VYBERTE SI REGION

Radíme: Jak správně volat záchrannou službu

Praha - Setkáme-li se s člověkem, který je v přímém ohrožení života, musíme zavolat rychlou záchrannou službu. Aby přijela co nejdříve, musí být naše volání stručné, jasné a srozumitelné. Poté, co hovor zdárně proběhne, ještě musíme zajistit řadu návazných kroků.

6.3.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK / Matej Slávik

Číslo záchranné služby je 155.

Po jeho vytočení se dovoláme přímo na dispečink záchranné služby. Dispečinky jsou zřizovány jednotlivými kraji. Máme jistotu, že na druhém konci telefonní linky sedí profesionál. Člověk, který dělá operátora na záchranné službě, má povinné zdravotnické vzdělání. Jsou to většinou sestry nebo záchranáři s dalším doplňkovým vzděláním a s praxí v urgentní a intenzivní péči. Takže kromě toho, že operátor zaktivuje výjezdovou posádku záchranné služby, nám radí, po dobu, než sanitka dorazí na místo, co máme dělat. Nemusíme se obávat, že vysvětlování operátora způsobí prodlevu v příjezdu záchranky. Když dispečerka od nás zjistí, kdy, kde a co se stalo, okamžitě posílá posádku a zároveň s námi zůstává na lince.

Jestliže zachraňujeme člověka v bezvědomí, je nejlepší, pokud si přivoláme někoho z okolo stojících na pomoc, protože nelze současně oživovat i telefonovat. Takže my můžeme provádět masáž srdce, zatímco druhý telefonující nám uděluje rady, získané od dispečerky, jak na to. Jsme-li u postiženého sami, musíme provést stručný rychlý telefonát na dispečink, získat správná doporučení, jak postupovat, položit telefon a pustit se do resuscitace.

Hlásíme kde, a co se stalo

Tyto dvě informace jsou při volání na dispečink záchranné služby zcela zásadní. Nejprve, kde se to stalo a pak co se vlastně stalo. Kdyby náhodou došlo k výpadku telefonátu, to důležité už dispečerka ví a může vyslat posádku. Hovor zahájíme vlastním představením, je to lepší pro zvýšení důvěryhodnosti. Pak nahlásíme ideálně přesnou adresu včetně města, protože ulice s názvem Hlavní, Nádražní, Masarykova a podobně, bývají v každém druhém větším městě, někdy i v obci. Vhodné je proto nahlásit i okres, protože vesnice pojmenovaná například Lhota je také poměrně častá. Takže nahlásíme město nebo obec, okres, ulici i s orientačním a popisným číslem.

Nejsme-li ve zcela obydlené oblasti, snažíme se místo popsat podle jiných orientačních bodů. Například, že jsme na trase z bodu A do bodu B, na určitém konkrétním kilometru, řekneme, kterou vesnicí jsme právě projeli apod. Budeme-li na horách, sdělíme, že jsme šli kupříkladu po červené turistické stezce, ušli jsme asi dva kilometry, před chvílí jsme vyšli z lesa a popisujeme další jakékoli významné orientační body v terénu. V obci, kterou neznáme a jsme tam jen na návštěvě, upřesňujeme svoji polohu alespoň popisem toho, co vidíme, například rozhlednu nebo kostel. Případně dispečerce přiblížíme, že posádka najde místo za samoobsluhou a bude to první dům vlevo a podobně. Dispečeři jsou školení, aby od nás tyto informace získali, a mají k dispozici on-line mapy, takže tady problém nebývá.

Dále je důležité říct stručně a výstižně co se stalo, bez vymýšlení vlastních diagnóz. „Není dobré říkat, že jsme u pacienta, který má infarkt, protože se může jednat o cokoli jiného a je to zbytečně zavádějící. Lepší je popsat, co se stalo, jak to vypadalo a co teď vidím. Je tady člověk s bolestmi na hrudi a špatně se mu dýchá. Nebo je tady starší pán, viděl jsem, jak upadl, teď leží, ale dýchá normálně. Případně slyšel jsem ránu a teď vidím na zemi ležet člověka. Zkrátka nedávat dohromady nějaké složité příběhy,“ vysvětlil doktor Karel Štěpánek, který se věnuje anesteziologicko-resustitační péči, slouží i u Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy a spolupracuje s Českým červeným křížem.

Zajištění přístupu k postiženému

Nestačí jen přivolat zdravotnické profesionály. Je také nutné jim umožnit, aby se k nemocnému či zraněnému dostali. Častou překážkou jsou zamčené domy. „Sanitka projede městem za pár minut, ale další drahocenné minuty pak ztrácíme tím, že se snažíme dostat do domu, dozvonit na správný zvonek,“ nastiňuje obvyklá úskalí doktor Štěpánek. Radí, aby, pokud je to možné, někdo odemkl a vyšel před dům, počkal na posádku a odvedl ji ke zraněnému nebo postiženému. Případně tam, kde je problém s číslováním domů, kdy čísla v ulici nejdou po sobě, je výhodné, když máme koho poslat na nějakou větší křižovatku a už při telefonátu s dispečerkou jí nahlásit, že tam a tam bude na posádku někdo čekat.

Může nás potkat i taková situace, že jsme na návštěvě u babičky, přijede záchranka, jenže na zvonku je jiné jméno než to, kterým jsme se do telefonu představovali. Takže je dobré si toto uvědomit a sdělit, jaké jméno na zvonku je. Jinak zdravotníci přijedou před dům a musejí volat zpět na dispečink, z čehož plyne zbytečné zdržení. „K dalším zradám patří, že zvonky nejsou přístupné, adresa je sice správná, ale vchod je za rohem nebo z druhé strany domu, to vše způsobuje prodlevu,“ upozorňuje doktor Karel Štěpánek. Také radí, jsme-li doma sami a voláme záchranku sobě, pokud to ještě náš stav dovoluje, odemknout dům, případně, jsme-li toho schopni, zazvonit na sousedy, aby přístup zdravotníkům umožnili místo nás. „Přes zamčené dveře se prostě nedostaneme, musíme volat policii a hasiče, a to, pokud člověk například upadne do bezvědomí, může mít opět fatální důsledky,“ popisuje zkušenosti z praxe lékař.

„Vždy prosíme a vybízíme lidi, kteří mají domácí mazlíčky, aby je před naším příchodem zavřeli. Zvířata přece jen také vnímají rizikovou situaci a stres kolem ní a k tomu se najednou v jejich teritoriu objeví několik cizích lidí. My, díky tomu, že se pohybujeme v různém prostředí, máme na uniformách různé pachy, včetně těch, se kterými má třeba dané zvíře neblahé zkušenosti. V důsledku vlastního strachu na nás může zaútočit, a to nám velmi komplikuje rychlý zásah,“ vyzdvihnul důležitý aspekt doktor Štěpánek.

Číslo 112 má výhody i nevýhody

Toto univerzální tísňové číslo vzniklo jako projekt Evropské unie, a to také znamená, že platí v celé unii. V České republice ho obhospodařují hasiči a hlavní kvalifikací těch, kteří na lince pracují, jsou komunikační dovednosti, čili jsou to profesionální dispečeři. Pokud tam zavoláme s tím, že máme zdravotní problém, dispečer nás vyslechne, zjistí, kde a co se stalo a pak nás nejčastěji přepojí na dispečink záchranné služby. To je pochopitelně nevýhoda, protože vše pak musíme opakovat znovu a s tím je spojená, byť i minimální, ale přesto prodleva. Máme-li opravdu čistě zdravotní problém, musíme vědět, že dispečer na lince 112 není školený zdravotník, proto je v tomto případě lepší volat rovnou na linku záchranky s číslem 155.

Výhodou „stodvanáctky“ je, že má přímé spojení na další složky integrovaného záchranného systému, takže pokud se někde stala velká dopravní nehoda, je nejlepší volat 112. To už víme, že bude potřeba, aby policie zabezpečila místo, hasiči aby zajistili provozní kapaliny nabouraných aut, případně vyproštění obětí a záchranka se musí postarat o zraněné.

Další výhodou je, že číslo 112 je technologicky preferované. To znamená, že na 112 se dovoláme i z mobilu, který v sobě nemá SIM kartu a má třeba zamknutou klávesnici. Každý telefon, prodaný na území Evropské unie, musí mít fungování této technologie zabezpečeno. Dále hovory na 112 mají zajištěnu vyšší prioritu v systému mobilní komunikace. I když nemáme dobrý signál vlastní sítě, měli bychom se na číslo 112 dovolat, protože toto volání se uskutečňuje bez ohledu na operátora. Typicky tuto linku můžeme v případě nutnosti použít, jsme-li na raftu, v hlubokém údolí nebo i na horách, kde nám normální signál vypadává.

Dispečeři linky 112 jsou povinně jazykově vybaveni, to znamená, že hovoří plynně anglicky a na slušné úrovni i jinými jazyky, případně vědí, kde jinde je ještě možno se domluvit. Jsme-li v zahraničí, na území Evropské unie, a neznáme tamní národní tísňové linky, můžeme také zavolat na 112 a anglicky, jakožto základním světovým jazykem, svůj problém řešit.

Čtěte také: Záchranáři kritizují nové autolékárničky, jsou prý nedostatečné

RENATA MALÁ

6.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies