou, ale žádnou zásadnější socio-ekonomickou restrukturalizaci zatím nepřinesl. Tamní politická elita sice změnila svého zahraničního patrona, leč kleptokracii, která jí umožňuje nemravně bohatnout, si vzít nenechala. A šlapala by si po štěstí, kdyby nechala.
Že se svým společenským uspořádáním porevoluční Ukrajina podobá daleko více svému nynějšímu úhlavnímu nepříteli na východě, než kterémukoli ze svých západních spojenců, může se jevit paradoxním pouze z hlediska logiky studené války. Civilizačně by však bylo překvapujícím, kdyby tomu bylo jinak.

Jak by mělo vypadat soužití s jinou, pravoslavnou civilizací, když přijmeme fakt, že se Rusko v následujících desetiletích asi nezmění a bude pracovat s modelem: když si nás nevážíte, tak se nás alespoň bojte?
Je jasné, že postoj evropských států k Rusku nebude patrně nikdy zcela jednotný. Konkrétně v případě Česka – stěžejním problémem jeho vztahu k Rusku je něco, co bych nazval komplexem roku 1968.
Toto není v českých dějinách zhola nic nového. Pro generaci našich otců to byl komplex Mnichova, který jednoznačně určoval jejich vztah k západnímu sousedovi. Z mládí si dobře pamatuji na oficiální propagandu varující před takzvaným německým revanšismem: filmové týdeníky s tanky Bundeswehru valícími se žírnými lány, k čemuž se obvykle hrávalo něco z Wagnera.
Účel této podívané byl zjevný. Pouze pevné spojenectví se Sovětským svazem, naznačoval šot, nás může spasit od sudetských Němců dychtivých se okamžitě vrátit a zmocnit se bývalého majetku, o který přišli vlastním zaviněním.
Analogií k tomu je mi obrázek současného Ruska ve zdejších mediích, líčících je jako zemi snažící se znovuobnovit zaniklé sovětské impérium a z Čech udělat ruskou kolonii. A to vše jen proto, že se něco podobného odehrálo před téměř 50 lety. Z důvodů, o kterých jsem mluvil již výše, toto není nic jiného než plané strašení. Putin, světe zboř se, není Brežněv a dnešní Rusko nevyváží ideologii, nýbrž převážně nerostné suroviny. Podíváte-li se na jeho hospodářskou bilanci, je na tomto obchodě značně závislé a pochybuji, že by o něj chtělo zbytečně přijít.
Že je s Ruskem možné jednat bez hysterických emocí, navzdory choulostivým historickým peripetiím vzájemných vztahů, nám dokazuje příklad Finska. Tato země nejen že byla do roku 1917 součástí carského Ruska, ale se Sovětským svazem válčila a přišla i o část svého území. Přesto je dnes Finsko současně vojensky neutrálním státem, členem EU s eurem jako platidlem, ale také jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů Ruska.

KAREL HVÍŽĎALA

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle týdeníku Dotyk

Stáhněte si týdeník Dotyk zdarma do svého tabletu či smartphonu v App Store, Google Play , na Amazonu  či v Microsoft Store

Týdeník Dotyk



Autor: Redakce

12.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 12
SDÍLEJ:

Kvalita života? Brno je dvanácté nejlepší v Evropě, tvrdí prestižní web

Brno – Podle hodnocení renomovaného serveru Numbeo je Brno čtyřicáté místo s nejlepší kvalitou životních podmínek na světě. Od posledního hodnocení si o šest míst polepšilo.

Při cestování letadlem do vzdálenějších krajů hrozí pásmová nemoc

Praha - Při cestování letadlem do vzdálenějších krajů může zejména starší lidi postihnout pásmová nemoc. Souvisí s přesunem přes více časových pásem v jednom dni. Chod vnitřních hodin, které kontrolují v těle tlak, teplotu a hladiny hormonů, se naruší. Postiženého bolí hlava, nemůže jíst ani spát. Vhodnou prevencí je postupné přizpůsobování denního režimu času v cílové zemi už před vycestováním, radí prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny Rastislav Maďar.

Osud rysa na Šumavě je nahnutý

Praha – Rys ostrovid nemá ještě na Šumavě vyhráno. Vědci teď dokonce přišli se zjištěním, že by tato šelma mohla z šumavských hvozdů úplně zmizet. Tým expertů z Německa, Polska a Ruska varuje, že rysům se může stát osudným jejich omezený počet, tedy i nízká genetická variabilita a také odloučení šumavské populace ve středoevropském prostoru. Už nyní považují šumavskou populaci rysů za ohroženou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.