VYBERTE SI REGION

Razie na cestující: Jak vypadá den s revizorem

Zlín /REPORTÁŽ/ - Podle mě jsou příjemnější způsoby, jak si vydělat na chleba. Na tohle povolání musíte mít nervy jako z oceli. A odvahu. 

16.3.2013
SDÍLEJ:

Revizoři se strážníky při rozsáhlé akci chytili čtrnáct černých pasažérůFoto: DENÍK/Jan Žlebek

Krátce před čtvrtou hodinou odpolední přicházím podle předem smluvených instrukcí na zastávku městské hromadné dopravy ve Zlíně Pod Babou. Jsem nervózní a každých pět minut se dívám na hodinky. Čekám na revizory, kteří se tu dnes sejdou, aby provedli rozsáhlou razii na černé pasažéry.

 V duchu přemýšlím, jak je poznám. Vím, že jich má být šest. Při kontrolní akci budou navíc celou dobu asistovat dva příslušníci městské policie.

Přijíždí první trolejbus. Vystupuje z něj několik lidí a autobus nerušeně pokračuje směrem na Jižní Svahy. Rozhlížím se po cestujících. Možná jsou to revizoři, na které čekám. Všichni ale v několika okamžicích mizí z dohledu. Spěchají domů.

Je chladno, teplota venku se pohybuje kolem nuly. Zdá se mi, jako by minuty mého čekání ubíhaly stále pomaleji. Na zastávku přicházejí dva muži, postaví se kousek stranou. Vzápětí se k nim přidává třetí muž, který právě vystoupil z trolejbusu. Hlasitě se zdraví a vtipkují. Smějí se na celé kolo.

Nebýt beztvarého oblečení neurčité barvy, nedojde mi, že jsou to oni. Chovají se naprosto přirozeně. Nestává se mi, že bych jezdila městskou hromadnou dopravou bez lístku, ale stejně se v trolejbuse klepu jak ratlík, když potkám revizora. Najednou vidím, že jsou normální lidé.

Žádné fotky obličejů, žádná jména

„Foťák si s sebou vzít můžete, ale revizory při akci fotit nesmíte, mohou být vidět jen jejich ruce. Nesmíte fotit lidi v trolejbuse, jak jim dáváme pokuty, ani jejich osobní doklady," uděluje mi pokyny mluvčí zlínského dopravního podniku Vojtěch Cekota, který celou akci domlouvá.

Nesmím vědět ani jména revizorů. „Nejsme mezi lidmi zrovna populární," usmívá se na mě vysoký štíhlý mladík s dlouhými tmavými vlasy.

„Slyšel jsem, že jednomu kolegovi někdo posprejoval dveře od domu. Máme prostě strach. Někteří cestující jsou agresivní a neoslovují nás zrovna vybraně. Sprosté nadávky od lidí bez lístku poslouchám téměř denně," popisuje mladý revizor důvody své ostražitosti. Nechce mi říct ani své křesní jméno. Nestojí prý o to, aby si na něj někdo v noci počkal v temném průchodu.

Zatímco spolu mluvíme, přijíždí trolejbus. Následuje blesková akce. Revizoři se rozdělují a po dvojicích vcházejí do všech tří dveří trolejbusu. Nikdo jim neuteče. Uvnitř si určují směr kontroly. Jeden jde vždy napravo a druhý nalevo. „Kontrola jízdenek, prosím předložte své jízdní doklady," ozývá se ze všech směrů.

Za pět minut je hotovo. Jeden z revizorů vyvádí ven protestující paní bez lístku. Vzápětí ji obklopí strážníci městské policie. „Máte nějaký problém?" ptají se jí. „Ne? Tak předložte občanský průkaz," vyzývá ji důrazně jeden z policistů. Žena poslechne. Reptá sice, ale nakonec pokutu platí.

„Většinu notorických neplatičů znám osobně"

Překvapuje mě synchronizovanost, s jakou revizoři provádějí zátah. Nikdo z nich se na nic neptá. Nedomlouvají se předem. Každý ví, kde je jeho místo a co má dělat. Z profesionality, s jakou odvádějí svou práci, lze vyčíst, že podobné přepadovky trolejbusů dělají často.

„Většinu notorických neplatičů jízdného znám osobně," svěřuje se pán v brýlích s mírně prošedivělými vlasy. Jako revizor se prý živí už téměř dvacet let.

„Ti lidé jsou vlastně chudáci. Žijí na ulici. Nemají peníze, a když je zima, jdou se prostě ohřát. Pak přijdeme my, dáme jim pokutu, kterou oni většinou stejně nezaplatí. Jenže problém je, že s nezaplacením pokuty vzniká těmto lidem penále a to neustále narůstá. Znám případy, kdy někteří neplatiči kvůli jízdě načerno dluží desítky, výjimečně i stovky tisíc korun," lituje bezdomovce revizor.

Ovšem dávat pokuty je jeho práce. Městská hromadná doprava je služba veřejnosti a na její chod přispíváme všichni. A jiný způsob, jak donutit cestující, aby si koupili lístek, zatím neexistuje. Neplatiči můžou mít dojem, že stát ani právní agentury zabývající se vymáháním dluhů si na nich nic nevezmou. Ale pokud se jednou rozhodnou být opět řádnými občany a vrátí se do běžné společnosti, z každé výplaty jim „berňák" vezme několik stokorun či tisícovek.

Přijíždí další trolejbus. Revizoři vcházejí dovnitř, celou kontrolní akci opakují znova. Opět jsou úspěšní. Jeden z nich vyvádí ven sportovně oblečeného mladíka. Ten se snaží revizora ukecat laciným fíglem. Automat, kde si kupoval jízdenku, mu prý spolkl peníze, ale lístek nevydal. „Nic vám nedám," křičí na revizora mladík, když vidí, že s výmluvou neuspěl.

„Jste hnisavej vřed na tváři tohoto města"

„Vás si všichni platíme ze svých daní. Jste jen obyčejná špína, hnisavej vřed na tváři tohoto města a celé společnosti, " pokračuje v křiku neurvalec. Revizor nehne ani brvou. „Mohl byste mi to tu podepsat?" podává mladíkovi pokutový blok s propiskou. „Ne, nemohl," oponuje mu arogantně mladík.

Revizor mu trpělivě vysvětluje jeho práva. Pokutu mu prý stejně doručí, i bez autogramu. Avšak nebude si moc stěžovat u dopravní společnosti na nefungující automat. Mladík po chvíli vyměkne a pokutu podepíše. Neopomene však revizorovi znovu připomenout, že ho platí ze svých daní a že je naprostá nula.

„Takové lidi bohužel potkáváme denně, člověk si zvykne," pousměje se revizor.

„Dřív to bývalo ještě horší. Dnes nevidíte v trolejbusu tolik lidí opilých," odpovídá na můj nesmělý dotaz, jak může zvládat vypjaté konflikty s agresivními lidmi s takovým klidem.

Kousek od nás řve na revizora další cestující. Přicházím trochu blíž, abych lépe rozuměla, co říká. Špatný nápad. Mladík s dredy do půl pasu se vrhá po redakčním fotoaparátu. „Nefoť mě, dej to sem," křičí. Vysvětluji mu, že nefotím. Chvíli to trvá, ale uklidňuje se. Docházím k přesvědčení, že až jednou, nedej bože, budu hledat nové zaměstnání, inzerátům nabízejícím práci revizora se obloukem vyhnu. Nejsem masochistka.

„Ta práce má i spoustu výhod. Líbí se mi, že si pracovní dobu můžu plánovat podle svých časových možností. Starám se o nemocné rodiče a potřebuji mít přes den čas," objasňuje mi jeden z revizorů důvody, proč má svou práci rád.

„Původně jsem myslel, že jde o krátkodobou brigádu na dva měsíce. Pracoval jsem jako malíř pokojů a měl jsem jet do Německa. Zůstal jsem u fochu sedmnáct let a pořád mě ta práce baví," končí můj výlet do světa necvaknutých jízdenek revizor.

Autor: Lenka Kašparová

16.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies