VYBERTE SI REGION

Rathovi položila rodina nůž na krk: přednost má medicína

Hostivice /ROZHOVOR/ – Dlouhá vazba mu možná prohloubila vrásky a obarvila některé vlasy našedivo, ale z Davida Ratha se rozhodně nestal ani zničený ani rozezlený muž. Alespoň se mu to daří nedávat nijak najevo. Deníku popsal nejen to, jak se snaží na dny strávené ve vazbě zapomenout, ale například i to, jakým směrem by se měla ubírat jeho kariéra.

16.11.2013 47
SDÍLEJ:

David RathFoto: ČTK/Vondrouš Roman

Už víte, kdy přijmete prvního pacienta?

Příští týden, ale konkrétní den ještě nevím. Musím to ještě doladit s ostatními kolegy tady na poliklinice.

Specializací zůstanete u interny?

Ano. Budu mít ambulanci interny.

Když jste přijel do Hostivice, jaké místo jste kromě těch, kde žijete, navštívil?

Já teď nemám k dispozici auto, takže chodím po celé Hostivici pořád pěšky. Obešel jsem si tady náměstí a jeho okolí.

Jaký je to pocit být osmnáct měsíců ve vazbě, navíc s vědomím údajné neadekvátnosti?

Já se snažím k tomu nevracet. Za prvé mě příjemně překvapilo to, jak se chová většina příslušníků vězeňské služby, jak uniformované složky, tak i civilní zaměstnanci jako jsou například psychologové, pedagogové… Bylo nesmírně fajn mít možnost aspoň s nimi si popovídat o nejrůznějších tématech včetně toho, jak funguje, nebo nefunguje české vězeňství.

Dokázal jste se s délkou vazby vyrovnat za těch pár dní, kdy jste venku?

Tito lidé se mi to snažili do jisté míry ulehčit. Na ně vzpomínám v dobrém, na to ostatní se snažím zapomenout.

A daří se vám to?

Zatím ano, protože řeším spoustu aktuálních věcí, které se teď na mě hrnou, takže naštěstí se mi daří na to úplně nevzpomínat.

Co jste si z těch obyčejných každodenních činností nejvíce užil po příchodu domů?

Nejvíce jsem asi ocenil tu možnost se jít projít. Vyjít z místnosti a jít ven, kdy chcete.

Nemáte pocit, že ten okamžik děláte něco nesprávného?

Musím říci, že tohle už ze mě spadlo.

Jak vnímáte přijetí místních lidé, které bylo většinou vřelé?

Bylo to příjemné, strašně si toho vážím, že lidé po té době a po určité masáži se ke mně chovají velmi hezky. Řada médií, hlavně zpočátku, to brala jako hotovou věc. Jako by vyšetřování a soud byly zbytečné a zbývalo se jen domluvit, zda mě zavřou na deset let nebo pět let. O to více si vážím lidí, kteří mají rozumný přístup k celé té věci.

Stihl už jste se setkat s těmi, kteří se za vás zaručili?

Starosta Hostivice je na dovolené, jinak by má první cesta vedla za ním. Ale až se vrátí, plánujeme společně vyrazit minimálně na pivo, spíše na nějakou večeři přímo v Hostivici. Už jsem byl u Roberta Změlíka (olympijský vítěz v desetiboji), který má tady firmu. Ta zaručení mě příjemně překvapila.

Za vašeho působení v hostivickém zastupitelstvu, jste se na mnoha věcech s vedením obce shodl. Existuje šance, že byste se přeci jen za několik let vrátil alespoň do komunální politiky?

Já musím říci, že mě to vyškolilo tak, že nemám vůbec žádnou chuť se do politiky zapojovat. Situace, kdy u nás se politika řeší i prostřednictvím policie a vězení, tak to není věc, kterou bych si chtěl zopakovat. A navíc mně mí blízcí dali doslova nůž na krk, že v žádném případě nesouhlasí s tím, abych se ještě někdy pouštěl do politiky.

Ale přeci jen se vám třeba za pár let bude stýskat..

Já jsem spíše připraven pomoci, aniž by se chtěl nějakým způsobem pustit do politického zápasu nebo souboje. To znamená pomoci tím, co mohu: mám nějaké zkušenosti, mám stále řadu kontaktů, protože spousta lidí si myslí, že to, co se stalo, tak není normální. Že to nese rysy předem připravené politicky motivované akce.

Jak konkrétně chcete pomáhat?

Je řada lidí, se kterými jsem měl co do činění na nejrůznějších úrovních a úřadech, tak si myslím, že minimálně by byli ochotni mě vyslechnout. V rovině rady bych se tedy do politiky zapojil, ale v žádném případě nemám chuť se kamkoli hrnout, cpát, někam kandidovat. Pokud někdo bude mít zájem, abych řekl nějaký názor nebo představu, tak to asi ano, ale už v žádném případě nemám chuť se pustit do nějakého politického klání.

Co říkáte tomu, že si lidé mohou vsadit na to, jestli odjedete do zahraničí nebo ne?

Beru to jako folklor. Ale jestli mohu vzkázat, tak já neuteču. Takže, kdo si vsadí na to, že uteču, tak prohraje.

Kolik hodin týdně věnujete přípravám na soud, který bude pokračovat v prosinci?

Teď budu rád, že se tomu mohu věnovat více, protože přeci jenom ve vězení máte strašně omezený přístup k jakýmkoli informacím: ke spisu, shánění věcí, když mě napadne něco z dřívějšího jednání zastupitelstva, co se tam projednávalo, tak než se k tomu dostanu ve vězení, tak to trvalo třeba týdny, ale nyní díky internetu a telefonu se k tomu mohu dostat i za několik minut. Předpokládám, že se přípravě i procesu budu věnovat skutečně mnoho hodin týdně.

Neplánujete rozšíření týmu právníků?

To zatím neplánuji, mám dva a jsem s nimi naprosto spokojen. Samozřejmě, ještě i oni ještě konzultují názory dalších kolegů, takže je to širší názorový proud, ale v tuto chvíli nechci přibírat nikoho dalšího. Nevylučuji, že ti dva ještě mohou spolupracovat s dalšími, ale já sám teď tuto potřebu necítím.

Tušíte, co by do té vaší kauzy mohlo ještě zasáhnout?

Stát se může cokoliv. Člověk neví dne ani hodiny…

Pojedete se podívat na zámek Buštěhrad?

Určitě se tam chci podívat, vidět dokončenou zahradu. Možná počkám spíše na jaro, protože teď v zimě by to nebylo takové. Strašně mě mrzí, že se ta rekonstrukce neuskutečňuje. Je to hrozná chyba.

Takže s rozhodnutím současného hejtmana nesouhlasíte?

Já mu rozumím, že je to citlivé téma. Že to, co se kolem toho namluvilo, dělo, že se jim do toho svým způsobem nechce. Každý bude sledovat, co se tam děje, jak se to děje, takže je to relativně nepopulární věc. Také rozumím, že v kraji je spousta důležitých věcí a je vždycky těžké rozhodovat, co se udělá teď a co se odsune. Ale myslím si, že zvlášť, když je tam teď opraveno křídlo patřící městu, hotová zahrada a ten zámek je opravdu pěkný a mohl by lidem v kraji poskytovat radost, tak by to za to stálo.

Měl by si kraj nechat zámek , nebo ho vrátit městu?

Myslím si, že není rozumné, aby se kraj o tu věc s městem přel. Spíše by bylo rozumné, aby si společně řekli, v jakém časovém horizontu to třeba společně zkusí dokončit. Dobře, letos se to určitě nestihne, možná ani příští rok, ale tím to přece nekončí.

Kolik času je podle vás potřeba?

Doba se dá prodloužit o další roky a alespoň bude nějaká naděje, že se to v dohledné době ukončí, tím myslím době tří, čtyř, pěti let. To má podle mne šanci dotáhnout jen kraj ve spolupráci s městem. Pokud by vzniklo dohadování, komu by měl zámek zůstat či být vrácen, tak to může vykopat zbytečně hluboké příkopy. Přednost by měl dostat společný cíl, tedy záchrana kulturní památky. Dát jí život a vrátit lidem. To je ten cíl.

Jak byste řešil placení jeho provozu?

Samozřejmě by se to ze začátku muselo dotovat. Ale otázka je, jaká by ta dotace byla. Když jsem nastoupil na Středočeský kraj, tak jsem se jel podívat do Jezuitské koleje. Ta byla zavřená, zcela prázdná a opravená jen z části. A já jsem říkal: Proč se alespoň ta část nedovybaví a neotevře a pak se nedodělá ten zbytek. Vybavili jsme ji, otevřeli, a pak postupně dokončili zbytek. Dnes je celá kolej otevřená a peníze na provoz jsou. Částečně si to na sebe vydělá samo a částečně jako kulturní instituce dotaci potřebuje. A dnes na kraji nikdo nedebatuje o tom, že by se měla Jezuitská kolej zavřít, protože není na provoz.

Tedy je to otázka priorit?

Ano. Samozřejmě, je to otázka priorit.

Památník národního odboje v Panenských Břežanech dokončen bude. Historie je vám blízká, máte radost?

Panenské Břežany mě velmi těší. Sice jsem byl kritizován za to, že jsem tam odtud odstěhoval seniory, ale všichni se dostali do daleko lepších prostor. Já jsem používal takovou větu, že v Panenských Břežanech trpí obě strany: senioři, protože je to nevhodný objekt, například s úzkými dveřmi, a zámeček, protože některé jeho vnitřní úpravy byly necitlivé. Bylo to extrémně nevýhodné pro všechny. Myslím, že byl dobrý plán vrátit to původnímu účelu, tedy aby to sloužilo pro kulturní a společenské věci a doufám, že se to podaří a expozice českého odboje bude.

Plánujete se třeba do přípravy expozice zapojit?

Zatím ne. Musím se věnovat lékařské profesi, rodině, dohnat ten rok a půl a hlavně mě čeká celý ten proces, který bude trvat řadu měsíců. Nevím, zda budu mít kapacity dělat cokoliv jiného. Ale určitě jsem strašně zvědavý, jak to tam bude vypadat, jestli má představa bude alespoň částečně naplněna a jak.

Najdete si čas na četbu knih o historii?

Já jsem ve vězení hodně četl o historii, přečetl jsem několik knih o Janu Husovi, další zajímavou z nacistického Německa a naposledy jsem četl Inferno od Dana Browna. Sice to je ze současnosti, ale zabývá se dějinami.

Je to váš oblíbený autor?

Ano a myslím, že nejsem sám. Je to dynamická četba, ale současně se tam dozvíte spoustu věcí. Musím říci, že i pro mě, který se zajímá o dějiny, tak tam neustále najdu spoustu novinek a věcí v novém kontextu. Není to jen zábava, zároveň se čtením něco dozvíte.

Které období či osobnost z českých dějin máte nejraději?

To je docela těžká otázka, protože mě se líbí i určité kuriozity a bizarnosti. Z tohoto pohledu asi jednoznačně renesanční období Rudolfa II.

Skutečně?

Přijde mi to jako zlatá éra, možná ne úplně doceněná veřejností, protože naše školství, které je založeno na tradici národního obrození a pak na jeho interpretaci profesorem Nejedlým v padesátých letech, klade důraz na takové ty prvky jako jsou Karel IV., husitství a pak právě národní obrození. Mně přijde jako mimořádná doba ta rudolfinská. Jednak byla Praha císařským městem, takže centrem říše, Rudolf II. je naprosto nedoceněný panovník a právě tím, že namísto intrik a mocenských válek podporoval umění. Ono dneska se to tak trochu ironizuje, ti jeho alchymisté a okultisté, ale tehdy to byla věda a pokrok. Byla to mimořádně zajímavá doba v českých dějinách.

Dalo by se s nadsázkou říci, že to je váš vzor?

Vzor to asi těžko, ale postava Rudolfa II. jako historická osobnost je mi mimořádně sympatická.

Vy jste se narodil v Praze. Procházíte se rád ulicemi, které pamatují i rudolfinskou dobu?

Prahu mám strašně rád, je to krásné město. Co znám na světě města, tak bych ji řadil mezi tři nejhezčí, někam mezi Řím a Paříž. Tam si myslím, že do téhle trojice Praha svojí mimořádností patří.

Které středočeské město máte rád?

I ve středních Čechách je řada hezkých měst, například Kutná Hora je výjimečná. Jsem rád, že začíná dotahovat i taková města jako jsou Český Krumlov, Telč, Třeboň. Měl jsem pocit, že Kutná Hora byla trochu popelkou, byť to je památka UNESCO.

Jejímu rozvoji pomohla i podpora Středočeského kraje, v době, kdy jste byl hejtmanem…

Ale kvůli té výjimečnosti. To není tak, že bych já měl nějaký osobní vztah ke Kutné Hoře.

Proč jste se přestěhoval do Hostivice?

Svým způsobem trochu náhodou. Bydlel jsem nedaleko v pražských Vokovicích a v Ruzyni měl dům můj dědeček. Takže jsem měl blízko k tomuto směru, navíc jsem v dětství jezdil k hostivickým rybníkům, třeba i s klukama na kole podél trati z Ruzyně. Zkoušel jsem tu i windsurfing. A když jsem pracoval v Motole a kolegové mi řekli, že se tady budou stavět nové domy, tak jsem se o to začal zajímat a nakonec jsme se do toho pustili.

Pocházíte z lékařské rodiny, ale kdy přesně jste si řekl, že chcete být lékařem?

Už s tím jsem šel studovat na gymnázium. Ta rodinná tradice mě tak nějak indoktrinovala, že to bylo takové téměř přirozené rozhodnutí. Hodně jsem zvažoval studium historie, protože ta mě vždycky bavila, ale nakonec ve mně převážila ta praktičnost, protože přeci jenom mi přišla historie jako koníček než jako věc k obživě.

Co pro vás bylo při studiu medicíny nejobtížnější?

Je to hrozně náročné na paměť. Já si dobře pamatuji příběhy a vztahy, ale už ne jednotlivé termíny, takové to učení telefonních seznamů. A toho je na medicíně hodně: anatomie, farmakologie, chemie, tam se musíte naučit skutečně neuvěřitelné objemy termínů, to znamená týdny a týdny učení. Ale na tu školu vzpomínám rád, na některé zkoušky méně rád, ale škola byla hrozně fajn.

Kam jste nastoupil po studiu?

Nejdříve do IKEMu (Institut klinické a experimentální medicíny), pak jsem zhruba rok působil v nemocnici na Karlově náměstí v Praze, a pak jsem pracoval v Motole.

Netoužil jste nikdy po tom se do IKEMu vrátit, protože je to velmi prestižní pracoviště?

IKEM byl fajn, ale musím říci, že dojíždění z této strany Prahy bylo neuvěřitelně vyčerpávající, protože když skončíte třeba v sedm a ještě vás čeká cesta hodinu a půl domů přes celou Prahu, je to velmi únavné. Pak jsem si řekl, že se musím buď přestěhovat blíž, nebo najít si blíž zaměstnání. Nakonec to skončilo u Motola, protože to jsem měl asi do půl hodiny od bydliště. A kdybych se někam měl vracet, tak do nemocnice asi těžko, protože už jsem z toho vypadl a ta nemocniční medicína je hodně náročná. Ale v Motole se mi líbilo asi nejvíc.

Ale člověk se do toho může znovu dostat…

To je pravda, ale ono je to i fyzicky náročné, noční služby a tak. Je to zajímavé, určitě strašně užitečné, ale i fyzicky vyčerpávající.

Co si myslíte o situaci čerstvě vystudovaných lékařů?

Jsem z toho smutný. Trápilo nás to, i když jsem byl šéfem lékařské komory. V dnešní době je to těžké pro každého mladého člověka, který skončí školu, najít dobré povolání. U doktorů je to ještě těžší, studium je delší a ještě delší dobu pak trvá, než se stanete plnohodnotným doktorem.

Čím to je způsobeno?

Když to vezmu od okamžiku, kdy vás vezmou na vysokou školu, tak musí uplynout zhruba nějakých jedenáct let. Myslím si, že na mladé doktory se tady všichni kompletně vykašlali. Místo toho, aby jim to systém vzdělávání po promoci nějakým způsobem ulehčil, tak jim to nesmírně zkomplikoval. Ten současný systém beru jako horší než systém v době, kdy jsem atestace skládal já. A o dost horší. Dělá z nich „otroky," protože nemají jiné východisko. A mám pocit, že se to pomalu ještě zhoršuje.

Chápete je tedy v tom, že odcházejí do zahraničí?

Vůbec jim to nevyčítám. Já jsem se podrobně seznámil s lékařskou praxí v Anglii, Rakousku, Německu a musím říci, že tam to pro ty mladé doktory funguje o něco nebo významně lépe než u nás. Záleží země od země. Ale vůbec se nedivím těm mladým lékařům, že půjdou tu kvalifikaci sehnat jinam. Ono to nemusí být špatně, pokud se pak s tou zahraniční zkušeností vrátí. Pak mohou být ještě lepší doktoři. Ale samozřejmě je velká škoda, když už se pak nevrátí, což je značná část z nich, protože ti nejšikovnější se tam uchytí a zjistí, že tam ten život je o něco snadnější než u nás. Teď myslím nejen ten běžný život, ale i ten profesní. A pak je samozřejmě ztrácíme navždy a to je hrozná škoda.

Plánujete se dál vzdělávat ve svém oboru tedy, v interně?

Plánuji, a to dvě věci. Říkal jsem si, že pro internistu by nebylo špatné se naučit ultrazvuk, hlavně vyšetření břišních orgánů. A druhý plán je společně s kolegy, kteří se zabývají sexuologií. Řešili jsme společně věci na pomezí interny a sexuologie. Na tuto oblast bych se chtěl jednou také zaměřit, ale to až někdy v budoucnu.

Přál byste si, aby i vaši synové byli lékaři?

Starší syn mi řekl, že bude zubařem, možná jiným lékařem. Ten druhý by chtěl být profesionálním golfistou.

Chodíte hrát golf?

Chodil jsem, teď za ten rok a půl jsem to celé zapomněl. Hrozně příjemná destinace je třeba tady na Bezděkově, který se podobá klasickému venkovskému anglickému klubu. Ale hřiště ve Středočeském kraji jsou vůbec nádherná.

Se syny jezdíte na kole. Jen tady po okolí?

Nejen tady, ale i na dovolené, třeba na Šumavu nebo i do ciziny.

Plánujete s nimi teď vyrazit na kola někam alespoň v rámci republiky?

Myslel jsem, kdyby bylo slušné počasí, ale asi budeme muset s kolem počkat na jaro.

Autor: Sandra Bejšáková

16.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 47
SDÍLEJ:

Evropa pod košem. Basketbalistky mluví o výzvě

Praha - Blíží se jedno z lákadel příštího roku. České basketbalistky znají soupeřky pro ME: vyzvou Španělsko, Ukrajinu a Maďarsko.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies