VYBERTE SI REGION

Psycholožka: Říkat dítěti, ať se nebojí, nepomůže

Ústí nad Orlicí - O nástupu dětí do školy a vhodné komunikaci jsme hovořili s ředitelkou Psychologicko–pedagogické poradny v Ústí, psycholožkou a psychoterapeutkou Petrou Novotnou.

2.9.2009 1
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník/ Petr Šimr

I když dítě s ničím potíže nemá, je podle ní dobré projevit o jeho zážitky zájem.

Čeho se děti v září obvykle obávají?
Mají strach ze selhání. Bojí se, že zklamou sebe, rodiče, babičky a dědečky. Je zvykem, že když jdou děti do první třídy, všichni jim přejí samé jedničky. Pro dítě to může být někdy velmi stresující, i pro to šikovné, protože pociťuje velký tlak. Má pak třeba úzkosti, špatně spí, nechce se hnout od rodičů. U starších dětí je to pak strach z toho, že doma bude „čóro“. Že to bude špatně. A samozřejmě tu hraje roli i lenost. Je to přirozená vlastnost. Když něco nemusíme, tak to neděláme. Děti se samozřejmě obávají, že pro tu věc budou muset něco dělat.

Jakým způsobem je tedy dobré o těchto věcech s dětmi mluvit?
Ve škole to může jít dobře podle toho, jaké má dítě schopnosti. A já dopředu nevím, jaké je bude mít. V první třídě ano. Jenže to vím já jako dospělá, že učitelky se snaží, aby prvňáčci ty jedničky měli. Dítě to neví. Když potom najednou začne dostávat dvojky, má z toho úzkost a pocit, že selhalo. Tady bychom měli v komunikaci s dítětem rozlišit situaci, kdy jsme se na to společně připravovali, udělali jsme pro to maximum a podle toho jsme dostali nějaké ocenění. Můžeme klidně mluvit takto v množném čísle, dítě si pak nepřipadá, že je na to samo: „Takže my jsme se učili, no a vidíš to, dostali jsme čtyřku, tak uvidíme.“

Pokud děti zažily ve škole nějakou šikanu, nejspíš se to na jejich chuti vrátit se v září do školy taky podepíše, že?
To určitě. Ty šikany jsou pak řešitelné v rámci individuální práce, kdy se pracuje jak s obětí, tak s agresorem.

Co radíte rodičům, jejichž děti se do školy jít bojí?
Úplně kontraproduktivní je říkat „neboj se“. Protože oni se bojí. To je jako když vás bolí zub a někdo vám říká, že to nebolí. Na stejné úrovni je pak lepší přijmout to, že se bojím. Dobré je mluvit s dítětem o tom, že společně to zvládneme. Ujistit ho, že víme, že má strach, ale že uděláme vše pro to, abychom si o tom mohli popovídat, a tak věděli, co se děje, a mohli mu pomoci.

Když jde dítě do první třídy a vrátí se s novými zážitky, učebnicemi, po pár dnech i s prvními úkoly, ale nejeví se, že by s něčím mělo problém. Je lepší nechat ho, ať se se vším vypořádá samo, nebo naopak s ním projít učebnice, nechat si povyprávět, co zažilo, a podobně?
I když neřešíte problém, rozhodně je dobré mluvit, projevit zájem, protože od toho se pak všechno odvíjí. Když jako rodič projevím zájem i v momentě, kdy dítě žádný problém nemá, bude navyklé s rodičem sdílet tuto potřebu, i když problém vznikne. Neříkám dělat něco za něj, to ať si dělají ty šikovné děti samy. Je ale dobré se zeptat „víš, co máš dělat? víš, kde to máš?“ Ptát se na to, co se dělo ve škole. Neptat se, jak se tam mělo, ale kde byli, co tam viděli a dělali. Konkrétněji. Protože na otázku, jak se tam mělo, odpoví „dobře“.

Setkáváte se často s tím, že rodiče tuto komunikaci s dítětem podceňují?
Ano, určitě.

Jaké to má důsledky?
Může se to hodně projevit v důvěře a v tvorbě komunikačního systému. Když má dítě nějaký problém, řeší to jen takovým chováním, které zná. Nemá pak zpětnou vazbu od dospělého a neví, že se může chovat i jinak. Tím se upevňuje třeba i negativní jednání. Dalším důsledkem může být i lhaní. Když se pak objeví to negativní chování, tak může rodič až bezhraničně ochraňovat dítě a nevěřit dospělým, že je problém na druhé straně.

Takže si myslíte, že právě tohle období je pro dítě významné?
Určitě. Z hlediska vztahů je období, kdy dítě nastupuje do školy, velmi důležité, protože je to jeho první setkání se společenskou prestiží. Má tam konkurenci, v jejím rámci je nějak oceňováno, to znamená silný tlak na to, jak dítě uspěje v této konkurenci.

Je dobré dítě nějak na setkání s touto konkurencí připravit?
Třeba když hrají hry, zhruba od pátého roku je dobré, aby děti nevyhrávaly. Nenechávat je vyhrávat a nechat je dodržovat pravidla. Domlouvat se s dítětem. Když řekneme, že teď půjdeme psát, tak to opravdu dodržet. Neustupovat. Bavit se o tom, jak to ve skutečnosti opravdu funguje.

Co dělat, když si učitel stěžuje, že dítě zlobí, zatímco ono se doma takhle vůbec neprojevuje?
Je dobré nenechávat to na telefonátech, ale dohodnout si s učitelkou nebo učitelem osobní schůzku, na kterou budete mít čas oba. To znamená nejít do školy o přestávce, ale jít tam tak, aby se to hodilo kantorovi i vám. Zeptat se, co se děje, jak to probíhá, co pro to můžete udělat. Odpověď „zlobí“ je široká. Musíme se ptát na to, co vlastně dítě dělá. To chování se dále může analyzovat. Když paní učitelka třeba říká, že nevydrží posedět, můžete se rozhodnout ho doma trénovat při psaní úkolů. Je třeba si k němu sednout a naučit ho to. U prvňáků je také hodně významné, v jaké fázi jsou ty děti narozené. Některé mohou být třeba šikovné, ale jsou o rok mladší než ty „odkladové“ a vyvíjejí se postupně. U některých dětí může být neklid součástí jejich osobnosti. Některým dětem ani odklad nepomůže, protože mají třeba poruchu pozornosti, chování. A nebo taky ne.

Zaznamenáváte na začátku září nárůst počtu klientů?
Klientů máme stále hodně. Oproti minulým letům jsme zaznamenali více zájemců o prázdninách s tím, že rodiče chtějí řešit problémy dětí tak, aby ve škole nezameškaly. To se ale moc nedaří, protože my potřebujeme, aby se problémy v chování dětí řešily v kooperaci se školou. Mylné je také očekávání, že by se jednou návštěvou poradny věci úplně vyřešily. Jde o dlouhý proces, který vyžaduje obvykle tři až šest návštěv i víc.

Autor: Karel Pokorný

2.9.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Americký velvyslanec Andrew Schapiro
18 6

Schapiro v pátek skončí ve funkci, jeho rodina zůstane v Praze

TK k projektu registru smluv probíhala 16. ledna v Praze. Na snímku Michal Bláha, Hlídač smluv.
EXKLUZIVNĚ
23 26

Autor Hlídače smluv pomůže Horáčkovi s prezidentskou kampaní

VIDEO: Bezva finta? Řidiče načapali se „schovávací“ SPZ

Možná jste si taky někdy chtěli připadat jako James Bond, jehož otáčecí SPZ na autě se stala legendární vychytávkou. Podobné pocity nedávno zažíval jistý řidič z americké Floridy. I když… Vlastně se chtěl jen vyhnout placení mýtného.

Sobotka je nakloněn pomoci krajům při zvyšování mezd řidičů

Praha - Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) je nakloněn tomu, aby vláda pomohla krajům při financování růstu mezd řidičů linkových autobusů. Sobotka to dnes řekl po jednání s hejtmany. Místopředseda Asociace krajů a liberecký hejtman Martin Půta (STAN) premiérovu garanci vítá a věří, že se výsledky dnešního jednání projeví již v únorových mzdách řidičů. Příští týden Sobotka předloží problém koaliční radě. Nařízení o zvýšení mezd řidičů od letošního ledna schválila vláda.

Češi mají stále nejnižší nezaměstnanost v celé EU. Firmy ale krvácejí

Nejaktuálnější čísla z Eurostatu potvrzují, že Česko zůstává s 3,7 procent zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti v Evropské unii. A to před Německem a Maďarskem. Z evropských států mimo EU je na tom lépe jen Island, naopak nejhůře Řecko a Španělsko. To, co lze na jednu stranu vnímat jako výrazný český úspěch, je na druhou možno považovat i za hrozbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies