VYBERTE SI REGION

Ředitel Národního divadla Burian: Donutil odchází, ale z úspěšných her nezmizí

Praha – Jako na houpačce si mohl připadat Jan Burian. Během tří dnů nastupoval dvakrát do funkce ředitele Národního divadla v Praze – nedobrovolně se tak stal aktérem kauzy, která plnila stránky médií. „Teď už se těším, že se bude psát konečně o divadle, ne o jeho řediteli," říká uznávaný divadelník.

17.8.2013 51
SDÍLEJ:

Ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian.Foto: Deník/Martin Divíšek

Ministr kultury Jiří Balvín vás 1. srpna, v den vašeho nástupu do funkce, odvolal a pak odvolal, co odvolal, a slíbil, co slíbil. Jak se vám za takové situace znovu nastupovalo do funkce ředitele instituce, která je symbolem českého národa?
Události běžely tak rychle, že jsem neměl na nějaké jejich prožívání čas. Víte, když je člověk ředitelem Národního divadla, tak obrazně řečeno stojí na vysokém kopci, tam fouká studený vítr a on se musí hodně dobře rozkročit, aby mu dokázal čelit. Samozřejmě jsem nečekal, že něco takového pana ministra Balvína napadne. S odstupem více než čtrnácti dnů ale můžu potvrdit rčení, že něco špatné je k něčemu dobré.

K čemu tedy?
Pokud z této události vyvodí politické elity závěr, že se správa kulturních a uměleckých institucí musí dělat podle standardních evropských zvyklostí, a ne podle momentálních nálad či rozhodnutí jednotlivců, kteří jsou na kratší nebo delší dobu ministry, může to v tomto směru přinést pozitivní ohlas. Také doufám, že jsme příští vládě vyslali signál, že ministr kultury nesmí být člověk, o kterém se v novinách dozvíme jako o posledním z vládního kabinetu. Včetně toho, kolik a v jaké výši bude společnost na kulturu přispívat. Bude-li česká kultura popelkou, bude popelkou i český stát.

Ministrovi kultury, kterému – dnes premiér v demisi – Jiří Rusnok nařídil váš návrat, jste stanovil osm podmínek, za jakých se funkce ujmete. Jedněmi z nich bylo, že získáte opětovně kladné stanovisko expertní konkurzní komise, a kladný názor garanční rady ND, která má zaručit, aby zřizovatel nezasahoval do divadelní autonomie a kompetencí ředitele.
Ano, pět z těch osmi podmínek se týkaly ministerstva kultury, součástí zbývajících tří včetně dvou vámi zmíněných byl návrat uměleckého vedení a herců. Já jsem opravdu chtěl, aby pan ministr potvrdil, že platí to, co platí. To znamená, že mediátorem a odborným poradcem ve věcech strategického směřování Národního divadla bude grémium odborníků, tedy garanční rada. A že se zásadní rozhodnutí nebudou činit bez kvalifikovaného pohledu zvenčí.

Zmínil jste herce, s nimiž skončila jednání včera. Z těch, kteří na protest proti způsobu vašeho odvolání podali výpověď, nakonec odcházejí „jen" Richard Krajčo a Miroslav Donutil. Nakolik to způsobí potíže v herním plánu?
Richard Krajčo ještě v září a říjnu odehraje plánované reprízy Richarda III. a inscenace Bláznivý den aneb Figarova svatba. Miroslav Donutil bude v úspěšných inscenacích Sluha dvou pánů, Věc Makropulos a Revizor vystupovat jako externista. Tito kolegové se už tedy neobjeví v plánovaných premiérách. Například Donutil měl zkoušet ve Strakonickém dudákovi – do této inscenace už nenastoupí.

Dovedu si představit, že v takové situaci přemýšlíte i o posílení souboru.
Ano, do angažmá přichází například Igor Orozovič z Ostravy. Noví členové nemají nahradit odcházející herce, ale budou zkoušet své role v připravovaných inscenacích, na nichž hodláme kontinuálně pracovat tak, jak byly v rámci dramaturgického plánu na sezonu 2013/2014 představeny.

Ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian.

V některých svých mediálních vystoupeních jste zmínil, že jedním z problémů Národního divadla je jeho špatné hospodaření. Jenže Národní divadlo je kulturní instituce, nedají se na ni uplatňovat pravidla firem. Co si představujete pod pojmem dobré hospodaření divadla?
Je to jednoduché. V této zemi platí nějaké zákony a ty se musí dodržovat. Některé z nich, pravda, moc nevyhovují uměleckým institucím, pak je třeba usilovat o to, aby se změnily. Ale to, že se nám nelíbí, ještě neznamená, že je neplníme. Nemusí se prostě každému z nás líbit, že se na silnici dává přednost zprava, mnozí by ji raději chtěli zleva. Nevjíždějí ale proto do křižovatek proti předpisům.

Divadla včetně Národního se neobejdou bez státní podpory. Koneckonců i jeho vybudování se neobešlo nejen bez spontánní národní sbírky, ale ani bez přímé podpory královských úřadů a rakouského císařského domu. Tehdy to byl výraz podpory českému národnímu vzedmutí. Čím byste dnes argumentoval, že státní rozpočet, dost napjatý, podporuje scénu, kterou drtivá většina daňových poplatníků nikdy v životě nenavštíví?
Od 19. a zejména ve 20. století vznikl v celé Evropěa částečně i v anglosaském prostoru včetně Spojených států amerických systém, kdy společnost řekla, že existují činnosti, které je potřeba podporovat z daní, protože jsou užitečné, a mají být tudíž dostupné všem lidem. A jako je dotován sociální systém, protože společnost uznala, že ne každý přišel svou vinou 
o práci a zaslouží si nějakou péči, tak je také dotováno divadlo. Protože každý má právo – samozřejmě s vlastním částečným přispěním – na představení jít. Musíme si uvědomit, že nebýt celého toho nadšeného procesu boje o českou národní kulturu, která je Národním divadlem symbolizována, nemáme ani vlastní vládu, jazyk či humor. Snad ten poslední případ dokládá, že se kultura ukazuje jako čím dál důležitější fenomén ve společnosti.

Jaké jsou vaše ambice v čele Národního divadla? Kam chcete tuto instituci v 21. století posunout?
Není na to krátká odpověď. Pokud se ale ptáte po smyslu Národního divadla dnes – jak říkal Tomáš Garrigue Masaryk, státy zanikají a vznikají svými idejemi. A já jsem zatím nikde neslyšel, že by někdo chtěl, aby zanikl český stát a jeho kultura. Zejména jsem to neslyšel nikde ve světě, kde je česká opera považována za fenomén světové opery, česká hudba vůbec patří k absolutní špičce. Někdy jsme na to málo hrdí, obecně nám chybí více sebedůvěry, a pak přijedete do Paříže nebo do Španělska a zjistíte, že Janáček je tam jedním z nejpopulárnějších autorů. Jednou z mých ambic tedy je, aby Národní divadlo hrálo takové inscenace, které mohou být pro interpretaci českých oper ve světě vzorem, a to se zatím neděje.

Takže na tom budete pracovat.
Ano, je to jedna z věcí, které si klademe za podstatný úkol. Mimochodem, spousta těch oper vznikla přímo pro budovu Národního divadla. Jsou vrostlé do jeho zdí, do jeho genů. Pro tvůrce všech generací jsou ohromnou příležitostí a výzvou.

Když jsme u opery – jedním z problémů, o kterých se diskutuje, je spojování divadelních scén, v případě Národního divadla je to spojení se Státní operou. Jak si představujete tuto fúzi?
Nemyslím si, že by Státní opera nemohla fungovat ve svazku s Národním divadlem, zrovna tak jako by mohla fungovat samostatně. Volat ale dnes po jejich opětovném odtržení je podle mého soudu kontraproduktivní, ničemu to nepomůže. Státní opera byla ve velmi svízelné ekonomické situaci a onou fúzí byla zachráněna. Na druhou stranu se od začátku netajím tím, že v nějakém střednědobém horizontu by bylo žádoucí, aby byly jednotlivé soubory samostatnější. Řešení není v tom, že se Státní opera osamostatní. Tady jde přece primárně o problém zastaralého a komplikovaného způsobu řízení a existence Národního divadla jako takového.

Ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian.

Váš plán tedy vypadá jak?
Hodlám připravit podklady pro kompetentní rozhodování, které musejí projít veřejnou diskusí mezi odborníky a politiky. Mým cílem je, aby tady během roku až dvou vznikl konsenzus o tom, jakým způsobem a za jakých podmínek má být tedy Národní divadlo spravováno. Proto říkám – pojďme to udělat s nějakou perspektivou, s finančním a legislativním zajištěním, pojďme se o tom opravdu vážně, v klidu a na základě historických i zahraničních zkušeností bavit. Nedělejme nějaká rozhodnutí na základě partikulárních zájmů.

Vaším divadelním domovem byla až doposud Plzeň, kde jste od roku 1995 řídil Divadlo J. K. Tyla. Zůstanete s ní profesně provázán i do budoucna?
Určitě, dokonce jsem si dneska přinesl do své pražské kanceláře obrázek plzeňského divadla, který jsem dostal od tamních zaměstnanců na rozloučenou. Chci v Plzni ještě absolvovat letošní ročník mezinárodního festivalu Divadlo, na jehož přípravě jsem se podílel, a taky čekám, jak tam dopadne výběrové řízení na ředitele. Doufám, že se tam nebude dít nic podobného jako v Praze.

Určitě tam dohlížíte i na výstavbu nové divadelní budovy.
Správně, slíbil jsem, a to dodržím, že se zúčastním procesu dohlížení na to, aby ona stavba proběhla kvalitně.

Objevují se hlasy, že investice dosahující 800 milionů je příliš vysoká. Vyplatí se?
Investice do kultury se podle mě vždycky vyplatí – je logické, že to říkám, když jsem divadelník. Podívejte se: odhadní cena projektu byla o stovky milionů vyšší, než je nakonec ta, která se vysoutěžila. Z celkové částky jde čtvrtina na divadelní technologie, skoro čtvrtina na stavby související, tedy na úpravu okolí, opravu sítí a tak dále. Další významná suma je vyhrazena na parkoviště, které bude sloužit celému městu po celý den. Takže samotná divadelní budova včetně nábytku stojí pětatřicet procent z celkové ceny. Bude mít dva divadelní sály až pro sedm set lidí, kompletní zázemí včetně administrativy a skladů. Její provoz sice bude v energiích o něco dražší, ale zase se ušetří peníze díky logistice, která třeba v Národním divadle není.

Věříte, že i díky ní Plzeň obhájí titul Evropské hlavní město kultury v roce 2015?
Ano. Myslím si, že logistické, technické, provozní a architektonické řešení té budovy je natolik zajímavé, že se bude o Plzni mluvit.

Ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian.Kdo je doc. MgA. Jan Burian

Narodil se 5. 3. 1959 v Moskvě.
V roce 1984 ukončil studium divadelní režie na pražské DAMU.
Roku 1989 se stal šéfem plzeňské činohry a v květnu 1995 ředitelem vícesouborového Divadla J. K. Tyla v Plzni.
Už 23 let je pedagogem oboru režie na Divadelní fakultě AMU, od roku 1992 vedoucím katedry činoherního divadla.
Je ředitelem mezinárodního festivalu Divadlo, nejvýznamnější divadelní přehlídky v ČR.

Autor: Gabriela Kováříková

17.8.2013 VSTUP DO DISKUSE 51
SDÍLEJ:

Ve Švýcarsku byl plně zprovozněn nejdelší železniční tunel světa

Erstfeld (Švýcarsko) - Nejdelší a nejhlubší železniční tunel na světě, vybudovaný ve Švýcarsku pod Alpami, byl dnes otevřen pro plný dopravní provoz. Gotthardský tunel, přezdívaný podle francouzské zkratky GBT, je dlouhý 57,1 kilometru a v některých místech je až 2,3 kilometru pod povrchem.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies